 |
Právě je 165 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 125444738 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
Nebezpečí dispenzacionalismu
Vloženo Úterý, 28. červen 2005 @ 23:36:24 CEST Vložil: xvejvodam |
Nebezpečí dispenzacionalismu
Předkládám vám tento text, který jsem napsal před několika měsíci,
na základě jedné diskuse na jiných stránkách. Teď pod dojmem článku
"Dezinformace palestinské církve" se k němu znovu vracím.
Slíbil jsem, že
se tak trochu zamyslím nad nebezpečími dispenzacionalismu. Dispenzacionalismus
je ovšem celý teologický systém, který se promítá do všech oblastí chápání
biblické teologie a jako takový je třeba jej především chápat. Já si však v této
krátké stati kladu za cíl zamyslet se nad jeho nebezpečím zejména ve vztahu k
eschatologii. Pokud tedy budu v následujících řádcích mluvit o
dispenzacionalismu, mám téměř vždy na mysli tzv. moderní premilenialismus, tak
jak ho chápe většina probuzeneckých, evangelikálních a letničních (potažmo
charismatických) křesťanů a společenství. Nebezpečí dispenzacionalismu,
která vidím, lze shrnout do několika následujících bodů (ovšem nevylučuji, že
jsem některé přehlédl):
1.Nekritický přístup k tělesnému Izraeli, resp.
Státu Izrael 2.Přehnané zdůraznění tělesného Izraeli jako eschatologického
znamení 3.Nevyjasněný vztah k Mojžíšovu zákonu coby důsledek chápání
Církve jako vsuvky v Božím plánu s Izraelem. 4.Možnost zlehčení Kristovy
oběti 5.Možnost přehlédnutí antikrista
Pokusím se na tyto body
podívat poněkud podrobněji:
1.Nekritický přístup k tělesnému Izraeli, resp.
Státu Izrael
-dispenzacionalismus chápe církev jako vsuvku mezi Boží
plán s Izraelem a nevidí v ní plnost naplnění starozákonních zaslíbení. Tudíž
nekriticky vzhlíží k národnímu Izraeli jako ke skutečnému (rozuměj lepšímu než
církev) Božímu lidu. Tento pohled s sebou nese naddržování tělesnému Izraeli
(resp. Státu Izrael) v různých konfliktech, kdy jsou zvěrstva na jeho straně
omlouvány s tím, že je to Boží vyvolený lid. Tento pohled vede k určité
nespravedlnosti a zaujatosti vůči ostatním zúčastněným (včetně místních
křesťanů).
2.Přehnané zdůraznění tělesného Izraele jako eschatologického
znamení Souvisí s předchozím bodem. Dochází vlastně k upnutí se k dění v
oblasti Palestiny a chápání těchto událostí jako jasných eschatologických
znamení. Někteří křesťané tak upínají svou víru více k tělesnému Izraeli nežli
ke Kristu. Dochází k situacím, kdy někteří křesťané spojují svou víru s těmito
znameními a kdyby dejme tomu došlo k zániku státu Izrael, mnohým by se zhroutila
celá jejich víra.
3.Nevyjasněný vztah k
Mojžíšovu zákonu jako důsledek chápání Církve jako vsuvky v Božím plánu s
Izraelem.
Zase souvisí z
Izraelem. Pokud chápeme církev pouze jako vsuvku či jistou odbočku v Božím plánu
a tělesný Izrael jako v podstatě „ten pravý“ Boží lid, vyplývá z toho celkem
jasně i jistá komplikovanost ve vztahu k zákonu. Je zde zvláštním způsobem
promixován Starý zákon s Novým a dochází zde k jisté schizofrenii, kdy na jedné
straně říkáme, že je zákon naplněn v Kristu a na druhé straně propagujeme jeho
dodržování, protože si bereme za vzor tělesný Izrael (což je chyba, protože Bůh
říká, že tento lid ho ctí ústy). Čili je možné si všimnout mnohem větších sklonů
k zákonictví v dispenzacionálních společenstvích, různa tvrzení, že desatero je
třeba dodržovat nebo existuje povinnost dávat desátky (protože zákon nebyl
zrušen). Některá dispenzační společenství to dokonce dovádějí do důsledků a
snaží se dodržovat celý zákon, např. adventisté (ovšem nutno říct, že tento
přístup je v kontextu s tímto chápáním Písma mnohem smysluplnější než takovéto
letničně – charismatické vybírání si, co je ze zákona naplněno a co ještě ne).
4.Možnost zlehčení Kristovy oběti Opět je tu určitá nevyjasněnost, jakým
způsobem je chápána spása Židů – tělesného Izraele. Je jasné, že v tomto bodě se
i sami dispenzacionalisté různí, ale z některých pramenů lze odvodit, že Izrael
bude spasen jiným způsobem než církev a možná tedy skrze zákon (???). Proč
dispenzacionalisté zdůrazňují, že je dvojí Boží lid Izrael a církev, pokud je
tomu tak a Církev stojí na Kristu, na kom stojí izrael (Myslím, že toto je
nejslabší bod z tohoto článku a myslím, že budu „utlučen“ argumenty od různých
dispenzačních bratrů, že to tak není. Netvrdím, že to tak je, jen chci říci, že
i tak je to možné , dle výkladu některých dispenzacionalistů,pochopit).
5.Možnost přehlédnutí
antikrista Většina dispenzacionalistů (resp.
Moderních premileniaristů) věří, že k tzv. vytržení církve dojde před obdobím
tzv. Velkého soužení (jsou ovšem tací, kteří věří že to bude v polovině či na
konci tohoto období, v.t. chiliasmus). Pokud by tomu tak bylo, nebylo by nutné
brát přílišný zřetel na různá znamení, která předznamenávají příchod Antikrista,
neboť „tady už stejně nebudem“, případně, kdybychom náhodou nebyli vytrženi,
budeme mít jakousi další šanci.
Tak to je zatím všechno a těším se na
vaše reakce.
|
Nominace na Zlatou perlu (Skóre: 1) Vložil: Spuntik v Středa, 29. červen 2005 @ 15:02:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | I když se to asi některým líbit nebude, nominuju tě xvejvodame za toto šťouchnutí do sršního hnízda (za tento článek) na Zlatou perlu. Myslím, že si za to ještě vytrpíš své. Ale za to poukázání na zabřednutí do moderního premilenialismu to fakt stojí. |
|
|
odpověď (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 29. červen 2005 @ 15:07:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | - nevzhlížíme primárně k národu, ale k Bohu, který s ním koná předivné věci; k lidu Izraele se obracíme láskou, poněvadž tvoříme jeden Boží lid; podle listu k Římanům jim vděčíme za mnohé a vzali jsme duchovní požehnání, proto podle apoštola Pavla jim dlužíme hmotné věci;
- mesiánští Židé jsou nazváni sektou již v Novém zákoně a právem, neboť se oddělili (odtrhli na Boží příkaz) od celku; není to nic ošklivého, jen vyjádření stavu věci;
- Spasitele uráželi již v evangeliu, že se "pominul na rozumu", čímž jen naplnili Písma; jiní z vedoucích lidu se Pána zastávali, ale byli v menšině; nevím o plivání na křesťanské symboly, chtělo by to nějaký příklad;
- jak může být judaismus falešné náboženství, když se v zásadě opírá o Starý zákon? ; naši církevní předchůdci přijali daleko více pohanských myšlenek do svého učení než Židé; jsou anti-Kristovci?, jistě, že jsou,Pavel je označil za nepřátelé evangelia, ale zároveň jako milé Bohu! ; nemáme snad naše nepřátele milovat?; do role nepřátel Krista je postavil sám Bůh, neboť On otupil jejich smysly ( Řím.11,8-9) a postavil jim překážku, o kterou klopýtli, čímž se nám pohanům otevřely dvéře spásy; Pavel je sice označil za nepřátele evangelia, ale zároveň jako Mojžíš nabídl svůj život za ně a dal nám příklad lásky!
-spása "jen" ve jménu Ježíš Kristus? ; kdo zná Starý zákon, ten také ví, že Hospodin ve Starém zákoně je tentýž jako Ježíš Kristus. "Já jsem" je totožný s Pánem Ježíšem; Židé oslavováním Jahveho – Adonaje - aniž by to věděli, oslavují Ježíše Krista! Díky starozákonní smlouvě jsou v Boží přízni, ale k Bohu Otci přístup nemají, ten získají až poznají, že Pán Ježíš je JHVH Starého zákona.
- Izrael není lepší než církev, je jen naším starším bratrem ve víře; oba bratři jsou však hříšní, odkázáni na Boží odpuštění;
- zvěrstva na straně Izraele? buď je to naprostá neznalost situace, nebo antisemitismus jako z učebnice!; kdo koho vraždí od konce 19.století? ; kdo má v plánu vyhubit toho druhého? Kdo posílá teroristy s cílem zabít co největší množství lidí?
- je pravdou, že křesťanské církve nejsou důsledné v učení, co je pro církev ze Starého zákona závazné; nelze se tomu moc divit, přicházeli k poznání postupně; dnes můžeme jasně říci, že ze Starého zákona není pro církev závazné vůbec nic! ; nás zavazuje zákon Kristův, ne Mojžíšův!; kdo chce něco plnit dobrovolně, může;
- Izrael nemůže být a také nebude spasen jiným způsobem než my z pohanů, neboť cesta ke spáse je jen jedna: přes odpuštění hříchů - Řím.11,26-27;
Závěr: Starým zákonem provázel Izrael Kristus před vtělením, někdy nazvaný "Andělem Hospodinovým"; tentýž Kristus provází církev Nového zákona; v tom je ten důsledný monoteismus: jeden jediný Vůdce, Mistr a Pán Božího lidu;
|
Re: odpověď (Skóre: 1) Vložil: daggie v Sobota, 01. duben 2006 @ 23:39:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Drahý pane Sýkoro, jsem rád, že mohu osobně reagovat na Váš článek ohledně tématu, které mám rád - lid Izraele. Rád bych někdy o těchto věcech s Vámi diskutoval, je-li to možné. Již léta se zajímám o stát Izrael a izraelský národ a jeho smysl určený Bohem, jak jej postupně objevuji v Bibli. Zajímám se také o židovský národ v diaspoře. Jsem z totiž Olomouce a osud zdejší židovské komunity mi leží na srdci. Tragédie, která se zde odehrála během 2. světové války, postihla toto původně multietnické město jak kulturně, politicky, tak duchovně.
Pro dobré porovnání historie židovského národa a její souvislosti s Biblí a také současným (i duchovním) vývojem jak ve státě Izrael, tak i v diaspoře doporučuji knihu Paula Johnsona: Dějiny židovského národa. Je to velmi zajímavé čtení. Chtěl bych podotknout, že s pozitvním (i když velmi realistickým) pohledem na danou tematiku.
S pozdravem.
Daggie
PS Pozorně sleduji vaše články v Britských listech. Jsou velmi zajímavé. :-) |
]
Re: odpověď oloze Hosoidna v matení (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 23. červen 2007 @ 11:19:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Karle, nemám sílu, abych pochopil celou hloubku , ale jedna věc mne zařáží, dlouho a trvale, Četl jsem to i jinde a jindy. jde o to, jesti chce Hosdin mást národ. Napsal jsi : ´´ ….do role nepřátel Krista je postavil sám Bůh, neboť On otupil jejich smysly ( Řím.11,8-9) a postavil jim překážku, o kterou klopýtli,….´´, To je podobný styl řeči, jak čtu i jinde (zavřel jejich uši, aby nerozuměli…), ale je to nějaké podivné chápání Boha. On nejdříve někoho stvoří a nechá celý národ na světě a potom někomu dá překážku ke spasení ? Nebyl by to to podivný stavitel, který zabraňuje svému stvoření vejít ke spáse ? Byl by to šílený tvůrce, kdyby to bylo tak, jak to myšlení lidské naznačuje. Spíše bych napsal . znalost věcí božích nepochopili správně, pokroutili si smysl a dopadlo to u nich špatně. Asi jako kdyby se žáci naučili dobře počítat, ale mafiáni by to zneužili na podvody (lépe by jim bylo neumět počítat, nadrobili by méně škod). Tedy : znalost zákona a Boha jim je na škodu, vzhledem k něčemu nesprávnému v jejich mysli a ne proto, aby jim to Hospodin sám zmařil. Vždyť je to ´postavené na hlavu´, myslet si, že Hospodin dává překážku, aby se nespasili. nebo by to bylo dělení na nejméně dva tábory : jedněm Hospodin dopřeje spasení, jedněm ne (jako u negativní predestinace). Nebo je to vyjádření přání : ´ať nám dává spasení a ostatním (nepřátelům) ne´, ovšem to by bylo myšlení jako u ´zlostníků´, kteří by rádi viděli nepřátele pokořené a zbavené dobra od Boha, tedy by šlo o vizi nesnášenlivého člověka, zvláště takového, který živelně rád vidí někoho pod sebou zavrženého, bez naděje a milosti a to mu dělá dobře, protože on je lepší. Tak jako ten, který v příběhu peníze vdovy říkal v chrámu : ´děkuji ti Bože, že nejsem jako ostatní…´. A že by Hospodin potřeboval držet národ v klamu a nepochopení jen proto, aby se Slovo a milost dostalo k pohanům? Nerozumím. Copak Stvořitel, vládce svého národ nemá dost prostředků pro probuzení pohanů? pro jejich integraci?, vždyť Židé vykonávali rozsáhlou misijní činnost (jak se píší slova Ježíšova : jste ochotni projít celou zem i břeh moře, abyste získali jediného proselytu..´), ovšem co kdyby šlo o to, že tato misijní činnost má stinné stránky, protože nepořádky v životě, které nebyly u agitátorů odstraněné, se s novým náboženstvím míchají a proselyta se naučí kromě Božího zákona také jejich nepravosti, přijme je mylně spolu s tím za svoje. Potom by jediná spolehlivá cesta pro pohany byla nepřijmout spásu od Židů jako národa vcelku vykoupeného, ale jen od hrstky odštěpených spasených a otupit myšlení národa tak, aby nepřijali Krista ? podivné to cesty Páně, snad ale spíše pochybné myšlení tu vidím. Ovšem době apoštol Pavla rozumím přes tu dálku dvou tisíc let a zde daleko od Palestiny jako koza, která se dívá do astronomického dalekohledu. |
]
|
|
Re: (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Sobota, 27. květen 2006 @ 11:19:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Přece jen bych rád zvěděl, z čeho je to slovo.
Setkal jsem s s pojmem ´mít dispens´ jako povolenou výjimku nebo jako prominutí podmínky.
Mohl to povolit někdo kompetentní, aby se věc vyřešila. Něco se tuším týká použití toho slova ve sportu, s povolením od vrchního vedení, ale nevím co by to bylo.
Na konkrétní příklad: v řkc se dodržuje zvyk nejíst před přijímáním (večeří Páně).
Je odvozený od listu 1Kor, kap. 11, kde zvláště verše 22 a 33 si vyložili postupně tak, že před večeří Páně (přijímáním) se má přistupovat lačný. Tak to vzniklo a ustálilo se.
Ale jak dlouho se nemá jíst předtím? Kdysi se to stanovilo od půlnoci. Obřady byly ráno. Dispens, čili povolenou výjimku měli nemocní a slabí. Ti mohli něco pojíst, aby jim slabost nebránila dojít do kostela, nebo aby v nemocnici nemuseli vydržet o hladu až do ranní mše (tam, kde mají kapli).
Ale v polovině dvacátého století začaly také mše večer, vzhledem k uspěchané době -dělníci chodili ráno na šestou nebo sedmou do práce, a mše by musela být v pět ráno. Potom by honem měli stíhat cestu do práce ještě nenajedení a sehnat si snídani u práce. To se dá tak v Itálii, tam jsou ranní mše časté.
A tedy pro ty, kdo šli k přijímání u odpolední nebo večerní mše by bylo nesmyslem dodržovat předešlou formulaci ´lačný od půlnoci´. Stanovila se tedy doba kratší a zkracovala se až na současnou dobu jedné hodiny. I tak dispenz od toho pravidla mají nemocní a slabí.
Jsou i jiné dispenze, např. proti dřívější praxi, že jáhen (diakon) může být ženatý, to je teď všeobecné povolení oproti dřívější době.
Co se výjimkuje nebo povoluje v případě důrazu na stát Izrael?
Jinak nahlížením do knihy Slovník cudzích slov pre školu a prax, Ivanová- Šalingová, 1988 jsem našel tyto protikladné (ovšem používané) hodnoty toho slova:
--dispenzácia = vyhotovovaniea vydávanie (napr. liekov),
--dispenzár = bezplatná lekárska poradňa,
--dispenzatórium = zoznam liekov, liekopis,
--dispenzér = pojazdné zariadenie na prečerpávanie paliva z hydrantovej plniacej sústavy do lietadla.
Zdá se mi, že v tom slově -dispenz- zvučí jakási myšlenka o přizpůsobení pro potřeby (letadla, pacienta), pro obsluhu.
Jaká myšlenka uspokojení potřeby či obsluhy se v církevním pojetí dispenzacionalismu týká našeho postoje ke Kristu, Izraeli a j.?
Předně: co v církevní terminológii je ´dispens (dispenz)´?,
dále: dispenzionovat,
směr zvaný od toho , tudíž ´dispenzacionální´, (= uvolněně povolený ?? , vrchostensky jako výjimku schválený??), ´dispenzacionalizovat´a ´dispenzacionalismus´?
Těším se na chutné sousto z dílny jazyka.
Miro
|
|
|
Re: Nebezpečí dispenzacionalismu (Skóre: 1) Vložil: cirus v Pondělí, 17. prosinec 2007 @ 14:11:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Reaguji na tento úryvek ze článku cituji : "Proč dispenzacionalisté zdůrazňují, že je dvojí Boží lid Izrael a církev, pokud je tomu tak a Církev stojí na Kristu, na kom stojí izrael (Myslím, že toto je nejslabší bod z tohoto článku a myslím, že budu „utlučen“ argumenty od různých dispenzačních bratrů, že to tak není. " Odpověď je tato : Ano, církev stojí pouze na Pánu Ježíši Kristu, je jeho Tělo Ef.1,22nn, o kterémžto Těle SZ nic nevěděl. Izrael stojí na svých smlouvách, které jsou napsané v SZ, zejména v prorocích. Na př. Nová smlouva Jr. 31,31n, ke které PJK již vylil na kříži svoji krev. I tak ale Izrael musí poznat Toho, kterého bodli Za.12,10 -13,2n. Církev svého Vykupitele již zná, ale Izrael ještě ne, pro nevěru.
To co může být matoucí, v rozdílném určení Církve a věřícího /Božího/ Izraele je to, že jak Izrael, tak Církev jsme společně potomky/ símě/ Abrahamovými. On je otec všech věřících. Věřící z pohanů jsou duchovními potomky Ga.3,29 a Izrael jsou fyzickými potomky, avšak žel, dosud nevěří. V tom je základní rozdíl, který stále trvá. Spasen bude jen věřící Izrael, jakkoloiv bude početný. Bezbožní Izraelité zahynou. Děkuji za pozornost. Cirus
|
Re: Re: Nebezpečí dispenzacionalismu (Skóre: 1) Vložil: Fera v Úterý, 09. březen 2010 @ 10:34:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Amen. |
]
|
|
Dispenzacionalisus (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Úterý, 09. březen 2010 @ 19:50:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dispenzacionalismus, je velká bublina,nafouklá z nevěry ,která před tváří toho ,který sedí na trůnu praskne! Amen.
|
|
|
Re: Nebezpečí dispenzacionalismu (Skóre: 1) Vložil: Doulos v Úterý, 28. červen 2011 @ 00:08:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | mk, co je dispenzacionalismus?
Je to teologický přístup k výkladu Bible, který učí, že lidské dějiny se skládají ze 7 různých epoch, neboli DISPENZACÍ. V každé dispenzaci Bůh lidem přidával (dispenzoval = vydával) více zjevení, které se sestavovalo do Písma. Nejprve postupně knihy Starého Zákona, potom Nového. I laik si může všimnout, že je rozdíl mezi dobou (dispenzací) Starého Zákona a (dispenzací) Nového Zákona. Celkem je těch dispenzací 7.
Opakem dispenzacionalismu je tzv. smluvní teologie, která hodnotí vztah Boha k lidem podle smluv, které s nimi uzavřel (S Adamem, Noémem, Abrahamem, Izákem a Jákobem, a Davidem.... Protože ale zastánci smluvní teologie zároveň vykládají mnohá proroctví alegoricky, (tj. de facto nevěří, že to Bůh myslí, jak to řekl), smluvní teologie Tě dovede do slepé uličky, kde si např. lidé pletou Antikrista s Kristem v Dan 9:27.
7 dispenzací
7 Dispenzací (lidských epoch - Nelson): 1. Nevinnost – od Stvoření po Pád člověka do hříchu, kdy je Bůh vyhnal ze zahrady Eden (Gen 3:24). 2. Svědomí – smlouva s Adamem po soudu Potopou – Gen 9 3. Vláda lidí – smlouva s Noémem – po dobu k Abrahamovi 4. Zaslíbení – Od doby, kdy Bůh povolal Abrahama v Gen 12:1 až k Mojžíši 5. Zákon - od předání Zákona Mojžíši (Ex 19:8, 20:1-31...?) až po smrt Ježíše Krista 6. Milost - Od smrti a vzkříšení Ježíše Krista po Jeho Druhý příchod 7. Království – ustanovení Božího království na zemi s Tisíciletou vládou Kristovou nad národy. Potom následuje věčnost, kterou tito teologové nezahrnují mezi 7 dispenzací pro lidstvo, protože věčnost se týká „Nového nebe a nové země – Zj 21:1-5.
Řekl bych že autor tohoto článku dispenzacionalismus správně nepochopil, možná ho hodnotí podle toho, jak mu někdo dispenzacionalismus špatně vysvětlil. Nemám teď moc času, ale např. jeho bod č. 4 - v budoucnu bude spasen věrný pozůstatek Izraele - když konečně uvěří v Ježíše Krista, že On je jejich Mesiáš, kterého ukřižovali. Je o tom v Bibli hodně psáno, též viz verše dole. Bude to v momentě, když Antikristus oblehne Jeruzalém a Židům bude hrozit vyhlazení. Konečně prohlédnou, zvolají v zoufalství k Ježíši, a viz Zach 14:4 - On stane na Hoře Olivetské ve své božské moci, a hora se rozpoltí ve dví...
Mt 23:39: Neboť vám pravím, už mě neuvidíte, dokud neřeknete,"Požehnaný ten, který přijde ve jménu Hospodina!"
Řím 11:25-28: Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: "Spasitel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost. Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích." Co do evangelia se tedy kvůli vám stali nepřáteli, ale co do vyvolení jsou to kvůli otcům milovaní Boží.
Všimni si, že Pavel toto psal několik dekád po vzkříšení Ježíše - a píše, že Spasitel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost... Jedná se o budoucí spásu Božího vyvoleného národa Izrael - vírou v Krista! Církev je spása jedinců a v tomto věku milosti jsou Židé spaseni stejně jako národové - individuálně, vírou v Krista. Ale Izrael, jako vyvolený národ Krista odmítá, a jako celý národ ho přijme až při Druhém Příchodu Ježíše - Ježíš vlastně nepřijde, dokud k němu Izrael JAKO NÁROD nezvolá - viz Mt. 23:39.
Osobně nevidím v dispenzační teologii žádné nebezpečí, a není to jen teologie letnických a charismatiků, ale i třeba baptistů, svobodných evangelikálních církví, některých amerických reformovaných, mnohých nezávislých sborů, církví, atd. Nebezpečí naopak vidím ve smluvní teologii s alegorickým přístupem. Kvůli alegorickému přístupu (oproti doslovnému výkladu dispenzacionalismu) je mnoho veršů nesprávně vyloženo a pak např. vzniká blud, že církev je Izrael. Ježíš má ovce ze dvou stád, Izraele a církve. Protože Boží smlouvy s Izraelem byly naplněny jen částečně, a protože víme, že Bůh své sliby dodržuje, nezbývá nám, než logicky usoudit, že Bůh s Izraelem neskoncoval, že se po DISPENZACI MILOSTI (věk církve) k Izraeli ještě vrátí a o tom vskutku prorokuje velká část Písma- viz Řím 11:25, Dan 9:24-27, Iz 11, Zach k. 12-14, Ez k. 36-38, k. 40-48.... Zastánci smluvní teologie jsou totiž díky svému alegorickému výkladu Písma dost mimo právě v Eschatologii, tj, teologie věcí budoucích.
Bůh Tě opatruj, D.
|
|
|
|
|