Grano Salis - Jména Boží, v Písmě svatém

Karels poslal:

Jména Boží, v Písmě svatém
Von N. RUDNITZKY /rabín/

Nejdříve se musí objasnit význam slova jméno. Z veršů Iz. 55,13; 56,5 – je možno tvrdit. Jméno je znamení pro něco, co má být obzvlášť pozorovatelné, památku charakterizuje jméno místo, na kterém něco stojí, co je k povšimnutí. Tím je dán význam JMÉNA, po jeho hmatatelné do očí a očima pozorovatelné stránce.

JMÉNO – zjevení charakteru – povahy ve slově. Viz: 1M 11,1–4; 2Sam 8,13. Ve jménu věci nebo osoby, leží jeho vnitřní hodnota! S vymizením jmen z křesťanských rodin, vymizelo také živé biblické křesťanství.

Boží jméno אלהים [ELOHIM], září jako první na špici svatých Písem. S ním začíná stvoření světa a všechno stvořené v něm má svůj počátek. Je nejstarší Boží jméno u všech semitských národů.

אל [EL] – S jeho obměnami nacházíme všeobecný znak Božství. Všechna tři Boží jména אל [EL], אלוהּ [ELOAH], אלהים [ELOHIM], mají tentýž kořen a význam. Avšak v אלהים [ELOHIM] dochází obě první jména plnozvučností, rázného rozvoje svého obsahu!
אלהים – vyskytuje se ve St. Zákoně 2570 krát
אל – se opakuje 230 krát. Vyskytuje se řídce v 1. knize Moj. 17 krát, ještě vzácněji ve 4. Moj. 9 krát, v 5 Moj. 21 krát, Jozue 3 krát, Sam 3 krát, Iz 24 krát, Ž 72 krát, Job 55 krát.
אלוהּ – se vyskytuje ve St. Zákoně 55 krát. Z toho u Joba 41 krát.
אל עליון [EL ELJON] – אל [EL] – Bůh; עליון [ELJON] – Nejvyšší; Poprvé a naposled se vyskytuje v 1.Moj. 14,18–20 u Malchisedecha. Neznamená toto jméno nejvyšší Bůh, nýbrž Bůh nejvyšší.
אל שׁדּי [EL ŠADAJ] – Bůh všemohoucí; Ze 44 míst, kde se vyskytuje, připadá 31 míst Jobově knize. Tímto jménem se sám Bůh představuje Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi. Jako v אלהים, je i v שׁדּי , obsažena forma množného čísla. Jako v אלהים bydlí všechno bohatství přírody a stvoření, tak i v שׁדּי všechna moc, která stvořením určila a určuje.S všemohoucností se zjevuje Bůh Abrahámovi v důležitém úseku jeho života.

יהוה – od poloviny století bývá toto jméno nazýváno ve vědeckých potřebách jako JAHVE. V církvi je známo od reformace výslovnost JEHOVA. Obě výslovnosti jsou nejisté a JEHOVA, rozhodně falešné! Přednost má naproti tomu mluvnicky JAHVE, protože to je správná forma hebrejského slovesa býti.
V hebrejském Starém Zákoně nacházíme zkratky a v předponách a příponách hebrejských vlastních jmen obsažené částečné údaje o JAHVE, takže to Boží jméno by se nemělo vyslovovat jako JEHOVA, ale spíše JAHVE! K tomu ještě přichází staré překlady a reprodukce v samaritánském pentateuchu a v řecké reprodukci. Že se Židé 2 – 3 století před Kristem varovali výslovnosti tohoto jména a nábožensky to bylo nepřípustné, vidíme z mnoha svědectví židovských křesťanů.

Nejstarší rabínské ustanovení pro bohoslužbu v synagoze naznačují, že čtyř–hláskové jméno יהוה , směl vyslovit jen kněz během požehnání. Mimo synagogu, bylo i knězi i toto jméno zakázáno vyslovovat. „V synagoze se vyslovovalo Boží jméno tak jak bylo napsáno. Mezi lidem, tak jak bylo přepsáno – אדני [ADONAJ] – Pán. V začátcích, bylo toto jméno tradičně zachováváno každým, když se to ale začalo zneužívat, bylo zachováváno dospělými z kněžského stavu a bylo to zařízeno tak, že zatím co kněz při požehnání vyslovil toto jméno, jeho spolubratři z kněžského stavu zakašlali.“ Potud Talmud. Podle tradice toto jméno nebylo vyslovováno od smrti nejvyššího kněze Šimona Spravedlivého – 300 let Př. K.

אלהים , אל – byla obecná jména pro Božskost. אל שׁדּי – vyjadřovalo všemohoucnost, kterou Egypťané připisovali svému Apisovi. Otázka Mojžíšova po Božím jméně, byla odvozena z časové potřeby a více oprávněna než ta, kterou se dotazoval Jakob na nebeské zjevení.

Vzhledem k tisícileté tradici, která nám poukazuje na náboženskou ostýchavost při vyslovování jména יהוה , ať už ve formě JAHVE či JEHOVA, je lepší na místo něj užívat překladu „věčný.“ V tomto bychom měli vedle jiných také velkou autoritu na naší straně, prof. KŐNIG z Bonnu. Dílem z biblických svědectví, kde se čtyřslabičné jméno nachází ve zkrácené a poetické formě JAH – potom se vyskytuje v hebrejských jménech jako začátek a konec týmž zkráceným způsobem, může se tedy uzavřít, že výslovnost JAHVE se užívala a ne nikdy neexistující JEHOVA!!

K tomu je ještě mnoho svědectví ze spisů církevních otců a je třeba mít na zřeteli, výslovnost samaritánů, kteří se zastávali více JAHVE, než JEHOVA!!

אדני [ADONAI] – toto Boží jméno slouží v pozdějším židovství jako náhrada pro nevyslovované jméno יהוה . Vyskytuje se ve spojení s יהוה tak, že je nejdříve אדני a potom následuje יהוה . V אדני je vyjádřena přesila a osobní svoboda. V hebrejské Bibli, je slovo אדני , obecně „Pán“ a oslovení Boha „můj Pán“, znamená u použití pro Boha dvě znamení rozlišovat. Pán v oslovení pro Boha bude stále přes připojené „i“ a rozdělovací znaménko jako poznávací znak množného čísla, k tomu ještě dlouhá samohláska. Samostojící אדני , se vyskytuje 134 krát, אדני יהוה 310 krát, a v postavení יהוה אדני 5 krát. Už toto společné postavení vybízí, abychom jméno אדני zvolili, jako Boží jméno pro יהוה . Také אדני bylo od předčitatele a motlitebníka v synagoze s bázní čteno a svátečně provoláváno. To měli obzvlášť na mysli ti, kteří psali o židovských poměrech, že Žid neužíval ani JAHVE ani ADONAI. To první bylo nevyslovitelné, to druhé se užívalo jen při čtení svatých Písem v synagoze.

אדני , se v Písmech nevyskytuje dříve, než se sám Bůh způsobem svého zjevení Abrahámovi, jako všemohoucí a Mojžíšovi tajemstvím svého jména יהוה , zjevil. To jistě není náhodou. Panovat, vládnout, přikazovat, může jen osobní bytost. Proto od okamžiku, kde se Bůh, jako osobní odhaluje, ihned následuje oslovení „Pán“ – „můj Pán“. Po vysvobození z Egypta poznal Izrael svou příslušnost k Bohu a truhla Zákona, tuto příslušnost k יהוה , zapečetila.

Národ byl služebníkem יהוה a יהוה byl jeho Pán! Zákon pak byl vyjádřením vůle, kterou Izrael svého Pána, kterému náležel, respektoval. Tak leží v Božím jménu אדני zvláštní vztah Izraele k יהוה , jako ke svému Pánu a zpětně právní titul יהוה , ke svému národu jako vykoupenému vlastnictví. Tento poměr příslušnosti k Bohu, nepociťoval Izrael jako břímě, nýbrž jako radost a ne jako tíživé pouto, ale jako znamenitou chloubu! Pro pána jako manžela, má hebrejština jiné slovo: „BAAL“ a ne ADONAI. Na Boží jméno אדני [ADONAI] navazující pozorování, nejsou ještě dlouho vyčerpaná, pokračování se přirozeně muselo dít ve spojení s sebeosvědčením jeho plně dějinného splnění v osobě Ježíše Krista.

Boží jméno v názvech a jménech lidských

V názvech míst, věcí, zvířat a lidí, se především zrcadlí jisté poznání, nebo zvláštní zkušenost. Více než na věci, ukazuje se vnitřní duševní život lidí při pojmenování nově narozených. V biblických jménech mužů a žen rozpoznáváme památku víry a naděje, přání pro nově narozené, vystihující náladu mysli rodičů ve chvíli, kdy jim bylo dítě darováno. Při dávání jména, vychází v biblických dějinách najevo především vztah lidí k Bohu.

Jako u každého národa vůbec, jsou jména pomníkem ducha národa a jeho obyčejů, tak také vydávají významné svědectví v Izraeli, pro vlastní povolání národu.

Abi – el = můj otec je Bůh
Adoiáš = můj Pán je Bůh
Uri – el = mé světlo je Bůh
Uri – áš = mé světlo je יהוה

Ježíš Kristus – vyplnění a vysvětlení Božích jmen

יהוה je prohloubení a shrnutí všech jiných jmen Božích ve slově. Ježíš Kristus je dějinné zjevení Boží v osobním, bohočlověčím vzezření [vzhledu, způsobě]. Proto v Jeho osobě tak dobře poznáváme Boží zjevení pro nás a také plnost Boží. Cíl a plnost, jsou znaky od: אל , אלהים , které byly prvním lidem na jejich cestě k Bohu zjeveny.

Vsuvka k אלהים

Když promyslíme množnou formu od אלהים , můžeme konstatovat, že to je množné číslo od Bůh, ale ne od bohové. Chtít tvrdit opak by bylo nesmyslné.
Např. spisovatel někdy ze skromnosti vystoupí s množným číslem: „Prosíme čtenáře o laskavé prominutí…“. Nebo hlavy státu vydávají své rozkazy, výroky a ustanovení sami za sebe, ale přitom říkali a psali: „My“ a „Nám“. Takový kníže se cítil v plnosti své moci, v tak silné převaze, že se sám jako „množství“ považoval. To je tzv. množné číslo velikosti, majestátu. Tak se poznalo množné číslo v אלהים a pohoršení mnohobožství, bylo odstraněno. Tím není dáno vysvětlení množného čísla. Zde se musí hlouběji zarýt. אלהים, není nadobro forma množného čísla od אל . Dokonce od אלוהּ [ELOAH], což by bylo gramaticky správnější, není אלהים vzděláno. אל je v אלהים v nezměrné plnosti. אל má mluvnický význam od „síla“ a „cíl“. Dokonce když se odvozenina slova אל od starosemitského UL=CÍL neudržela, stačilo nesklonné slovo אל , s jeho obměnami pojistit pojem „cíl“. Nechceme se domnívat, že by Boží jméno mělo holý neživý a myšlenkově prázdný cíl, nýbrž má cíl, který s mocnou, neodolatelnou silou na sebe upozorňuje.
Tak jsou „cíl“ a „síla“ v Božím jméně אל obsaženo a z „הים“ [HIM] nezní množné číslo našemu uchu, nýbrž plnost, bouřlivě se rozvíjející sílu. Na hebrejské hlásky od dětství zvyklé ucho, slyší za množ. číslem „im“ šumění moře a s „him“, se vtírá hučící a burácející plnost od zástupu lidu. אלהים v sobě spojovalo cíl, životní moc a plnost. Je třeba zdůraznit, že אלהים není vlastní jméno Boží, nýbrž přisvojené druhové jméno božství. To znamená: Toto jméno popisuje způsob Jeho bytí. Apoštol Pavel dává slovy u Řím. 1,19-20 – klíč pro přirozené poznání Boha tak dobře, jako také pro shrnutí téhož, v Božím jméně אלהים .
Jak mocně a s jakou plností neviditelné síly se zjevuje stvoření. Musí tedy být božství pomníkem svérázné moci a plnosti. Bůh, jenž je toho všeho původcem, sluje tedy אלהים .

Konec vsuvky.

Není jistě náhodou, že evangelista, který nás uvádí ve hlubokost bohočlověčího tajemství Krista, uvádí slovo plnost poprvé ve spojení s Kristem. V tomto slově leží pro učedníka Páně, žijícího ve Starém Zákoně, Božství אלהים , z něhož tryská plnost. Je zjevné, jak se myšlenky při popisu nadsvětné vznešenosti Syna Božího, v plném rozsahu svého významu, překrývají v אלהים (Kol. 2,9)!

Fil. 2,9-11 – Kristus je Pánem, On je יהוה , On je אדני . Koho míní Pavel tím „jméno nad každé jméno?“ Je tu krátká odpověď: čtyřpísmenné jméno Boží יהוה .

Od nejstarších dob se říkalo na místě čtyřpísmenného jména יהוה : jméno. Tak už ve 3.Moj. 24,11 píše jen „zhřešil jménu“. Toto čtyřpísmenné jméno bylo jméno nad každé jméno. Ježíš Kristus, je svatým plamenem, v jehož čistém žáru církev hoří a svítí, avšak neshoří. Konečně také ve Zjevení Janově v 19. Kapitole čteme, že za Kristem jelo „nebeské rytířstvo“, čili obraz Hospodina zástupů!

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace