Tvorba: Když je člověk dítě
Vloženo Neděle, 21. říjen 2001 @ 16:06:31 CEST Vložil: Stepan |
Když je
člověk dítě,
zdá se
všechno snadnější.
Svět
- to je
velikánský kolotoč,
plný
barevných střípků
radosti
a překvapení.
Vvhoupneš
se na koně
a je z
Tebe
rytíř
z pohádky,
usedneš
do kočáru
a jsi
princeznou
se
zlatými vlásky.
Lidé
kolem se jen usmívají...
Jsou tu
pro Tebe a mají Tě rádi.
Jseš
přece dítě.
A pak,
proč a
čeho se bát,
když je
Otec stále blízko?
Ale
počkej,
jen co
trochu povyrosteš,
jen co
odhodíš své dětství
někam
do kouta
jako
nepotřebný krám.
Kolotoč
se zastaví,
hudba
zmlkne
a
všechno se rázem změní.
Jako v
pohádce,
kterou
Ti četli na dobrou noc.
Smutný
kůň
Tě už
nepohoupá
a v
kočáru není dost místa
pro
všechny...
Ani
lidé kolem se už neusmívají.
Nemají
proč
- jsi
přece dospělý.
Žiješ
si pro sebe
a
všechno je
strašně
moc těžké.
Svět
- to je
velikánské smetiště
plné
ostrých střepů
nelásky
a bolesti.
Máš se
čeho bát.
A Otec?
Ten je
tak nesmírně daleko.
Kdesi
až na pomezí jiného světa...
Kolem
něho jsou jen samé děti,
velké,
malé i docela staré děti.
Bere je
do náručí
a
žehná jim.
Oni jsou
rádi dětmi.
Poslouchají
Ho,
a když
jim
Pohádka
na zemi skončí,
dostanou
Prince
a celé
Království.
© 13.05.1992,
Štěpán Křivánek
Všechna práva na poesii vyhrazena.
Písemné publikování poesie jen se souhlasem autora.
|
