poslal tk Velikonoce hloubí propast mezi věřícími a nevěřícími
Skončily Velikonoce. Pro zhruba sedm milionů místních obyvatel prostě svátky, víkend plus jeden prastarými rituály zatížený den volna navíc. Pro skoro tři miliony křesťanů připomínka ukřižování, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, tedy svátek vůbec největší, nejdůležitější a popravdě řečeno také asi nejpodivnější.Velikonoční události, jak je podává bible, nejlépe ukazují, proč se původně křesťanská Evropa čím dál více sekularizuje, tedy odnáboženšťuje, proč je víra v Ježíše pro většinu nepochopitelná a nepřijatelná. Zároveň je ale Evropa postavena na tradici, cení si starých předmětů (viz nedávné vydražení latinského překladu Dalimilovy kroniky za deset milionů korun), budov, obrazů, chrámů, je s křesťanskou historií spjata a všelijak ji využívá.
Dva týdny před Velikonocemi zakázal pařížský soud velkoplošnou reklamu na džíny pro módní salon Marithé & Francois Girbaud. Napodobovala fresku Leonarda da Vinciho Poslední večeře Páně. Ježíš na ní stoluje se svými učedníky těsně před ukřižováním. Na plakátu ovšem sedí samé módně ohozené krasavice, i Ježíš je dívka, a třináctou postavu představuje polonahý mladík v džínech, jehož objímají dvě moderní apoštolky. Francouzská biskupská konference chtěla plakát zakázat a bylo jí vyhověno. Vatikán před Velikonocemi také vytáhl proti bestseleru Dana Browna Šifra mistra Leonarda. V detektivce stojí, že Kristus byl pouhý člověk a měl dítě s Máří Magdalénou. Křesťanství táhne i dnes, zvláště jako reklamní trik.
Co je na biblické zvěsti Velikonoc pro nevěřící tak nepřijatelné? Její bláznovství. To, že uznávaný řád věcí staví totálně na hlavu. Zpochybňuje hodnoty dnes obecně a vysoce uznávané. Schopnost ovládat druhé, dosáhnout úspěchu, být nejlepší, nenechat si nic líbit, mít peníze, starat se o kariéru. Apoštol Pavel sám sebe v novozákonním listu Korintským nazývá "bláznem pro Krista". Vysvětluje to takhle: "... máme hlad a žízeň, chodíme skoro nazí, dostáváme rány, nemáme stálého pobytu, lopotíme se prací vlastních rukou; když nás urážejí, žehnáme, když nás pronásledují, trpíme, když nás pomlouvají, potěšujeme, zacházejí s námi jako se smetím světa, jsme povrhelem pro všecky..."
S Ježíšem je to ještě horší. Křesťané věří, že je Syn boží, že je Bůh, který sestoupil na zem. Ne však proto, aby to tu vzal do rukou, aby panoval a tvrdou božskou rukou zavedl svůj řád, ale proto, aby trpěl a vzal na sebe veškeré lidské viny a hříchy. Přesně tak to s ním taky dopadne. Dělá sice podle bible zázraky, uzdravuje, což by jistě i dnes veřejnost přitáhlo, ale zároveň odmítá veškerou pozemskou moc. Nejen to. Svoje následovníky vede k nenásilí, odpuštění, chápání druhých, dokonce je nabádá, aby milovali své nepřátele. Šílené. Tak s tímhle by módní salon Marithé & Francois Girbaud ani spisovatel Dan Brown žádnou díru do světa neudělali. Ježíšova věta z Kázání na hoře, že "blahoslavení", tedy Bohem přijatí, jsou také ti "chudí duchem", je dnes úplně mimo. Chudí duchem živoří.
Ježíš je prostě antihrdina dnešní post-křesťanské doby. Kdo by chtěl jít za králem, za vůdcem, šéfem, který se nechá ukřižovat? Který na sebe schválně vezme hříchy všech, což může jedině jako Bůh, nikoli jako člověk? Bůh je pro většinu z nás pravý opak; představujeme si ho jako bytost, která může všecko; všemocný, mávne rukou a věci, děje, lidé se mění. Bůh ve většinovém pojetí nemůže člověku (každému člověku, všem lidem, i těm nejhorším) dopřávat svobodu i s jejími důsledky. Bůh většiny přece nemůže dopustit holocaust, natožpak se na kříži ztotožnit s jeho obětmi!
Z toho důvodu mnohé nekřestany (ale také některé křesťany) tak dráždí třeba dnešní těžce nemocný a starý papež Jan Pavel II. Je tak nemohoucí, zatímco my uznáváme ty mohoucí, zdravé, silné, akceschopné. Možná proto ovšem papež neodstoupil; podpořil další nemohoucí a slabé.
Velikonoce každý rok znovu otevřou propast mezí vírou a nevírou v Ježíše, Boha. Slabý, nemstící se, milující Bůh je pro většinu nepřijatelný či zbytečný. Jeho zmrtvýchvstání třetího dne taky. Porážka, kterou Bůh uštědřil smrti, by byla přijatelná, kdyby se v ni nemuselo jen věřit. Kdyby Ježíš žil život věčný tady na zemi. Takhle se víra týká vskutku jenom "bláznů pro Krista".
Martin Fendrych
