poslal Martin Škapík
Milí bratři a sestry,
dovoluji si Vám poslat Pastýřský list, ač jsem laik. Je spojen s pokornou prosbou o pomoc ve věci, o kterou bojuji už celou řadu let. Moc Vás prosím najděte si na něj chvíli a pokud ho shledáte pravdivým, pomožte, ať dále zbytečně v naší zemi neumírají malé děti, často novorozenci, díky naší toleranci k té nejničivější chemické zbrani na světě. U své práce na tomto fenoménu jsem strávil více než šest let, moc Vás prosím, najděte si čtvrthodinku a posuďte sami, zda z Vašeho titulu, ale hlavně poslání nemůžete pomoci.
S přáním příjemného prožití velikonočních svátků
Martin
Velikonoční list s prosbou o pomoc
Milé sestry a bratři,
obracím se k vám s prosbou, tímto pastýřským listem. Připomínáme si Velikonoční svátky. Události utrpení, vzkříšení a nanebevzetí našeho Pána Ježíše. Nebeský Otec obětoval svého prvorozeného Syna, aby se naplnila Písma, aby každý, kdo přijme zprávu Evangelia a uvěří Synovi, měl život věčný a naději i v tomto světě. Tak jsme mnozí z nás nalezli smysl života. Co více, nalezli jsme život sám.
Neboť světlem našich dnů a jedinou cestou k Lásce, k Nebeskému Otci je Ježíš Kristus. Je naším životem, cestou i pravdou, což prokázala mnohá svědectví a učí nás to i Mistr sám.
Není již důvodu říkat: „Co bude po smrti nikdo neví“, jak učí tento svět, aby nás zkoušel a sváděl z cesty pravé víry a Lásky.
Není důvodu říkat: „Kdo nás zachrání z rozdvojeného světa? Kdo nám pomůže abychom se necítili bezmocní a ponížení v systémech věcí, které nemůžeme přemoci, neboť jsou od věků určeny ke spravování těch, kdož nepřijímají vlastního ducha, ale skutečně vedení potřebují!“
Což to není právě Kristus, který před mnohými svědky podstoupil týrání, popravu, svůj úděl pokorně oznámil vlastními ústy, přijal a opravdu vstal jako prvorozený z mrtvých?
Lze prokázat větší zázrak, než uzdravení chromého, slepého od narození, než vzkříšení Lazara, který již zapáchal ve svém vlastním hrobě?
Lze prokázat více Lásky, než zřeknutí se sebe sama pro to, aby druzí měli život z mého Ducha, jak učinil náš Pán? Což právě on nenaplnil slovo, to slovo, před kterým druhé varoval: „Co je platno člověku, kdyby celý svět získal, ale sám sebe ztratil“?
Není to Kristus, který naplnil Písma Nebeského Otce, o kterém jsou svědectví proroků a v němž je naplněn i Mojžíšův zákon? Zákon, který nás vykázal z Ráje, neboť milující Otec si nepřál, abychom žili ve věčném utrpení.
Kolik sportů a zábavy je založeno jen na očekávání tragédie, vzešlé právě ze zbytečného ohrožování sebe i druhých. U nejoblíbenějších závodů formule, kterou sledují pravidelně stovky miliónů diváků, nastal dokonce jejich masivní odliv po té, co díky lepšímu zabezpečení tratí klesl počet nehod.
Pokud se těšíme ze zlých skutků, nehledáme pravdu, ale více věříme vlastním představám a iluzím, čím by potom pro nás byl Ráj?
Proto probíhalo stvoření na zemi i na nebi, tedy v Duchu i v těle, abychom při naší podstatě tělesné neshledali nejžádostivějším zbožím Ráje smrt.
Tak je také psáno, když Kristus posílá učedníky do světa: „Komu odpustíte na zemi, tomu bude odpuštěno i v nebi…“
Bůh je Duch, jak je psáno, jediný živý duch.
Je-li tedy kdo z nás živ, je-li živého ducha, jistě je živ Duchem Božím, Duchem svatým. Neboť jako se naplnilo Písmo k životu na jediném, na Synovi Člověka v plnosti, skutečnosti a osvobozující pravdě Kristu, tak se naplnilo Písmo k věčnému utrpení také na jediném, na otci lži, na Satanovi. On je přeci určen k věčnému utrpení a ohni, nikdo druhý.
Je psáno: „U Boha je možné všechno!“
Vzpomeňme také slova: „U mého Otce je mnoho příbytků.“
To je tak. Na konci každého vjemu, bolesti, radosti, ale také zraku, čichu, hmatu, na konci všeho co člověk vnímá je skutečně mysl, vědomí. Vědomí jsou dvě, jedno z těla tělesného, které musí vstát, aby se mohlo zrodit také naše tělo duchovní. Jedno pak z Ducha svatého, tedy duše živá.
Proto nevstalo jako první tělo duchovní, nýbrž pomíjivé tělesné, abychom mohli prokázat svobodnou vůli. Proto, jak jsem psal výše, aby se nám Ráj nestal místem utrpení, neboť v něm smrti není a jakkoliv je tento fakt zdrcující, mnozí z nás skutečně volí smrt jako naplnění svého ideálu. A co hůře, svádí ke smrti i mnohé z nás.
Svádí nás k nicotě, abychom slepě přijímali předložená pravidla a vize, místo, abychom neustále uvnitř sebe zkoumali co a proč činíme, jaké důsledky můžeme očekávat od našich kroků, o kterých proroci správně napsali: „Není dáno muži, aby řídil svůj krok“.
Systémy věcí nás vedou zpět, neboť hodnotí a opatrují věci a peníze, nikoliv život. Učí nás závislosti a odevzdání se výmyslům a vizím těch, kteří skutečné hodnoty, život nikdy nepoznali.
Vymezují nám místo jednohlavého stáda, které pracuje pro porážku svou i svých dětí. Jsou to politické systémy, které nadále nad námi drží hůl Mojžíšovu, zákon, který pozvedá literu vedoucí k smrti nad osvobozující život pramenící z ducha.
Člověk z emocemi, přemýšlivý, který se umí smát i plakat bez příkazu filmu nebo televize, je pro systém věcí zcela nevhodný. Proto už ve školách systém nevychovává naše děti, ale cíleně je přetváří na nemyslící roboty, závislé na fantasmagorických ideologiích a vizích. Nepřipravené k hledání vlastní cesty, pravdy.
Kdo z nás kdy nepromlouvá sám k sobě, což by mohl člověk vůbec přemýšlet, kdyby sám sebe nedotazoval? Vždyť toto naše bytí není ničím jiným, než dialogem požadavků našeho těla a ducha. To co mnozí nazývají poruchou je v pravdě základem života.
Přijatá iluze, ideologie může pouze navodit pocit, nikoliv ale život, stejně jako činí omamné látky a drogy. Jen v Bohu je ale skutečnost!
Pokud nám syntetická učení, nebo chemické látky navodí změněný stav mysli, pomíjivý a draze placený pocit plnosti, splynutí s našimi sny a vizemi, o co více nám může nabídnout skutečnost?
Tyto drogy nám v mysli promítají často obdivuhodná představení, ale ta vyčerpávají a pomíjí.
Představte si, co naší mysli můře zjevit Kristus, který jediný nás vykoupil a opravdu umí přivádět i vracet do nebe, v těle i v duchu, do paralelních prostor o kterých se drogám ani nezdá.
Je jeden živý Duch, jediný Bůh stvořitel a podívejte kolik sytí zástupů.
Je-li jediný živý Duch a Nebeský Otec duchem je (!), kdo s ním má bojovat?
Sestry a bratři, tak blizoučko jsme Království Božímu.
Mějte prosím trpělivost s tímto slovem, jako Ono má s vámi drazí. Neboť není již času váhat, není již času na revoluce, kdy jednou fantasmagorickou vizí, ideologií, nahrazujeme druhou, často za nesmyslného utrpení. Není čas na a hledání nových systémů, neboť od počátku nebyly než dva.
Systém věcí, který povstal z dočasného a tělesného a Království Boží, které povstalo skrze Lásku, neboť skrze ní proběhlo veškeré stvoření.
Nejdeme od narození ke smrti, tak učí systém věcí, zákon. Jdeme od smrti ke vzkříšení, tak učí víra, duch, tak učí Pán.
Systém věcí byl zjeven Mojžíšem a povýšen nad člověka. To proto, aby nevládl chaos, aby se ustanovily míry, pojmenovaly věci i živočišné druhy, abychom se vůbec mohli dorozumět, aby věci měly řád, aby strach opanoval lidstvo ze zákona, neboť kde není ani Láska, ani strach, nemůže být založen život.
Už apoštol Pavel nám řekl, jak důležitý je interval.
Copak jsme na to zapomněli? Pokud nebudeme střídat své city, pocity, opravdu bychom si, šlo-li by to, přivodili nesnesitelná utrpení. Zkuste si bratři a sestry představit vaše největší radosti, od radosti z dobrého jídla, přes radost z milování, kdy se dva stanou jedním tělem. Chtěli bychom snad setrvat v kterémkoliv z těchto citů, pocitů na trvalo?
Tak učí smrt.
Což je pocit blaha jen z jedné věci, jednoho požitku? Řekneš jak rozkošné je milování s ženou nebo mužem a já se zeptám: „Protáhnu Tvůj okamžik vrcholné slasti z milování jen o několik hodin a v pravdě Ti pravím, zešílíš. Opravdu se domníváš, že nikoliv?“
Bratři a sestry, jak těžké je vysvětlovat při našem stavu vnímání, jak vznikl Duch, život. Je to opravdu jako kdybychom chtěli vysvětlit, proč jsou dveře větší, než rám a přesto řádně fungují. Tak je to mimochodem i s Kristem.
Apoštol Pavel sám říká: „Zatím vidíme jen jako v kovovém zrcadle, abychom jednou viděli skutečnost.“
Proto je také psáno: „Člověk obdařený Duchem může posoudit vše, ale sám nemůže být od nikoho spravedlivě posouzen.“ Neboť jen skrze duchovní inspiraci lze dohlédnout z viditelného do neviditelného, prorokovat, posoudit jednotlivé činy z hlediska věčnosti, nikoliv krátkodobého významu.
Je to tak, že pokud jeden den Boží je tisíc let našich, nemůžeme jinak, než skrze inspiraci Stvořitelem JHVH, Bohem Izraele, jediným živým Bohem, dohlédnout za hranice tělesného. Nemůžeme jinak, než přijetím života činit věci ku svému prospěchu i ku prospěchu druhých a omezovat takové, které nás těší, ale znesvěcují.
Nejlépe jde Boží království pro mne přirovnat ke skokanovi o tyči. Nejprve je tu litera, která slovem – zákonem vymezí dráhu pro rozběhnutí, potom skok přes propast - smrt a dopad – vzkříšení. Literou je právě zákon. Ten je pro vše, co je zrozeno z těla, ale ještě nevládne duchem. Zákon Mojžíšův nás tedy vede k vymezení, k pravidlům, dokud nepřijmeme Svatého Ducha, který teprve nás probudí k životu.
Pak je tu běžec a skokan Kristus. Jeho Duch stojí u založení světa. Jako jediný zná Boha přímo, nezprostředkovaně. Neboť také k Jeho obrazu je stvořen. Je-li Bůh Duch, tedy stvořil člověka k obrazu svému. Obrazem Božím je duch, tedy tělo k Duchu.
Dobře tedy, Kristus se narodil skrze zákon v těle, aby se naplnila Písma. Jeho tělo dozrávalo, byl milý lidem i Bohu. Běžel po trati vymezené zákonem, aby přemohl smrt, která utlačovala stvoření. Dorostl do věku, kdy měl schůzku se svým Otcem, tedy byl schopen přijmout svého ducha ve svém těle. To je velmi důležité. Pro každého z nás.
Stvořitel sám se tedy rozběhl, vmenšiv se do našeho těla, aby vykoupil své stvoření. Během běhu mu vyrostl strom, z nějž byla i Mojžíšova hůl – had - zákon. Snad i matematici by mi měli potvrdit, že v absolutních, konstantních podmínkách, kde je nekonečně mnoho prvků, stejné velikosti, energie i hmotnosti, vlastností, které se na sebe neváží, naopak se odpuzují, budou nakonec prostřídány všechny vůči sobě ve všech možných variantách nekonečně mnohokrát.
Tedy Kristus měl opravdu natrénováno, když běžel jako reprezentant Ducha, tedy nekonečna. Rozběhl se, abychom se dostali ven z tréninkového kruhu. Zároveň je psáno, že na počátku bylo slovo, neboť ve slovech uvažujeme, těmi jsme i nazvali věci, abychom vůbec mohli žít ve společenství.
Z druhé strany závodiště mu šel naproti Mojžíš, neboť bylo potřeba litery zákona, který by umožnil trestat živého smrtí, neboť jinak by nebylo východisko. Tak měl Mojžíš svou hůl, kterou opravdu dokázal proměnit v hada, v zákon. Tak byl vyvýšen na poušti zákon, litera nad Ducha, aby se naplnila Písma.
Ježíš tedy běží po trati. Neběží sám za sebe, ale vydává svědectví o svém Nebeském Otci, uzdravuje ducha i tělo lidí, není obtížen hříchem před Novým zákonem, ale je obviněn už od počátku hadem, Starým zákonem, který učí rozpoznávat dobré i zlé po způsobu neživém, zjevuje smrt jako trest za hřích.
Vyskočí do Boží náruče, ale protože by nemohl zemřít, kdyby byl Nebeský Otec s ním, proto slyšíme z jeho úst počáteční slova žalmisty: „Otče, otče, proč jsi mě opustil?“
Protože jediného živého opravdu nemá kdo zabít, kéž bychom to opravdu pochopili. A jediný živý je zde opravdu Nebeský Otec už od počátku. Který po přemnoha utýraných prorocích vypravil do světa i svou pravdu a skutečnost, svého milovaného Syna.
Tedy Ježíš běží po trati vymezené zákonem, odráží se probuzen Duchem Svatým ve svém těle, v tu chvíli přichází Mojžíš a podává mu hůl, zákon, který pouští život do smrti, aby tak přivodil možnost překonat skutečně naše tělesné tělo i všechny bolesti, v tento okamžik vyhlídnutý samotným Nebeským Otcem Kristus doslova proskočil díru do Nebe.
A jak sám praví:
“Jen ta nejtěsnější cesta vede do Božího Království“
Zda-li nejtěsnější cestou není vzduch, prostor, Boží Duch, který obtéká naše tělo.
Tak tedy svět odsoudil Spasitele, aby Ti co se již narodili do světa a do smrti, mohli býti vykoupeni životem, Kristem a aby se naplnil počet všech, které Nebeský Otec povolá ke Kristu dříve, než bude nutno, aby zkrátil čas. Dříve, než by naše svoboda způsobila nevratný pád, neboť otroctví nazýváme svobodou a svobodu otroctvím.
Na rozdíl od světských skokanů do výšky, ale Ježíš neskákal kvůli rekordu, nebo dobrému pocitu z toho, že se rozběhne, odrazí a s pomocí tyče skočí na žíněnku buď skrze překážku nebo přes. Baletní mistři by mohli hovořit svým jazykem, že předvedl historicky jediný a neopakovatelný „skok na volnost“.
Ježíš přemohl smrt, vstal z mrtvých, pokáral i povzbudil své učedníky, dokonce si nechal vstrčit prst do rány, pojedl s nimi, kvůli nám všem, aby prokázal, že opravdu Evangelium není žádné spiknutí, či konspirace, ale čisté slovo Boží.
Nu a odešel k Otci na Nebesa, kamsi, kam dohlédneme-li pak jen srdcem, domnívám se.
Nyní opět pro matematiky a koníčkáře:
Tedy inteligence vznikne pohybem. Z hlediska vědeckého bychom mohli říci, (pokud už tedy stvoření má problémy s prokázáním Stvořitele), že vezmeme-li smrt jako absolutní hodnotu té doby, můžeme ji popsat jako hmotu stlačenou maximálním dosažitelným tlakem do sebe tak, aby neobsahovala nic jiného, tedy žádné plyny ani jakékoliv jiné příměsi.
Získáte konstantu. Totiž nejmenší bod nejmenšího možného prvku, ale pozor, opět bude jen jeden J. Tak jako je smrt i život i Vy každý jeden sám. Neboť každý má život i smrt sám v sobě.
Pro koexistenci, vzájemný poměr prvků je totiž potřeba interval, prostor, jak v tónech u hudby, tak i pro život, je nutné, aby to dýchalo.
No a pokud někdo přijde z jiného vesmíru z našeho pohledu a učiní tento prvek průchodným, tedy Ježíš Kristus, máme i my ostatní naději, jistotu, že pokud v něj uvěříme, protáhne nás tou nejtěsnější skulinkou také.
Dostali jsme se tedy v pastýřském listu až k abstraktní matematice.
Pojďme ještě hlouběji. Smrt má každý svou. Neboť nekonečno v pozemském těle neexistuje, což je největší Boží dar, jaký lidstvo, domnívám se také já, dostalo.
Smrt si neseme v sobě už od kolébky jako mzdu hříchu a vykoupení pro Ty z nás, kteří život odmítají přijmout.
Je to právě ten malý bod v nás, (po kterém tolik volal Galilei), ta smrt, která nám umožňuje se oddělit od Světla, od Otce.
Abychom mohli vnímat, musíme nejprve existovat právě v konečnu, v těle konečném, tělesném. Právě proto, abychom nebyli součástí věčnosti už od narození, jsme vůči věčnosti – nepomíjivému, nekonečnému vymezeni vědomím, kterým svět kolem nás i v nás odrážíme. Hovoříme o ovoci ze stromu poznání dobrého a zlého.
Z hlediska lidského poznání mohou o nekonečnu hovořit jen pošetilci, neboť od každého z nás začíná prostor, ale u každého z nás taky končí, dokud jsme v tělesném vědomí, setrváváme ve smrti, jsme součástí konečna.
Teprve po přijetí Ducha Svatého, po přijetí Krista jsme defakto vyzvednuti životem ze smrti. Totiž oblékáme tělo duchovní na tělo tělesné přijetím Krista a onen osten, onu smrt v nás, měníme v život, neboť potom máme s ním podíl také na věčnosti.
Tak se dostáváme ke Stvořiteli.
Píši déle, než jsem myslel, ale je to vskutku můj jediný pastýřský list. Není již času na zbyt. Brzy bychom přišli i díky vědcům na to, že rukama a nohama nehýbáme jen vnitřní iniciací svalovou a vědomím, ale že naprosto nezbytnou součástí našeho uvažování, každého jediného pohybu, je prostor. Neboť právě prostorem uvažujeme i posíláme pokyny našim rukám, nohám.
Prostor je inteligentní. Prostor je Duch Svatý. Konfigurátor všeho živého, co není v otroctví. Prostor je tedy Láskyplný, prostor je naším pomocníkem, andělem a i z našeho mozku jej používáme k tomu, abychom iniciovali třeba i ten nejprostší pohyb ruky.
Nyní se dostávám k mé prosbě.
Na několika řádcích prokáži iluzi tohoto světa, který skončil s naplněním zákona Kristem.
Ptám se bratři a sestry, ptám se proč?
Kristus sám léčil ochrnutí od dětství, slepotu od dětství a opravdu mnoho chorob dotykem, slinou, slovem. Tuto moc dal i svým učedníkům.
Jsou mnohá svědectví o tom, že lidé si sedali i do stínů apoštolských plášťů a skutečně byli uzdraveni na těle a často i duchu.
Písma nám podávají zprávu o tom, že mnozí z nás nadále zůstáváme ve svém myšlení na Mojžíšově zákoně, který byl vynikajícím služebníkem svého času. Přesto opravdu i Mojžíš chodil se zahalenou tváří, aby nebylo vidět jeho stáří, pomíjivost jeho tváře, jako i pomíjivost zákona vedoucího k odsouzení.
Bratři a sestry. Mohli bychom snad říci. Jsou lidé na světě, kteří mají svou víru a hledají Boha, jistě nejen křesťané, vzpomeňme slov Kristovo: „Mám ještě mnoho ovčinců, odkud musím přivést své ovce“.
Mohli bychom tedy říci. Jsou lidé živi z víry, kteří se prokazují tím, že pomáhají druhým a kromě svých požitků se snaží druhé neomezovat a ve chvílích práce přivádět lidi k pravdě, což nejde jinak, než zjevováním lži. Nikoliv obviňováním!
V pravdě Vám píši, že obvinění, na která tolik čekáme nepřijdou, dříve jsme souzeni za naše čekání a tolerování zločinu, než by Nebeský Otec naplnil touhu jediného z nás po pomstě.
Zač vůbec chceme soudit mrtvé? Mrtvi jsme v hříchu skutečně všichni, bratři a sestry. Proto je psáno: „Nechte mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé.“ Proto je psáno „Přišel jsem hledat, co zahynulo.“
Mrtev je ten, kdo v sobě nemá život, tedy Krista. Zač máme soudit nás, mrtvé? A pozvedne-li kdo v Duchu Božím ruku proti životu? Živí jsme ze skutečnosti, z pravdy, z Boha, tedy opět jen z Krista. Nemůže vést vnuknutí v Kristu k zabití. To je Zákon Mojžíšův i Kristův.
Na jediném tedy, ve kterém je všechno, na Bohu po Otci i Synu člověka po matce Ježíšovi, mohl být vykonán trest za všechny naše hříchy, kterým vykoupil nejen Židovský národ, odkud přišla naděje a spása, ale celé stvoření, které bylo Satanem uvrženo do marnosti.
Nikdo jiný v lidských dějinách i před nimi nemohl vydat svědectví o smrti a ani nemůže, než ten, kdo jí podstoupil. Nás, mrtvé, smrt nemůže postihnout, neboť ji v sobě máme už od počátku, od prvotního stvoření. Nemůžeme vydávat svědectví o smrti, neboť ona svědčí o nás.
Dějiny spásy i stvoření byly naplněny právě završením služby Kristovy. Nikoliv ukřižováním, jak učí Ti, kteří setrvávají v Mojžíšově zákonu, ve smrti, ale Vzkříšením, jak učí Mistr a Evangelium.
Mrtvý hledá soud v pomstě. Živý ví, že na těle se není co mstít, neboť z těla život nepřichází. Přichází z Ducha Svatého a kdo z nás má soudit Nebeského Otce, jeho Ducha?
Spravedlnost je v tom, že se odhaluje to, co je v skrytu, neboť první byla pravda, než lež. První byl Duch, než svět. Soudit máme pouze skutky a nikoliv člověka.
O tom je i tento list. Jak jsme klamáni a dále uctíváme své trýznitele, kteří ale nemají odpovědnost, protože, kdyby jí měli, nečinili by rozhodnutí, která jejich národy povedou do utrpení a otroctví a svět ke zkáze.
Dovoláváme se na veřejné mínění, na to, co čteme v novinách, věříme průzkumům veřejného mínění, které si kupují za peníze Ti, kdož také skrze ně ovládají politické systémy věcí.
V závěru dopisu píšu prosbu. Z té je patrno, že na nejhorší nemoc našich dosavadních dějin by stačilo deset lékařů, kteří by se střídali nikoliv ve svých ordinacích, ale před vládou a továrnou, odkud dnes smrt těla i ducha hlavně přichází. Nenašel jsem je, ani neprobudil k tomuto činu.
Raději miliony lékařů léčí důsledek, než by deset bojovalo za nazvání skutečné příčiny, než by matky nebo učitelé týraných dětí vešly do ulic, než bychom pochopili, že stavbu mění základy a ne vlajka na jejím vrcholu.
Tak opravdu soudíme anděly, jak je i psáno. Soudíme vlastní děti, o kterých Pán jasně řekl: „Nechte maličké, děti, přicházet ke mně, neboť jejich je Království Boží.“ A dále: „Cokoliv tomu nejmenšímu z nich uděláte, jako mě byste udělali.“
Denně necháme vejít do otroctví statisíce dětí. Denně slyšíme mocné, politiky mluvit o tom, jak jim záleží na zdraví a prosperitě národa, jak složitě hledají nové a nové zdravotní systémy.
Jako vzor politického systému máme často Nový Svět. Ameriku. V několika následujících odstavcích lze tento mýtus zbořit, ale změnit to můžeme jen naším aktivním vstupem na ochranu dětí, které nyní zbytečně umírají a jsou trýzněny zatím co my „řešíme“ „důležitější“ věci. Pro příklad uvedu Spojené státy a naši zemi.
Spojené státy byly založeny genocidou, vyhlazením domorodých obyvatel zbraněmi a drogami, alkoholem, jeden kmen dokonce byl celý vyvražděn kvůli převzetí obchodu s kávou.
V Americe se od počátku nejvíce bohatlo ze zabíjení vlastních lidí i cizinců, když nejmocnějšími se stali obchodníci s nejhorší drogou a jedem historie, tabákový průmysl.
Když se v roce 1950 muselo oficiálně přiznat, že tabák působí neskutečná utrpení a mnoho nemocí, spoustu jich sám zavedl, místo ochrany zdraví lidí nastala nejmasivnější kampaň na ochranu pěstitelů této drogy a jejich možností jí dále nabízet reklamou jako lék a v systémech obchodovat jako potravinu!
Politika USA je založena na tabáku od počátku, neboť první prezidenti se rekrutovali z pozic otrokářů a tabákových podnikatelů (!), tedy lidí, kteří obchodovali lidi jako dobytek a živnost měli a často mají z výnosů z největší genocidy lidské historie.
Tento hlavní export Spojených států, dokonce prezident Roosevelt během světové války vyhlašuje, (v době, kdy již měla vláda USA zcela jasné důkazy o tom, že tabák je smrtící závislost i nemoc), za strategickou zemědělskou plodinu a tabákoví pěstitelé získávají od politiků, často tedy sami od sebe, obrovské státní zakázky, aby droga byla dostupná, fasována do války spolu s potravinami, dokonce jim prezident dává bezprecedentní odklad povinnosti nástupu do vojenské služby. (Uprostřed světové války (!)
V nedávné době, kdy už politici jasně ví, že tabáková droga je ta nejničivější, nejtvrdší droga historie se závislostí silnější, než kupříkladu droga heroinového typu, donutí Čínu při znovuobnovení obchodních vztahů s USA, aby podepsala také to, že do své země, kde se pěstuje nejvíce tabáku na světě a také kouří, pustila Americkou tabákovou lobby. Právě vynikající a propracovaná reklama amerických tabákových koncernů tak zvětšila nárůst dětských kuřáků o miliony.
Polovina z nich zemře na přímé důsledky užívání této drogy již ve středním nebo při přechodu do seniorského věku, často za nesnesitelného utrpení, při nádorovém onemocnění, které tabák tvoří z celé třetiny (!), také ale způsobuje fatální choroby krvetvorby, choroby cévní, cukrovku, o pneumologických onemocněních nemluvě.
Má hlavní samostatný podíl na amputaci končetin, kojenecké a plodové úmrtnosti. Tabákový průmysl důmyslným systémem podsouvání této drogy poškodí každého svého uživatele a devět z deseti dříve nebo později zabije. O jakékoliv svobodné volbě nemůže být jak vzhledem ke generačnímu přesahu účinků, tak vzhledem k tomu, že 90% nových kuřáků jsou děti, tak vzhledem k naprostému informačnímu embargu i falzifikaci a ovlivňování statistik, podprahové reklamě, ani řeči!
Nu a před pár lety média vybudují obrovskou reklamní kampaň pro válku. Jsme ohroženi chemickými zbraněmi, hlásají USA, které jen ve vlastní zemi, podobně jako v Evropě, mají na tabák ročně přes půl milionu oficiálně (!) přiznaných obětí a desítky miliónů trpících nemocných! Celý svět je vmanipulován do absurdní války a nikomu už nevadí, že chemické zbraně se v této válce nenašli?
Tou nejničivější zbraní lidských dějin je opravdu tabáková droga, cigareta, která je nejen výrazně halucinační drogou, (proto je tak rozšířená u herců, politiků, novinářů, kteří prostě potřebují příběh), ale prokazatelně a v mnohageneračním účinku likviduje i naši tkáň iniciací bezpočtu chorob.
Tabák není svobodná volba, jak jej s oblibou hájí „liberální“ strany, které financuje, nebo jsou založeny na absurdních ekonomických doktrínách, které doporučují obchodovat drogu svobodně s odkazem na to, že ji stát nakonec ukontroluje, ale tak to není, ta droga kontroluje nás, nikoliv my ji (!). Jak je liberální pro dítě se nenarodit (?), či narodit nemocné z důsledku závislosti vlastních rodičů, či o rodiče přijít? Kupříkladu Česká Republika má světový rekord v úmrtnosti mužů ve středním věku na nemoci z kouření!
Spoléháme na média, na hvězdy ve společnosti, politice i kultuře, na naše novináře. To ovšem tabákoví producenti ví také, proto systematicky sponzorují skrze nejrůznější nadace jak politiku, tak kulturu, tak noviny i časopisy. Dokonce, a není to jen v naší zemi nyní jedna liberální strana, skrze své Evropské poslance vzdělává ve spolupráci s největším tabákovým koncernem děti po školách (!) o jejich právním vědomí, že by si měli uvědomit, že hranice plnoletosti 18 let je zbytečně vysoká. A to ve spolupráci s jednou z nejvlivnějších agentur na výzkum veřejného mínění.
Ano, dalším krokem liberálních politiků, nejčastěji, má být snížení věkové hranice plnoletosti tak, aby jejich hlavní sponzor tabákový průmysl a jeho dceřinné firmy, mohl zabíjet beztrestně už od nižšího věku.
Možná si řeknete, že jsem fanaticky zaujatý. Máte na to právo, ale já se zeptám takto. Pokud bych nebyl v právu já, či spíše ty děti o kterých píši, je možné, aby: „Ve sdělovacích prostředcích bylo naprosté mlčení kolem pozadí tabákové produkce?“ Je možné, aby, pokud by zde skutečně existovala svoboda projevu a nikoliv tlak PR agentur a zájmových skupin zdegenerovaných finančních oligarchů, jsme o těchto věcech nevěděli? Je opravdu logické, aby ministerstva zdravotnictví tabákové podnikání chránila, ač mají zákonnou povinnost naše děti chránit, nic neřešícími alibistickými nápisy na krabičkách a přitom si děti mohly koupit tabákové drogy v každých potravinách, supermarketu?
Proč za velikého prodělku celé společnosti ministerstva řeší jen důsledky této zhoubné choroby, ale tabák dále spravují jako potravinu a tabákoví pěstitelé jsou dokonce jen v EU dotování miliardou Euro ročně.?
Za to, že za naprostého utajování faktů o jejich produktu, neboť cigareta mimo 4 000 chemikálií, kde jsou desítky kancerogenů, stovky toxinů a mutagenů, obsahuje také přes 700 aditiv (chemikálií pro lepší držení popelu na oharku, pro chuť a nikdo opravdu není nucen dále říci pro co všechno tyto aditiva jsou !), o kterých ministerstva zdravotnictví vůbec neví, co vlastně obsahují?
Je možné, že tisíce dětských lékařů, pokud vůbec mohou, léčí alespoň jak jde důsledky profitu naprosté minority společnosti? Je možné, aby ministr financí přijímal do státního rozpočtu daně z likvidace, genocidy vlastního národa, vždyť to nedělal ani Hitler?
Jak je možné dvojí zdanění u cigarety?
Za každý kus si stát bere téměř korunu a ještě se daní i krabička! Jak je to možné, že to prochází, když tedy máme tady novináře, politiky, duchovní, vědce, že než se dožijeme výsledků naší práce, necháme se skrze velmi úzkou, minoritní nomenklaturu vyhubit skrze ten nejcennější prvek co společnost má, skrze děti - zranitelné.
A ještě jsme ohlupováni tabákovou propagandou, že zdražení cigaret vede k odklonu od této závislosti. Jenže lékaři už nevratně prokázali, že závislost na tabáku je obecně silnější, než heroinová. Je to jen mistrná lež. Kvůli heroinu lidé na svou dávku shánějí desetinásobky toho, co stojí hned dvacet dávek cigaretových. Zdražení cigaret je jen mistrným příjmem peněz ministra financí do státní kasy z genocidy dětské populace našeho národa.
Skrze Děti, které netuší, jak moc je politika i kultura provázána s drogami, že obdivují herce ve filmu, který často vědomě, nebo i jako oběť, propaguje smrt, ničící drogu. Je to opravdu umění vecpat dítěti, přes počáteční často velmi silný i týdny trvající odpor, do úst cigaretu, aby se nejprve dusilo kouřem, zvracelo, ale pak bylo šťastné, že je jako jeho hvězdy. Je to největší zločin historie proti lidskosti. Je to genocida podporována státní správou a politikou, kdy necháme děti se zabíjet drogou jako ovce. Přitom do návyku se dostane dítě už za týden, dva, tři, do celoživotního návyku s faktickou 99% úmrtností, mortalitou.
Do utrpení, kdy poškozuje sebe i druhé, znemožní si mít zdravou rodinu, protože děti z rodin kuřáků jsou o 20% častěji stiženi úmrtím v lůně matky, a pokud se probojují na svět, tak mají ve vínku mnoho chorob i změněné vědomí, jsou alergické, o desítky gramů až kilogram lehčí, pokud se skrze smrtící závislost a nejúspěšnější tržní produkt historie vůbec na svět probojují.
Často mají nádorová onemocnění, kterých třetinu působí také tabák, často mají pneumologické potíže, jen proto, aby opravdu nepatrná skupinka lidí měla neskutečný profit. Je to hrozný fakt, ale ještě horší je, že to připouštíme. Nebo už jste slyšeli, kdokoliv z Vás o někom, kdo by postavil pomník obětem tabákových koncernů, které vyvraždily více lidí, než všechny světové válečné konflikty?
Už jsme snad slyšeli o nějakých ekologických aktivistech, či lékařích, kteří by se sešli alespoň v počtu deset před vládou, či tabákovým koncernem a střídali se, ale zůstali tam tak dlouho, dokud by se jednoduchým nařízením neobchodovala tato droga k dosahu dětí? Vždyť po tom volají už i nemocní, kuřáci, nechtějí, aby si jejich děti platily vlastní smrt.
Jak je možné, aby tabáková droga měla jedno z nejsilnějších akciových portfolií na trhu?
Jak je možné, aby se vůbec na burze tato droga obchodovala?
Aby byla nazývána „lehkou“, či legální, nikoliv tabák nemá žádnou výjimku ze zákona, kdy se nesmí obchodovat omamné látky a jedy, ani ze zákona na ochranu veřejného zdraví, kdy Ministerstvo zdravotnictví má za povinnost určit speciální ochranu dospělých, neřku-li dětí. A to nikoliv nálepkami a štítky, které chrání tabákový průmysl od žalob, tedy domněle, ale jednoduchým nařízením, aby se cigarety kupříkladu obchodovaly v lékárnách! Tak jednoduchý krok a proč to nejde? Nejde to proto, že čekáme.
Čekáme až nám někdo v novinách řekne, co vlastně tabáková závislost je, jak jí předcházet, jak se tabák vůbec dostal k lidem, jak se dostal do politického zařazení mezi potraviny a co s ním?
To nám ale nikdo neřekne, pokud se nebudeme soustavně ptát a volat systém k zodpovědnosti.
V naší zemi naopak dostal největší tabákový koncern, který nás tady manipuluje a ničí stovky tisíc životů, od českých novinářů cenu za humanitní čin roku, za dobročinnost. Prostě ze svých výdělku z této drogy dá nepatrnou část na politiku, kulturu, novinařinu.
Čekáme marně. Nikdo nebude souzen. Naše nečinnost umožňuje úchylné skupině podnikatelů, aby skutečně zničili celý systém.
Neboť i odborníci Světové banky spočítaly, že tabák nás zabije už v řádech desetiletí. Zcela zničí komunity ve kterých žijeme, neboť sterilizuje nikoliv jen duchovní prostředí, ale také ničí mužům spermie, plodnost našich matek a dcer, působí nevratné buněčné poškození každému z nás. Ať už kouříme nebo ne.
Vždyť i oficiální statistiky, přitom ovlivněny právě výzkumy z tabákového průmyslu, neboť státy neuznaly za vhodné zřídit na tento „nešvar“ žádné nezávislé odborné lékařské a právní komise, tedy i oficiální statistiky říkají, že každý třetí nádor v lidském těle napříč kuřáky i nekuřáky, je z tabákových drog. Tyto statistiky ještě nezahrnují nové propočty, kde bychom měli zohlednit právě dětskou úmrtnost a nemocnost, přepočet nenarozených dětí, tedy skutečné důsledky obchodu s tabákem!
Stačilo by přitom nedemonstrovat proti domnělým nebezpečím, či za podporu toho, či onoho snu, vize, ty se opravdu nenaplňují, ale stačilo by vyjít do ulic. Pokorně a tiše si stoupnout před budovy tabákového průmyslu. Neupozorňovat na sebe, ale zjevit a to opravdu až do vyřešení, na které stačí pár dní, při ochotě (!), to co desetiletí tabákový průmysl a politika zastírá.
Že jsme vedeni jako ovce na smrt ať už kouříme nebo ne. Je to o to drastičtější, že tabáková kultura nemá při kouření prokázán j e d i n ý společenský, individuální přínos. Naopak již přes sto tisíc odborných lékařských vědeckých prací popisují kouření tabákových drog jako hlavní samostatnou příčinu naší nepřirozené úmrtnosti, jako iniciační prvek desítek fatálních, často rakovinových chorob.
Proti těmto hlasům osvícených odborníků je pole nezájmu médií, která nás tak nechají pohřbívat nejen v nevědomosti, neboť kdyby tady byl jen střípek demokracie, kdekoliv, už padesát let nemusely děti do tohoto návyku vstupovat. Kdyby se média obrátila na jejich stranu, neboť kouření je vizuální infekt, napodobení vzoru. Napodobení oblíbeného herce, politika, je to neotřesitelná důvěra dětí v nás dospělé, že je máme natolik rádi a jsme natolik rozumní, že stojí za to nás napodobovat. Proto děti sáhnou po nádherně, lákavě vybarvených krabičkách, ať už budou mít nápis jakýkoliv.
Protože nám, dospělým, věří, odměnou jim je utrpení, smrt, neschopnost založit rodinu, halucinace, těžká zhoubná závislost, depresivní stavy, poškození vědomí i těla. Nevratné poškození.
Chtělo by se říci. Lidé duchovní hledají věčný život a druhým jej nabízí skrze pravdu jimi poznanou. Tito lidé by se tedy měli vyznačovat tím, že pečují o své blízké, jsou odpovědni k jejich bytí, neomezují je a měli by mít cosi navíc. Naději a víru v to, že bytím tělesným život začíná, nikoliv končí spolu s ním.
Z toho titulu by měli býti ohleduplní k sobě i druhým v maximální možné míře, hřích potom vyznávat před svým vědomím i svědomím a činit pokání, učit se pokoře. Jejich svět by tedy měl být Láskyplný.
Lidé neduchovní a svobodná je vůle člověka, potom, by měli býti o to ohleduplnější, o co více jsou přesvědčeni, že jsme zde sice také jako návštěvníci, ale již tato návštěva je zároveň i naplněním našeho bytí.
Je-li svoboda na zemi, tedy někteří lidé neduchovní by jistě ještě měli najít svou víru a přejít ke druhé skupině. Obě tyto skupiny mají mít podle prostého rozumu důvod k tomu, aby neomezovali jedna druhou.
“Tam bude pláč i skřípění zubů“, vzpomeňme tato Boží slova.
Ptám se, zda-li zem není tím místem. Dva tisíce let po narození Krista, kde jsme? Zda-li opravdu pomíjíme to nejcennější, duchovně i neduchovně založení?
Cožpak nemáme tolik rozumnosti, abychom se s pokorou nezeptali, nemůže-li být souvislost s odpočinutím Božím sedmého dne, (je psáno, že jeden den Boží je naším tisíciletím), a právě s tisícletým Královstvím Ježíše Krista?
Je to opravdu tak těžké věřit Nebeskému Otci? Což může spravedlivý a jediný stvořitel JHVH, jediný ustanovený soudce nade vším stvořením, přehlížet hřích, nebo snad musí odpočívat?
Zda-li není jeho odpočinek jen vymezením naší druhé možnosti pro rozhodnutí se pro Království Boží. Tak Nebeský Otec odvrátil se v Lásce, kterou sám i je, od našich hříchů, abychom mohli vstupovat i vystupovat do Jeho Království. Sledovat kroky Kristovy, hledat Pána.
Zda-li není jednoduché se zeptat, kolika let se vlastně dožil Metušelach. Je to 969 let. I zde je souvislost s Božím Královstvím. S jedním dnem, kdy si milovaný Nebeský Otec zakryl tvář, abychom mohli projít zpět do Ráje. Využijme to.
Je dobré a rozumné přemýšlet nad Jobem. Byl zkoušen samotným Satanem. Přišel o rodinu, dobytek, majetek, zasažen zhoubným vředem. Vydržel svou zkoušku a dostal vše nové. Je rozumné a moudré se ptát. Zda-li by bolest nad ztrátou manželky, potomků, mohla být překrytá obdržením nové ženy. Copak Job neměl cit?
Job je spravedlivý muž před Bohem a citu má více, než dost.
Jak tedy vidíme věci, natož lidi kolem nás?
Jsme opravdu obklopeni životem? Nebo žijeme skupinovou iluzi systému věcí, sloužíc tak smrti a marnosti.
Znovu připomínám slova apoštola Pavla: „Zatím vidíme jen jako v kovovém zrcadle“. Tuším, že takový měla smysl, snad ještě dodal, že nevidíme v úplnosti.
Sdělím Vám tajemství. Odhalím skryté.
Byla žena na poušti a potřebovala se napít vody. Způsobil snad Stvořitel, aby skrze její přání povstala na poušti studna. Nikoliv. Jen jí pootevřel oči, a žena studnu uviděla. Byla tam k její potřebě.
Kristus to tajemství naznačil. Pravil:“Kdyby jste měli víru jako hořčičné zrno, řekli byste hoře, aby se pohnula a ona by tak učinila“.
Hořčičné semínko je opravdu jedno z těch maličkých. Proč Kristus řekl toto přirovnání?
Domnívám se, že nám naznačoval, že teprve až se cele odvrátíme od fantasmagorií a vizí, nesmyslů, ideologií, dostaneme se k naplnění víry. Tedy ač se i v Písmu hovoří o pomoci nedověře, je to asi přesnější, než říci, že víra je nebo není.
Víra je zkoušena. Naše víra je zkoušena, abychom opravdu nevešli kam nechceme. Zjevím Vám smutnou věc. Ráj je pro mnohé vskutku peklem, až se to člověk zdráhá uvěřit. Ano opravdu jsou na zemi lidé, kteří svou svobodnou vůlí usilují nikoliv po Ráji, ale po rizicích, bolesti a smrti.
Pro ně by potom bylo prostředí, kam nejde pronést smrt, nenávist, zášť, vychloubání, povyšování, pomstychtivost jistě utrpením a co teprve věčným?
Nikdo nikoho nenutí do Ráje. Dost má Nebeský Otec na tom, že praví: „Každé koleno vyzná, že já jsem Bůh“.
Není nám dáno, pokud nám to sám nesdělí, zkoumat Jeho cesty. Neboť jak si pohovoří Metuzalém s vrstevníky, které zde na zemi přežil o celá staletí. Jak a v jakém těle obdržel Job svou odměnu, Dar od Boha?
Chceme snad Bohu dokázat, že není?
Tajemství je v tom, že kdo poznal Lásku, poznal jí v plnosti. Zda-li lze někoho milovat a druhého nenávidět? Můžeme rozdělovat míru své Lásky, i Kristus si zamiloval některé z učeníků více. Kdo však říká, že jednoho miluje a druhého nenávidí, vyjma vraha svých blízkých, v tom láska není.
Rozděluje-li Bůh, lidé se spojují, spojuje-li Člověk, lidé se rozdělí.
A nyní se dostávám k tomu, proč si Vám dovoluji poslat tento pastýřský list. Chci promluvit k vašemu srdci a poprosit Vás o pomoc, nikoliv pro sebe, ale pro nemocné děti.
Nebudu chtít peníze, ty dává ten, kdo dává i nemoc.
Zkoumal jsem, čím bychom, jako hříšníci, mohli pomoci Nebeskému Otci?
Ptal jsem se, jestli prorok je ten, kdo předpoví událost?
Nikoliv prorok je ten, kdo slyší Boží vůli. Je to nezasloužený dar, kterým jistě může být obdařen i hříšník. Ostatně kdo více, než lháři má milovat pravdu?
Pokud by nás léčili jen zdraví lékaři, nebylo by jich věru moc. Tak věřící, nevěřící, milující, nemilující jsme na jedné lodi. Pokud Nebeský Otec se rozhodne, že si povolá syny a dcery z kamení, stane se tak.
Slíbil jsem tajemství. Žádné jsem nevymyslel. Možná jedno poodhalím nejen sobě. Jde o verš: „U Boha je možné všechno“. Slova Kristova. Máme své sny a vize, to je i kámen našeho úrazu.
To, když se domníváme jako například filozofové a politici, snílci, že všichni mají stejné podmínky k životu, stejné radosti i bolesti, stejné vnímání, jako oni samotní.
Skutečně na základě sebe soudíme druhé, ba co více, jaký že je ten náš soud? My ale ve svých esejích, zamyšleních, nabízíme své zkušenosti a domněnky jako objektivní poznání.
Nejsou dva lidé na světě stejní. Není ani žádné převtělování, vyjma přechodu z pozemského do nebeského těla.
Je lidská fantazie, často povzbuzována nejrůznějšími drogami. Ta učí dosadit učení tak, aby bylo oblíbené, aby lahodilo uším lidským.
“Komára cedíte a velblouda spolknete“ , pravil Pán k takovým ustanovením.
Pokud přijdete do společnosti a řeknete sprosté slovo, či budete nevhodně oblečeni, zapudí Vás, nebo Vás označí za blázna. Do stejné společnosti, kde sedí Ti, kteří zabíjí nás všechny mnoha způsoby na těle i duchu na nejvýznačnějších místech. Protože skutečně jsme povýšili formu nad obsah.
Rád bych Vás bratři a sestry znovu poprosil o pomoc.
Jde mi o výše již popsaný problém, který zabraňuje dětem nejen se narodit, ale díky systému, který nás stravuje, systému věcí, působí opravdu zmar celé společnosti a který nevyřešíme přitakáním k jeho pravdivosti, ale naopak jen osobní důraznou angažovaností proti zbytečnému týrání dětí a celé společnosti.
Technologie dnešní doby jsou opravdu už velmi patologizující a konec časů se povážlivě nachýlil.
Dovolte mi říci, co mě velmi tíží a poprosit Vás o pomoc v této věci.
Nedal jsem si ve svém životě velké ambice, jen jsem si řekl, co můžeš změnit? Zjistil jsem, že slova o morálce, víře a Boží moudrosti jsou od hříšníka a nestálého velmi nevěrohodná.
Navíc je známo, že nelze změnit svět, tak jsem zkusil změnit sám sebe. Zjistil jsem, že mě nejvíce mění společnost, která na mně působí a začal jsem studovat systémy věcí, systémy manipulace.
Bylo to opravdu hrozné zjištění a na svůj úkol jsem nestačil. Proto Vás tedy žádám o pomoc.
Je psáno: „Po ovoci jejich je poznáte“.
Nejen v naší zemi probíhá permanentní, partizánská válka proti malým dětem.
Jde o prostou věc, kterou ale naprosto jsme přestali vnímat. V roce 1950 byl tabákový průmysl nucen přiznat, že jeho produkt je smrtící.
Nebudu zde hovořit proti kuřákům, sám jsem kuřák, nyní abstinující. Jen napíšu, co probíhá nejen v naší společnosti a budu se spoléhat na to, že je-li tento dopis pravdivý, v tom, v čem jej shledáte pravdivým jej podpoříte a pomůžete v té věci.
Tedy nedaří se mi už mnoho let vysvětlit politikům, ale ani naším bratřím a sestrám, že je zde jeden velmi zničující rozpor.
Máme zde nejničivější drogu lidské historie, kterou v podobě cigaret, doutníků, distribuuje tabákový průmysl, ale vlastně i my sami. Studoval jsem systém jejího podbízení dětem, neboť tu drogu člověk dostane od společnosti nejčastěji ve dvanácti letech. Přišel jsem k tomuto závěru:
Napříč státy, napříč všemi vírami je největší praktikovanou modlitební službou kouření. Denně vykouříme ve světě 16 miliard cigaret a toto číslo opravdu roste. Protože tabákový průmysl, zcela propojený s filmovým, na této anomálii vydělává neskutečně velké finanční prostředky, tajil a falzifikoval informace o zhoubných účincích kouření a jejich generačních přesazích, skrze obrovský mediální a politický vliv, více než padesát let.
Za mnoho let studia tohoto fenoménu mohu odpovědně říci toto:
“Tabákové výrobky užívají dominantně děti. 90% nových kuřáků jsou děti, nejčastěji ve věku 12 let. Přesto, že tabák je droga, která obsahuje desítky kancerogenů, stovky jedů, tisíce chemikálií a nemá jediný prokázaný klad, ale naopak odborně desetitisícinásobně ve studiích prokázanou ničivost, obchoduje jí každý systém spolu s potravinami.
Státy tak berou peníze z faktické sterilizace a likvidace národa, která začíná u dětí. Tabákový a filmový průmysl do návyku získá dítě už za týden, či několik týdnů. Do těžkého návyku, který odborníci popisují často jako drtivější, než heroinový.
Stejný tabákový průmysl ale dostává kupříkladu jen v Evropské Unii téměř miliardovou dotaci jako zemědělská plodina, a to ač právě odborníci z Evropské Unie zveřejňují, že tabák zabije jen v Evropě přes 600 000 lidí ročně, miliony jich částečně, či zcela invalidizuje a náklady na zdravotnictví a chorobnost vyčíslují v násobcích vyšší oproti daňovému výnosu.
Co hůře, protože tabák ovládá i politickou scénu a to beze zbytku. Jak jinak si vysvětlit, že nejničivější chemická zbraň historie, neřešena, ovládá prodejny s potravinami, nesmí se vůči ní v praxi uplatnit zákony, podle kterých je již dnes zde zcela nelegálně, naopak se zákony upravují tak, aby nejničivější genocidní prvek společnosti mohl zůstat dále na trhu.
Nejúspěšnějším tržním produktem naší historie se stala smrtící droga, která způsobuje přes padesát fatálních dětských i dospělých chorob, od šedého zákalu, přes mnoho druhů zhoubných chorob, každý třetí nádor ve společnosti, až po kojeneckou úmrtnost.
Žijeme v době, kdy odborné studie statisíců lékařů nemají ŽÁDNOU váhu, proti miliónům zbytečně utýraných obětí. Jen v minulém století tabákový průmysl způsobil ve světě 100 000 000 obětí, tedy více, než obě světové války. Toto tragické číslo se ale bude muset po přepočtu nově zjištěných chorob, které tabák působí, včetně doloženého přesahu generačního, kdy tabák zabíjí často ještě nenarozené děti, dramaticky zvýšit!
Žijeme v době, kdy svět ovládá jednoletá bylina. Neboť zde nesoudíme oběti, kuřáky, ani jim nechceme drogu odebrat, ale bráníme děti. Denně jich podle Světové Zdravotnické Organizace začne kouřit 80 000 až 100 000.
Bratři a sestry, pomožme prosím těm dětem. Situace je o to horší, že tabákový průmysl zneužívá jak oběti, tak i známé lidi, politiky, ve své válce proti tomu nejcennějšímu co společnost má, proti dětem.
Tabákový průmysl stojí u toho, že je každé dítě z rodiny kuřáků výrazně lehčí na váze, až o půl kilogramu!
Stojí u toho, že nedává dětem možnost ani se narodit. Potraty vzrůstají o 20 a více procent. Tabák zabíjí děti ještě nenarozené, patologizuje je v lůně matky. Dává jim rodit se s alergiemi, zhoubnými chorobami, pokud se vůbec narodí. Rozvrací rodinu a naprosto celou společnost.
Důsledky tabákové pandemie jsou pečlivě utajovány ve sdělovacích prostředcích, protože jinak by zpochybnily, a to se také stane, celé naše systémy. Většina světových ekonomů totiž je proslavena právě proto, že doporučují tuto válku neregulovat!
Tedy děti ani dospělí nemají svobodnou volbu. Neboť na to, že tabákový průmysl opravdu cíleně a intenzivně pracuje na vyvraždění lidstva, bez nejmenšího přehánění, nemáme o tabáku sebemenší informace.
Což opravdu to není první věc k řešení. Kristus pravil: „Přijdou ještě války, ale to musí být…..“
Tedy naší svobodu platíme opravdu draze. Ovšem tabák zabil více obětí, než všechny války dohromady. Přitom ani jediná nemá pomník. Tabák totiž inicioval vznik politických stran nejen ve Spojených státech. Mohu to opravdu nyní a zde v tomto pastýřském listě prokázat:
1) Tabák je největší činitel samostatných dětských alergologických nemocí a patologizace, úmrtnosti novorozenců i dětí, jak pasivním kouřením, tak aktivním a to nejméně v dvougeneračním přesahu.
Přesto se tato situace vůbec neřeší a lidé nejsou s tímto faktem obeznamováni. Statistiky nejsou úplné, jsou zcela pod kontrolou tabákových impérií, tabákového průmyslu.
Řešíme jen důsledky nemoci, kterou v demokratické společnosti spravujeme jako potravinu dnes opravdu už jen kvůli strachu, neochotě pomoci těm dětem a profitu několika tisíců lidí v naší zemi, oproti znásilňované a manipulované většině!
2) Naší zemi chci uvést jako příklad konsekventních důsledků přehlížení nemoci, a opravdu je psáno, že Satan je pánem nad nemocí, tedy ze lži nám vykvetla tato zahrada:
V naší zemi kouří nejméně jeden člověk v 65% rodin.
V naší zemi kouří každý třetí lékař a dokonce každá druhá zdravotní sestřička. V naší zemi není člověk, kterému by některý z blízkých příbuzných nezemřel, nebo neumíral na důsledky užívání tabákové drogy.
Tabákový průmysl v naší zemi denně zabije přes 60 lidí, stovky jich invalidizuje, tisíce denně přivede do utrpení. Máme rekordy ve světě na úmrtnost na tuto drogu, která nás zabíjí hned v několika směrech.
Nejen likvidací dětí, kouří jich u nás téměř polovina, 90% nových kuřáků jsou děti, ale také nezdravým ovzduším jak objektivně, tak i politickým, které navozuje. Jak máme věřit politikům, kteří berou peníze jak pro své strany, tak i do státního rozpočtu z daní z genocidy, války, proti dětem této země? Přitom dítěti nemáme cigaretu vůbec podle zákona prodat!
Kdejaký nešvar pranýřujeme, ale to, že nás fakticky ovládá a omezuje nám svobodnou volbu, dětem vůbec narození, či zdravý vývoj, tabákový průmysl, zcela opomíjíme a to bohužel právě i v našich křesťanských sborech.
Přitom už podle stávajících zákonů by se tabák neměl vůbec obchodovat. Během desítek let nás vyhubí jak duchovně, neboť u moci nechává lidi, kteří nejsou vědomě, či nevědomě k tomu hlavnímu problému sensitivní, ale i tělesně, neboť zabíjí spermie, zabíjí chuť na intimitu u manželů, způsobuje i řadu duševních chorob. Je to droga halucinační, droga chorobné představivosti. Droga, která způsobuje také deprese.
Moc prosím všechny obeslané. Dal jsem si jeden jediný úkol. Řekl jsem si a slíbil Nebeskému Otci, že zkusím najít řeč, jak sdělit národu následující větu:
“Není dobré hlavní genocidní prvek společnosti a jejího utrpení spravovat a obchodovat ve státě spolu s potravinami a její distributory na rozdíl od bezpočtu dennodenních obětí chránit.“
Ve zprávách vidíme často siamská dvojčata a slavné týmy vědců, lékařů, kteří je operují. Také u tohoto jevu má hlavní roli tabákový průmysl, ničením buněk rodičů a dokonce prarodičů.
Což opravdu nepřinutíme tabákový průmysl, aby přestal vraždit naše děti i nás přímo na těle, i cenzurou a negativním výběrem politickým a kulturním ve společnosti i na duchu.
Což je možné, aby jako naději jsme presentovali mezinárodní úmluvu o „Rámcové kontrole tabáku“?
U jejího projednávání byl můj přítel, který mi podal věrohodné svědectví, že v jednotlivých delegacích byli samozřejmě vrcholoví manažeři tabákového průmyslu. Tato dohoda nic neřeší. Jen naopak zajišťuje této anomálii a bezesporu národní tragedii další existenci.
Denně umírají desítky lidí, denně začne v naší malé zemi kouřit přes sto dětí, několik jich osiří a tisíce lidí denně vstoupí do často nesnesitelného utrpení pro drogu, která ničí zdraví národa, i jeho rozpočet, politickou kulturu i kulturu obecně. Neboť se musí nevnímat a také uplácet opravdu moc, abychom dále nenazvali hlavní příčinu vymírání našeho národa – tabákový průmysl.
Vyzývám všechny z nás, pomozte prosím, nikoliv tak, že mi dáte za pravdu, tam, kde ji mám, ale pozvedněme svůj hlas a řekněme, že je potřeba, aby systém dále nechránil jen majetky, ale v prvé řadě zdraví lidí, a ještě dříve zdraví dětí.
Od rána do večera bychom měli být ve zpravodajských relacích burcováni proti této droze, politici by měli dbát na ochranu dětí od ní, Ministerstva by jí měla obchodovat ve speciálních obchodech, nejraději lékárnách pro již závislé.
Jinak tato droga nemá na veřejnosti co dělat, ani v místech, kde se lidé mají svobodně sdružovat.
Nemůžeme chtít reflexi po nás kuřácích, protože si platíme vlastní smrt, zkrácení dechu, útrpné umírání, odměnou jsou nám iluze, představy, které neurotoxiny a ostatní drogy v tabáku navozují. Proto tolik kouří politici a umělci a chtě i nechtě, nám žel, drogu propagují.
Tabákový a filmový průmysl opravdu činní nejhorší genocidu v dějinách. Ruku v ruce. Podle prestižní Americké organizace Smoke Free Movies (V anglické mutaci zde: http://smokefreemovies.ucsf.edu/index.html ) je agresivita podbízení tabáku ve filmu nejsilnější od padesátých let, kdy byla ničivost tabáku poprvé zveřejněna.
Nelze žít v halucinaci. Ve světě, kde jeden politik rozpoutá válku kvůli neexistujícím chemickým zbraním, ale doma a nejinak jsou na tom i naši politici, nechá zcela v rozporu už z platnými zákony vraždit statisíce lidí, dětí, tou opravdu nejhorší chemickou zbraní dějin. Cigaretou.
S upřímnou prosbou o pomoc
Martin Škapík, nezávislý analytik
Projekt proti dětskému kuřáctví zaštítěný pro ČR
spisovatelem a hercem Tomášem Hanákem
Web: www.nekurte.cztel: 776 676 776 -7
21.3.2005
Nové Město nad Metují
