poslal pisnicka
Byl jednou jeden mladík jménem Tomáš a jednou ve středu se zúčastnil biblické hodiny. Pastor mluvil o naslouchání Bohu a poslušnosti Jeho hlasu. Tomášovi stále vrtalo hlavou: ,Mluví Bůh k lidem ještě i dnes?'
Po skončení vyučování šel s přáteli na kávu a probírali své zkušenosti. Několik z nich vyprávělo o tom, jak je Bůh v různých situacích vedl. Kolem desáté se Tomáš vydal na cestu domů. Když si sedl do auta, začal se najednou modlit: "Bože! Jestli stále promlouváš k lidem, promluv i ke mně. Budu Ti naslouchat. A udělám, co budu moci, abych Tě uposlechl."
Pak jel po hlavní ulici k domovu a v hlavě se mu objevila podivná myšlenka: ,Zastav a kup čtyři litry mléka.' Potřásl hlavou a řekl nahlas: "Bože, to jsi Ty?" Žádnou odpověď nedostal a tak pokračoval dál domů. Ale znovu ta myšlenka: ,Kup čtyři litry mléka.'
Tomáš si vzpomněl na malého Samuele, jak nedokázal poznat hlas Boží a utíkal za Elím. "Dobře, Bože, pro případ, že to teď ke mně mluvíš ty, tak to mléko koupím." Koneckonců to nevypadalo jako příliš těžká zkouška poslušnosti, to mléko se dalo použít vždycky. Zastavil, koupil čtyři krabice mléka a vydal se zase k domovu.
Když míjel Sedmou ulici, pocítil zase nutkání: ,Zaboč do téhle ulice.' To je bláznivé, řekl si a jel dál. Stále ale cítil, že do té Sedmé ulice měl zahnout. Na další křižovatce tedy otočil a jel zpátky do Sedmé. Napůl žertem řekl: "Dobře, Bože, jedu."
Minul několik bloků když tu najednou cítil, že by měl zastavit. Zajel tedy k obrubníku a rozhlédl se kolem. Byl v takové průměrné čtvrti města, nebyla ani nejluxusnější, ani ta nejhorší. Ob-chody tu byly zavřené a většina domů temných, lidé už byli v posteli.
A opět něco ucítil: ,Běž a dej to mléko lidem, kteří bydlí v domě tamhle přes ulici.' Tomáš se podíval na dům - byl temný a vypadalo to, že všichni lidé jsou buď pryč, nebo spí. Otevřel dveře auta, ale pak si zase sedl zpátky: "Pane, tohle je šílené. Ti lidé spí a jestli je vzbudím, tak je šíleně naštvu a budu vypadat jako cvok."
Ale zase pocítil pobídnutí: ,Jdi a dej jim to mléko.' Konečně vystoupil a řekl: "Dobře, Bože, jestli to jsi ty, tak půjdu k těm dveřím a dám jim to mléko. Jestli chceš, abych vypadal jako šílenec, dobře. Chci být poslušný. Ale jestli mi hned neotevřou, tak mizím."
Přešel ulici a zazvonil. Zevnitř bylo slyšet nějaký hluk. Mužský hlas zařval: "Kdo je to? Co chcete?" Pak, dřív než mohl Tomáš zmizet, se dveře otevřely a v nich stál muž v džínách a v tričku. Vypadal, jako by právě vylezl z postele. Tvářil se divně a vůbec nevypadal, že by byl rád, že má na svém prahu cizího návštěvníka. "Co je?"
Tomáš napřáhl ruce s mlékem: "Tady, to jsem vám přinesl."
Muž popadl mléko a utíkal do bytu, pokřikuje přitom něco hlasitou španělštinou. Pak předsíní prošla žena nesoucí mléko do kuchyně a muž ji následoval s děťátkem v náručí. Dítě plakalo.
Muži tekly slzy po tváři a napůl mluvil a napůl plakal: "Právě jsme se modlili. Máme tenhle měsíc spoustu účtů k zaplacení a došly nám peníze. Nemáme už ani mléko pro naše dítě. Zrovna jsem se modlil a prosil Boha, aby mi ukázal, jak nějaké mléko sehnat."
Jeho žena v kuchyni k tomu křičela: "Já jsem Ho prosila, aby nám poslal anděla s nějakým mlékem. Jste anděl?"
Tomáš sáhl do peněženky a vytáhl všechny peníze, které měl. Vložil je muži do ruky, otočil se a zamířil zpátky ke svému vozu. Slzy mu tekly po tváři. Už věděl, že Bůh stále odpovídá na modlitby.
