Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Oto.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 7, článků celkem: 15213, komentáře < 7 dní: 293, komentářů celkem: 324311, adminů: 60, uživatelů: 4846  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 72 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Milka
rosmano
Vota

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Jak a proč myslíme v polaritách?
·Delegát vsetínského sboru k dění na Sjezdu delegátů BJB - duben 2018
·Internetový server KŘESŤAN DNES zveřejnil zprávu o Sjezdu delegátů BJB
·Sjezd delegátů neschválil ani jeden návrh na vyloučení sboru v Praze 4 z BJB
·Vyloučení sboru Na Topolce jako modelová záležitost
·Modlitby za mír
·Ivan Stanko: Bratrům z rozumných sborů
·Dopis Petra Macka vedoucím sborů BJB
·´´Láskyplné varování´´ sborům BJB
·O toleranci a fundamentalismu

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
93 629 056
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Teologie: MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
Vloženo Úterý, 01. březen 2005 @ 19:40:58 CET Vložil: Bolek

Úvod do křesťanství poslal Lutrik

MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 2. O PŘEDSTAVĚ BOHA

Boha nikdo nikdy neviděl - jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl (Jan 1/18)       

Již od mládí mne fascinovala starožidovská představa Boha. Je spojována s osobou starozákonního vůdce Mojžíše, který, podle biblické tradice, jediný z lidí směl s Bo­hem hovořit „tváří v tvář“. Když tento Mojžíš, opět podle biblické tradice, sestoupil při putování na poušti s hory Sinai aby přinesl svému lidu desky se zapsaným Záko­nem, dal postavit Hospodinu svatostánek. Tehdy to byl ještě v plném slova smyslu přenosný stan. A ten stanový chrámek, později okopírovaný i ve slavném chrámu Ša­lamounově, byla prázdná temná místnost. V té prázdné temné místnosti byla pouze truhlice, a v ní desky se slovy zákona. Na té truhlici pak spočívaly dvě jakoby postavy sklánějící se k něčemu co bylo uprostřed mezi nimi. A tam, k čemu se skláněly, ne­bylo nic. ”NIC” jako symbol Boha. Boha, spočívajícího nad Zákonem. Neviditelného Boha- Hospodina. Boha, jehož jméno bylo „J-H-V“, Jahve. Což se překládá ”Jsem ten, který je”. Ale to jméno se nesmělo vyslovit.

Myslím, že ani předtím ani potom se nám známé lidstvo nedobralo k tak abstraktní a přitom věrohodné představě Boha, jako byla tato výchozí představa. Prázdná temná místnost - v ní desky zákona - a nad nimi zdůrazněné NIC... obraz boha který JE.

Čas ovšem běžel dál. A výchozí představa „Toho který je” se stále polidšťovala. Kolem stánku vznikal kult, a kolem představy Boha vznikalo náboženství. Jeho strážci byli lidští kněží. A ti hovořili lidskou řečí, v lidských termínech, obrazech a pojmech. S těmito lidskými slovy, obrazy a pojmy potom i Izraelský Bůh nabíral lidskou po­dobu. Lidské vlastnosti, lidskou tvář a tělo, v mnohém pak i lidskou povahu. Nesměl se sice malovat a nesměl se zpodobňovat technicky,- ale v lidských představách, myš­lenkách a slovech se stále více stával osobou podobnou člověku, mystickou projekcí člověčích představ,... mystickou projekcí patriarchálního vládce. A já se zde nemohu nepřiznat, že je mi líto, že tuto proměnu od abstraktního NIC v polidštěnou bytost v určitém slova smyslu dovršil a dotvrdil Ježíš zvaný Kristus. Se svým obrazem Boha - Otce. Přičemž ono židovské ABBA neznamená jen otec. Prý znamená spíše tatíček a taťka. Bůh taťka- Bůh Taťulda.

Pro tehdejší i pro dnešní Židy to byla a je nepředstavitelná degradace nejvyšší by­tosti. Vyvolala vlnu odporu proti Ježíši stejně jako jeho výroky o druhořadosti Zákona nebo o zboření chrámu, a nutně se spolupodepsala na jeho popravě. Pro následné křesťanství se zde nadto otevírají falešná dvířka k dalšímu masivnímu polidšťování představy Boha. To pak dosáhlo svého vrcholu někdy v evropském středověku a v jeho umění a zbožnosti. Protože zákaz malovat a znázorňovat Boha se ze středověké zbož­nosti zcela vytratil.... Všichni známe podobu Hospodinovy atletické postavy ze Sixtin­ské kaple. A všichni známe římskokatolickou teologii zalidňující nebesa zá­stupy svatořečených žijících tam kdesi nahoře svůj nebesky člověčí život. Protestanté uvažují jinak. Ne tak masivně. Ale přesto mnohým z nich člověčí zpodobnění Hospo­dina dovoluje stavět se Bohu hrdě po bok v jakémsi sebevědomém partnerském vztahu a rovnocenném dialogu. Protestanté si Boha nemalují na nebesa, protestanté si s Bo­hem na zemi povídají: Já pán - Ty Pán.

Může však za tato dvě rouhání Ježíš zvaný Kristus? Domnívám se, že pro Ježíše ten titul ”Bůh-Otec”... ”Bůh tatíček” nevyvolával představu visuální, ale mravní. Že Ježíš svým výrokem vůbec nechtěl Boha zpodobnit tím méně polidštit. A že mu třeba ani vůbec nenapadlo, že by to tak někdo mohl chápat. Ale že chtěl,- a to se domnívám,- pomocí lidského podobenství zdůraznit mravní kvalitu Božího bytí. Že Bůh není stro­jem na abstraktní spravedlnost tím méně pak dozorcem, jak si jej vykreslila předježí­šovská doba. Ale že je směrníkem a cestou ke svobodě, spravedlnosti, radosti a po­koji. Tak jako (býval?) milující otec. O to že Ježíši šlo. Až do těch důsledků, že je lépe mít nesprávnou vizuální představu ale správné pochopení kvality toho jenž má ur­čovat náš život,- než naopak. Takže Bůh, respektive ten nebo to, co bohem nazý­váme, je podle Ježíšovského podobenství nositelem kosmické a universální naděje, ra­dostného očekávání a dokonce snad i optimismu bez ohledu na naše představy. A ne nositelem studené, zkamenělé, abstraktní spravedlnosti a řádu jak si to představovala tehdejší židovská zbožnost. Ani mechanický stroj, jak si jej mnohdy představují ně­kteří filosofové. A o toto že Ježíši šlo.

Protože ”Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.” Tak zní text podle evangelisty Jana, který jsem si postavil za téma dnešní své promluvy. Je to ovšem druhý problém naší křesťanské představy Boha. Jednorozený Syn, který je v náručí Otcově.

Pročítáme-li evangelia vidíme, že Ježíš sám o sobě myslel i mluvil velice střídmě a střízlivě. Zdá se, že se postupně dobral až k myšlence, že on, Ježíš, je tím, který má historicky naplnit Písma a Zákon,- ale současně i uskutečnit tehdy obecné touhy po konkrétní Boží záchraně okupovaného a znásilňovaného Izraele. Že však z toho vůbec neměl radost, a že mu vůbec nebylo jasno, jak by se to mělo a mohlo stát.

Ježíš se přitom sám o sobě zmínil jako o Božím synu. Opět se však můžeme do­mnívat, že to mínil obdobně jako když hovořil o Bohu - Otci. Je-li Bůh naším milují­cím Otcem - pak on Ježíš mu je a chce být poslušným a oddaným Synem. I zde to Je­žíš chápal, jak se domnívám, ve smyslu svého poslání. Ale naprosto ne ve smyslu oné absurdně masivní biologie, kterou z toho učinilo pozdější trojiční učení. Nelze přitom pominout, že stejně tak jako Ježíš sám sebe dokázal nazvat Božím Synem,- stejně tak o sobě jindy a jinde mluvil jako o Synu člověka. Syn Boží = Syn Člověka. I tento druhý pojem je nejasný. Zdá se však, že být Synem Božím v Ježíšově pojetí prostě znamená totéž jako být plným člověkem. A naopak. Člověk ve svém vrcholném lidství je synem Božím.. a být věrným a ochotným synem Božím znamená naplnit ideál člo­věka. Opakuji: Chápat Boha jako Otce... znamená vidět a chápat sebe sama jako Boží dítě.. a právě proto a tím se stávat a být plným a opravdovým člověkem.

Toto, jak se domnívám, bylo Ježíšovo myšlení. Které však svedlo již původní vy­znavače do světa absurdních biologických představ. Na místo zaujetí a okouzlení jeho slovem a jeho učením nastoupily výpovědi lámající rozum i duši. Které dodnes vedou ke konfliktu víry a vědění, víry a rozumu, světa představ a světa skutečností, světa psy­chického útlaku a světa svobody. Vše znásobeno fantaskními výmysly o nebi, pekle, očistci, svatých...a pak zakleto do mystických obřadů, kabalistických slov a stále méně srozumitelných symbolů. Ve složitosti a libovolnosti těchto pokřivených náboženských představ se nám vytratilo evangelium jako pozvání ke zcela určitému myšlení a životu, jehož kritériem je láska k bližnímu, obsahem solidarita a přejnost, a odměnou spravedlnost, pokoj, radost a následně i svoboda. Deformovaná představa Boha a evangelia se pak snadno stala i nástrojem všemožného klamu, útisku a vyko­řisťování.

Dějiny křesťanství znovu a znovu odhalují pokusy vymanit se z tohoto pověreč­ného kruhu. Někdy jde o pokusy zcela odmítnout představu Boha. Někdy o pokusy hledat boha jiného. A někdy o pokusy vrátit se k původnímu Kristovskému pozvání. To co je velice zajímavé je však skutečnost, že s pokračujícím vědeckým poznáním světa se nejen nevytrácí, ale dokonce často i znovu objevuje slovo Bůh. Slovo, které v sobě v tomto případě nenese již onu povrchně- masivní představu nadpřirozené by­tosti, ale které se stává symbolem, hieroglyfem něčeho navíc, co nedovedeme nebo za­tím nedovedeme a nedokážeme jinak vyznačit a popsat.

Zdá se, jakoby svět - lidstvo - člověka nebylo možno plně a vyčerpávajícím způso­bem popsat pouze slovníkem přírodních věd. Když fyzik, chemik, biolog, astronom, psycholog a matematik společně popíší tento svět, jakoby ten popis stále ještě nebyl úplný. Jakoby v něm stále ještě chybělo něco důležitého ale zatím vědecky nevyslovi­telného. A i zcela vážní vědci sem dosazují slovo Bůh... a třeba i slovo ”Bůh” v uvo­zovkách. Které není polidštěnou fikcí ke klamání i potěšování lidí. Ale které jakoby se samo vnucovalo a něčím neznámým a třeba jen zatím neodhaleným doplňovalo reálný obraz světa. Svět je objektivně takový, naznačují někteří vědci, že ta třípísmenná značka B-ů-h má smysl. Protože doplňuje obraz světa takového, jaký ve své skuteč­nosti a úplnosti doopravdy je. „Bůh je způsobem existence světa“. Bůh takto pojatý není bohem antropomorfizovaným. Je proto dobře možné, že se budeme moci vrátit k prapůvodní představě izraelské. K představě Boha nepředstavitelného, jehož symbo­lem je úctyplné ”NIC” a jehož jméno.J-H-V...”jsem ten co je”, se nesmí marně ani vy­slovit.

Také je však možné,- a zde mi dovolte trochu fantasie,- že cesta povede ještě dál. Je možné, že vědci nám jednou odhalí nové doposud nepoznané zákonitosti vesmíru a světa, jejichž tušení jsme doposud označovali slovem Bůh a skrývali někdy pod heslo „náboženství” a jindy „transcendence”. Je možné, že se jednou odhalí, že hmota má nejen svou existenci... tíhu... strukturu a pohyb, ale že má ještě navíc své směřování. Že všechno dění ve vesmíru má námi zatím jen tušený řád.. něco co nás přesahuje...že má svůj nadřazený úběžník.. neodvažuji se říci cíl. A to materiálně, reálně a objek­tivně. Pak by se dosavadní náboženství stalo téměř vědeckou disciplínou. A tam, kde kybernetici dnes hovoří o blíže nedefinované „neg-entropii”, by mohl vzniknout další vědní obor - vědecké náboženství. Ne jako popření vědeckého poznání, ale jako jeho dovršení,... jako ne již jen tušená, ale odhalená souvislost všech souvislostí.

Vždyť Boha nikdo nikdy neviděl... ale Jednorozený Syn nám o něm řekl...

Mně samému splývá představa Boha s prvotní představou Mojžíšovskou, ale sou­časně i s představou Kristovskou. Kdy Ježíšovská výpověď o Bohu- Otci není předsta­vou vizuální a tím méně pak biologickou, ale výpovědí etickou a mravní. Kdy Ježíšovská výpověď o Bohu- Otci je výrazem obrovské nadějnosti a lásky ke světu a životu. Výpovědí o nadějí a víře, že tento svět vzdor neuvěřitelnosti a absurdnosti této naděje spěje k dobrému a správnému. Které se nesnadno prosazuje, a které má své oběti v bolestech a utrpení mnohých. Ale tyto bolesti a utrpení nejsou jeho smyslem ani jeho cílem a údělem. Protože smyslem všeho života a jeho konečným údělem je spravedlnost a pokoj a radost... čemuž se někdy říká Království Boží. V naději, že toto není jen laciné potěšení ani únik do fantasie,- ale objektivní realita prosazující se ob­jektivně v tomto materiálním světě i mezi námi.

A tehdy šifrovaná výpověď o Kristu jako Božím Synu a současně Synu Člověka, stejně jako výpověď o Bohu jehož symbolem je NIC ale který je přesto naším Otcem, nejsou násilím páchaným na našem rozumu, ale šifrou a nadějí a heslem i pro naše lidství a člověčenství.

”Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. (17/03/01)

 

Obsah:

1. JE BIBLE SVATÁ?
2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
3. O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM
4. O VÍŘE
5. ODKUD JE ZLO?
6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
7. PAŠIJE PODLE EVANGELIÍ
8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE
9. JEŽÍŠ A KŘESŤANSTVÍ
 

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Malý křesťanský heretikon - sbírka několika vybraných výkladů Bible, přednesených mezi přáteli v průběhu posledních let. Vydal vlastním nákladem  v roce 2005

Ilja Herold, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3,  e-mail < i.herold@quick.cz >.


 
Příbuzné odkazy
· Více Úvod do křesťanství
· Novinky od Bolek


Nejčtenější článek Úvod do křesťanství:
Úvod do křesťanství


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 2. O PŘEDSTAVĚ BOHA" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.15 sekundy