poslal jouk
O vlastnostech dobré hospodyně.
Umínivši sobě pojednávati v této knize o domácím hospodářství vůbec i zevrub, napřed podotknouti musím, že účelem každé správy domu (domopravy) jest zpříjemnění života i pojištění zevnějšího i vnitřního blahobytu. Dosažení tohoto účelu není snadné, požadujíc nevšední snahy a obratnosti od hospodyně, ať by spravovala hospodářství velké nebo malé, buďto městské nebo selské. Pročež nebude od místa krátce vytknouti vlastnosti, jichž potřebí jest každé hospodyni, kteráž sobě přeje zdárně dům říditi.
Náležitá hospodyně musí pravou láskou ke spravování domu svého přilnouti a ráda i ochotně domácí povinnosti vykonávati. Ochotnost jest půl práce a přemůže všeliké obtíže. Myšlénka, že prospěch rodiny na dobře zřízené domácnosti se zakládá, povzbudí živěji ještě obětavost, vštípenou bohem něžnému srdci ženy a roznítí touhu, jížto šlechetná matka po blahu draze milovaných prahne.
Pravá hospodyně musí míti důkladnou i podrobnou vědomost všech věcí i sebe nepatrnějších, ježto do oboru jejího hospodářství náležejí. Tímto jediné jest s to, aby v čas potřeby rozšafně čeledi rozkazovala i náležitě ji spravovala, nadvládajíc podřízeným svou zkušeností. Tímto stane se vskutku ředitelkou [!] své domácnosti, kterouž býti musí, má-li hospodyní právem slouti.
Dobrá hospodyně musí uměti výdaje podlé příjmů náležitě rozpočísti, kladouc sobě za nezvratnou zásadu, aby vydání nikdy nepřevyšovalo důchodů. Opatrná hospodyně znajíc dokonale svůj měsíční rozpočet, uloží nejdříve na stranu ze své hotovosti ty peníze, jichžto běžné výdaje požadují. Nadbytek ustanoví k a zpravení mimořádných vydání, pořizujíc sobě vždycky jen nejpotřebnější věci, a dle možnosti o to pečujíc, aby měla vždycky nějakou zálohu. K tomu účelu třeba jest míti knihu, do níž by zapisovala dopodrobna všecky příjmy a výdaje. Tím nabude hospodyně během času jistého průměru pro útraty, ve svém hospodářství obyčejně potřebné.
Mysl k domácnosti jest jedna z nejkrásnějších ctností, ježto hospodyni ozdobují a šlechtí a domu i rodině blaho zjednávají, vlastní dům budiž hospodyni nejmilejším příbytkem. Tím ona jest povinna svému manželi, dětem svým i vlastnímu hospodářství.
Láska k domácnosti ale nevylučuje přátelské obcování ani slušné pohostinství. Hospodyně slušnosti znalá, uvítá vždycky hosta svého důstojně a řídíc se osobností jeho, připraví jemu příbytek útulný. Nic není spanilejšího nad domácnost, v níž jest hleděti na ženu, ona žijíc uprostřed své rodiny, tiše i laskavě domu vládne, obapolné svornosti i důvěrnosti hledíc tak, že manželé jednou duší ve dvou tělech jsou. Pročež budiž heslem každé nastávající hospodyně: Miluj domácnost, ježto základem jest dobrého vychování dětí, pokojného a šťastného života i blahobytu.
Hospodyně musí opatrná býti, aby všecko přehlídala, o vše se postarala, všeho nejdříve si všímala, nastávajícím vadám vyhověla a naskytujících se příležitostí ku zvelebení hospodářství svého použila. Hospodyni třeba jest neohroženost i statečnost, aby při událých se nehodách myslí neklesala a v Bohu, důvěřujíc s pokojnou myslí všelijaké neštěstí snášela, kteréž by se v hospodářství stalo. Rázná hospodyně uchopí se náležitých prostředků k napravení stálých škod, k vyhovění všelikým nesnázím a ku přispění platnou pomocí.
Čistota i pořádnost jest ozdobou hospodyně. Tyto dvě ctnosti, jsouce základem každého hospodářství, dělají nejenom živobytí příjemnějším a blaženějším, nýbrž jsou i hlavní podporou zdraví a zvelebují obzvláště hospodářství. Pročež hospodyně povinna jest toho hleděti, aby celý dům, pokoje, kuchyně, komory i sklepy čistotou i pořádností vynikaly aby všeliké prádlo, v domácnosti potřebné, i šatstvo, rodinou nošené, čisto i správno bylo; aby každá věc na místo náležitě uložená byvši, nikde porůznu neležela a škody neutrpěla; aby veškeré nádobí a náčiní vždycky k své potřebě způsobilé bylo. Ona pilna budiž toho, aby pracím, odpočinku i společného používání jídla jistý čas vykázán byl tak, aby všecko jistou posloupností bez všeho zmatku i mrhání času díti se mohlo. Při tom všem předcházejž hospodyně dobrým příkladem.
Má-li se hospodářství dobře dařiti, musí hospodyně schránliva i spořiva býti. Neboť na ní hlavně záleží zavedení buďto skromné i šetrné, aneb nádherné i marnotratné domácnosti.
Hospodyně má obzvláště té moudré šetrnosti hleděti aby, majíc skrovné prostředky, všech daremných i zbytečných útrat se vystříhala a jen potřebné věci, a ty v pravý čas i náležitě uzpůsobené zjednávala. Žena má spořiti a šetrně vynakládati to, čehož muž svou snahou nabývá. Spoření ale neobmezuje se toliko na peníze a věci, ježto za peníze stojí, nýbrž má hleděti i k času, jež též cenu má. Náležité vynakládání času jest částkou mohovitosti hospodářství. Na pravém rozdělení času i náležitém vynakládání jeho záleží neméně rozkvět hospodářství než na zkušenosti, opatrnosti, statečnosti, čistotě a pořádku hospodyně.
Pracovitost konečně jest hlavní ozdobou hospodyně. Práce, a obzvláště užitečná práce, jest pramenem bohatství zevnějšího i vnitřního blahobytu, poskytujíc člověku, jí milovanému, pravou rozkoš, a vystříhajíc jej škodlivé rozmařilosti a zhýralosti. Pracovitostí hospodyně stojí každá domácnost. Kde hospodyně sama ke všemu rukou svých nepřičiní, kde sama všude nedohlíží a všechno sama nespravuje, tam hyne a na mizinu přichází hospodářství, jsouc všanc dáno libovůli, plýtvání a nepoctivosti čeládky. Pracovitá hospodyně vstává časně se svého lůžka, pamětliva starého přísloví: Kdo ráno vstává, tomu Bůh dává. Vstává-li hospodyně záhy z rána, vzchopí se i veškerá čeleď ranní dobou, vědouc, že hospodynino oko přihlíží. Tu každý jsouc v praví čas na místě svém, dá se chutě do své práce, čímž všechno se urychlí a usnadní.
O chování se hospodyně k manželovi a dětem.
Manželka, hospodyně! Jaké blaho, jakou moc a jaká práva chová slovo to v sobě! Jediným tím slovem promění s milující nevěsta před oltářem Božím v bohyni, jíž nejvyšší udílí moc a práva, aby jimi v domě svém neobmezeně vládla, všechno oblažovala , hájila a nade vším bděla. Velké ale povinnosti, které manželka při tom na sebe béře, z nichž jednou Vševědoucímu zodpovědna bude, požadujíc od hospodyně zajisté velkou nevšední lásku, hotovou povždy k obětavosti a ku všemu, coby štěstí a blaho milovaných podporovalo a pojišťovalo; neboť žena, jsouc pomocnicí a společnicí manžela svého, má s ním stejnou měrou jak slasti tak i starosti a strasti v domácnosti sdíleti, zasazujíc se o to všemožně, aby muži pohodlné a příjemné živobytí způsobila. Ona přičiniv se vší silou o to, aby zachován byl pokoj i svornost a opatřeno bylo všechno to,čehož v domě k utěšenému životu potřebí jest. Touto snahou dovede toho, že manžel, libuje sobě v klidné domácnosti, živobytí v kruhu své rodiny za pravou rozkoš pokládati bude, a nezatouží po hlučných společnostech kromě domu.
Manželovo zalíbení v rodinném živobytí valně přispěje k obapolné blaženosti. Žena, kterouž ozdobují vlastnosti pravé hospodyně a ježto umí ve všem přiměřeně k manželovi svému se chovati a ve všem moudře a rozšafně s ním nakládati, získá si jeho pravou lásku, nekalenou smyslnou vášnivostí, a přivine si jej k sobě jemnými svazky vážnosti. Umí-li žena trpělivě křehkosti manžela snášeti, dopřeje.li mu, aby se z klopot svého povolání v kruhu přátelském vyrazil, bude-li povolnou, tu zajisté dojde šťastného manželství.
Manželka však pánovitá, vadivá, urputná a nesmířlivá mina se s blažeností v manželství, byť by i náležitou hospodyní byla.
Žena musí sobě zachovati povždy mysl pokojnou, vášní nezkalenou, poněvadž jenom rozšafným, pokojným a mírným chováním pevně upoutá manžela svého k vážnosti a lásce pravé. Mužští, v mládí již méně cvičení v zapírání sebe, vášeň svou na uzdě vždycky držeti neumějí a ženě proto za často křivdí; manželka ale v okamžiku takovém sebe zapírati a mysl pokojnou sobě zachovati musí, vyčkávajíc trpělivě chvíle přiměřené, aby s manželem šetrně o věci nemilé promluvila a mír usnadnila.
Čest a štěstí manžela úzce spojeno jest se ctí a štěstím manželčiným, pročež opatrná žena nad nimi bdíti a chrániti je bude vší láskou svou, bedlivé toho hledíc, aby učiněné v době rozmluvy a povstalé snad rozepře nedošly uší nepovolaných lidí, poněvadž soucit osob cizích manžely rozdvojené nikdy nesjednotí, nýbrž různici rozmnoží.
Úplnou ale důvěru získá sobě žena ne jenom chování ušlechtilým, upřímným, mírným, spořádaností, uměním a pracovitostí, nýbrž též rozšafnou spořivostí, kteráž nakládá s důchody těžce snad vydobytými snahou manželovou tak, že jimi domácí potřeby náležitě uhrazuje a domácnost svou zpříjemňuje dovednou umělostí, činíc to třebas malými prostředky.
V pokročilém věku našem dovolují toho i poměry, že manželka podlé vychování svého, zvlášť v letech prvních, kde povinnosti rodinné snad péče velké nepožadují, přivydělávati může sobě nějaký peníz, buďto jako pomocnice v obchodu manželově, aneb vyučováním, neboť prací nějakou, kteráž náležitě se odmění; poněvadž za našich drahých časů i při nejlepší spořivosti často v domácnosti peněz se nedostává; pročež hospodyně způsobem prospěšným každé prázdné chvíle náležitě zužitkovati může, aby výdělkem svým nějaký nepředvídaný výdej zapraviti, nebo milé překvapení způsobiti mohla.
V manželství roucho ideálnosti brzo spadne, neboť manželé dají se obyčejně jak jsou, a zvlášť zdá se, jako by manžel neměl zapotřebí roušky, aby jí poněkud zakryl prosu samu. I tomu, jako ještě všemu jinému, žena zvykati, sama ale se stydlivostí a největší cudností toho hleděti musí, aby manželovi ideálem poněkud
zůstala. Stydlivost však a cudnost nevylučuje upřímnosti a žena, ačkoliv stydlivě, musí se muži se vším upřímně svěřiti, poněvadž zamlčení povstati by mohly nepříjemnosti a často snad i velké škody.
Aby v manželství podnět se nedal k peněžité rozepři, musejí novomanželé pospolu vyměřiti vydání svoje podlé příjmů svých. Hospodyně zachovejž pro sebe sumu určenou k výdajům domácím a z peněz, obdržených na měsíc, ukládejž hned na stranu potřebné peníze na činži, na služné, palivo, světlo, část na vydání rozličná a snad nepředvídaná, a ostatní peníze stačiti musejí na stravu, jejíž podle potřeby pro měsíc celý snadno vypočítati se mohou podlé potřeby denní.
Hospodyně pak zjedná sobě hnedky dvě knížky, z nichž do jedné zapisovati bude denní výdaje a do druhé příjmy a výdaje celého měsíce.
Do knížky první pro výdaje denní ku př. zapíše se:
Výdaje učiněné v měsíci lednu.
....................................... zl. / kr.
1.Housky ..............................
Smetana ...............................
Maso...................................
Mouka..................................
Pivo...................................
atd.
....................................... zl. / kr.
2.Housky...............................
Knížka druhá pro příjmy a vydání měsíčné obnášeti musí více než dvanáct stránek a zapisuje se do ní způsobem následujícím:
V měsíci lednu............................. Příjmy..........Vydání
..............................................zl. / kr. ......zl. / kr.
1. ............................................ 100 / 60
3. ............................................. 50 /
atd.
1.Činže ........................................ 15 / 20
Služné ......................................... 4 /
Palivo .........................................
Rozličné vydání ................................
Světlo .........................................
Šatstvo ........................................
Strava .........................................
atd. ...........................................
Po celém roce spočítají se příjmy a výdaje a zapíší se do jiné knížky, která se uschová. Malá ta práce a pořádek takový odmění se tím, že manželé nahlédnouti mohou v každou chvíli, jakým způsobem se penězi nakládalo a kde by se snad zjednati mohla úspora možná.
Manželka hlediž pak sobě toho zvlášť, aby manželi domácnost zpříjemnila tak, aby z klopot těžkého života domů se navraceje v pravém klidu odpočinek a útěchu našel, čehož docílí, když u nepřítomnosti manžela všechny hlavní práce vykoná, aby u jeho přítomnosti vždy čistá, milá a rozkošná, čas jemu zpříjemnila a zkrátila. Manželka ulehčí manželovi a snáší s sebou často těžké břemeno jeho, když do myšlének jemu se vpraviti a city jeho s ním sdíleti umí; pročež nezanedbávejž manželka vzdělání ducha i srdce, nýbrž čítej ráda v přiměřeném čase knihy dobré, zvlášť ale noviny, z nichž dověděti s můžeš věcí ve vlasti a ve světě se dějících, aby příležitostně slovo rozumné promluviti a vedeným rozmluvám porozuměti mohla. Způsobem zde naznačeným zajisté nevšední manželka a manžel libuje sobě v domácnosti, v níž nachází poklid, soustrast a pravý odpočinek, zajisté nezatouží po hlučné společnosti mimo svůj dům.
Rozdělení času v měšťanské aneb úřednické domácnosti:
Vstává se ráno v pět aneb v půl šesté. Snídá se v šest aneb v půl sedmé, při čemž objeví se manželka i děti již umyté a oblečené v komnatě již uklizené. Po snídani uklízí se úplně, pak kupují se věci potřebné, odbývají se práce domácí, šije se atd. Ve dvanáct hodin aneb o půl jedné se obědvá. Po jedné konají se domácí práce, šije se atd. Ve čtyři hodiny se svačí a pak opět se pracuje až do půl sedmé aneb sedmi hodin, kde se večeří. Po večeři nejlépe zabývati se nějakou prací lehkou, pletením, neb čtením aneb jinou prací potřebnou. Po deváté hodině po modlitbě jde se spát.
O chování se hospodyně k čeládce.
Čeládce má se úpravná, ač jednoduchá, ale dostatečná strava dávati. Z ohledu toho není třeba, aby služební stejné s pány potravy požívali, leč by se taková strojila jídla, že by k nasycení mnoha i zdravých žaludkův stačila. Vaří-li se však pro málo osob skvostněji, jest potřebí, aby se pro čeládku něco jednoduchého, ale silnějšího připravilo. (Ku př. Udělají se knedlíky aneb buchty. Na jednu osobu počítá se žejdlík [pozn. Žejdlík (dial. Židlík), -u a -a m. stará míra na tekutiny n. sypké hmoty (necelého 0,5 litru)]. černější mouky a půl žemličky, na kostky rozkrájené. S trochem mléka a soli zadělá se to na knedlík, uvaří, pak rozkrájí a buďto se to omastí aneb omáčkou polije. Na buchtu zadělá se ta mouka s kouskem másla, mléka a drobtem soli a kvasnic pak se buď mákem aneb povidly naděje a upeče se na pekáčku, máslem vymazaném. Hrachu neb čočky počítá se na jednu osobu tři čtvrti žejdlíka. Když pak se uvaří, omastí se buď sádlem aneb máslem.
Záhodno jest, aby se služebným vždy něco masitého pokrmu dostávalo; obzvláště jim toho v městě potřebí jest, kde není toho povětří a mléka, jímžto se venkované občerstvují. Úpravná, ač jednoduchá potrava, i z části s masitým pokrmem smíšená, dodává pracujícím lidem síly a veselé mysli, aniž by hospodyni mnohem větších útrat učinila.
Po vykonání náležité práce dopřeje moudrá hospodyně své čeládce oddechu,aby služební buď sobě odpočinuli aneb potřebnou správu šatstva sobě pořídili. K takovému oddechu ustanoveno jest obzvláště nedělní a sváteční odpolední, kdežto služebným i dovoleno jest dle možnosti sobě vyjíti. K vykonání nedělní a sváteční pobožnosti musí se čeládce též jistý čas vykázati. Neboť hospodyně toho co nejpřísněji bedliva budiž, aby její čeleď nábožnou i mravopočestnou byla, v ohledu tom sama dobrým příkladem předcházejíc. Ona vediž svou čeládku k hospodárnosti, šetrnosti a jednoduchosti v šatstvu, budiž jí rádna i pomocna ve všem. Rozstůně-li se čeledín, pečuj hospodyně o náležité jeho ošetřování.
Hospodyně o všecko v domě pečovati, všeho ve své domácnosti bedliva býti má, aby věděla co se všude v jejím hospodářství děje. Kdyby sebe více služebných měla, nikdy se na ně nespolehej, ne proto, že by toho nehodni byli, ale z té příčiny, že těžko jest člověku, méně vzdělanému, vyhověti vůli naší. Přihlížením poučujem a tím ubývá vády i sváru. Nic nekazí služebných více, než nedohlížení, aby nemařili věcí, aby nezanedbávali svých povinností.
Jedna z prvních zásad rozšafné hospodyně budiž, aby před čeládkou, sebe věrnější, uzavírala skříně, špižírnu a vůbec všecky věci skvostné a drahocenné. Přijímajíc čeledína do služby, odpočítej mu všecky věci, jež ku vykonání práce jeho náležejíce, jemu vydány a svěřeny býti musejí. Neboť on z toho svým časem účet složili má. Nenít to nedůvěrou k jeho věrnosti, nýbrž takové jednání sluší pořádné i rozšafné hospodyni, uspokojujíc ji tím vědomím, že neposkytuje služebným příležitosti ku zpronevěřilosti a neuvádí je v pokušení. Jedná-li moudrá hospodyně vždycky s takovou opatrností, nevzbudí její uzavírání v čeládce žádné nevole, nejsouc novotou svou nápadné, anobrž věcí obyčejnou zdáti se bude.
Máli hospodyně čeledi s prospěchem panovati, musí i sama hospodářství rozuměti, náležitou povědomost i zběhlost ve věcech domácích sobě osvojivši, aby v čas potřeby své služebné vlastním příkladem poučiti, práci jejich oceniti a říditi mohla. Žádná práce nezneuctívá hospodyně, nýbrž naopak získá jí důvěru i vážnost čeládky. Hospodyně povinnostem svého stavu zadost činíc, jest všeobecně ctěna i velebena.
Ona budiž své čeledi vzorem zapření sebe samé, mírnosti a tichosti. Jednání její se služebnými prosto budiž všeliké surovosti, libovolnosti a rozmanitosti. Přísnou ale i laskavou a spravedlivou vládkyní budiž v domě svém. Hospodyně tak sobě počínajíc, nakloní zajisté sobě za krátký čas čeládku důvěrou, láskou a oddaností i dojde tím způsobem nejsnáze žádoucího cíle, že bude míti dobré čeledíny.
Formuláře k vysvědčení služebných.
[pozn. Vysvědčení se zapisovalo do tzv. pracovních knížek, jejichž povinné vedení zaváděl živnostenský řád vstoupivší v platnost k 1. 1. 1860. Pracovní knížky vydával je příslušný politický úřad, v případě Prahy magistrát; nahradily starší vandrovní knížky. Platily také "co průkazy cestovní a legitimační a sice k cestám do cizozemska"].
Vysvědčení takové napíše hospodyně podlé zásluhy a chování se služebných, přísně držíc se při tom té zásady, aby jiné paní neoklamala. Týmže způsobem donutí se poněkud služebné k lepšímu chování se, poněvadž ani ta nejšpatnější služka špatným vysvědčením vytasiti se nechce.
Vysvědčení jak náleží dobré.
Nížepsaná dosvědčuje tímto, že Anna Borovičkova z Chlumce u mne ve službě co služka do prvního ledna roku 1870 sloužila, i v tom čase věrně, způsobile, pilně a mravně se zachovala, pročež každé paní svědomitě odporučiti ji lze.
Dne 1. ledna 1870.
Vysvědčení ani pochvalné ani špatné.
Dosvědčuji, že Barbora Kratochvílova z Benešova u mne ve službě co kuchařka od 15. srpna roku 1869 až do 15. listopadu téhož roku ku spokojenosti sloužila.
Dne 15. listopadu 1869.
Kdyby toho zapotřebí bylo, vynechají se i ta slova ku spokojenosti.
Špatnější vysvědčení.
Že Alžběta Rožmitálova z Holešovic u mne ve službě co chůva jeden měsíc sloužila, i ačkoliv věrná a pracovitá byla, přece jako chůva marná byla a nespolehlivě se zachovala, dosvědčuje.
Dne 15. října 1870.
Špatné služce nesmí hospodyně sama vysvědčení napsati; nýbrž hospodyně dostaviti se musí se služkou u úřadu, kde pravdu poví. Úřad potom sám vysvědčení služce podá.
Jak hospodyně bytu svého i komnat sobě hleděti má.
Dobrá hospodyně
vyhlídne sobě podlé svých poměrův a příjmův náležité obydlí a rozdělí pokoje i komnaty podlé domácích potřeb, i aby rodina pohodlně i zdravé přebývati a žíti mohla.Rozšafná hospodyně opatří komnaty své náležitým domácím nábytkem, jenž také podlé stavu hospodářů zjednán i zřízen budiž Ozdobnost ale i úpravnost příbytku nezáleží toliko ve skvostném, drahocenném nářadí, v nádherných okrasách i šperkovaném náčiní, nýbrž zakládá se hlavně na důmyslnosti a krasochuti paní, ježto domu vládne. Důvtipná i krasocitná správkyně domu i při menších důchodech a tudíž i skromnějšími výdaji dovede toho, aby zřídila sobě byt svůj tak, aby každý rád v něm přebýval. Čehož když dovedla , vykonala úlohu svou převýborně. K tomu účelu postará se o to, aby vkusně rozestavila nábytek, jenž by libostné pohodlí poskytoval. Jsouc důmyslná i v ženských pracích umělá, pořídí sobě v prázdných chvílích za neveliký peníz všeliké ozdobeniny, ježto jednoduchou vkusností ku pravé okrase příbytku poslouží, libujíc sobě i v srdcejemných květinách, utěšených to dítkách milostné přírody. Ponese-li vyozdobení příbytku ráz duše jemné, krasocitné, jednoduché i prostomilé, stane se byt velepříjemným stánkem, ne toliko pro rodinu, nýbrž i pro všechny příchozí, obzvláště když slušné i přívětivé chování hospodyně hosti uvítá.
Hospodyně hlediž ale obzvláště toho, aby komnata či pokoj, v němž rodina přes den přebývati má, byl dosti prostranný, světlý a suchý i aby pro vlastnosti zde uvedené neproměnil se snad v pokoj návštěvní, do něhož společnost aneb hosti jen zřídka se scházívají; poněvadž obzvláštní ohled bráti se musí na zdraví rodiny, na něž pokoj suchý, světlý a prostranný prospěšně působí.
Františka Hansgirgová: Hospodyně našeho věku, Krátké naučení městského i venkovského hospodářství. Druhé vydání, I. L. Kober, Praha 1874.
