Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Islám v Evropě na postupu FATÁLNÍ DŮSLEDKY ŠPATNĚ POCHOPENÉ TOLERANCE Centrem islámského práva je povinné násilí. Islámské násilí vyvolává na Západě jistý rituál. Evropští politici se podřizují dogmatu: Nesmí tu být nějaké „generální podezírání“, protože islám sám není problémem a je třeba jej oddělit od fundamentalistického islamismu. Železný důsledek je snaha vyvarovat se „krátkého spojení“ a neochvějně pokračovat v „prohlubování“ dialogu.

Právě tato forma vstřícné ideologie to byla, která v nedávné minulosti umožnila politování hodné zavraždění holandského angažovaného umělce van Gogha a nemůže se tak zbavit spoluviny. Už dlouho směrodatní vůdci v politice, umění, školství,v justici, v církvích atd. požadují od Evropanů generální důvěru, kterou nesmí narušit žádná skepse vůči islámu. Volí si za partnery v dialogu vyhoštěné islamisty s kontakty k teroristům a zaplňují evropská velkoměsta paralelními společenstvími. Tak se mohly nerušeně v těchto kulturních koloniích vytvořit zásobárny potenciálního násilí. S opravdu obdivuhodnou nonšalancí ošetřil ten „dialog“ islámské přistěhovalectví, v němž se mohly rozvinout částečně politiky chráněné sítě potenciálního teroru. Vytvořil se jistý způsob vyjadřování, kterým se stav věcí zamlžuje. Takže neexistuje ani „islám“, ani „šaria“ (islámské právo) jako samostatný fenomén, ačkoliv se v Evropě zatím usadilo na 20 milionů muslimů. Protože však „islám“ v muslimských koloniích v Amsterodamu, Berlíně, Londýně, Marseille, Madridu, Mailandu atd. existuje, jsou jeho zástupci zcela jiného názoru. Tam rozšiřují ti islámští favoriti „dialogu“ předpisy šárie a poselství svého proroka. Znají, že účel světí prostředky, pokud jde o rozšiřování islámu, a to tím spíš, pokud se žije konkrétně podle vlastních předpisů a pokud jde o zrušení demokratického právního státu. Středem islámského práva je násilí jako povinnost. Co se prostě v Evropě nechce a nemůže pochopit, je v podstatě jednoduchá dynamika předmoderní ideologie, která se legitimuje nábožensky. Vypovídá, že v islámu přejímá moc ten, kdo uplatňuje a prosazuje zákony šárie, islámského práva. Z pozice evropské ideje tolerance dochází k fatálním důsledkům: muslimové jsou nejen oprávněni užívat násilí, ale jsou přímo k tomu zavázáni, čím víc se šíří a uplatňuje šaria. To „abstraktní ohrožení“, jak o něm hovoří ministr vnitra Schily, se tak může stát velice konkrétním. A právě to podporuje „dialog“. Posilováním islamistů se oslabují „umírnění muslimové“ a posilují se reservoáry násilí v Holandsku, Německu a Anglii, kde se vytvořily obzvlášť výhodné podmínky. Pokud to islámské právo užívá „náboženské svobody“, je nejen nuceno tuto svobodu odmítat, ale sledovat vlastní vývoj se všemi důsledky intolerance. Ať se nám toto poznání zdá jakkoliv nepříjemné, v případě islámu znamená tolerance demontáž právního státu a legitimuje násilí. Toto všecko je sice už dávno známé, ale po celé Evropě nerespektované, potlačované. Kdo vysloví obavy, je hned označený za rasistu nebo ještě za něco horšího. Politika zohledňování menšin, orientovaná hlavně na muslimy se sklání spíš před jejich požadavky budování mešit, výuku islámu, zahalení žen atd., než aby zohledňovala přiměřená práva většiny. Čím úspěšněji pokračuje islámská expanze, tím striktnější postoj při nárokování svých požadavků zaujímají jejich islamističtí zástupci. Vzniká tak jejich zaužívaná směs klamu, výhružek a násilí, jak se čím dál hojněji vyskytuje v evropských kabinetech, kde spoluvládne. Tak lze také snáze pochopit ten elitní turecký diktát co do vstupu do EU. Je to tatáž dynamika, jaké použily saúdsko vahabitské organizace, které také financují teror, aby získaly pro své zájmy německé a britské politiky. Nemusí to být vždycky korupce či vydírání – i když namnoze též – které tyto trendy podporují. V období globalizace stačí kolikrát pouhé soutěžení o moc, aby se celý společenský konsensus dal na pospas. Národním a evropským elitám hrozí nebezpečí, že se příliš vzdálí od svého vlastního národa, kterému vděčí za svoje mocenské pozice. Dnes spíše podřizují svoji loajalitu feudálním islámským režimům a jejich islámským odnožím, které profitují z geopolitiky EU. S ohledem na nároky šárie a v něm zabudovaném násilí, je třeba řádně prověřit obojí: toleranci i hospodářské zájmy.Neboť právě je potřebuje demokracie, nemá-li globalizace a migrace se stát darwinistickým bojem o přežití. Tzv. „duchovní“ islámu jakož i jejich pomocníci v „dialogu“ jsou pro demokratickou korekturu nepoužitelní. Za svoji existenci totiž vděčí nasazení za šárii. Aby se zajistil právní stát a integrace „umírněných muslimů“ , je třeba jim zajistit právo na náboženskou svobodu. Musí mít právo opustit své náboženství, aniž by byli ohrožováni šárií a muslimové se musí naučit užívat svá základní práva, aniž by je ohrožovali lidé, kteří se odvolávají na šárii. Evropské a islámské elity vytvářejí novofeudální vedoucí kartel, který prohlašuje většinovou základnu za „stůl stálých hostů“ a z práva islámu dělá cenzora demokracie. Nejpřednější místo na seznamu nepřátel tohoto cenzora zaujímá Izrael a Amerika a Evropa zesíleným antiamerikanismem a antisemitismem platí „islámsky korektní“ daň. Opotřebované stranické spektrum v Německu sleduje tento trend a vůči pravičáckému extremismu nemá žádné koncepční řešení. Islám by se mohl stát zkušebním kamenem, který by Evropu donutil k renesanci vlastní kultury. Předimenzované přistěhovalectví v uplynulých desítiletích způsobilo nesmírnou integrační zácpu, která se nevyřeší předmoderním „řešením problémů“ terorem a politickými vraždami. Právo na toleranci má jen ten, kdo sám je stejně tolerantní. Kdo tento základní konsesus zpochybňuje, dává najevo, že násilí pro něho není problémem. Evropa riskuje historickou fázi násilí, pokud muslimové nenaplní požadavek náboženské svobody: oddělení práva od rituálu. Hans Peter Raddatz (DW)