Kdo říká tetování je svatokrádež? Je to Bible? Ne.
Proč tolik křesťanů „odsuzuje“ ty co tetování nosí nebo si jej chtějí nechat
udělat?
Myslím si, že bohužel někteří křesťané nerozumí plně spasujícímu
milosrdenství, které nám bylo dáno skrze lidskost a smrt našeho Pána Ježíše
Krista.
Jako oddaným křesťanům spočívá na nás objasnění jiným lidem těchto věcí….
1.
Starý zákon a Nový zákon postavěný na Kristu a spojitost verše Levicitus 19:28 s Novým Zákonem,
2.
Kontext s 1.listem Korintským verš 6:19…Tvé tělo jako
chrám
3.
Představa tetování v Bibli
4.
Naše oddanost evangelizovat.
Pokládáme taky za potřebné našim kritikům dokázat, že naše víra je založena
na více skutečnostech než na tetování“ je to samozřejmě podporováno dobrou
prací. A musíme se modlit tolik jak je možné, za to ať tyto ač zdánlivě
důležité problémy (jak třeba tetování nebo takzvaný body art) jsou
v jinačí rovině než více důležité problémy jako: nerovnost, hladomor, křesťanská jednota…
Starý zákon a Nový Zákon jak verš Leviticus 19:28 má návaznost na Nový
Zákon
Zdá se, že každý křesťanský argument proti tetování se „motá“ kolem jedné
věci tj. tady tento verš z Leviticuse: Nebudete svá těla zjizvovat pro
mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin.
Je tu obrovský problém s tímto argumentem. Někdo nemůže uvěřit tomu, že
Ježíš je Pán, přišel aby nás milosrdenstvím a láskou zachránil, a že a tyto verše jsou stále aplikovatelné i pro nás
v současné době. Zní to drsně, ale je to pravda. Odpověď je jednoduchá.
Kristus nám dal Nový zákon, který naplňuje Starý zákon, který obsahuje i Leviticus
19:28
Po zodpovězení následujících otázek, uvidíme, že NZ nás osvobozuje
z pout, jenž nás držela v zajetí rituálů a obyčejů jako je psáno
v Leviticus 19:28.
Co je vlastně Starý Zákon? Proč byl tolik potřebný
Předtím než vysvětlíme Nový Zákon a jeho osvobození a jeho osvobození,
potřebuje se podívat na Starý Zákon, jeho přirozenost, a proč byl tolik
důležitý v historii spásy.
Předtím než Kristus přijal lidskou podobu a stal se člověkem, svět žil ve
zmatku. Byl rozpolcený a lidé nerozuměli tomu, že je jen jeden pravý Bůh. Bible
o tom velmi často vypovídá. Ve skutečnosti víme, že lidé byli spirituálně velmi
dětinští, nedospělí a neschopní pochopit svou hříšnost, a při tom jak jsme byli
rozděleni nenabízelo se žádné rychlé řešení jak se spojit. To bylo
v případě příchodu Kristus, část Božího plánu. Pán se spojil
s některými lidmi, aby připravili lidstvo na příchod Spasitele (podívejte
se na Deuteronomium 7:6). Připravili na chvíli naplnění času kdy přijde Ježíš,
Bůh dal Mojžíšovi a Israelitům určité zákony, které probudily jejich svědomí a
vlastně ve stejnou dobu je oddělil od pohanských národů určitou bariérou, která
zajišťovala, že Israelité nebudou „znečištěni“.
Ku příkladu máme Starý zákon načtrtnut v knihách Exodus, Levicitus a
Deteronomium. Starý zákon je rozdělen na dvě části, morální kód a obřadní
předpisy (dodržování rituálních obyčejů). Morální kód je shrnut do desatera
Božích přikázání jako přirozeného zákona, zákona svědomí, shromážděného
z nějakého důvodu, a podklad k tomu aby člověk mohl realizovat žití
jako obraz Boha. Přikázání poukazují na to co je proti Boží lásce, a tím tedy
co je hřích. Druhá část Starého Zákona, obyčeje, byla důležitá aby udržela
Israelity jako lid sjednocený a oddělený od pohanů.
Když jsme již měli Zákon, proč jsme ještě potřebovali Nový Zákon?
Pravda se má tak: Starý Zákon je nekompletní. Nechceme říct , že je nesvatý
nebo neinspirovaný nebo ,že není část záhadného Božího plánu. Starý Zákon se
svými drsnými tresty a podobně, byl nezbytný pro tvrdohlavé lidi, kteří byli
tělesní a neduchovní. Bůh chtěl, aby Jeho vyvolený lid vybudoval povědomí
hříchu tak, aby když se naplní čas, Bůh mohl představit Nový Zákon, který
umožní každému z nás poznat v srdci Boží lásku. Boha, jenž odpouští
naše hříchy a činní naše životy věčnými. Zde následují „kritické“ oblasti
Starého Zákona:
-
Neodpouští naše hříchy (od Nového Zákona jen Boží láska tak
může učinit)
-
Připouští, že naše činy v souladu se zákonem jsou jediná
kritéria pro věčný život (od Nového Zákona jen Boží milost založená na víře
tohle může garantovat)
-
Vyvolává spíše strach z trestu, než lásku, kterou je Bůh.
Popravdě, jestli Starý Zákon měl sílu nás učinit spravedlivými a nehříšnými,
tak obět Ježíše na kříži, který otevřel naše dveře k Bohu, by nebyla
potřebná.
„Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze
zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.“ Galatským 2:21
„Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem
vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první smlouva
byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.“ Židům 8:6-7.
Je jasné, že Starý Zákon neměl sílu nás odpoutat od hříchu, protože jen
milost Ducha Svatého, dána věrným skrze víru v Krista, je schopna nám
smazat skvrnu hříchu. Víra a odpuštění hříchu jsou dary, které vedou
k věčnému životu, a jedině Kristus může obdarovat těmito dary. Obřadní a
rituální obyčeje ve Starém Zákoně byly jen náznaky čistšího a více efektivního
života, který vidíme v Novém Zákoně, jenž učinil většinu Starých Zákonů
„bezvýznamných“.
Celá Nová Smlouva je proklamace Nového Zákona, jako třeba činy ranné církve.
Vidíme Nový Zákon ve:
-
spisech Apoštolů, Evangelistů, Sv. Pavla
-
činech ranné církve
-
Kristovu slovu a činech
V Novém Zákoně, Sv. Jan Křtitel je jedna s prvních postav, která
nás obeznamuje, že je Nový Zákon, který máme následovat pokud chceme dosáhnout
odpuštění hříchu a věčného života.
„Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek
Boží, který snímá hřích světa.““ Jan 1:29
V tomto jediném pouhém tvrzení Jan Křtitel objasňuje, že Ježíš je oběť
(beránek), která smívá naše hříchy, ne oběti, které jsou načrtnuty ve Starém
Zákoně. Rituální obyčeje by měly v tomto smyslu váhu, kdyby Jan Křtitel
řekl: „"Hle, beránek Boží, který spolu s obřízkou a spálenými obětmi snímá
hřích světa.““ Ale on tak neučinil.
Sv. Jan Evangelista ve svém Evangeliu, načrtává potřebnost víry-ne obyčeje
Starého Zákona-jako základ pro přijetí do Království:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v
něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3:16
Sv. Jan nepíše o tom, že pro přijetí do Království je nutné být obřezaný
nebo obětovat oběti na oltáři nebo odmítat se dotknout malomocných. Ne, píše,
že potřebujeme víru, víru v Krista
A Sv. Petr, první mezi Apoštoly a vůdce ranné církve, řekl, že víra
v Krista a ne lpění za Starém Zákonu je nejdůležitější pro odpuštění
hříchů:
„Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny
hříchy každému, kdo v něho věří." Skutky 10:43
Jestli někteří křesťané věří, že tyto exprese jsou příliš tupé a obskurní a
nedostatečně popisují „zrušení“ Starého Zákona ve smyslu přejití na Nový Zákon,
tak já říkám, že by si měli přečíst co Sv. Pavel řekl o Zákonu, který určoval
životy Židů. Sv. Pavel je velmi dobrý v zavržení Starého Zákona coby
nezbytného nástroje pro dosažení spasení:
„Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na
základě zákona, pozbyli jste milosti. My však z moci Ducha a ve víře očekáváme
spravedlnost, která je naší nadějí. V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li
někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.“ Galatským
5:4-6
„Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni
zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou
zákona.“ Římanům 7:6
„A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého
Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za
nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností,
která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha
založenou na víře“ Filipským 3:8-9
„Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co
je v nás; naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit
nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale
Duch dává život.“ 2. Korintským 3:5-6
Jako dodatek k písmům apoštolů, evangelistů a Sv. Pavla, skutky ranné
církve naznačily, že Nový Zákon začal býti realizován. Sv. Petr, vedoucí církve
a zástupce Kristův na zemi, ukazuje pro příklad při návštěvě pohana Corneliuse,
který je ohromen tím, že ho mohl Petr navštívit, někoho kdo je podle standardů
Starého Zákona nečistý. A tu Petr říká jak praví Nový Zákon:
„Promluvil k nim: "Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s
pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku
nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.“ Skutky 10:28
V dalších několika letech ranná církev se mohla snáž oprostit od
tvrdosti rituálních praktik, které otročily Židy a udržovaly je od milování všeho
rovnou měrou. Ve skutcích 15 vidíme vůdce církve (Petra, Pavla, Barnabáše,
Jakuba a mnoho dalších) objasňující názor církve k obřízce, jednoho
z nejsvatějších zákonů (a nejvíce separatistického) zákona Staré Smlouvy
sestavené Mojžíšem. Výsledek by neměl překvapit nikoho: apoštolové zrušili potřebnost
obřízky a téměř všechny zákony, kterými byli vázáni Židé. Proč? Duch Svatý jim
řekl, aby si neuložili většího břemene než je třeba (Skutky 15:28), protože
víra byla jediným nezbytným element pro život v Kristu.
Další z nejsvatějších práv Staré Smlouvy. Sabat. Byl pečlivě
zrušen v čase kdy napsal Pavel svůj
1. list Korintským.
„V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby
sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.“ 1. Korintským 16:2
První den týdne bývala v té době neděle. A tento verš jasně ukazuje, že
to byl den kdy se ve svých komunitách scházeli křesťané (oproti Židovskému Sabatu,
který býval v sobotu). Jak by mohli křesťané upustit od Sabatu, jednoho
s nejsvatějších obyčejů, jestliže by neměli Nový Zákon vyžadující víru a odpovídající
milosti?
Ale pravděpodobně někteří křesťané třeba řeknou zapomeňte na všechno co je
výše uvedeno: ranná církev špatně vysvětlila co Ježíš říkal a učinil během své
služby. Jak daleko je toto od pravdy! Ježíš nemluvil pouze o Nové Smlouvě
kterou zakládal, On činil pro to vše, aby bylo jasné, že Jeho Nový Zákon je
podstata skutečnosti.
-
On nazývá apoštoly neuvědomělé Zákona
-
On odpouští hříšníkům téměř výhradně
-
On zavrhuje náboženskou ortodoxnost (Farizejští)
-
Jeho učení a učení v podobenstvích ukazují příklady
Nového Zákona
-
„Rozbíjí“ Starý Zákon.
Jestli by se Kristus zajímal o zachování Starého
Zákona, byl by si nevybral apoštoly mezi Farizejskými, Sudaceskými , kteří byli
pevni v zachovávání Zákona? Místo toho si Ježíš vybral apoštoly z lidí
na úplně jiné straně. Jeho apoštolové jsou rybáři, výběrčí daní, bojovníci,
takoví které nebylo právě jednoduché učit Starý Zákon.
Mimo to, kdo může rozumět Evangeliím, které
hlásají jak Ježíš odpouští hříchy pohanů, nečistých osob a nechvalně známých
hříšníků. (Jan 5:1, marek 7:24, Marek 8:22, Matouš 9:20) Kdyby Bůh byl zaujatý
do Starého Zákona, proč by Kristus vyrušoval tyto lidi, kteří samozřejmě
nedodržovali Starý Zákon? Ne samozřejmě, ne.
Tak co vlastně tito „hříšníci“ dohromady měli? Mají víru, nezbytný
element pro spojení s Bohem. To je to co Ježíš říká těm co je uzdravil,
„Tvá víra tě uzdravila“.
Samozřejmě Ježíš nezachraňuje pouze hříšníky, On
také zavrhuje ty, kteří následují Zákon bez zájmu o Ducha a to je velmi
důležité. Pro lidi, kteří jsou typickými zastánci Starého zákona jsou lidé pro
které má Ježíš nejbolestnější zavržení.
Na několika místech Ježíš kritizuje Farizejské za jejich ortodoxní striktní
zachovávání Zákona.
„“Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o
chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!" Tehdy
pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením
farizeů a saduceů.“ Matouš 16:11-12
V Matoušovi a Lukášovi Ježíš také kritizuje
Farizejské ve spojitosti Starého Zákona a dodržování rituálních obyčejů, kterým
jsou tak oddáni (například. Matouš 23 a Lukáš 11:32-59).
Ježíšovo kritizovaní Farizejských tady nekončí.
Také komentuje jejich zvyky (část Starého Zákona) a jakou sílu mají tyto zvyky
je spasit. V podobenství s výběrčím daní a Farizejským, výběrčí,
který porozumí tomu, že je hříšník je svou vírou ospravedlněn, kdežto
Farizejský, který se postí dvakrát týdně a odevzdává desátky ospravedlnění
neobdržel (Lukáš 18:9-14)
Stejně tak Kristovo učení, jeho podobenství, jsou
plné aplikování a oslavou Nového Zákona. V podobenství o Dobrém
Samaritánovi (Lukáš 10:30-35) Nebyl to ani kněz ni levita-následovníci Starého
Zákona- kdo muži zmlácenému zloději pomohl. Proč mu nepomohli? Dobrá,
jestli by umřel nebo již by byl mrtvý,
kněz a levita, byli následovníci Zákona, měli tedy by podstoupit rigorózní
očistný proces. Jasně, že tento „proces“, část zákona, nenechává žádný prostor
na soucit. Tak to musel být Samaritán, někdo „mimo Zákon“, kdo pomohl zraněnému
muži. Kristus nám zde ukazuje lásku pracující skrze Ducha Svatého, která je
důležitá a ne zastávání zákona, který dává takzvané očištění nebo soucit.
Velmi jasně Ježíš odvolává zákaz požití jídel
označených Starým Zákonem jako nečistá, protože zakazování má nulovou šanci
udělat někoho svatým a vítaným u Boha:
„Svolal zástupy a řekl: "Slyšte a
rozumějte:Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to
člověka znesvěcuje.““ Matouš 15:10-11
Ježíš rozbije všechny předpisy Starého Zákona,
aby ukázal, že rituály a obyčeje jsou nic bez Ducha, který nás vede po
nevysvětlitelných cestách. Kristus šokuje a naštvává Farizejské na dvou
místech, když odmítne Zákonem omezující práci na Sabatu, jednomu
z nejuctívanějších Zákonů. Na jednom místě Kristus uzdravuje muže
s odumřelou rukou (Lukáš 6:1-5, Matouš 12:1-8). Mohl by tyto věci Ježíš
učinit dle Starého Zákona? Je to nejasné. Místo toho chtěl Ježíš spíš říct, že
obyčej neznamená téměř nic v porovnání se srdce a Duchem.
Zde se ozývají ti co hlásají, co Kristovo
prohlášení: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky;
nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ Matouš 5:17. Je pravda, že Ježíš řekl, že
žádná maličkost zákonu neunikne dokud nebude Zákon naplněn. Ale Ježíš naplnil
vše Jeho život, smrt a vzkříšení naplnili proroctví a dal konec Staré Smlouvě,
otevřením Nové Smlouvy vedené Novým Zákonem. Když Kristus mluvil o setrvání
Zákona, říká svým současníkům, že neuvidí změnu dokud je živ.
Znamená to, že Starý Zákon je neplatný?
Bez pochyb nám bylo ukázáno to, že Bůh skrze
Krista instituoval Nový Zákon. Co teď? Je Starý Zákon neplatný? Omyl. My všichni víme, že musíme následovat něco i
ze Starého Zákona: Desatero přikázání. Jak ,že to víme? Ježíš to řekl. Když se Ho zákoník zeptal,
které je nejdůležitější přikázání. Ježíš odpověděl: „On mu řekl: "`Miluj
Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´
To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního
jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."“
Matouš 22:37-40
Zde, Kristus nám říká,že zákony, které máme
následovat jsou ty, které mají co do činění s láskou k Bohu a
bližním. Proto nám říká,abychom pokračovali v dodržování morálního kódu
(Desatero přikázání), ale abychom to dělali motivování láskou a duchem radši
než strachem z trestu.
Po pravdě, Ježíš neříká nám jen, že Desatero je
jediná část Zákona, která je nezbytná, On nám dává jeho nové porozumění,
založené na Jeho Novém Zákoně lásky a víry. Ukazuje nám, že není dostačují
následovat slova Zákona, ale že je v něm ukryt i Duch:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ!
Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na
svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo
svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ Matouš 5:21-22 (a zhlédněte i
verše 23-24)
Závěr: Nový Zákon
Je pravda, že my máme Nový Zákon, který obojí
naplňuje a odvolává Starý Zákon, povýšením morálního kódu a zrušením rituálů a
obyčejů. Od té doby nejsme omezeni Zákony, které vyžadují obřízku a zákaz požití některých jídel. A
zákaz tetování je také jeden z těchto Zákonů.
Kontext Korintským 6:19…Tvé tělo jako chrám
Samozřejmě. Odpůrci tetování rádi „předhazují“
tato slova Sv.Pavla:
„Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha
svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za
vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ 1 Korintským 6-19-20
Naneštěstí odpůrci tetování nečtou tyto verše
v kontextu. Zde Sv.Pavel není proti tetování, ale varuje obyvatele Korintu
před nebezpečím sexuální promiskuity a hlavně
pohanských praktik sexu s rituálními prostituty. Korint
v Pavlově době byl zkvétající metropole, bohaté město rozdělené na dvě
části. Jednou z hlavních atrakcí byl masivní chrám řecké bohyně lásky
Afrodite Tisíce rituálních protistutů
oslavovaly bohyni shromážděni u chrámu. Nově vytvořená část křesťanů byla
pohanského původu takže toto uctívání bylo potřeba rozbít. V dopise
Korintským, Sv.Pavel ukazuje, že my patříme Bohu, který přinesl Jeho Syna
Ježíše Krista a Jeho oběť, a tyto smilstva s rituálními prostituty je jako
uctívání falešných bohů. Ukazuje též, že sexuální nesmrtelnost je hřích proti
tělu, ve kterém sídlí Duch Svatý. A vlastně sexuální nesmrtelnost je hřích
spáchaný přímo proti Bohu.. Zajímavé je na této poznámce to, že není ani slova
o tetování.
Představa tetování v Bibli
Víme, že náboženské tetování, před časy Krista
bylo normální téměř pro každého až na Židy.
A ačkoli nejsou žádné písemné reference, ve
kterých se říká „nech se tetovat“, je hodně veršů pisatelů, u kterých věříme,
že byli inspirováni Duchem Svatým, v nichž se zmiňují o tetování a nebo
mluví o tetování v metaforách. Toto nás vede k tomu, že tetování bylo
přípustnou součástí života. Proč? Jestliže, nějaký subjekt, který je tabu nebo
proti Zákonu, mohl by užit jako zmínka nebo metafora a mohl by být
ospravedlněn?
Následují teď verše, u kterých věřím, že ukazují
přijatelnost nebo přípustnost tetování.
„A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako
připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech zůstal Hospodinův zákon, neboť
pevnou rukou tě vyvedl Hospodin z Egypta.“ Exodus 13:9
„To bude jako znamení na tvé ruce a jako pásek na
čele mezi tvýma očima. Neboť pevnou rukou nás vyvedl Hospodin z Egypta."
Exodus 13:16
V těchto dvou kvótách Exodu, Bůh říká svým
lidem, kteří hodně, a hlavně pohané užívali tetování a náboženské totemy, že dá
Židům něco lepšího: oslavu dne kdy budou vyvedeni z Egypta. Pro Židy to
bude jejich unikátní znamení. To se zdá, že protiřečí naši pozici. Avšak Bůh
nikdy neříká lidem, že tetování je špatné nebo nemorální. On jim neříká, že to
musí přestat dělat. On jim říká, že je učiní jinými než jsou ostatní skrze
jejich slavnosti.
„Onen řekne: »Já jsem Hospodinův« a jiný se nazve
jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: »Jsem Hospodinův« a dá si čestné
jméno Izrael." – Izajáš 44:5
„Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám
před sebou stále.." – Izajáš 49:16
Zde Izajáš promlouvá Slovo Boží více uvědomělým
minoritám Israelitů, kteří se během jejich exilu, obávali, že budou ztraceni
uprostřed Babylónských pohanů. Skrze Izajáše Bůh sděluje lidem, že na ně nikdy
nezapomene, protože je miluje a jako důkaz, že je nikdy neopustí, říká Židům,
že vryl do jeho rukou připomínku, že je zachrání.
„a poručil mu: "Projdi středem města,
středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají
nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají."“ – Ezekiel 9:4
Označení v tomto verši znamená písmeno T
nebo hebrejské Tau, jehož tvar připomíná kříž, a které bylo nakresleno jehněčí
krví na futra dveří, aby zachránil „zbytek“ Israele když zlikvidoval všechny
prvorozené Egypta během posledního moru. V této instatnci, toto znamení
bude umístěno na věřící, kteří truchlí kvůli hříchům spáchaným
v Jeruzalémě.
„Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím
na svém těle jizvy Ježíšovy.“ Galatským 6:17
Tady Sv.Pavel jakoby diskutoval o bití a
trestech, které postoupil kvůli evangeliu Ježíše Krista a jeho šíření (2.
Korintským 11:24-28). Smysl toho je, že Pavel jakoby popíchnul ty co mají zato,
že jsou ospravedlnění známkami jako je obřízka. Myšlenka obrazů tetování je
nepopiratelná. Značky vlastnictví jsou to co římští otrokáři tetovali na jejich
majetek, aby presentovali to co jim patří.
„A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce;
v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly,
jimž bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, moři ani stromoví,
dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!"“ Zjevení 7:2-3
„Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů
a Pán pánů.“ Zjevení 19:16
Poslední verš Janova zjevení, je část Janova
proroctví o pádu Římského imperia a Římských armád. Verš představuje Ježíše
Krista jako „Pána světa“ jehož jméno, jenž je Slovo Boží je více než titul
královského roucha. Místo toho je to něco co náleží Ježíši samotnému a je
skutečně nalinkováno Jemu, který je Pánem všeho…skrze unikátní znamení na jeho
těle.
Tímto chci říct, že tyto verše neukazují, že Bůh vyžaduje
tetování, ale že tetování bylo přijímáno v biblické éře jako součást
společnosti a, že je velmi málo důkazů o tom, že Bůh je explicitně proti
tetování.
Naše povinnost Evangelizovat
Konečně, je důležité, že si křesťané uvědomují,
že ježíš nechce, abychom svou víru schovávali a nechávali si ji sami pro sebe.
Ale přesných opak. Vede nás k tomu, abych udělali vše pro to, aby o naší
vnitřní síle věděli naši bratři a sestry. O Slovu Božím, o Božích Zprávách:
„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,
křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ Matouš 28:19
„Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co
slyšíte v soukromí, hlásejte se střech.“ Matouš 10:27
Po pravdě, kdykoliv si to chceme nechat pro sebe
(ze sobeckých důvodů nebo důvodů strachu z persekuce) ukazuje Duch svatý
cestu:
„ Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil
do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.“
Lukáš 11:33
Cokoliv si vybereme, ať jsou to kamenné tabulky
nebo tetování, Bůh skrze Ducha svatého nás vede k poznání Jeho sama
různými dynamickými způsoby. Jenda věc je jasná: jako křesťané, musíme hlásat
naši víru každý den našeho života.
Závěr
Bez pochyb je, že tetování NENÍ hříšné a
křesťané, která ukazují svou víru inkoustem pod kůži NEPODLEHLI satanovým
lstem. Ale pamatujme si, že to, že můžeme být tetováni neznamená, že je to pro
každého nejlepší. Sv. Pavel říká, že si máme dávat pozor, aby naše činy
neodvedly od víry ostatní:
„Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je
čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. Je tedy dobré
nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.“
Římanům 14:20-21
S věděním toho, modleme se za to, skrze
přímluvu Ducha svatého, aby každý z nás mohl porozumět Božímu záměru pro
nás ať už toto volání obsahuje nějaký inkoust pod kůží nebo ne.
Zpracováno ze stránek Religious tattoos www.axxent.ca/~gennaro
