Grano Salis - PŘIHLÍŽET A MLČET ...

Hans Michael Kloth - Přihlížet a mlčet… Proč spojenci nic nepodnikli? Proč Stalin nebombardoval tratě do Osvětimi?V posledních měsících druhé světové války zavraždili nacisté tisíce vězňů v Osvětimi. Britové a Američané nezasáhli, ačkoliv o tom věděli. Americký historik se poprvé zabývá otázkou, proč Rusko nechalo katy řádit.Fotografie stará 60 letKdyž britská univerzita Keele před několika týdny zveřejnila na Internetu seznam 5,5 mil. dosud nezveřejněných leteckých snímků z druhé světové války, šokovala veřejnost především fotografie z 23. srpna 1944, pořízená z výšky několika tisíc metrů: Zcela zřetelně je možno rozeznat bílý mrak nad koncentračním táborem v Osvětimi, který byl způsoben hořícími mrtvolami. Protože kapacita kremačních pecí nestačila, spálili SS tišíce svých obětí pod širým nebem v obrovských hrobech.„Proč nebyli kati bombardováni?“ ptá se Bild. „Mohly britské královské vzdušné síly udělat přítrž hrůzám v Osvětimi již před koncem války?“ ptá se Franfkfurterrundschau. A Guardian se zamýšlí nad tím, že zveřejnění těchto snímků mohlo zachránit statisíce lidských životů.Je tomu tak, že spojenci vůbec nechtěli bombardovat Osvětim?

Odhalení fotografií britských výzkumných letů oživilo diskusi, která stále trápí ty, kteří přežili, historiky i politiky. Proč až do konce války nezasáhli spojenci ani proti jednomu koncentračnímu táboru, ačkoliv měli o genocidě Židů podrobné informace?„Všechno, co muselo být učiněno, bylo bombardování železničních tratí,“ stěžoval si při jedné návštěvě v Osvětimi v dubnu 1998 tehdejší ministerský předseda Izraele Benjamin Metanjahu. Tento požadavek židovské organizace předaly vládám ve Washingtonu a v Londýně v květnu 1944. Je již delší dobu prokázáno, že spojenci o vyvražďování národů dávno věděli. Tak hlásil Gerhard Riegner, funkcionář Světového židovského kongresu v Ženevě, již v srpnu 1942 ve Washingtonu, že Židé mají být „zničeni jednou ranou“. Do Londýna přibyl v listopadu Jan Karski, polský důstojník, který byl propašován polským podzemním odbojem nejdříve do varšavského ghetta a pak do blízkosti koncentračního tábora Belzec. Německý diplomat Rudolf Scheliha, který byl později popraven, poslal prostřednictvím spojky u Mezinárodního Červeného kříže do Ženevy varování tamnímu americkému konzulátu.Tím více jsou předmětem sporů důvody nečinnosti Britů i Američanů. Nezasáhli proto, že ve vládách byli skrytí antisemité, kterým vůbec neležel na srdci osud Židů? Nebo to bylo vojensky nemožné vyřadit tyto tábory, jak se někteří domnívají?Je nesporné, že útok na Osvětim byl všechno, jen ne jednoduchý. Plošné bombardování v noci, jaké provádělo britské letectvo, nedávalo mnoho naděje, že by vyřadilo plynové komory v táborech. A „přesné bombardování“, které již tehdy praktikovali Američané, se ještě nepodobalo dnešním řízeným střelám. 15. americká flotila byla schopná zasáhnout pěti bombami okruh 180 metrů.Rooseveltův strachz mrtvých ŽidůSpojenci mohli přesto zasáhnout. Útoky na železniční tratě, po kterých jezdily transporty smrti, by sice nacistickou mašinérii smrti nezastavily, ale přinejmenším pozdržely. A také přesné bombardování plynových komor a krematorií bylo možné, ovšem spojenci by přitom riskovali mnoho obětí mezi obyvateli táborů. Tak 24. srpna 1944, den po pořízení výzvědných snímků, zasáhlo americké letectvo továrnu na zbraně, která byla v bezprostřední blízkosti KT Buchenwald. Jejich bomby však usmrtily také 315 vězňů.Takový scénář nebyl pochuti prezidentu F. D. Rooseveltovi. Prezident, který se dal v listopadu 1944 počtvrté zvolit do Bílého domu, se obával, že by Židé, zabití americkými bombami, mohli posloužit nacistické propagandě. Roosevelt se domníval, že vraždění se nedá tak jako tak zabránit. „Nacisté by přeložili své tábory o kousek vedle,“ prohlásil John McCloy, podsekretář ministerstva války již o dva roky dříve. Prozradil to magnetofonový záznam jeho projevu.K tomu přistupuje okolnost, že pro takový útok nebyly ani všechny židovské organizace. Vedení Jewish Agency se usneslo již 11. 6. 1944 výslovně, že „nenavrhne spojencům napadnout místa, na kterých jsou Židé“.Především se spojenci dostali teprve později do dostatečné blízkosti. Němci věděli, proč umísťují své továrny smrti do Horního Slezska. V dosahu britských letadel ležel jen tábor v Chelmnu nedaleko města Łódz. K nebezpečnému, nekonečně dlouhému letu nad nepřátelským územím k cílům tak daleko na východě se britská letadla odvážila přistoupit třikrát, americká šestkrát.Teprve v červenci 1944, když se americká armáda vylodila v Itálii, zřídila tam strategické body, v jejichž dosahu byla Osvětim, pět měsíců předtím, než dal Heinrich Himmler v listopadu 1944 plynové komory demontovat.Mohli Rusové udělat více?Ještě blíže však byla Rudá armáda. V prosinci 1943 bylo její čelo 800 km od Osvětimi, což nebyla nepřekonatelná vzdálenost pro Stalinovy vzdušné síly. A informováni byli Rusové stejně dobře jako západní spojenci. Již v prosinci 1942 se objevil v Pravdě dlouhý článek o době a místech masového vraždění Židů.Zbytečně se podle historika Jeffreye Herfa z univerzity v Marylendu točí debata kolem role Američanů v bombardování Osvětimi. Zcela se zapomnělo na to, co mohly udělat sovětské ozbrojené síly, aby zabránily holocaustu. Snad ze zdrženlivosti vzhledem k nesmírným lidským obětem války s nacismem nebyly položeny sovětům stejně tvrdé otázky jako západním spojencům.Ve skutečnosti mnozí mluví o tom, že bylo v možnostech Stalina, aby zabránil zničení maďarských Židů. V červnu 1944, když jezdily vlaky z Budapešti do Osvětimi, byla Rudá armáda vzdálena pouhých 350 km od Osvětimi. V době, kdy pořídila britská letadla výzvědný snímek, bylo to jen 160 km.109 000 zásahů zanepřátelskou linií Měli Rusové vůbec potřebné zdroje? Jejich lidské a materiální ztráty byly nesmírné. Sovětské vzdušné síly byly na začátku války wehrmachtem zcela vyřazeny z boje. Ale již uprostřed roku 1943, dva roky po Hitlerově přepadení, získali Rusové na východní frontě opět vzdušnou převahu, což byl jeden z nejzajímavějších obratů druhé světové vláky. Jelikož Němci museli svá letadla nasadit k ochraně měst v Říši, vytvořila se nakonec ruská převaha v poměru 4:1.Sovětští stratégové sázeli spíše na stíhačky a bojová letedla. Bylo však vyrobeno také 16 000 bombardérů. Kromě toho měli Rusové téměř 3 000 středně těžkých Havoc – bombardérů britské produkce – a 682 amerických B–25. Podíl nasazení bombardérů činí u Rusů pouhých 5,4 %, ale za tím se skrývá 168 000 případů nasazení, z toho 109 000 na podporu partyzánů hluboko za válečnou linií. Nemohl aspoň jeden z těchto zásahů platit Osvětimi?Morálka nebyla Stalinovou silnou stránkouZřejmě o to nebyl zájem. Proč, to zůstane tajemstvím skrytým v sovětských archivech. U Stalina, u něhož se vyslovený antisemitismus naplno rozvinul teprve po válce, nebyla pomoc Židům žádnou prioritou. On nasazoval síly jen proto, aby zničil Hitlera a fašismus, nikoliv aby zachraňoval Židy (nebo jiné oběti nacismu). V tom byl celkem zajedno s Churchilem a Rooseveltem, kteří také odmítali tříštění spojeneckých úderných sil. Domnívali se, že „nejefektivnější pomoc obětem nepřátelského pronásledování je rychlé vítězství nad Osou“, jak řekl americký ministr války Henry Stimson.Ovšem na základě zeměpisné pozice bojových sil byl Sovětský svaz v lepší pozici, aby zasáhl proti „konečnému řešení“, a v tom spočívá také určitá morální povinnost. Ale moráka nebyla Stalinovou silnou stránkou. On jednal jen ze zřetele svého mocenského úsilí o moc. Když v srpnu 1944 Varšava povstala proti německým okupantům, zastavil své oddíly před městem. Němci a Poláci se měli nejdříve sami zmasakrovat, aby pak měl ulehčenou roli. Churchil naopak poručil svým silám, aby povstalce ze vzduchu zásobovaly. Ale moskevský tyran tyto lety zakázal, dokud nebyla porážka polských vlastenců zpečetěna.Zůstává spekulací, zda Stalin nezablokoval i západní záchrannou akci ve prospěch maďarských Židů. Herfův závěr zní: „Velká vlastenecká válka nikdy nebyla válkou na záchranu Židů.“ Z čas. Světlo vložil Ferda.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace