Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 249, komentářů celkem: 429584, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 453 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Mikim
oko
rosmano
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116497620
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Čeští ekonomičtí migranti koncem 19.století na Volyni
Vloženo Pátek, 15. říjen 2004 @ 08:01:49 CEST Vložil: Bolek

Historie poslal Benjamin

  Čeští ekonomičtí migranti koncem 19.století na Volyni
Jak je všeobecně známo, v 2. polovině 19. století se na dnešní západní Ukrajině - na Volyni, setkávají 2 skupiny českých migrantů. Jedni přicházejí z Čech, druzí z Polska - ze Zelova a dalších míst. Ti první jsou katolíci, ti druzí potomci českých pobělohorských exulantů, reformovaní nebo baptisté.

Všichni jsou Češi, všichni přicházejí na Ukrajinu z ekonomických, ne náboženských důvodů. Mají své tradice. Podobně jako do Polska, i na Ukrajinu se stěhují také Němci, mezi nimiž jsou baptistické skupiny. Domácí Ukrajinci jsou převážně pravoslavní. Jsou zde i Poláci - katolíci. Své místo mají i židé. Z řady českých katolíků se stávají pravoslavní. Tak nějak lze velmi stručně a zjednodušeně představit náboženské poměry na Volyni, které se přímo dotýkaly českého obyvatelstva na konci 19. a začátkem 20. století až do 2. světové války. Nemáme dostatečně zpracovanou historii vztahů mezi těmito náboženskými skupinami. Dovolte jen několik postřehů - a snad i námětů pro další zkoumání a zpracování.

Potomci českých pobělohorských exulantů, patřící k reformované církvi a hlásící se k tradici Českých bratří, tvořili poměrně uzavřené společenství. I po přesídlení na Volyň poměrně těžce nesli, že vedle nich jsou ještě baptisté, kteří vyšli z jejich středu. Vnímali to jako tříštění jednoty a odkazu otců, který žel, nejednou zůstal jen prázdnou tradicí. Ti, kteří se stali baptisty, to však vnímali jinak. Nalezli v Ježíši Kristu svého Spasitele, který jim odpustil hříchy. Dal jim naději věčného života, ale i sílu žít novým životem již na zemi. Byl to určitý návrat k víře otců a zejména k tak vzácné Bibli kralické v každodenní životní praxi. Ježíš Kristus je skrze jejich víru vysvobodil z otroctví alkoholu a jiných hříchů. Na vyznání své víry byli pokřtěni a připojili se k baptistům. Když jich bylo více, vytvářeli samostatná společenství - sbory a stanice. Tak to začalo mezi Čechy v Zelově a okolí a pokračovalo i na Volyni. Vznikaly při tom české, ukrajinské, ruské a další baptistické sbory, často národnostně smíšené a otevřené pro všechny obyvatele. Ti, kteří viděli, že jejich život je zotročen hříchem a toužili, aby došlo v jejich životě ke změně, se otevřeli zvěsti evangelia Ježíše Krista, na kterou dávali důraz misijně činní baptisté. A tak se nejen zajímali, kdo to jsou baptisté, ale zalíbilo se jim mezi nimi, byli osloveni evangeliem a uvěřili v Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Tak na Volyni vznikají baptistické sbory nejen z potomků českých pobělohorských exulantů, ale jsou tvořeny i dalšími, kteří uvěřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele, obrátili se. V dalších generacích dochází k promísení se těchto rodin, nejednou i napříč národnostmi, protože víra je nad národními i náboženskými tradicemi. Ani baptistické sbory však nebyly a nejsou dokonalé, bez hříchů a závažných pádů. Snad je zajímavé i to, že i v baptistických českých rodinách přetrvalo vlastenecké cítění a povědomí nutnosti zachovat víru předků, pro kterou předkové opustili vlast. Tohle silné povědomí příslušnosti k exulantům se přeneslo kvůli víře i na ty, z nichž jen jeden z rodičů měl český exulantský původ a zůstává živé dodnes. Dovolte teď několik, velmi zkrácených příkladů: Rodiče Augusta Meereise se přistěhovali na Volyň z Čech z hospodářských důvodů. Otec byl luterán, matka katolička. August se jim narodil v listopadu 1847 v Dubně. Chodil do luteránské školy ve Slavutě, kde se vyučovalo německy a rusky. V deseti letech August osiřel a dostal se do rodiny otcova přítele Karla Ondry a s Ondrovými se přestěhoval do osady Kapeltuczizizna. Tam se přistěhovalo také několik, zřejmě německých, baptistů. August s mladým Karlem navštívili baptistické shromáždění. Líbilo se jim tam. August uvěřil, že Kristus i jeho hříchy vnesl na kříž. Uvěřil i o 7 let starší Karel. Dne 28. září 1863 byli společně s třemi dalšími pokřtěni. August Meereis uvádí, že to byl první baptistický křest na Volyni. Pak vykonával povinnou vojenskou službu v Mladé Boleslavi. Potom pracoval jako kolportér biblické společnosti, později jako kazatel ve Vídni, na několika dalších místech a v letech 1902 až 1906 i v Zelově.
Jiný příklad: rodina Valáškova. Václav Valášek (nar. 1853 v Jezbinách) a jeho manželka Veronika ( roz. Klapková nar.1855 v Opatovicích n.L.) se odstěhovali na Volyň. Narodili se jim děti, mezi nimi syn Václav (nar. 1880 v Plosce). V roce 1900 se tento Václav oženil s Annou, rozenou Markovou (nar. 1880 na Puchavě), jejíž rodiče pocházeli ze Zelova. Oba již byli v té době baptisté. Asi v letech 1910 až 1912 bydleli ve Zdolbunově, kde u nich začalo rodinné baptistické shromáždění. Nejdříve se shromažďovaly dvě rodiny a jedna žena Ruska. Brzy se však k Valáškům nevešli a shromáždění muselo být přemístěno do pronajatých prostor v domě pana Hofmana, českého majitele zdolbunovské cementárny. Pak se Valáškovi přestěhovali zpět do Mirotína, kde bydleli již předtím. V roce 1925 se přistěhovali do vlasti předků, do Vikýřovic u Šumperka a se svými dospělými dětmi patřili mezi zakladatele vikýřovického baptistického sboru. Osobně jsem je všechny znal. Další příklad: Poslední mirotínský a první žatecký kazatel Vladislav Mareš se narodil v roce 1908 v českém Mstěšíně na Volyni. Jeho otec se narodil v Bakově, okr. Slaný a matka ve Vysokém Mýtě. Na Volyň se dostali jako děti se svými rodiči, aby se mohli lépe uživit. Rodiče Vl. Mareše patřili do římskokatolické církve. Jeho matka byla velmi zbožná a také tak vychovávala svého syna. Jako mladý hoch pak leccos vyváděl, ale současně se probouzelo jeho svědomí. Různé děti rády přicházely k Zajíčkům, kteří byli baptisty a naslouchaly vyprávění babičky Chlebounové. To napomáhalo formovat duchovní vývoj i mladého Vladislava Mareše. Volyň každoročně navštěvoval katolický kněz Střítež. Ten přišel do školy, kde kázal. Z vyprávění br. kaz. Mareše je zaznamenáno: „Tehdy jsem volal k Bohu: Buď milostiv mě hříšnému! A něco se se mnou stalo. Najednou lidé kolem mne začali měnit na mne svůj názor, protože se měnil můj život. Kdysi jsem byl dáván za odstrašující příklad a nyní za příklad hodný následování. A to jen díky nezasloužené Boží milosti.“ V roce 1930 byl Vladislav Mareš pokřtěn kazatelem Emilem Volanským v Lucku, po prezenční vojenské službě vystoupil asi v roce 1932 z římskokatolické církve a v roce 1933 se oženil s Annou Valáškovou, neteří Václava Valáška. Nastěhovali se do Českého Háje k rodičům manželky. V letech 1936-39 studoval na baptistickém teologickém semináři v Lodži a pak se stal kazatelem českého baptistického sboru v Mirotíně, kde byl kazatelem do reemigrace v roce 1947. V ČSR se stal prvním kazatelem žateckého baptistického sboru, jehož počátky spadají do roku 1945, kdy se v Žiželicích kolem Bible shromažďovali vojáci Svobodovy armády. Za nimi se pak přistěhovaly jejich rodiny. V žateckém baptistickém sboru se sešli jak potomci českých pobělohorských exulantů, tak ti, kteří uvěřili a stali se baptisty z volyňských pravoslavných Čechů či katolíků. Tak např. pravoslavní Holcovi ze Straklova u Dubna se setkali s baptisty ruského baptistického sboru, tam uvěřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele, byli pokřtěni a stali se baptisty. Pak se přistěhovali do českého Mirotína. Jejich syn a dcera jsou žijícími členy žateckého sboru. Pravoslavné kořeny měla také rozvětvená rodina Novotných, Ledvinovi, Dědkovi, zřejmě i další. Řada jiných však má exulantské kořeny v Zelově. Mirotínský baptistický sbor se stal křesťanským centrem Mirotína i okolí. Do nedělní školy chodily děti nejen z rodin baptistických, ale i evangelických nebo pravoslavných. Zvláště o Vánocích a Velikonocích býval mirotínský kostel přeplněný dospělými i dětmi. Na jedné z fotografií - asi z roku 1924, je asi 100 dětí. Po přestěhování se do vlasti, kde mnozí zažili trpká zklamání - bez ohledu na to, zda to byli baptisté, evangelíci, pravoslavní, katolíci či jiní, byli volyňští Češi rozstrkáni po několika do jednotlivých vesniček severních a západních Čech a severní Moravy. Postupně se snažili navázat zpřetrhané kontakty sborové i krajanské. Do této situace zasáhla násilná kolektivizace zemědělství, protináboženská propaganda, omezování studií věřících a politicky neorganizovaných i věznění kazatelů, farářů a dalších církevních pracovníků. Víra některých byla zocelena, jiní neobstáli. Ale to již je jiná kapitola. Pán Bůh se však nezměnil. Zůstal věrný. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky. Jemu buď sláva!


Prameny: Valáškovi: vyprávění A. Rejchrtové a životopis. data jejich rodiny; Příspěvek k historii sboru BJB v Žatci; Životopis Vl. Mareše, jím podepsaný; A. Meereis: 60 let apoštolem (BJB, 1922); vyprávění Jos. Holce, Nad. Novotné (roz. Dědkové), Mir. Pospíšilové (roz. Ledvinové) atd.

V Žatci 8.10.2004 - Dobroslav Stehlík
Zdroj: Notabene


"Čeští ekonomičtí migranti koncem 19.století na Volyni" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.16 sekundy