poslal majka Pro uživatele Antichrist k jeho jednomu důkazu, že Bůh neexistuje:
V Súdánu nechtěli peníze
Spolu s dalším bratrem jsme vezli tři čtvrtě miliónu korun, výsledek sbírky s názvem „Projekt Súdán 2004“. Byli jsme dobré mysli, vždyť na nás v Chartúmu čekali místní pastoři, se kterými jsme měli rozjet projekt praktické pomoci vdovám z uprchlických táborů. Vypracovali podrobný rozpočet a byli připraveni během několika dní nakoupit šicí stroje, pronajmout prostory a začít školení – české peníze měly posloužit jako základní kapitál pro začátek podnikání těchto žen, obětí občanské války a bídy. Čísla seděla, časový harmonogram se zdál rozumný, jen nám chyběl bílý prostředník, který by postupně dávkoval peníze, tak jak by projekt postupoval. Proto jsme zatím peníze nedali z ruky a start projektu oddálili.
Jednoho spolehlivého bělocha jsme nakonec našli, svěřili se mu s naší prosbou a jeho tvář se zachmuřila. Říká nám: „Guys, do toho s vámi nejdu. Neznám všechny pastory, se kterými pracujete, ale vím, že pastor B., ačkoli skvěle káže, není ve věci peněz věrný.“ Zůstal jsem jako opařený. To, co se nám snažil tenhle chlápek sdělit, bylo dost vážné: Jeden z těch pastorů zpronevěřil sborové peníze!
Tuhle informaci jsme si ověřili u dalších dvou pracovníků a bylo nad slunce jasné, že je pravdivá. Začaly se nám dávat věci do souvislostí. To, že pastor B. stále mlžil o svém místu v církvi (dříve byl ve své denominaci generálním tajemníkem). Byl zřejmě vyhozen nebo přeřazen. Bylo zřejmé, že pokud nechceme sami sebe i pastora B. dostat do dalších průšvihů, musíme se z připraveného projektu stáhnout. A důsledky ponese pastor B., jeho denominace, jeho přátelé-pastoři, vdovy z jeho sboru…
Ale co dál? Máme skoro 30 000 dolarů – ohromné jmění – a naplánovaný projekt ztroskotal. Jsme uprostřed velmi chudé země, kde darované peníze vytvářejí silné závislosti a narušují zdravý růst církve, služebníků i misijního díla. Místní kazatelé podporovaní ze Západu přestávají vést sbory k tomu, aby se o ně finančně postaraly. Naopak, sbor chce od nich, aby se o své dolary podělili a sehnali peníze i pro další. Místní organizace žijící ze zahraničních peněz ztrácejí ze zřetele efektivitu svého poslání, jde hlavně o to, aby zdroj peněz nevyschl. Stačí do Ameriky posílat povzbudivé zprávy a hezké fotky.
Navíc tu za posledních 100 let mnoho lidí jen přijelo, rozdalo peníze a nepožadovalo vyúčtování ani nezkontrolovalo ovoce svých projektů. Tím vytvářeli prostředí pro prohnané anglicky mluvící kazatele, kteří našli způsob, jak si žít na vysoké noze. Nezralost súdánských černošských křesťanů činí situaci ještě horší. Pastor sice nemá peníze, aby posílal děti do školy, ale v kapse má nový mobilní telefon značky Nokia a v ruce Bibli se zlatou ořízkou.
Začali jsme hledat partnery, kteří by mohli peníze využít pro účel, na který byly určeny, ale tak, aby příjemcům byly přínosem jak finančním, tak i nástrojem k výchově. Museli jsme úplně opustit myšlenku, že bychom někomu peníze darovali. A tak, jak jsme cestovali po Súdánu a setkávali se s vedoucími jednotlivých misijních a humanitárně laděných projektů, zjistili jsme, že naše peníze nikdo nechce. Říkali: „Pošlete misionáře, pomozte nám s výchovou nových vedoucích pro súdánskou církev, učitelů pro súdánské školy, misionářů pro vzdálené oblasti na severu a na západě země. Co s penězi? Uměle zvyšovat životní úroveň Súdánců na evropský standard? Je snad tohle úkol církve?“
Vypadalo to zle, i když stále zbývalo čestné východisko: než peníze špatně použít, to je raději přivézt zpět do Čech a dárcům je vrátit. Poslední týden se nakonec ukázalo řešení, na které jsme mohli s čistým svědomím přistoupit. Pomoci čerstvě obráceným křesťanům, kteří jsou i se svou rodinou pronásledováni pro svou nově nalezenou víru. Pomoci jim znovu nalézt práci, rozjet malé podnikání. Peníze ovšem dostanou jako půjčku, kterou splatí s malým úrokem. Nad prací bude bdít tým bílých vedoucích, kteří jsou zároveň pastýři těchto bratrů.
Další část peněz byla použita na stavbu školky v jednom z uprchlických táborů, která funguje při jednom místním sboru a je plně finančně samostatná (učitelé jsou dobrovolníci, staví ji rodiče – svépomocí, na provoz přispívají matky dětí). No a za zbytek peněz jsme nakoupili učebnice.
Možná si říkáte, jak dopadl bratr B. Inu, jak nám radí Nový zákon, sešli jsme se s ním mezi čtyřma očima a konfrontovali jsme ho s naším zjištěním. Uhýbal jako úhoř, ospravedlňoval, se, vymlouval se, pokání nečinil, peníze vrátit nehodlá, k veřejné omluvě se nechystá. Smutný konec obdarovaného Božího služebníka. A zatímco on úpí pod Božími soudy, jeho spolupracovníci si uvědomují: takhle nechceme skončit. Období, kdy běloši pumpovali do Afriky peníze horem dolem, končí. Je čas vychovat členy sborů k finanční obětavosti, k nezištné dobrovolné službě, přichází čas učit se vykazatelnosti a vedení účetních knih. A pro mne osobně je to čas vystřízlivění z hezky vypadajících projektů pro hladovějící černoušky. Pokud neznám místní situaci, riskuji, že sice dnes pomůžu viditelnému žaludku, ale nezvratně uškodím neviditelné duši.
– Daniel Dostrašil, JB Ústí nad Orlicí
Autor je správcem sboru.
Převzato z časopisu Život víry 5/2004, str. 19
