poslal terka Uzdravující víra
Je prosté a jednoduché říci: Víra uzdravuje. Vlastně stačí jen to vědět. Když se ovšem do šíře rozrůstají a rozvětvují diskuse a spolu s nimi pochybnosti, je třeba zmatení a opovržení postavit zábranu - ne proto, aby odpůrci byli pokořeni, nýbrž aby byla zjevná síla toho, co se odpůrci snaží podlamovat. To vše znamená tedy mnoho spletitostí: také proto, že ne každý odpůrce je zavilý a zákeřný, jsou i odpůrci tak či onak nerozumějící, a tím přinášející neštěstí sobě i těm, kdo na ně spoléhají.
Pochybnosti
Víra (PISTIS) jakožto síla uzdravení a léčení (THERAPEIA) je spojována sama s mnoha klamy a nedůvěrou, které na ni útočí a poškozují tím právě ty, kteří by z její moci mohli mít prospěch, ale zbytečně se trápí a umírají.
Jeden z těchto klamů přinášejí ti, kdo víru oškubávají, až z ní zbyde v jejich očích jen kostřička světonázoru a přesvědčení. Právě proto je víra v neúctě a posměchu, protože není tím, čím je.
Jiný z těchto klamů přinášejí zase ti, kdo s ní zacházejí jako primitivové se zoubkem. Netuší totiž, že každý člověk má své poslání a svou cestu, a proto ani víra nemusí působit v každém jedním a tímtéž způsobem.
A jiný klam zese přinášejí ti, kdo z uzdravující víry dělají síť na získávání dušiček. Víra má svou vlastní síť, do níž chytá pomoc pro člověka.
Osobní důvody
Po léta jsem byl přesvědčován prvními z jmenovaných proti druhým a třetím. Čím více ale do mne pronikala hebrejská a kristovská poselství a čím méně jsem před nimi uhnul, tím větší pochyby ve mně začaly narůstat nad pochybami o uzdravující víře. Pochyby o pochybách - to je příležitost pro ty, kdo burcují rozum a srdce.
Když jsem pak našel přátele, kteří sami zakusili moc uzdravující víry, v mých pochybách nad pochybami došlo k rozhodnutí. A to v nemalé míře díky tomu, že to, co jsem slyšel, nebylo propagační a barvotiskové ani magicky fascinující, nýbrž prosté a čiré. Byla to plachá, ale ne zaplašená a roztřesená, nýbrž jasná svědectví. Nebyla stejná, jako by se chtěla lišit až příliš, ale byla převoditelná na jeden jediný, prostě vyjádřitelný zdroj.
Rozhodnutí v pochybách nad pochybami došlo pak ale, jak to musí být: vnitřním přijetím a přesvědčením: to se ale popisuje obzvlášť těžko, protože osobní vnitřní zkušenost není přímo přenosná a jiným opakovatelná. Je vyjádřitelná, jako že je pravdivá, a naznačitelná, aby byla orientující i pro někoho dalšího. Další ale musí jít svou vlastní zkušeností.
Jednoduše se mi připomněly všelijaké události, kdy jsem o vlásek unikl zmrzačenosti nebo úrazu. A také zvláštnost, i když ne výlučnost, mého zdravotního stavu, který ční vysoko nad průměr (mnozí jsou v Kristových létech strhaní, jsou pravidelnými návštěvníky lékařů, sám jsem stižen jen banalitami, které za řeč nestojí). Ne však v nějakém porovnávání, ale v zřetelně se ukazující zkušenosti se rozzářila božská moc víry, která do mne vstoupila bez mého vědomí a přičinění.
Tento výsledek ale není konečným vyústěním: bázeň z toho, kdo je zdrojem uzdravující víry, je mi totožná s obavou z toho, čím darovanou moc kazím a ruším. Nemíním vypouštět do volného prostoru své sebehodnocení, jen vidím, že vděčnost je nutno spojovat s růstem a očišťováním.
Léčitelé...?
Je tristní, když do věcí duchovních se vkládají technokraté a scientisté, ti, co umějí jen počítat a požadovat jen hmatatelné důkazy. Pak dochází k takovým věcem, jako je zákaz léčitelské praxe. Ani značný výskyt šarlatánů v těchto sférách neopravňuje k zákazům. To ať rovnou se zakáže pít kvůli existenci alkoholu. Důkazem omezenosti lékařských technokratů a scientistů jsou depresivní zážitky absolventů léčení v českých nemocnicích.
Mezi lékaři a léčiteli vládne už letitý spor. Mnozí lékaři - k nimž se jmenovitě přidružuje spolek Sisyfos - nevraží na léčitele a mnozí léčitelé nevraží na lékaře. Ne všichni: a v tom spočívá znak důvěryhodnosti jedněch či druhých. Kdybych někdy navštívil léčitele a on mi návštěvu lékaře zakázal, okamžitě na takového léčitele zapomenu. Jsou jiní, kteří s lékaři spolupracují - a takový konsens různých stran je výmluvný dost.
Ale jsou i jiná kritéria: Pro každého je zdraví nejvyšší hodnotou. V časech blahobytu, slasti a pohodlí tím spíše, protože člověk je stále méně ochoten akceptovat, že tělo může být také nemocné a bolet. Šarlatáni tvrdí, že nemoc a bolest je abnormální jev a že podle jejich návodu je třeba obojí vymítit. Na rozdíl od nich je víra dvojí cestou: cestou uzdravení a cestou vyrovnání s bolestí.
Někteří šarlatáni své skutečné i potenciální pacienty citově vydíraji: Znám jistého X.Y., jemuž zemřela dcerka. Kdyby na nás dal, nemuselo se to stát.
Když ale jde o zdraví, tak jde o zdraví. O pomoc a ne o vnucování určitého obrazu světa - to je demagogie. A ani o demonstraci schopností. V tom by se šarlatáni měli poučit u Ježíše. Konečně: Zdenek Kabátek i jiní říkají: To neléčím já, léčí Bůh."
Znovuobjevení víry
Věda proti víře? Nakonec ale scientistní bijci uzdravování skrze víru jsou usvědčováni vlastními zbraněmi z klamu. Není to chemie, která uzdravuje, ale víra.
Kupodivu víra i člověka nevěřícího - a proto je nutno jisté rozlišení a vysvětlení. V kristovském pochopení je víra božím darem i lidskou odpovědí na tento dar.
Primární směr víry: božské vejití víry do člověka
Božím darem je schopnost věřit, která u většiny lidí probouzí schopnost důvěry. A aby nedošlo k nedorozumění, ještě k tomu dodám: schopnost není něco, co je jakoby, co zároveň je a není, co je němou možností, která se skutečností stát může i nemusí. Schopnost věřit je pozorovatelná snad u každého člověka i bez toho, že by tuto schopnost rozvíjel a rostl v ní. Působí bez ohledu na to, zda ji člověk chce nebo nechce - a to je pro člověka štěstí, když uvážíme, jak ji kroutí, zneužívá a špiní. Co teprve kdyby se pro ni rozhodoval! A tak je dobře, že vchází do člověka jako božský dar a působí, protože důvěra jako plod darované schopnosti víry drží svět pohromadě.
Lidská odpověď na dar víry je rozmanitá, nyní ale učiním základní rozlišení mezi vírou rozumějící a nerozumějící.
Prospěch nerozumějící víry
I nerozumějící víra je prospěšná, je jen neúplná a bez vyústění. Je to spíše víra, která se probouzí a pak usíná, protože není spojovníkem s božstvím. Probouzí se v nemocném s nadějí na uzdravení nebo s důvěrou v lékaře. A již tato víra působí zázraky, to, co zpoza dosahu zraků se člověka mocně dotkne.
Pokud se scientistní hledisko přistoupí důležitost této neúplné víry, ještě vůbec nemusí její účin pokládat za zázrak. Když ale víru v tomto smyslu prohlásí za vliv na uzdravení, vzešlý z toho, co si člověk iluzivně namlouvá, přímo tím zpochybní to, nač předtím přistoupil.
Ani uzdravení z nerozumějící víry není uzdravení z iluze, nýbrž ze skutečné víry, jinak by i uzdravení bylo jen iluzorní.
Rozumějící víra
Rozumějící víra je víra, jejímž souputníkem je rozumění jejímu zdroji. Kdo jejímu zdroji rozumí, ví také o předběžnosti svého rozumění. Rozumějící víra je vírou pro celý lidský čas - a pro celý lidský čas je určeno i rozumění, pro něž je nebezpečné se zastavit a ustrnout. I v dalším čase po nalezení rozumění je zapotřebí rozumět, aby člověk nepotkával nové ve slepotě.
Rozumějící víra je tak zároveň růstem, jímž se vázaná ke svému zdroji blíží k tomu, odkud vyšla. Aby se tak zacelila, protože jakýkoli okamžik je okamžikem neúplnosti. Růst je mnohotvarý a mnoha barvami hýřící, proto nechci na tomto místě jej načrtávat, abych letmostí jej nezneuctil. Rostoucí rozumějící víra je k radosti a také k posilování uzdravující síly. Projevuje se též silnější a zřetelnější vnitřní harmonií. A je obranou proti strachu. Což jsou rovněž aspekty její uzdravující síly.
Spojenci víry
Spojenci víry jsou skutečně rozmanití, až se často stavějí jedni proti druhým a usvědčují se z falše a klamu. Na jedné straně vědecké poznání došlo k akceptaci elementární víry, i když není schopno určit její původ a nezbytí jejího růstu a směřování. Na druhé straně se spojenci uzdravující víry stávají mágové, esoteričtí terapeuti apod.
Ostře rozhodnout mezi jedněmi proti druhým není možné, kde se obě strany přidržují téhož - totiž víry. Tito souputníci sami nejsou totiž vždy evidentně zlí a falešní. Pravdivost se mimo jiné také prolíná s falší, klamem, sebeklamem či omylem, jelikož v tom je člověk dvojznačný. Pravdivost však se ukazuje, kde je patrné, že došlo k uzdravení z víry. Když této konkrétní víře byl spojencem falešný člověk nebo člověk žijící z klamu, může víra přinést plody, byť také může být i zcela ochromena. Faleš nebo klam vyjde nakonec samozřejmě na světlo. Ovšem obtížné je prokazovat to poté, co došlo k uzdravení, a tím spíš, když vyjevení falše nebo klamu se opozdilo.
Proti těmto kličkám klamu a falše musí být ale víra obrněna - od toho je vírou.
Kromě toho je ale ještě mnoho dalších, velkých i malých spojenců uzdravující víry: solidarita - nezištnost - činorodé ruce - povzbuzující, těšící, inspirující slovo - vlídný hlas - kritická, ale nesočící mysl - pospolitost - modlitba.
Protivníci víry
K protivníkům víry náleží předně ti, kdo proklamují víru, aby zakryli nebo ospravedlnili zlo, které působí. Ti ji diskreditují a brání lidem, aby ji v sobě nalezli.
Čistota víry
Víra není etická kategorie a moc, síla či stupeň víry nepodléhá etickému souzení, protože prvotní na víře je to, co vychází z jejího zdroje.
Avšak to, co etickému souzení podléhá, je určitelné jako tvář vlivu, který víru znečišťuje. Kořen znečištění (HAMARTÍA) přesahuje sám ovšem možnosti etického souzení, které je zde jen pomocníkem a dílčím ukazatelem.
Je depotencován - prostřednictvím Ukřižování a Vzkříšení - a proto nemůže zničit možnost víry, a tedy vazbu člověka k transcendenci. Trvá ovšem, i když je určen jeho konec, protože se stal součástí pozemšťanského lidství, a tak jeho končení je spojeno se smrtí a jeho zmizení s koncem světa.
