V tomto rozhovoru mne zaujala pasáž, ve které V. Koláček popisuje "řeznické“ metody, které musel použít, když přišel šéfovat do OKD. Nechal nastoupit všech 250 řídících pracovníků a řekl jim: Kdo je po mé pravici, krade, kdo na levici, je lenoch. Všem dal bez jediné výjimky výpověď z organizačních důvodů, a kdo měl zájem, měl se přihlásit za týden. A dodává, že mnozí byli ještě tlustí a s*****ěli. OKD stál před krachem ( na skladě bylo např. 1,5 milionu tun neprodaného uhlí a odběratelé dlužili dvě miliardy korun) a proto sáhl k razantním a radikálním změnám.A uspěl. Pokud by totiž postupoval tak, že by přebudovával strukturu pozvolna, dopadlo by to stejně, jako současná vládní reforma financí. Proto musel udělat nepopulární, hluboký a radikální řez až na kost, jinak by tu nevýkonnou firmu nezměnil. Dále řekl, že člověk může mít elán, ale pět líných okolo jej zničí a kdyby nedal výpovědi hned, bujely by různé konspirace a udávání a nedělalo by se.

Jak by asi dopadly při podobně razantní privatizaci všechny naše státní či polostátní nevýkonné molochy, ve kterých stát zaměstnává statisíce lidí, které jsou nevýkonné, mají nízkou produktivitu práce a stojí daňové poplatníky stovky miliard korun ročně? Např. České dráhy, Česká pošta, školství, zdravotnictví, soudnictví, státní zastupitelství? O policii a armádě nemluvě. Kolik peněz by např. ušetřil stát, kdyby při rušení Okresních úřadů dostali všichni úředníci výpovědi a kdo by měl zájem, ten by se mohl přihlásit do výběrového řízení, ze kterých by si starostové měst a obcí vybrali jen ty, které skutečně potřebují k zajištění přebíraných agend. A ušetřené peníze mohly být rozděleny menšímu počtu lidí. Jaká byla skutečnost, je všeobecně známo. Obdobně u školství. Zredukováním počtu škol na nezbytné minimum, propuštěním všech ( soudruhů) ředitelů a (soudružek) učitelek a znovupřijetím jen těch, kteří mají vysoké nasazení v práci by došlo k výrazným finančním úsporám. Zbyly by jen velké a perfektně vybavené školy, do kterých by se děti svážely školními autobusy. Nepotřebné školy by stát odprodal. Stejně tak u zdravotnictví apod. Stát byl je a vždycky bude nejhorším hospodářem. Stačí se podívat na dva vedle sebe stojící domy. Ten upravený bude téměř vždy v soukromém vlastnictví, ten s rozpadajícími se komíny, zrezivělými okapy a opadanou omítkou bude naopak skoro ve všech případech obce či státu.

A proč o tom píši právě v Českém Zápase? Napadla mne totiž kacířská myšlenka, jak by asi dopadla naše CČSH v případě odluky státu od církví,tedy po odstátnění, čili po privatizaci, kdy by najednou přestali být všichni naši duchovní a administrativní pracovníci placeni ze státního rozpočtu a měly by je platit z vlastních prostředků jejich náboženské obce. S doporučenými příspěvky ve výši 365,- Kč za člena na rok asi těžko, to by se musel platit desátek, jak např. u Bratrské jednoty baptistů či Církve adventistů sedmého dne a pod. Anebo, kdyby všichni biskupové nechali nastoupit duchovní, jáhny, kazatele atd. ze svých diecézí do řady a řekli: Kdo je po mé pravici……. viz výše uvedený postup. To by pravděpodobně najednou nebylo 299 náboženských obcí ( z toho jen v samotné Praze 31), ale třeba jen čtvrtina z tohoto počtu. To by nebyly pracovně zařazeny na diecézních radách ekonomky a účetní jako kazatelé z povolání jenom proto, aby mohly být placeny ze státního rozpočtu apod. To by asi skončila pravděpodobně nejmenší diecéze ( počtem věřících) v Evropě, kterou má naše církev na Slovensku …..atd.

Samozřejmě, že CČSH není OKD, ale úspěšné metody lze obecně použít u nejrůznějších organizací a nemusí být nazývány řeznickými, ale např. chirurgickými.

 Naše církev, která prožívá hlubokou krizi, má na vybranou. Buď za sebou povleče břemeno minulosti s naprosto nevyhovující organizační strukturou, neefektivním hospodařením a pomalu a jistě zanikne, nebo provede velmi bolestivý, ale stoprocentně účinný a ozdravující radikální chirurgický řez do živého a stane se moderní, dynamickou a efektivně hospodařící církví, nezávislou na státních financích., která osloví mladé rodiny s dětmi a bude úspěšně konkurovat všem církvím, náboženským společnostem a novým a nebezpečným sektám u nás.

Modlím se za to, aby se rozhádané vedení církve co nejdříve sjednotilo a našlo k takovémuto kroku dostatek síly a odvahy.

 

Pavel Hýbl
Český zápas