 |
Právě je 117 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 125252559 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
Teologie: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem?
Vloženo Středa, 22. leden 2025 @ 09:34:10 CET Vložil: Tomas |
poslal Nepřihlášený Ježíš v dialogu s židy v jednu chvíli říká:
"Já a Otec JEDNO JSME"
Co to znamená?
Leccos naznačuje už reakce židů:
"Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
A je tomu tak, protože být JEDNO s Bohem (Otcem) může být jen ROVNÝ S ROVNÝM, nikoliv dva různí, vyšší s nižším nebo nižší s vyšším,
což Ježíš zdůrazňuje ještě oním sjednocujícím plurálem JSME (esmen) - jinak by rozlišil: on je a já (ne)jsem, kdyby chtěl vyjádřit různost mezi ním a Bohem Otcem, ale on vyjádřil naprostou jednotu: JSME.
Není to jediné místo, kde tento nebo podbný výraz Ježší používá. Např. v tzv. Velekněžské modlitbě mluví opět o jednotě Otce a Syna, ale také o jednotě Ježíšových učedníků mezi sebou navzájem podle vzoru jednoty Otce a Syna:
"nechť jsou jedno jako my"
"aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás"
"Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno"
- a zde rozlišuje jednotu Otce se Synem na jedné straně a jednotu učedníků mezi sebou na druhé straně, tedy vždy jednotu rovných se sobě rovnými, tedy jednotu Božské osoby s Božskou osobou a jednotu lidských osob mezi sebou.
I toto nám tedy může napovědět, co znamená v úvodu citované Ježíšovo: "Já a Otec JEDNO JSME", a to že: SYN JE ROVNÝ OTCI a S OTCEM, neboli že je stejně Bůh jako Otec a kromě odlišné OSOBY mají VŠECHNO SPOLEČNÉ.
A právě proto na to jasně zareagovali židé, protože jasně pochopili, co tím Žid Ježíš svým souvěrcům chce říct:
"Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." Protože Syn je Bůh, stejně jako Otec. A nejsou to dva Bohové, ale JEDEN BŮH, což vyjadřuje ono JEDNO, které je základem oné JEDNOSTI A JEDINOSTI BOHA, HOSPODINA: ti tři jsou JEDNO - Otec, Syn a Duch - protože jsou JEDEN BŮH. Protože tito TŘI JSOU JEDNO, což Ježíš zdůrazňuje i příkazem křtít jeho učedníky v JEDNO JMÉNO Trojice: Otce, Syna a Ducha Svatého. Protože TI TŘI JEDNO JSOU, protože jsou si ROVNI:
"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve JMÉNO Otce i Syna i Ducha svatého."
Něco podobného vidíme také v Božím zjevení o člověku, o muži a ženě a o jejich rovném, navzájem se doplňujícím a jednoty schopném vztahu:
"Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se JEDNÍM TĚLEM." "takže již nejsou dva, ale jeden" - jsou jeden, ačkoliv jsou stále dva, ale v tak těsné jednotě, že jsou JEDEN, podobně jako v Bohu jsou tři, ale jsou JEDNO - neboli JEDEN BŮH, a rovněž nerozlučitelní, podobně jako muž s ženou, protože tak navzájem sjednocení, i když vzájemně rozlišitelní:
"takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
A abychom my mohli být JEDNO s Bohem, ač jsme naprosto odlišní od Boha a Bůh od nás, protože jsme tvorové a nemůžeme tudíž s ním, Bohem, být jako lidé JEDNO neboli JEMU ROVNI, Bůh se ponížil (srov. Flp 2) a stal se ČLOVĚKEM, aby se stal JEDNO S NÁMI:
"vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí"
" Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich ..."
- a toto je jediná cesta, jak se lze člověku státá JEDNO S BOHEM, totiž že Bůh se stane přijetím lidství ve vtělení JEDNO S NÁMI, abychom se s tím, který je Duch, mohli stát my jakožto tělo JEDNÍM skrze jeho tělo, které je jedno s námi, protože je totožné jako naše. Tak jsme JEDNO TĚLO s Bohem vtěleným, který je JEDEN DUCH s Otcem i Duchem. A vtělený Bůh se nám tak stal jedinou možnou cestou, jak dosáhnout netělesného Boha a jeho Božství, a to skrze jeho lidství, které na sebe vzal, když se stal člvoěkem, jako jsme my: stal se jedno s námi, abychom se my mohli stát jedno s ním, nebo jak apoštol Pavel vztahuje toto tajemství jednoty Bohla s člověkem a Božího vtělení na skutečnost manželství:
"Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev."
A v tom také vidíme, v čem spočívá ono prostřednictví Ježíše Krista, které mohl učinit a i učinil pouze Bůh, který se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem, aby se mohl stát, sám jsa Bůh i člověk, prostředníkem mezi Bohem a lidmi a aby tak mohl spasit člověka a přivést ho zpět k Bohu.
A ještě poznámka: Že židé pochopili Ježíšův výrok "Já a Otec jedno jsme" správně, dosvědčuje i např. pohanský, řeckojazyčný filosof Porfýrius, představitel novoplatonismu a žák Plótina, který, když se vyhraňoval proti křesťanství (a nebylo tedy v jeho zájmu podporovat, potvrzovat a šířit křesťanskou víru, ale naopak proti ní vystupoval)píše v jednom ze svých spisů "Proti křesťanům":
"To, že Kristus je Bohem, je mimo pochybnost, neboť Jan říká: 'Bohem bylo Slovo'. Sám Spasitel zjevuje svoji božskou přirozenost, když říká: 'Já a Otec jedno jsme', neboť je nepopiratelné, že ten, kdo říká tato slova, je Bohem."
|
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 22. leden 2025 @ 11:12:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
Další snůška lží, fabulací a dezinterpretací Písma :-)
/ "Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."/ - tak toto nikde Židé neřekli. Protože Ježíš nic takového netvrdil.
/ A je tomu tak, protože být JEDNO s Bohem (Otcem) může být jen ROVNÝ S ROVNÝM, nikoliv dva různí, vyšší s nižším nebo nižší s vyšším,../
Není tomu tak, žáku z 3.B :-) Ježíš jasně říká: J 14:28: Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a přijdu k vám.‘ Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.
J 10:29: Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce.
J 17:21: aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. 22 Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno — 23 já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne.
My jedno v Ježíši i v Bohu, jedno s Bohem, s Ježíšem - z nás nečiní Bohy. Není to vztah ROVNÝ S ROVNÝM, jak lživě píšeš, žáku z 3.B :-)
and so on ....
|
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 23. leden 2025 @ 08:56:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Josefe, proč se tak snižujete k dehonestaci osoby autora? (žák z třetí B.).
Vždyť celý tento článek je precizně vyargumentován s nebývalým přehledem.
..."My jedno v Ježíši i v Bohu, jedno s Bohem, s
Ježíšem - z nás nečiní Bohy. Není to vztah ROVNÝ S ROVNÝM, jak
lživě píšeš, žáku z 3.B :-)"...
Jsme Kristu bratry v jeho lidství! Jsme s Kristem jedno tělo, kde je on hlavou tohoto těla. Jsme také Boží děti pro tento Ježíšův vztah k nebeskému Otci.
(Žd 2,9 ...) Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘ A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Čtvrtek, 23. leden 2025 @ 13:54:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | CEP Ekumenický překlad, 1979 Žid 2:9-13: "Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: `Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.´ A jinde praví: `Také já svou důvěru složím v Boha.´ A dále: `Hle, já a děti, které mi dal Bůh.´"
Jen jsem ti to ztučnil, aby bylo jasno, že se zde mluví o Bohu pro něhož je vše a skrze něho je vše, aby si náhodou někdo nemyslel, že se zde mluví o Ježíši. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 23. leden 2025 @ 15:43:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Stando, ten tebou obdivovaný precizní argumentátor s nebývalým přehledem běžně, neustále používá jako svou metodu dezinterpretaci Písma, falešné a nesmyslné dedukce a kvázi "argumenty" - v rozporu s Písmem.
Běžné reakce Božím slovem na jeho výmysly zcela ignoruje a dále si vede svou. Jeho dehonestací si nevšímáš ? Kolika neuctivými jmény mě už počastoval, to se nedá ani spočítat.
/ "Já a Otec JEDNO JSME" Co to znamená? Leccos naznačuje už reakce židů: "Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."/
Tak Stando, kde Židé říkají Ježíši, že tvrdí, že je Bůh ?? A kde opravdu Ježíš tvrdí, že je Bůh ? Nic než vycucané z prstu lži. / A je tomu tak, protože být JEDNO s Bohem (Otcem) může být jen ROVNÝ S ROVNÝM, nikoliv dva různí, vyšší s nižším nebo nižší s vyšším,
což Ježíš zdůrazňuje ještě oním sjednocujícím plurálem JSME (esmen) - jinak by rozlišil: on je a já (ne)jsem, kdyby chtěl vyjádřit různost mezi ním a Bohem Otcem, ale on vyjádřil naprostou jednotu: JSME./
A co tomu říkáš Stando ? Účelové kraviny a nesmysly. Lži, ignorující Ježíšova slova. Slova Ježíše, že Otec je větší než On, nebo že Otec je větší nade všechny (včetně Jeho, Ježíše), nebo že On, Ježíš, bez Otce nemůže nic, nedělá ani nemluví nic ze sebe, od sebe - tomu nedoukovi, ale asi ani tobě, nic neříkají. Ty se vesele zignoruje a dělá se ty tzv "precizně vyargumentované", falešné domněnky a konstrukce.
/ I toto nám tedy může napovědět, co znamená v úvodu citované Ježíšovo: "Já a Otec JEDNO JSME", a to že: SYN JE ROVNÝ OTCI a S OTCEM, neboli že je stejně Bůh jako Otec a kromě odlišné OSOBY mají VŠECHNO SPOLEČNÉ. /
Takovým způsobem to může napovědět jedině totálnímu ignorantovi a zatvrzelému a zatemněnému jedinci. Který nezná a nechce znát, co k tomu říká sám Ježíš. A to na mnoha místech, v různých situacích.
/ "Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." (- no to Ježíš nikde netvrdí. A ani Židé nic takového neříkají) Protože Syn je Bůh, stejně jako Otec. A nejsou to dva Bohové, ale JEDEN BŮH, což vyjadřuje ono JEDNO, které je základem oné JEDNOSTI A JEDINOSTI BOHA, HOSPODINA: ti tři jsou JEDNO - Otec, Syn a Duch - protože jsou JEDEN BŮH. Protože tito TŘI JSOU JEDNO, což Ježíš zdůrazňuje i příkazem křtít jeho učedníky v JEDNO JMÉNO Trojice: Otce, Syna a Ducha Svatého. Protože TI TŘI JEDNO JSOU, protože jsou si ROVNI: /
Zase jen vycucané z prstu fabulace a falešné konstrukce a domněnky. Ignorující jasná slova Ježíše i apoštolů.
Mám ti je tady, už snad po třicáté páté vypsat ?
/ Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, ../
To je o Bohu, ne o Pánu Ježíši, jak tě správně upozornil mikim.
/ Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry... /
Ano, Ježíš, který posvěcuje, i my, kteří jsme posvěcováni, jsme stejně lidé, z jednoho "těsta". Homoúsios, by se dalo říct. Ježíš je člověk jako my. Druhý (nebo poslední) Adam. Proto jsme Jeho bratří. On má stejného Boha jako my. On byl smrtelný stejně jako my. On za svých dní zde na zemi procházel stejnými zkouškami a pokušeními jako my.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 24. leden 2025 @ 09:40:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jeho dehonestací si nevšímáš ? Kolika neuctivými jmény mě už počastoval, to se nedá ani spočítat."...
Takové jednání mi vadí naprosto u každého člověka bez výjimky. Jednou věcí totiž je rozdílné chápání víry (které je vždycky výslednicí sumy znalostí o víře, které záleží na interpretaci toho, kdo víru předal, nebo kdo si ji postupně sám nějak osvojil) a něco jiného je VZTAH mezi lidmi, který by nikdy neměl postrádat úctu a lásku k osobnosti druhého člověka. Třeba nikoli kvůli němu, ale vždy alespoň kvůli Kristu a míře jeho utrpení - vždyť za každého z nás Kristus zemřel a to by nás mělo spojovat!
Ale třeba nám odpouštět chyby druhých, protože ani žádný z nás není bez chyb. Aby i nám Bůh odpouštěl.
..." / Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, ../ To je o Bohu, ne o Pánu Ježíši, jak tě správně upozornil mikim. "...
Jistěže je toto o Bohu, nebeském Otci a o "Slovu, které se stalo tělem" - tedy o Pánu Ježíši - Bohu i člověku:
(1 Kor 8,6) ...my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Pátek, 24. leden 2025 @ 19:04:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1. Korinťanům 8:6
1. Ale pro nás je jen jeden Bůh, Otec, od něhož všechno pochází a pro kterého žijeme; a jest jediný Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož všecko přišlo a skrze něhož žijeme. (NIV) 1. Trinitáři říkají, že tento verš podporuje jejich postoj kvůli poslední frázi ve verši, tj. že všechny věci přišly skrze Ježíše Krista. Ale to, co ve skutečnosti říká, je, že všechny věci pocházejí „od“ Boha, „skrze“ Ježíše. Toto svědectví je v rozporu s trinitární doktrínou, protože staví Ježíše do podřízené role Bohu. Podle tohoto verše není „rovný“ s Otcem.
2. Kontext je klíčem k pochopení toho, co znamená fráze „všechno prošlo skrze něj“. V bezprostředním ani vzdáleném kontextu není žádná zmínka o stvoření všech věcí na počátku. Proto by bylo neobvyklé, aby tento verš zmiňoval původní Boží stvoření z Genesis 1:1, což není. Spíše se mluví o církvi. Bůh zajistil Církvi všechny věci prostřednictvím Ježíše Krista. Celý 1. list Korintským se zabývá církevními otázkami a Pavel začíná 8:6 slovy „pro nás“, tj. pro křesťany. Hned další dva verše hovoří o tom, že pro Církev neexistují žádné zákony proti pojídání jídla obětovaného modlám. Verš 8 říká: „Ale jídlo nás nepřibližuje k Bohu; nejsme o nic horší, když nejíme, a o nic lepší, když jíme.“ Toto zjevení bylo pro Církev nové. Tuto svobodu starozákonní věřící neměli. Měli desítky potravinových zákonů. Tento verš je skutečně mocný a jasně říká, že křesťané mají jednoho Boha, který je konečným zdrojem všech věcí, a jednoho Pána, Ježíše Krista, který je způsobem, kterým Bůh zaopatřil všechny věci církvi.
3. Tento verš, je-li správně chápán, je ve skutečnosti silným důkazem toho, že Ježíš Kristus není Bůh. V Korintu bují mnohobožství a Písmo jasně říká, že „není Boha kromě jednoho“ (1. Korintským 8:4). Poté text pokračuje tvrzením, že ačkoliv může být mnoho bohů a pánů, pro křesťany je pouze jeden Bůh, Otec, a jeden Pán, Ježíš Kristus. Pokud je nauka o Trojici správná, pak lze tento text vykládat pouze jako matoucí. Zde byla ideální příležitost říci: „pro nás je jen jeden Bůh tvořený Otcem, Synem a Duchem Svatým“ nebo něco podobného, ale místo toho nám Písmo říká, že Bůh je pouze Otec. To by mělo být nezvratným důkazem, že Ježíš není Bůh. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 25. leden 2025 @ 08:51:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Zato duetáři mají popletené úplně všechno: Křesťané skutečně mají jednoho Boha! (opakoval jsem to tu už tisíckrát! Tak nám tu nepodsouvej nějakou herezi trojbožství! To je nefér!)
Jistěže všechny věci pocházejí od Boha (Otce, Syna a Ducha svatého) a to skrze Syna - skrze i Synovi lidství pochází naše věčná spása.
Ale Syn ve svém božství je stále roven Otci (všechno, co je Otcovo, stejně tak patří i Synu - je to pořád stejný Bůh) - však Synovo lidství je určitě Bohu podřízeno!
Syn také jako osoba koná vůli nebeského Otce, protože Syn má přece svůj původ v Otci! Ale zde se pořád dotýkáme tajemství Boha, které je pro lidi rozumem neuchopitelné.
Rovnost mezi Otcem a Synem je v tom, že jak z Otce vychází Duch svatý, stejně tak i ze Syna vychází Duch svatý a vrací se k Otci (Je to Duch Syna, který volá "Abba Otče"). Duch svatý je zosobněnou Láskou mezi Otcem a Synem, je jejich vzájemným Darem.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 25. leden 2025 @ 11:20:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Syn žádné božství nemá, protože není a nikdy nebyl Bůh, ale byl jediným pravým Bohem Otcem zplozen skrze Marii jako člověk. Sàm sebe považoval za Syna člověka, zemřel za nás jako Syn člověka poté co jej Bůh Otec na kříži opustil a podruhé přijde pro nás opět jako Syn člivěka.
CEP Ekumenický překlad, 1979 1Timo 2:5: "Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš," |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 25. leden 2025 @ 18:05:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 25. leden 2025 @ 21:30:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 1:15, 30
To je ten, o kterém jsem mluvil, když jsem řekl: „Ten, kdo za mnou přijde, mě překonal, protože byl přede mnou.“ (NIV).
Trinitární tvrzení
Trinitáři tvrdí, že Jan 1:15 naznačuje, že existoval dříve, než existoval Jan Křtitel.
Tvrzení vs. fakta
Fakta ukazují, že preexistence není vůbec v dohledu. Jan má na mysli skutečnost, že Ježíš, který přijde po Janu Křtiteli, bude mít přednost před Janem. Jan Křtitel se stane menším a Ježíš větším.
Problém s tvrzením
1. Jan 1,30- Člověk existoval dříve než Jan?
Téměř totožnou pasáž cituje apoštol Jan v J 1,30. V tomto případě se jedná o tzv. Zde však Jan Křtitel výslovně uvádí, že má na mysli člověka. Pokud bychom tyto verše vykládali tak, jak to dělají trinitáři, pak by to znamenalo, že před Janem Křtitelem existovala lidská bytost jménem Ježíš. To však nebude dávat žádný smysl, protože lidská bytost jménem Ježíš před Janem neexistovala. Ježíš se narodil zhruba šest měsíců po Janu Křtiteli (Lk 1,26). To nám dokazuje, že Jan rozhodně neodkazoval na dříve existujícího božského Ježíše.
2. Opisō
Jan odkazuje na ten, který přichází „za ním“. Slovo běžně překládalo jako „po“
Opisō. To naznačuje, že Ježíš byl „za ním“. Ježíš použil stejné slovo, když řekl: „Následujte mě“ a když řekl Petrovi: „Postavte se za mě Satane.“ Myšlenka je taková, že Ježíš bude následovat po Janovi; Ježíš za něj přijde.
Ten, kdo za mnou přichází, je mocnější než já a nejsem způsobilý odstranit jeho sandály. Matouš 3:11 (viz Marek 1: 7)
3. Emprosthen
Toto řecké slovo v podstatě znamená „před“. Všimněte si, co Jan říká na Jana 3:28.
Vy sami jste moji svědci, že jsem řekl: „Nejsem Kristus,„ ale „byl jsem poslán dopředu (z něj byl z nich.“ Opisō a Emprosthen jsou obvykle
interpretováni Trinitáři, aby odkazovali na pozici v chronologickém čase. Tato slova se však používají k označení pozice v prostoru/umístění, ne čas. Tato slova primárně odpovídají na otázku „kde„ ne “, kdy“. Ježíš přišel „za“ Janem, protože Jan byl “před" Ježíšem.
4. Prōtos
Slovo protos jednoduše znamená „první“. Slovo může být použito k odkazování na první čas nebo první v hodnosti ve smyslu nadřazenosti nebo priority. Trinitáři jednoduše výchozí k první interpretaci času, aniž by se někdy ptali, zda to Jan zamýšlel. Když však přezkoumáme kontext, je zřejmé, že Jan odkazuje na stav, není čas.
4. Gegonen
Řecké slovo Gegonen je formou řeckého slovesa Ginomai, „být“. Je v dokonalém čase (minulý čas). Gegonen znamená, že „se stal“ nebo „se stal“. Je to stejné slovo použité ve verši 3 stejné kapitoly. Toto slovo bylo různě přeloženo do překladů založených na trojicích. Jednoduše to znamená „stal se“.
Analýza skutečností
1. Řecký text
NEB Νέα Ελληνικά βιβλία, 1901 Ιω 1:15: "Ο Ιωαννης μαρτυρει περι αυτου και εφωναξε, λεγων· Ουτος ητο περι ου ειπον, Ο οπισω μου ερχομενος ειναι ανωτερος μου, διοτι ητο προτερος μου."
NEB New Greek Books, 1901 Jan 1,15: "Jan o něm vydal svědectví a zvolal: "To byl ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází po mně, je můj nadřízený, protože byl mým ochráncem.""
CT WH 1885 Wescott and Hort (WH) John 1:15: "ιωανηϲ μαρτυρει περι αυτου και κεκραγεν λεγων ουτοϲ ην ο ειπων ο οπιϲω μου ερχομενοϲ εμπροϲθεν μου γεγονεν οτι πρωτοϲ μου ην"
CT WH 1885 Wescott a Hort (WH) Jan 1,15: "Jan o něm vydal svědectví a zvolal: 'Toto učinil ten, který přišel přede mnou, který mě předešel, to, co bylo přede mnou první'".
GA 03 Codex Vaticanus, designated by B or 03 John 1:15: "ιωανηϲ μαρτυρει περι αυτου
και κεκραγε̅ λεγων ουτοϲ ην ο ειπω̅ ο οπιϲω μου ερχομενοϲ εμπροϲθεν μου γεγονεν οτι πρωτοϲ μου ην"
GA 03 Codex Vaticanus, označený B nebo 03 Jan 1,15: "Jan o něm vydal svědectví a on o něm vydal svědectví slovy: 'To je to, co jsem řekl, že ten, který přišel přede mnou a který mě předešel, udělal to, co bylo přede mnou první'".
Ten po mně se stal přede mnou, protože byl prvním ze mě. Všimněte si, že Ježíš se stal před Janem z hlediska nebo priority. To ukazuje, že trinitářská interpretace nedává smysl, protože interpretují verš, což znamená, že Ježíš má přednost a preference, protože byl vždy před Janem včas. Říká se nám však, že Ježíš přišel před Janem.
2. Jan 3:30
V kapitole 3 je Jan dokonale jasno, co bylo zamýšleno. Nikdo nemůže získat nic kromě toho, co mu je dáno z nebe. Vy sami mě svědčíte, že jsem řekl, že nejsem Kristus, ale byl jsem poslán dopředu (Emprosthen) o něm. Ten, kdo má nevěstu, je ženich; Přítel ženicha, který ho stojí a slyší, se velmi raduje z hlasu ženicha; Proto je moje radost z mé nyní plná. Musí se zvýšit, ale musím se snížit. V jednu chvíli byl Jan před/dopředu (Emprosthen) Ježíše. Ale Jan Křtitel nám však říká, že se musí snížit a Ježíš se musí zvýšit. Tímto způsobem se Ježíš stane dopředu (Emprosthen) Jana, když čteme v Jana 1:15 a John 1:30. 3. "První z mě" Tato slova se týkají priority Ježíše a jeho služby. Ježíš měl vždy vyšší prioritu než Jan.
Janova služba bylo jednoduše připravit lidi na Ježíšovu službu a dílo Otce skrze Ježíše. To platilo dlouho předtím, než se John Baptist narodil, protože Bůh slíbil tomuto Mesiášovi Izraeli. Ježíš byl jehněčí, který „byl zabit ze založení světa“ (Zjevení 13: 8). Mesiášovo poslání byla vždy vyšší prioritou než Jan Křtitel nebo jeho ministerstvo. Je však velmi nepravděpodobné, že Jan odkazuje na chronologický čas. Řecké slovo zde lze použít k odkazování na první čas nebo jej lze použít k tomu, aby se nejprve odkazoval na pořadí, na významu. John 1:27 objasňuje, co John zamýšlel: Ten, kdo za mnou přichází, z jehož sandálu nejsem hoden při odvaze. “ Jan zjevně měl nadřazenost důležitosti v čase, když používá slova „první ze mě“. Z tohoto důvodu se Ježíš stal před Janem. Johnova služba se snížila a Ježíšova ministerstvo se zvýšilo (Jn 3:28). Závěr Když třídíme všechna fakta, je velmi jasné, co se říká v Jana 1:15 a John 1:30 o této lidské bytosti. Jan Křtitel neříká nic o Ježíši existujícím dříve, než to udělal. John byl „před“ Ježíšem, ale Ježíš se stane „před Janem“, protože John se sníží a Ježíš se zvýší. Janova služba byla před Ježíšovou službou, ale Ježíšova ministerstvo převede Jana a bude mít přednost před Janovou službou. Protože Ježíš je Mesiáš, jeho služba byla vždy vyšší prioritou než Janův („první ze mě“). Ježíš převedl Jana, protože jeho služba byla nadřazená a důležitější než Janova. Text se ani nezmiňuje o Ježíši „již existujícím“ Janovi Křitelovi. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 26. leden 2025 @ 10:55:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | (J 1,30) Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.... ... A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ ...
(Jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u obuvi...).
(J 2,19) Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím....On však mluvil o svatyni svého těla.
(J 3,12) Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi ...
(J 3,30 ...) ....“ „Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky.
Kdo přichází z nebe, je nade všechny a svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
(J 17,5) A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“...
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Neděle, 26. leden 2025 @ 14:13:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 1:15, 30
To je ten, o kterém jsem mluvil, když jsem řekl: „Ten, kdo za mnou přijde, mě překonal, protože byl přede mnou.“ (NIV).
Trinitární tvrzení
Trinitáři tvrdí, že Jan 1:15 naznačuje, že existoval dříve, než existoval Jan Křtitel.
Tvrzení vs. fakta
Fakta ukazují, že preexistence není vůbec v dohledu. Jan má na mysli skutečnost, že Ježíš, který přijde po Janu Křtiteli, bude mít přednost před Janem. Jan Křtitel se stane menším a Ježíš větším.
Problém s tvrzením
1. Jan 1,30- Člověk existoval dříve než Jan?
Téměř totožnou pasáž cituje apoštol Jan v J 1,30. V tomto případě se jedná o tzv. Zde však Jan Křtitel výslovně uvádí, že má na mysli člověka. Pokud bychom tyto verše vykládali tak, jak to dělají trinitáři, pak by to znamenalo, že před Janem Křtitelem existovala lidská bytost jménem Ježíš. To však nebude dávat žádný smysl, protože lidská bytost jménem Ježíš před Janem neexistovala. Ježíš se narodil zhruba šest měsíců po Janu Křtiteli (Lk 1,26). To nám dokazuje, že Jan rozhodně neodkazoval na dříve existujícího božského Ježíše.
2. Opisō
Jan odkazuje na ten, který přichází „za ním“. Slovo běžně překládalo jako „po“
Opisō. To naznačuje, že Ježíš byl „za ním“. Ježíš použil stejné slovo, když řekl: „Následujte mě“ a když řekl Petrovi: „Postavte se za mě Satane.“ Myšlenka je taková, že Ježíš bude následovat po Janovi; Ježíš za něj přijde.
Ten, kdo za mnou přichází, je mocnější než já a nejsem způsobilý odstranit jeho sandály. Matouš 3:11 (viz Marek 1: 7)
3. Emprosthen
Toto řecké slovo v podstatě znamená „před“. Všimněte si, co Jan říká na Jana 3:28.
Vy sami jste moji svědci, že jsem řekl: „Nejsem Kristus,„ ale „byl jsem poslán dopředu (z něj byl z nich.“ Opisō a Emprosthen jsou obvykle interpretováni Trinitáři, aby odkazovali na pozici v chronologickém čase. Tato slova se však používají k označení pozice v prostoru/umístění, ne čas. Tato slova primárně odpovídají na otázku „kde„ ne “, kdy“. Ježíš přišel „za“ Janem, protože Jan byl “před" Ježíšem.
4. Prōtos
Slovo protos jednoduše znamená „první“. Slovo může být použito k odkazování na první čas nebo první v hodnosti ve smyslu nadřazenosti nebo priority. Trinitáři jednoduše výchozí k první interpretaci času, aniž by se někdy ptali, zda to Jan zamýšlel. Když však přezkoumáme kontext, je zřejmé, že Jan odkazuje na stav, není čas.
4. Gegonen
Řecké slovo Gegonen je formou řeckého slovesa Ginomai, „být“. Je v dokonalém čase (minulý čas). Gegonen znamená, že „se stal“ nebo „se stal“. Je to stejné slovo použité ve verši 3 stejné kapitoly. Toto slovo bylo různě přeloženo do překladů založených na trojicích. Jednoduše to znamená „stal se“.
Analýza skutečností
1. Řecký text
NEB Νέα Ελληνικά βιβλία, 1901 Ιω 1:15: "Ο Ιωαννης μαρτυρει περι αυτου και εφωναξε, λεγων· Ουτος ητο περι ου ειπον, Ο οπισω μου ερχομενος ειναι ανωτερος μου, διοτι ητο προτερος μου."
NEB New Greek Books, 1901 Jan 1,15: "Jan o něm vydal svědectví a zvolal: "To byl ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází po mně, je můj nadřízený, protože byl mým ochráncem.""
CT WH 1885 Wescott and Hort (WH) John 1:15: "ιωανηϲ μαρτυρει περι αυτου και κεκραγεν λεγων ουτοϲ ην ο ειπων ο οπιϲω μου ερχομενοϲ εμπροϲθεν μου γεγονεν οτι πρωτοϲ μου ην"
CT WH 1885 Wescott a Hort (WH) Jan 1,15: "Jan o něm vydal svědectví a zvolal: 'Toto učinil ten, který přišel přede mnou, který mě předešel, to, co bylo přede mnou první'".
GA 03 Codex Vaticanus, designated by B or 03 John 1:15: "ιωανηϲ μαρτυρει περι αυτου και κεκραγε̅ λεγων ουτοϲ ην ο ειπω̅ ο οπιϲω μου ερχομενοϲ εμπροϲθεν μου γεγονεν οτι πρωτοϲ μου ην"
GA 03 Codex Vaticanus, označený B nebo 03 Jan 1,15: "Jan o něm vydal svědectví a on o něm vydal svědectví slovy: 'To je to, co jsem řekl, že ten, který přišel přede mnou a který mě předešel, udělal to, co bylo přede mnou první'".
Ten po mně se stal přede mnou, protože byl prvním ze mě. Všimněte si, že Ježíš se stal před Janem z hlediska nebo priority. To ukazuje, že trinitářská interpretace nedává smysl, protože interpretují verš, což znamená, že Ježíš má přednost a preference, protože byl vždy před Janem včas. Říká se nám však, že Ježíš přišel před Janem.
2. Jan 3:30
V kapitole 3 je Jan dokonale jasno, co bylo zamýšleno. Nikdo nemůže získat nic kromě toho, co mu je dáno z nebe. Vy sami mě svědčíte, že jsem řekl, že nejsem Kristus, ale byl jsem poslán dopředu (Emprosthen) o něm. Ten, kdo má nevěstu, je ženich; Přítel ženicha, který ho stojí a slyší, se velmi raduje z hlasu ženicha; Proto je moje radost z mé nyní plná. Musí se zvýšit, ale musím se snížit. V jednu chvíli byl Jan před/dopředu (Emprosthen) Ježíše. Ale Jan Křtitel nám však říká, že se musí snížit a Ježíš se musí zvýšit. Tímto způsobem se Ježíš stane dopředu (Emprosthen) Jana, když čteme v Jana 1:15 a John 1:30. 3. "První z mě" Tato slova se týkají priority Ježíše a jeho služby. Ježíš měl vždy vyšší prioritu než Jan.
Janova služba bylo jednoduše připravit lidi na Ježíšovu službu a dílo Otce skrze Ježíše. To platilo dlouho předtím, než se John Baptist narodil, protože Bůh slíbil tomuto Mesiášovi Izraeli. Ježíš byl jehněčí, který „byl zabit ze založení světa“ (Zjevení 13: 8). Mesiášovo poslání byla vždy vyšší prioritou než Jan Křtitel nebo jeho ministerstvo. Je však velmi nepravděpodobné, že Jan odkazuje na chronologický čas. Řecké slovo zde lze použít k odkazování na první čas nebo jej lze použít k tomu, aby se nejprve odkazoval na pořadí, na významu. Jan 1:27 objasňuje, co Jan zamýšlel: Ten, kdo za mnou přichází, z jehož sandálu nejsem hoden při odvaze. “ Jan zjevně měl nadřazenost důležitosti v čase, když používá slova „první ze mě“. Z tohoto důvodu se Ježíš stal před Janem. Johnova služba se snížila a Ježíšova ministerstvo se zvýšilo (Jn 3:28). Závěr Když třídíme všechna fakta, je velmi jasné, co se říká v Jana 1:15 a John 1:30 o této lidské bytosti. Jan Křtitel neříká nic o Ježíši existujícím dříve, než to udělal. John byl „před“ Ježíšem, ale Ježíš se stane „před Janem“, protože John se sníží a Ježíš se zvýší. Janova služba byla před Ježíšovou službou, ale Ježíšova ministerstvo převede Jana a bude mít přednost před Janovou službou. Protože Ježíš je Mesiáš, jeho služba byla vždy vyšší prioritou než Janův („první ze mě“). Ježíš převedl Jana, protože jeho služba byla nadřazená a důležitější než Janova. Text se ani nezmiňuje o Ježíši „již existujícím“ Janovi Křitelovi. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 27. leden 2025 @ 10:36:28 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mikime, toto všechno je násilné násilné dokazování proti skutečnému významu biblických textů. Nemůže uspět!
Těžko se ti bude orat proti ostnu, proti pravdě!
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Pondělí, 27. leden 2025 @ 12:02:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já tady narozdíl od Tebe prezentuji biblickou pravdu se spravným vysvětlenim a pochopením jednotlivých biblických veršů. Jen přečíst verš a říct si ano tak to je nelze chápat správně v ohledu celého kontextu a celé bible.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Neděle, 26. leden 2025 @ 15:21:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 2:19
Zničte tento chrám a za tři dny jej postavím.
Trinitární tvrzení
Trinitáři vykládají text tak, že Ježíš vstal z mrtvých, a nějak předpokládají, že to musí být Bůh, který se vzkřísil z mrtvých.
Tvrzení vs. fakta
Biblická fakta nám ukazují, že Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých. Ježíš byl Otcovo Slovo a Otec mluvil rozhodně, když vzkřísil Ježíše z mrtvých. Protože Ježíš byl Otcovo Slovo, co bychom měli očekávat, že Otec řekne, když Židé plánovali zabít Jeho syna, než slova: „Zničte tento chrám a já ho
postavím“?
Problémy s reklamací
1. Jan 10:17-18
Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce. V tomto úryvku se říká, že Ježíšovi byla dána pravomoc ji znovu přijmout na příkaz Otce. Nedává vůbec žádný smysl tvrdit, že Jan 2:19 znamená, že Ježíš je Bůh, protože pozdvihl své vlastní tělo, pokud k tomu potřeboval dostat autoritu od Boha.
Za zmínku také stojí, že slovo běžně překládané jako „vzít“ ve verši 17 je stejné řecké slovo, které je ve verši 18b nejednotně přeloženo jako „přijmout“.
Nyní porovnejte tyto dva verše:
Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.
Neboť nemluvím sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho příkaz je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:49-50
2. Porušování jiného Písma
Následující pasáže nejsou v souladu s trinitárním výkladem Jana 2:19.
Viděl jsem Pána stále ve své přítomnosti, protože je po mé pravici, takže nebudu otřesen. Proto se mé srdce radovalo a můj jazyk jásal; mé tělo navíc bude žít v naději, protože mou duši neodevzdáš Hádu a nedovolíš, aby Tvůj Svatý viděl porušení. Skutky 3:25-27
Ve dnech svého těla Ježíš pronášel s hlasitým voláním a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho může zachránit před smrtí a byl vyslyšen pro svou zbožnou bázeň. Přestože byl syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. Židům 5:7 Tyto pasáže zcela jasně ukazují, že trojiční tvrzení je jistě mylné. Pokud Ježíš prohlásil, že se hodlá vzkřísit z mrtvých, tyto verše nedávají žádný smysl. Proč by se modlil k Bohu, aby ho zachránil před smrtí, kdyby se skutečně chtěl vzkřísit?
2. Absurdní představy trinitárních myslí: Mrtví křísí mrtvé
Podle trinitárního smýšlení se očekává, že se nějak předpokládá, že Kristus nebyl ve skutečnosti mrtvý a bez života v hrobce, ale byl docela živý a byl zmocněn vzkřísit své vlastní mrtvé tělo k životu. Trinitáři tento problém zcela ignorují. Jestliže osoba Ježíš nebyla ve skutečnosti mrtvá, ale byla živá a mohla vzkřísit své tělo z mrtvých, pak žádná osoba nebyla mrtvá pro hříchy světa. Ale stejně jako Cerinthus předpokládají, že v okamžiku smrti božský Kristus odešel z těla jménem Ježíš visícího na kříži. Tímto způsobem božský Kristus nebyl mrtvý, ale živý a mrtvého člověka jménem Ježíš položili do hrobu. Jinými slovy, umírání obvykle vede k tomu, že jste mrtvý, ale ne v trinitárním myšlení. Jeho smrt neznamenala smrt. Bůh Syn zemřel pouze v procesu, ale ne v důsledku a zůstal docela naživu, zatímco odhodil své lidské tělo a nechal za sebou svou mrtvou mršinu. Ježíš, božská bytost, utekl jinam a zůstal docela naživu, zatímco Ježíš, lidská bytost, byl tím mrtvým tělem visícím mrtvým na kříži. V trojiční mysli je nutné přijmout tento heretický cerintský koncept, kdy Ježíš jako božská bytost zůstal naživu, zatímco Ježíš jako lidská bytost visel mrtvý na kříži.
Ježíš byl mrtvý. Mrtví nekřísí mrtvé. Mrtví vyžadují, aby jim byl dán život, aby byli vzkříšeni z mrtvých. Ale pokud jste sami mrtví, jste bez života, protože to je definice mrtvého.
3. Sebepopírající tvrzení
Trinitáři rádi tvrdí, že Jan 2:19 znamená, že Ježíš vzkřísil sám sebe. Z nějakého zvláštního důvodu nevidí problém ve svém tvrzení. Také tvrdí, že Bůh Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých a Ježíš vzkřísil z mrtvých sám sebe. A tak věří, že všechny tři osoby nauky o Trojici vzkřísily Ježíše z mrtvých. Proto usuzují, že Trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Zde se projevuje jejich naprostý zmatek. Bohužel se zdá, že nechápou, že nedávají žádný smysl. V nauce o Trojici není Otec Trojjediná bytost, Syn není Trojjediná bytost a Duch Svatý není Trojjediná bytost a naopak Trojjediná bytost není Otcem, Trojjediná bytost není Trojjediná bytost. Syn a
Trojjediná bytost není Duch svatý. Takže říci, že Ježíš vzkřísil sám sebe, znamená říci, že trojjediná bytost nevzkřísila Ježíše, protože Ježíš není trojjedinou bytostí v nauce o Trojici. Nebo říci, že trojjediný vzkříšený Ježíš znamená, že Ježíš nevstal sám sebe, protože trojjediná bytost není Ježíš.
V mentální gymnastice jejich mysli Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých + Ježíš vzkřísil Ježíše z mrtvých + Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých, a to znamená, že trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Zdá se, že nechápou, že pokud takto tvrdí, nemohou říci, že Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, ani nemohou říci, že Ježíš vzkřísil Ježíše z mrtvých, ani nemohou říci, že Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých. mrtvý, protože žádný z těchto tří není Trojjediným Bohem v jejich vlastní doktríně. Jednodušeji řečeno, tvrdit, že trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše, je v rozporu s tvrzením, že Ježíš vzkřísil sám sebe. V trinitární doktríně prostě nemůžete říci, že Trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, a také trvat na tom, že Ježíš vzkřísil z mrtvých, a doufat, že to bude dávat jakýkoli smysl, protože Ježíš není Trojjediný Bůh a Trojjediný Bůh není. Ježíš. Buď trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, nebo Ježíš vzkřísil z mrtvých sám sebe. V trinitární doktríně nemůžete tvrdit obojí, aniž byste si protiřečili. Ale protože tvrdí obojí, protiřečí si a demonstrují svůj vlastní zmatek.
Stejná situace platí pro tvrzení, že Otec vzkřísil Ježíše a Ježíš vzkřísil sebe. V nauce o Trojici Otec není Ježíš a Ježíš není Otec. Říci, že Ježíš vzkřísil sám sebe, znamená také říci, že Otec nevzkřísil
Ježíše, protože Ježíš není Otec. Nebo říci, že Otec vzkřísil Ježíše, znamená také říci, že Ježíš nevzkřísil sám sebe.
Trvat na tom, že Ježíš vzkřísil z mrtvých, znamená také říci, že to nebyl Trojjediný Bůh, kdo vzkřísil Ježíše, protože Ježíš není Trojjediná bytost a Trojjediná bytost není Ježíš. Navíc, jaký smysl má tvrdit, že Ježíš vstal sám sebe, a pak trvat na tom, že toho samého „sebe“ vychovali další dva lidé? Ale je to ještě horší, protože si nakonec nárokují čtyři různé identity vznesené tímto konkrétním „sám“: (1) Otec, (2) Syn, (3) Duch svatý, (4) Trojjediný Bůh. Z nějakého důvodu nejsou trinitáři schopni vidět nebo uznat svůj vlastní zmatený protichůdný zmatek.
4. Ježíš nebyl schopen sám od sebe nic udělat
V Janově evangeliu Ježíš trval na tom, že není schopen sám od sebe nic udělat. Jak sám dosvědčil, byl to Otec přebývající v něm, kdo konal skutky (Jan 14,10; srov. Mt 12,28; Sk 2,22). Jestliže to platilo o Ježíši, když byl naživu a zdráv, o co víc nebyl schopen sám od sebe nic udělat, když ležel mrtvý v hrobě!
Nejsem schopen sám od sebe nic dělat. Jan 5:30.
5. Svědectví Písma
Nový zákon důsledně prohlašuje, že Bůh Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých mocí svého Ducha svatého. Přesto, trinitáři chtějí mít to, že Jan 2:19 je výjimka, která říká, že to skutečně udělal někdo jiný. Ale přehled biblických dat ukazuje racionálně smýšlejícím lidem, že s tvrzením trojice je něco strašně špatně.
Bůh ho znovu vzkřísil, když uvolnil bolesti smrti, protože nebylo možné, aby ho držela. Skutky 2:24
Tento Ježíš Bůh znovu vzkřísil. Skutky 2:32.
Vy jste usmrtili Knížete života, toho, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, čehož jsme svědky. Skutky 3:15.
Ježíš Kristus Nazaretský, kterého jste ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. Skutky 4:10.
Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste usmrtili pověšením na kříž. Skutky
5:30.
Bůh ho vzkřísil třetího dne. Skutky 10:40.
Bůh ho vzkřísil z mrtvých... Bůh naplnil tento slib našim dětem tím, že vzkřísil Ježíše, jak je také psáno ve druhém žalmu: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil." Vzkřísil ho z mrtvých, aby se již nevrátil do zkaženosti... Ten, kterého Bůh vzkřísil, nepodstoupil zkažení. Skutky 13:30-37.
Jeho Syn, který vzešel ze semene Davidova podle těla, upevnil Božího syna v moci vzkříšením z mrtvých, podle Ducha Svatosti, Ježíše Krista, našeho Pána. Římanům 1:3-4
Ti, kdo věří v Toho, který vzkřísil Ježíše, našeho Pána, z mrtvých. Římanům 4:24.
Proto jsme s ním byli křtem pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus vstal z mrtvých skrze slávu Otcovu, tak i my jsme mohli chodit v novotě života. Římanům 6:4
Jestliže však ve vás přebývá Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, Ten, který vzkřísil Krista Ježíše z mrtvých také oživíme vaše smrtelná těla skrze Jeho Ducha, který ve vás přebývá. Římanům 8:11. Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Římanům 10:9.
Nyní Bůh nejen vzkřísil Pána, ale skrze svou moc vzkřísí i nás. 1. Korinťanům 6:14.
Navíc jsme dokonce shledáni falešnými Božími svědky, protože jsme svědčili proti Bohu, že vzkřísil Krista, kterého nevzkřísil, pokud ve skutečnosti mrtví nevstávají.
1. Korinťanům 15:15.
Také věříme, proto také mluvíme s vědomím, že Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás. 2. Korinťanům 4:13-14.
Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy... Vzkřísil ho z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebesích. Efezským 1:17-20.
Obrátili jste se k Bohu od modl, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali jeho Syna z nebe, kterého vzkřísil z mrtvých. 1 Tesalonickým 1:10
...skrze něho věří v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a vzdal mu slávu, takže vaše víra a naděje jsou v Boha.
1. Petra 1:21
Bůh Otec, který ho vzkřísil z mrtvých. Galatským 1:1. Všimněte si konzistence ve všech těchto pasážích. Otec vzkřísil Ježíše životodárnou mocí svého Ducha. Ale u Jana 2:19 se od nás očekává, že uvěříme, že Ježíš hodil hasák do ozubených kol.
Analýza faktů
1. Dům mého otce
Trinitářský výklad zcela selhává v poctivém zohlednění kontextu pasáže:
"Vezmi tyto věci pryč a přestaň dělat z domu mého Otce tržiště." Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mě stravuje." Jan 2:16-17 (viz Žalm 69:9). Chrám je dům Otce, Otce Ježíše. Stejně tak máme rozumět tomu, že tělo Kristovo je chrámem Božím, tedy domem Otce. Otcovo Slovo přebývalo v lidském těle (1:14) a Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10).
Nechť čtenář také poznamená, že Ježíš nepopsal chrám jako svůj vlastní dům; Ježíš nepopsal chrám jako dům trojjediného Boha; Chrám byl domem jeho Boha, domem Otce. Starozákonní Bůh Izraele byl Ježíšovým Otcem a chrám postavený Šalomounem byl Otcův dům. Již tento jednoduchý fakt nám říká, že Bůh Šemy byl Ježíšovým Otcem.
Pod Zákonem byl Otcův dům kamenný chrám. Ale dělo se něco nového. Duch
Otce přišel přebývat v Ježíši a tento muž sám byl nyní svatostánkem Boha Otce, Božím chrámem. A skutečně, v Písmu také čteme, že tělo Kristovo, církev, je chrámem Božím, kde přebývá Jeho Duch.
2. Marek 14:58/ Marek 26:61 - Další chrám vytvořený bez lidských rukou
Někteří vstali a začali proti němu křivě svědčit a říkali: "Slyšeli jsme ho říkat: Zničím tento chrám zhotovený rukama a za tři dny postavím jiný, vyrobený bez rukou." Židé falešně svědčili, že Ježíš měl v úmyslu zničit jeruzalémský chrám. Všimněte si, co Ježíš řekl: "Postavím jiný, vyrobený bez rukou." Postaví další chrám, který nebyl vyroben lidskýma rukama. Pamatujme, že církev je tělem Kristovým a jak Ježíš řekl: "Na této skále postavím svou církev."
3. Tělo Kristovo
Později v Janově evangeliu Ježíš řekl: "Já jsem vzkříšení a život." V křesťanství se život vzkříšení nachází v těle Kristově, protože byl tělesně vzkříšen k životu vzkříšení. Duch je život a jak říká Pavel, Ježíš byl tělesně vzkříšen, aby byl „životodárným Duchem“. Kristus je Hlavou těla, tedy církve. Sám Ježíš řekl: "Na této skále budu stavět skrze církev." Kamenný chrám již není místem setkání Boha a jeho lidu. Místem setkání je nyní Kristus. Chrámem je nyní Kristus a údy jeho těla, tedy křesťané, a v těle Kristově přebývá Boží Duch. Kristus je úhelným kamenem a údy jeho těla jsou jeho následovníky, živé kameny zasazené do jednoho Božího chrámu. Jsou chrámem Božím.
Chrám Boží je tělo Kristovo a dotyčná pasáž se týká chrámu Božího a těla Kristova.
4. Zničte tento chrám
Zničit tento chrám znamená zničit chrám Boží.
Uslyšeli to velekněží a zákoníci a začali hledat, jak Ho zahubit. neboť se ho báli, neboť celý zástup žasl nad jeho učením. Marek 11:18.
Denně učil v chrámu; ale přední kněží a zákoníci a přední muži z lidu se ho snažili zahubit. Lukáš 19:47
Všimněte si, co se stane těm, kteří ničí Boží chrám.
Jestliže někdo zničí Boží chrám, Bůh zničí jeho. 1. Korinťanům 3:17.
5. Jaké znamení nám nabízíte?
Ježíš odpovídal na otázku Židů. Když Židé vyklidili chrám, požádali Ježíše o znamení, které jim mělo ukázat, proč to udělal. Musíme tedy pochopit, že Ježíšova odpověď jim říká, co to znamení bude. Židé chtěli vědět, jakou autoritou tyto věci dělá.
Když vešel do chrámu, přistoupili k Němu velekněží a starší lidu, když učil, a řekli: "Jakou mocí to děláš a kdo ti dal tuto moc?" Matouš 21:23 Kdo dal Ježíši tuto pravomoc vyčistit chrám? Otec.
Všimněte si, jak si Židé kladou stejnou otázku v synoptických paralelních zprávách:
Když [Ježíš] vstoupil do chrámu, přistoupili k němu velekněží a starší lidu, když učil, a řekli: "Jakou mocí to děláš a kdo ti dal tuto pravomoc?" Matouš 21:23
A když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší a začali mu říkat: "Jakou mocí to děláš nebo kdo ti dal pravomoc to dělat?" Matouš 11:27-28
Jednoho dne, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, stáli proti němu velekněží a zákoníci se staršími a promluvili k němu: „Pověz nám, jakou mocí to děláš. nebo kdo je ten, kdo ti dal tuto pravomoc?" Lukáš 20:1-2
K tomu dochází hned poté, co Ježíš vyčistil chrám. Ježíš odpovídá tím, že jim položí otázku, která je zaškatulkuje. Zřejmá odpověď je, že Otec dal tuto pravomoc vyklidit chrám Ježíši. A to je přesně to, co nám Ježíš říká v Janově evangeliu.
Vpravdě, vpravdě, pravím vám, Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, to činí i Syn....jako Otec má život v sobě, tak dal i synovi, aby měl život v sobě...a dal mu moc soudit. ... nemohu sám od sebe nic dělat.... samé skutky, které konám - svědčí o mně, že mě poslal Otec....přišel jsem ve jménu svého Otce. Jan 5,18-43 Výše uvedené je jazykem autority. Otec dal Ježíši pravomoc jednat v Jeho jménu. Stejně tak jeho smrt a vzkříšení vyšly z autority Otce.
Proto mě Otec miluje, protože pokládám svůj život, abych jej zase vzal. Nikdo mi to nevzal, ale já to od sebe odložil. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Toto přikázání jsem obdržel od svého Otce. Jan 10,17-18. Viz 12:49-50. V tomto bodě si všimněte, jak Ježíš ukazuje směrem k Otci, a pamatujte, že všude jinde v Písmu najdeme, že to byl Otec, kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých.
6. Slovo se stalo tělem: Slovo Otce
Ježíš byl prorok, který přicházel na svět (6:14). Bůh vložil svá slova do Ježíšových úst.
„Vzbudím proroka... Svá slova vložím do jeho úst“ (Deuteronomium 18:15-18).
Neboť ten, kterého Bůh poslal, vyslovuje slova Boží, neboť ne podle míry dává Ducha. (3:34).
Moje učení není moje, ale toho, který mě poslal. Má-li kdo vůli činit jeho vůli, pozná, zda je to učení od Boha, nebo zda mluvím ze své vlastní autority. Kdo mluví z vlastní autority, hledá svou vlastní slávu, ale kdo hledá slávu toho, kdo ho poslal, je pravdivý a není v něm žádná lež. (7:16-18).
Proč nerozumíte tomu, co říkám? Je to proto, že nemůžete slyšet mé slovo... Kdo je z Boha, slyší slova Boží; proto je neslyšíte, protože nejste z Boha. (Jan 8:47).
Ten, kdo mě poslal, je pravdivý; a co jsem od Něho slyšel, to mluvím světu (Jan 8:26).
Ježíš řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem a že sám od sebe nečiním nic, než jak mě učí můj Otec, mluvím“ (8:28).
Neboť nemluvím sám ze sebe. Sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. (12:49).
Nevěříte, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně zůstává, činí skutky. (14:10).
Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale Otcovo, který mě poslal. (Jan 14:24).
Vložím mu SVÉ Slova do úst. Deuteronomium 18:18; viz Skutky 2:22-26.
A Ježíš zvolal a řekl: "Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, ale v Toho, který mě poslal." (Jan 12:44).
Ježíš byl Slovo Boží. Jako Boží Slovo byl Otcovým hlasem k Izraeli.
7. Slovo, které Ježíš řekl: Dva svědkové
Ale mluvil o chrámu svého těla. Když tedy vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš mluvil. Jan 2,21-22. Slova, která Ježíš řekl, byla slova Boha Otce.
Když Ježíš mluvil, byli dva svědci: (1) Ježíš a (2) Otec. Ježíš nemluvil sám od sebe. Otec, který v něm přebýval, konal skutky (14:10).
Pokud budu sám o sobě svědčit, moje svědectví není pravda. Je tu jiný, kdo o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. 5:31-32.
Ve vašem vlastním Zákoně je napsáno, že svědectví DVA svědků je pravdivé. Jsem ten, kdo svědčí sám za sebe; mým dalším svědkem je OTEC, který mě poslal... Mám o tobě mnoho mluvit a soudit, ale Ten, který mě poslal, je pravdivý; a to, co jsem od Něho slyšel, to mluvím světu... Nedělám nic sám od sebe, ale mluvím to, jak mě naučil Otec. Jan 8,17-28.
8. Shrnutí
Smyslem tohoto úryvku je ilustrovat, jak je Otcovo Slovo příbytkem v Jeho chrámu, to jest v Ježíšově těle Duchem svatým, který byl v Ježíši, a jako Otcovo slovo máme rozumět tomu, že syn mluví z autority svého Otce. . Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, a protože Ježíš přišel ve jménu svého Otce, říká slova svého Otce: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Ježíš byl zaslíbený Boží prorok, který prohlásil, že vloží svá slova do jeho úst, jak to Ježíš mnohokrát potvrzuje v Janově evangeliu. Stejně jako dávní proroci mluvili ve jménu Boha a používali výrazy jako „Já“ a „Já“, jako by mluvil sám Otec, Ježíš, samotné Slovo Boží, mluví jako Slovo Otce.
Všimněte si, kde je Ježíš v tuto chvíli. Je v Chrámu, těle z těla, které je Slovem Božím, které se stalo tělem. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Kde je tedy Duch Boží? V jeho těle. Slovo předtím přebývalo v Duchu Božím a nyní Duch Boží přebýval ve Slově. Evangelia znovu a znovu učí, že autorita Boží je dána jeho Duchem a totéž platí zde. Nemluví sám od sebe, ale v Duchu Boha, svého Otce, který mu dal moc v Duchu a který ho v tomtéž Duchu vzkřísí z mrtvých. Jakou autoritou? Autoritou, která ho vzkřísí, Otce v Duchu svatosti. Pozorně si prohlédněte kontext tohoto úryvku a zapamatujte si, jak nám Písmo říká, že dům Otce, Jeho chrám, je tělem Kristovým:
„Odneste tyto věci pryč; přestaň dělat z domu mého Otce místo podnikání." Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Židé mu pak řekli: Jaké znamení nám ukazuješ, že to děláme? Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Židé pak řekli: "Stavět tento chrám trvalo čtyřicet šest let, a ty ho postavíš za tři dny?" Ale mluvil o chrámu svého těla. Když tedy vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš mluvil. Tělo Ježíše Nazaretského bylo chrámem Otce, stejně jako jsou věřící, tělo Kristovo, chrámem Božím. Nyní zvažte toto:
Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce. Jan 10,17-18
Neboť nemluvím sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho příkaz je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:49-50
Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova a slovo, které slyšíte, není moje, ale Otcovo, který mě poslal. Jan 14:24
Vložím mu SVÉ Slova do úst. Deuteronomium 18:18; viz Skutky 2:22-26.
To bylo poselství od Boha Otce těmto Židům. Židovští chrámoví vládci byli těmi, kdo se spikli, aby Ježíše zabili, a křičeli: "Ukřižuj ho, ukřižuj." Zničili by chrám Boha Otce, místo, kde přebýval jeho Duch, tělo muže Ježíše. A když se Slovo stalo tělem, Bůh Otec promlouvá k těmto Židům prostřednictvím svého Slova: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Musíme pečlivě zvážit otázku, kterou Židé položili Ježíšovi. Chtěli znamení, které by jim prozradilo jeho důvody proč vyčistit chrám. A v Janově evangeliu najdeme, že nám Ježíš říká, jakou autoritou říká, co říká, a dělá to, co dělá. Přišel ve jménu svého Otce a Otec, který v něm zůstal, konal skutky (14:10). Jeho slova nepatřila jemu, ale Otci, který ho poslal (14:24).
Závěr
Biblická fakta nám ukazují, že jeho tělo bylo Božím chrámem; Slovo přebývalo v lidském těle a tím tělem byl Otcův chrám. On, toto tělesné tělo, byl Otcovo Slovo a mluvil slova Otce. Tato zpráva je o domě Otce, o chrámu. Ježíšova slova nebyla jeho vlastní, ale slova Otce, který ho poslal. Toto tělesné tělo, Jeho chrám, bylo Jeho Slovem světu. Protože byl Otcovo Slovo, byli podle Zákona dva svědkové. Ježíši nám mnohokrát říká v Janově Evangeliu, že mluvil slova Otce. Dodržel slovo svého Otce (8:55) pro život věčný.
Neboť já jsem nemluvil sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho přikázání je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:50 Slovo, které Ježíš řekl v Janovi 2:19, byla slova Otce. Otcovo slovo je „slovo života“ (1 Jan 1:1). V Janově evangeliu je Ježíš Otcovo slovo usazené v lidském těle. Proto, jelikož je to Otcovo slovo, co jste tedy očekávali, že Otec řekne, když se tito muži zeptali Ježíše, jakou autoritou vyčistil chrám? "Zničte tento chrám a za tři dny ho postavím."
"Já jsem vzkříšení a život." Jan 11:25 |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2025 @ 09:22:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mikime, kvalitu obsahu svých textů nenahradíš kvantitou!
Z tohoto plyne, že Ježíš a Otec jsou jedno (také skutečně jsou jediným Bohem). Přesto Otec není Syn a ani Syn není Otec!
Když ale Syn hovoří o chrámu svého těla, že ho znovu vystaví - hovoří v první osobě jednotného čísla (Já ho znovu vystavím). V jiných případech, když Ježíš hovoří o tom, co Otec udělá, hovoří ve 3. osobě jednotného čísla! (J 14,26 - Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu....).
Je zde tedy rozdíl a tvoje vysvětlování, Mikime, je násilné, přitažené za vlasy!
..."Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl
dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, to činí i Syn....jako Otec má život v
sobě, tak dal i synovi, aby měl život v sobě...a dal mu moc soudi... "...
Výše uvedení je svědectvím toho, že Otec a Syn konají vždycky všechno spolu v dokonalé jednotě Ducha svatého.
Mají společné chtění i činění jednoho jediného Boha - jednu společnou vůli. Jeden bez druhého nekoná nic. I svět stvořili v dokonalé jednotě Otce se Synem!
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 21:29:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš měl vždy svou svobodnou vůli, ale zde na zemi ji nepoužíval, ale vždy říkal ne má vůle Otče, ale Tvá se staň a vždy plnil vůli Otce, jako člověk odolal pokoušení i jskémukoliv hříchu a nyní v nebi kdy obdržel od Boha moc a používá svoji vlastní vůli už běžně když říká toto: CEP Ekumenický překlad, 1979 Zjev 3:12: "Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Zjev 3:21: "Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn."
Bůh Otec všechno stvořil svou vůlí (bez Ježíše) Zjev 4:11: ""Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.""
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Neděle, 26. leden 2025 @ 15:26:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
A nikdo nevystoupil do nebe, kromě toho, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi. Bible viz další překlady a[13] Poslední fráze je v některých řeckých textech vynechána "A nikdo." Ježíš nepronesl slova zaznamenaná v Janovi 3:13 (ani žádné ze slov od verše 13 do konce 3. kapitoly). Ježíš neřekl, že je v nebi, když stál v Jeruzalémě a mluvil s Nikodémem. Ježíš přestává mluvit na konci 12. verše a tam by se také měla zastavit červená písmena v biblích s červeným písmem. Verš 13 je součástí vyprávění o Janově evangeliu, nemluví Ježíš. Většina Janova evangelia je vyprávěním o Janovi. John začíná vyprávěním a většina kapitoly 1 a většina zbytku Johna je vyprávění. Jan kapitola 3 začíná vyprávěním („Byl jeden muž z farizeů...“) a toto vyprávění pokračuje ve verši 13.
Ačkoli si to většina lidí neuvědomuje, učenci diskutují o tom, jakou část Janovy kapitoly 3 pronesl Ježíš a v jakém bodě Ježíšova slova končí a vyprávění Janova evangelia začíná znovu. Ačkoli nejlepší způsob, jak vidět tuto debatu, je číst komentáře a články v teologických časopisech, snadný způsob, jak vidět debatu, je porovnat různé verze „Biblí s červenými písmeny“; červená písmena se v různých biblích zastavují na různých místech. V ESV, NASB a NIV84 Ježíš přestane mluvit (a červená písmena se zastaví) ve verši 21, ale v NIV (vydání z roku 2011) se červená písmena zastaví u Jana 3:15 a Jan 3:16 je černá dopisy a je považován za součást vyprávění. Na rozdíl od těchto dvou možností podporují textové a kontextové důkazy závěr E. W. Bullingera, který tvrdí, že Ježíš přestává mluvit ve verši 12 a vyprávění začíná veršem 13. Bullingerova Companion Bible obsahuje poznámky, které jsou dobrým důvodem pro skutečnost, že Ježíšovo mluvení končí veršem 12 a Jan, vypravěč, začíná veršem 13. Ve skutečnosti Bullinger uvádí sedm různých důvodů, proč Ježíšovo mluvení končí veršem 13. Verše 14 a 16 s tím zcela souhlasí (viz komentáře k Jan 3:14 a 3:16).
Bullingerových sedm důvodů je:
Protože minulý čas řeckých sloves, která následují po verši 12, označují dokončené události. Protože výraz „jednorozený Syn“ nepoužívá sám Pán, ale používá jej Jan, když popisuje Pána (Jan 1:14, 18, 3:16, 18; 1. Jan 4:9). Protože „ve jménu“ (Jan 3:18, s použitím řeckého slova en) nepoužívá Pán, ale Jan (Jan 1:12; 2:23; 1. Jan 5:13).
Protože „dělat pravdu“ se vyskytuje jinde pouze v 1. Janově 1:6. Protože „kdo je v nebi“ (v. 13) poukazuje na skutečnost, že Pán v době, kdy Jan psal, již vystoupil. Protože slovo „vyvýšen“ se vztahuje jak na utrpení (Jan 3:14; 8:28; 12:32, 34), tak na „slávu, která má následovat“ (Jan 8:28; 12:32; Sk 2: 33; Protože konec ve verši 13 nejlépe odpovídá kontextu, jak ukazuje struktura oddílu.a Silný a přímý důkaz toho, že Ježíš po verši 12 nemluví, pochází z pouhého čtení veršů v řečtině (a někdy dokonce i v angličtině) a pozornosti ke slovesům a obsahu veršů. Například verš 13 je velmi jasný: „Nikdo nevystoupil do nebe...kromě Syna člověka.“ Sloveso „vystoupil“ je v minulém čase v řečtině i angličtině a ukazuje nám, že Ježíš již vystoupil do nebe, když byl tento verš napsán. To potvrzuje i poslední věta verše, která říká, že Ježíš „je“ v nebi. Fráze „který je v nebi“ má všechny důkazy o tom, že je původní, a měla by se objevit v anglických biblích stejně jako v King James Version (tento bod je uveden níže v části „kdo je v nebi“).
Ortodoxní učenci přišli s „vysvětlením“, proč se domnívají, že tento verš říká, že Ježíš vystoupil do nebe, ale stále na zemi mluví s Nikodémem, ale jsou to vymyšlená vysvětlení, vymyšlená díky předpojaté teologii komentátorů. K pochopení tohoto verše není potřeba nic jiného než přímé čtení.
Slovesa v Janovi 3:14 nám nadále dávají vědět, že Ježíš již vystoupil do nebe a nebyl na zemi a nemluvil s Nikodémem. Verš 14 říká, že „tak jako“ Mojžíš „pozvedl“ hada (v řečtině čas aorist), tak i Syn člověka „byl vyzdvižen“ (také čas aorist). Čas slovesa „zvedl“ je stejný pro hada Mojžíše i Syna člověka. Přirozeným čtením textu tedy je, že jak had, tak Syn člověka byli v minulosti vyzdviženi. Samozřejmě, protože ortodoxní učení říká, že Jan 3:14 se odehrál dlouho před ukřižováním a nanebevstoupením Krista, přirozené čtení řeckého textu je ignorováno a čtení minulého slovesa v minulém čase se čte v angličtině, jako by byla to budoucnost, takže většina anglických verzí uvádí, že Syn člověka „bude“ vyzdvižen. Stejně jako ve verši 13 přirozené čtení sloves ukazuje, že Ježíš již byl ukřižován a vstal z mrtvých. Slovesa ve verši 16 i nadále ukazují, že Ježíšova smrt je minulostí a že Ježíš nemluvil s Nikodémem, ale že verš 16 je příběhem Jana (v tomto bodě mnozí komentátoři souhlasí, včetně překladatelů NIV z roku 2011 , jehož červená písmena končí veršem 15). Text jasně říká, že Bůh „miloval“ svět a „dal“ svého Syna. Tyto věci už byly hotové, ne budoucí události. Had je „vyzdvižen“, Kristus je „vyzdvižen“, že Bůh „miluje“ svět a že Bůh „dal“ svého Syna – všechna tato slovesa v čase aoristu a všechna se vztahují k minulým událostem. To je důvod, proč dokonce i anglické verze říkají, že Bůh „dal“ svého Syna místo „dá“ ho.
Jak tedy ortodoxní komentátoři vysvětlují tyto minulé napjaté události, zejména to, jak Bůh údajně „dal“ svého Syna dlouho předtím, než Ježíš zemřel? R. C. H. Lenski, v mnoha věcech velmi dobrý komentátor, vysvětluje slovesa minulého času takto: „Toto sloveso ‚dal‘ skutečně odkazuje na akt, který se odehrál na onom světě, kde by jakékoli zohlednění času bylo nedostatečné, což znamená pouze to, že jsme ubohým lidským způsobem, když mluvíme o věcech, které nás přesahují.“b Jinými slovy, Lenski tvrdí, že když Bible říká, že Bůh „dal“ svého Syna dříve, než ho skutečně „dal“, bylo to proto, že se událost stala jiný svět“, kde se čas nepočítá jako my. Toto vysvětlení je vymyšlené a ignoruje prosté čtení řečtiny. Tvrdíme, že není třeba vymýšlet tak bizarní vysvětlení veršů, které lze číst a pochopit jednoduchým a přímočarým způsobem. Koneckonců, existuje nějaké jiné místo, o kterém Ježíš mluví způsobem, kterému nemůžeme jednoduše porozumět, ale musíme ho vysvětlit tím, že Ježíš mluvil o budoucí události v minulosti, protože ten akt „se stal na onom světě“? Podle našich znalostí určitě ne.
Kromě prostého a přímočarého čtení řeckého textu, který umísťuje události po verši 12 do minulosti, je dalším důvodem, proč se domnívat, že Ježíš přestal mluvit ve verši 12 a verš 13 obnovuje vyprávění o Janovi, to, že od verše 3 k verši 12, kdykoli Ježíš mluví, používá „já“. Po verši 12 však najdeme v textu zájmeno ve třetí osobě „on“. Logickým důvodem tohoto posunu je, že od verše 13 apoštol Jan psal o „něm“. Ve verši 3 Ježíš mluví a říká: „Říkám. Ve verši 5 říká: "Říkám." Ve verši 7 říká: "Řekl jsem." Ve verši 11 říká: „Říkám“ a ve verši 12 říká: „Řekl jsem“ a „Říkám“. Ve verši 13 dochází k náhlému posunu. Už nevidíme „já“, vidíme „jeho“ a další odkazy na Ježíše ve třetí osobě. Například ve verši 13 text odkazuje na „toho“ z nebe a ve verši 14 místo toho, aby řekl „každý, kdo ve mne věří“ (což Ježíš mnohokrát udělal v Janově evangeliu, srov. Jan 6: 35, 37; a Jan 12:44, 46); Když jsou zvažovány důkazy, slova od Jana 3:13 do konce kapitoly nevyřkl Ježíš, ale napsal je vypravěč, apoštol Jan, dlouho po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevstoupení.
"ale ten, který sestoupil z nebe." Bylo řečeno, že něco pochází od Boha nebo pochází z nebe, pokud byl Bůh jeho zdrojem. Například Jakub 1:17 říká, že každý dobrý dar je „shůry“ a „sestupuje“ od Boha. Co tím James myslí, je jasné. Bůh je Autorem a zdrojem dobrých věcí v našem životě. Bůh pracuje v zákulisí, aby poskytl to, co potřebujeme. Tento verš neznamená, že dobré věci v našich životech přicházejí přímo z nebe. Fráze „ten, kdo sestoupil z nebe“ v Janovi 3:13 je třeba chápat stejně, jako rozumíme Jakubovým slovům – že Bůh je zdrojem Ježíše Krista, kterým byl. Kristus byl Boží plán a Bůh pak přímo zplodil Ježíše.
[Další informace o Ježíšovi, který přichází z nebe nebo je poslán Bohem, naleznete v komentářích k Janovi 6:38 a 6:57.]
Existují také další verše, které říkají, že Ježíš byl „poslán od Boha“, což je fráze, která ukazuje Boha jako konečný zdroj toho, co je posláno. Jan Křtitel byl muž „poslaný od Boha“ (Jan 1:6) a byl to on, kdo řekl, že Ježíš „přichází shůry“ a „přichází z nebe“ (Jan 3:31). Když chtěl Bůh lidem říci, že jim požehná, když budou dávat desátky, řekl jim, že otevře okna „nebe“ a vylije požehnání (Mal. 3:10). Všichni samozřejmě rozuměli použitému idiomu a nikdo nevěřil, že Bůh doslova sesype věci z nebe. Věděli, že tato fráze znamená, že původem požehnání, která obdrželi, je Bůh. Ještě dalším příkladem je, když Kristus mluvil a řekl: „Odkud byl
Janův křest? Z nebe nebo lidského původu?" (Matouš 21:25). Samozřejmě, že Janův křest by byl „z nebe“, kdyby byl zdrojem zjevení Bůh. John ten nápad nedostal sám od sebe, přišel „z nebe“. Tento verš objasňuje idiom: věci mohou být „z nebe“, tj. od Boha, nebo mohou být „s muži." Tento idiom je stejný, když se používá o Ježíši. Ježíš je „z Boha“, „z nebe“ nebo „shůry“ v tom smyslu, že Bůh je jeho Otec, a tedy jeho původ.
Myšlenka přijít od Boha nebo být Bohem poslána je také objasněna Ježíšovými slovy v Janovi 17. Řekl: „Jak jste mě poslali do světa, tak jsem já poslal do světa je.“ (Jan 17:18). Dokonale rozumíme tomu, co měl Kristus na mysli, když řekl: „Poslal jsem je do světa“. Myslel tím, že nás pověřil nebo jmenoval. Toto prohlášení neznamená, že jsme byli v nebi s Kristem a poté jsme se inkarnovali do těla. Kristus řekl: "Jak jsi mě poslal, já jsem poslal je." Takže stejným způsobem, jakým nás poslal Kristus, bychom měli chápat frázi, že Bůh poslal Krista.
"Kdo je v nebi." Tato poslední fráze tohoto verše, jak se objevuje v KJV a REV, je v novořeckých textech vynechána, ale její původnost je stále sporná. Ačkoli novořecké texty jako Nestle-Aland a text SBL tuto frázi vynechávají a moderní anglické Bible založené na těchto textech ji také vynechávají, existuje dobrý důvod se domnívat, že učenci sestavující tyto moderní texty udělali v tomto případě chybu. Důvod, proč moderní texty tuto frázi vynechávají, je ten, že je vynechána v egyptských textech (alexandrijská textová rodina). Přestože egyptští svědci mají velkou váhu, nejsou konečným slovem o originalitě žádného verše. Tato fráze je zahrnuta v textech každé jiné rodiny řeckých textů a je také v raných textech jiných než řeckých, jako jsou syrské, koptské a arménské texty.
Když je slovo nebo fráze v některých řeckých rukopisech, ale ne v jiných, učenci obvykle používají řadu testů, aby se pokusili rekonstruovat původní text. Jedním z těchto testů je: „Co říkají nejstarší texty? Další je: "Existuje čtení, které je dominantní mezi všemi různými skupinami textů a ranými verzemi, které jsou v jiných jazycích?" Velmi důležitým testem je: "Které čtení je nejtěžší?" To je důležité, protože písaři obvykle brali obtížná čtení, buď obtížná gramaticky, nebo obtížně srozumitelná, a zjednodušovali je. V tomto verši je test „obtížnosti“ velmi důležitý, protože rané egyptské texty tuto frázi vynechávají, ale z čistého hlediska „obtížnosti“ je mít frázi jako součást verše mnohem obtížnější než ji nemít. Bez něj se verš čte jednodušeji. Důkazy o testu „obtížnosti“ a zejména v kombinaci se skutečností, že pouze egyptské texty tuto frázi vynechávají, by nás vedly k závěru, že fráze je původní. Jedna věc je jistá: frázi buď vymysleli písaři a přidali ji k původnímu textu, nebo byla původní a byla z původního textu vypuštěna. To nás vede k otázce: „Existují historické faktory, které by písaře přiměly změnit text tak či onak? Uvidíme, že existoval důvod, proč egyptští zákoníci vymazali frázi „kdo je v nebi“.
Fráze „kdo je v nebi“ je obtížná, protože podle křesťanské tradice slova ve verši 13 pronesl Ježíš, když byl v Jeruzalémě a mluvil s Nikodémem (což není správné, jak jsme viděli výše). Takže skutečnost, že verš říká „kdo je v nebi“, vytvořila obrovský problém. Jak mohla Bible říci, že Ježíš byl v nebi, když byl na zemi a mluvil s Nikodémem? Písaři měli snadné řešení tohoto problému: vynechat obtížná slova. I když je snadné pochopit, proč by egyptský písař chtěl tato slova vynechat, nikdo nikdy nedokázal uvést důvod, proč by kterýkoli písař chtěl tato slova vymyslet a dát je do Bible. Zdá se, že neexistuje žádný dobrý důvod, proč by raný písař dodal „kdo je v nebi“ k verši, který by se bez něj četl mnohem jasněji.
Zatímco fráze „kdo je v nebi“ se běžnému čtenáři zdá nemístná, ještě více to platilo v Egyptě, kde probíhaly obrovské debaty o Božství Kristově a kde mnoho zákoníků nevěřilo v Trojici. Přinejmenším trojiční zákoníci věřili, že Ježíš může být zároveň na zemi i v nebi, takže by neviděli potřebu verš upravovat vynecháním fráze (R. C. H. Lenski je příkladem trinitárního komentátora, který nemá problém s tím, že Ježíš je zároveň v nebi i na zemi: „…je zde i stále v nebi.“c Ale pro netrinitární zákoníky v Egyptě by nedávalo vůbec žádný smysl, že by Ježíš mohl být na na zemi a v nebi zároveň, takže v Egyptě by byl tlak na vynechání obtížné fráze „kdo je v nebi“.
Na základě testů, které se obvykle používají k určení, které texty jsou originální, a na základě skutečnosti, že správně pochopená fráze dává dokonalý smysl, tvrdíme, že fráze je originální. Netrinitární zákoníci v Egyptě odstranili frázi o tom, že Syn člověka je v nebi, protože ji špatně pochopili a viděli to jako rozpor v textu.
Ale pokud je výraz „kdo je v nebi“ originální, znamená to, že vysvětlením je víra v Trojici? rozhodně ne. Klíčem k pochopení Jana 3:13 není to, že Ježíš byl na zemi a v nebi zároveň, ale spíše to, že Ježíš nepronesl slova zaznamenaná v Janovi 3:13. Jak jsme viděli v předchozím komentáři k tomuto verši, existuje velmi jednoduchá odpověď na to, proč je v textu fráze „kdo je v nebi“: Ježíš byl v nebi a ta slova neříkal Ježíš, ale napsal je. apoštolem Janem jako součást vyprávění kapitoly. Ale proč by to zákoníci, dokonce i egyptští, nepoznali? Mělo zahrnutí fráze jiné důsledky kromě Trojice? Odpověď je ano, stalo. Verš 13 (a také Jan 3:14-21) byl také tradičně připisován Ježíši kvůli jeho implikacím o stavu mrtvých. Teologové a znalci Bible dobře chápou, že nikdo nemohl jít do nebe, než Ježíš zemřel a zaplatil za hříchy lidstva. Protože každý člověk má hřích, pokud by i jeden člověk mohl jít do nebe předtím, než Ježíš zemřel za hříchy lidstva, pak by to znamenalo, že lidé by mohli jít do nebe, aniž by za své hříchy zaplatili, a tak Ježíš nemusel zemřít. platit za hříchy – smrt Mesiáše se stala zbytečnou. Ale v prvním století se běžně věřilo, že lidské duše žijí dál po smrti těla, a pokud duše spravedlivých lidí, jako Abraham a Sára, nemohly jít do nebe, kam šly? Víme, že Bible ve skutečnosti učí, že když člověk zemře, je mrtvý a leží v zemi a čeká na vzkříšení, ale raná církev této pravdě pevně nevěřila a dodnes se jí příliš nevěří. Židé, kteří byli farizeové, kteří se znovuzrodili a připojili se k rané církvi, věřili v bezprostřední život po smrti, stejně jako Řekové a Římané. To znamenalo, že noví obrácení ke křesťanství, Židé i pohané, přinesli do Církve víru, že duše žila po smrti těla. Skutečnost, že Pavel musel psát o tom, co se stane, když lidé zemřou (1. Korintským 15), ukazuje, že o tom bylo rozdělení, i když apoštolové ještě žili, a brzy po smrti apoštolů víra, že duše (nebo duch) pokračování života poté, co člověk zemřel, bylo docela pevně stanoveno jako ortodoxie. Tak to bylo a stále je běžná víra, že duše věřících, kteří zemřeli před časem Ježíše Krista, šli na místo čekání, které někteří teologové označují jako „ráj“, a je to údajně podobné Abrahamovu ňadru v Lukášovi. 16. Co se podle ortodoxního učení stalo se spravedlivými dušemi v ráji, které čekaly na Ježíšovu smrt a vzkříšení? Čekali v „Ráji“, dokud Ježíš nevystoupil do nebe, a v té době vzal všechny ty spravedlivé duše s sebou do nebe. Nyní můžeme vidět, jak by Jan 3:13 mohl způsobit problémy lidem, kteří věřili, že duše po smrti žije dál. Protože Jan 3:13 říká, že „nikdo nevystoupil do nebe“, jestliže tato slova pronesl sám Ježíš, pak nauka o bezprostředním životě po smrti nebyla zpochybněna a nebyla ohrožena. Ježíš byl stále na zemi a mluvil s Nikodémem, takže duše spravedlivých mrtvých stále čekaly v ráji. Jestliže však verš 13 byl slovy Jana vypravěče a byl napsán poté, co Ježíš vystoupil do nebe, pak má nauka o bezprostředním životě po smrti problémy. Jestliže Jan napsal slova „nikdo nevystoupil do nebe“ dlouho poté, co Ježíš vystoupil, pak když Ježíš vystoupil do nebe, nevzal s sebou spravedlivé duše. Nebyl by žádný důvod, aby spravedlivé duše byly v „čekací zóně“ po Ježíšově nanebevstoupení, takže pokud nešly s Ježíšem nahoru do nebe, pak je logické, že ortodoxní učení, že duše žije dál po smrti těla, je špatně a že když lidé zemřou, jsou ve skutečnosti úplně mrtví a v hrobě a čekají na vzkříšení nebo vytržení (o čemž tvrdíme, že je pravým učením Písma). Při zkoumání Jana 3:13 textové důkazy podporují závěr, že poslední fráze je původní: Ježíš vystoupil do nebe a byl v nebi, ale nikdo jiný v nebi nebyl. Tvrdíme také, že textové důkazy ukazují, že Ježíš tento verš nemluvil, ale že je spíše součástí vyprávění Janova evangelia. Díky tomu je tento verš jedním z mnoha veršů v Bibli, které učí, že nikdo není v nebi. Mrtví spí, dokud Ježíš nepřijde a nevzkřísí je při vytržení, při prvním vzkříšení nebo při druhém vzkříšení. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2025 @ 09:28:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Tohle je Mikime, přece nehoráznost!
Prohlašuješ tu jasné znění Božího slova za vyslovenou lež! To je hřích proti Duchu svatému!
Schází ti úcta k Božímu slovu! V tomto ti já už pomoci nedokážu.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 21:45:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To není lež, ale z mnoha napsaných logických důvodů pravda, kterou Ty odmitáš a stavíš se proti Ježíši i proto Bohu. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:54:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | (J 3,10 ...) Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Ježíš ve svém božství je všudypřítomný - je tedy i na zemi v těle - je stejně tak i spolu s Otcem v nebi.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Neděle, 26. leden 2025 @ 15:30:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 3:31„Kdo přichází shůry, je nade vším. Kdo je ze země, je ze země a mluví o zemi. Kdo přichází z nebe, je nade vše.
"Ten, kdo přichází." Existují důkazy, že Jan 3:31-35 není pokračováním řeči Jana Křtitele, ale jsou to slova pisatele Janova evangelia, který přebírá vyprávění poté, co cituje Jana: „Musí se zvětšit, ale Musím se zmenšit“ (Jan 3:30). Například prohlášení, že Ježíš byl „nade vším“, bylo mnohem více chápáno a prokazatelné poté, co Ježíš vystoupil do nebe. Také výrok v Janovi 3:35, že Bůh „dal všechno“ Synovi, byl pravdivý po jeho vzkříšení (Mt 28:18). Slovo „přichází“ je substantivizované přítomné příčestí a frázi by se dala přeložit „Přicházející shůry je nade vším“. Označení „Přicházející“ bylo akceptovaným označením pro přicházejícího Mesiáše, a to jak před jeho příchodem, tak po něm (srov. Židům 10:37; také Římanům 5:14, které používá jiné sloveso). "Kdo přichází shůry, je nade všemi." Tato věta a věta na konci verše: „Ten, kdo přichází z nebe, je nade všemi“ říkají totéž. Ježíš Kristus, Mesiáš, je skutečně „nade vše“. Fráze „přijít shůry“ a „přijít z nebe“ to mohou znamenat doslova, například pokud text mluvil o andělech přicházejících na zem. Avšak v tomto kontextu, když mluvíme o Ježíši, znamená to přijít nebo být poslán od Boha. Skutečnost, že Ježíš byl poslán z nebe, tedy od Boha, nám ukazuje, že nebyl Bohem. Význam je zde stejný jako dříve v kapitole, Jan 3:2, kdy Nikodém řekl, že on a další věděli, že Ježíš je „učitel poslaný od Boha“. Nikodém si nemyslel, že Ježíš je „Bůh“ nebo součást Trojice, ani nevěřil, že se Ježíš „vtělil“. Tak co tím myslel? Jednoduše tím myslel, že věděl, že Ježíš byl pověřen a zmocněn Bohem, aby vykonal práci, kterou mu Bůh dal, stejně jako byli Bohem posláni dávní proroci (2 Par 24:19; Jer 7:25; 25:4 26:5;
Jan 6:38
Sestoupil jsem z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
Trinitářský nárok
Trinitáři tvrdí, že již existující Syn sestoupil z nebe dolů na zem a vtělil se do lůna Marie.
Tvrzení vs. fakta
Biblická fakta nám ukazují, že Ježíš o sobě, lidském těle, mluví jako o Slovu Božím, které na něj sestoupilo v Duchu z nebe, když byl pokřtěn u řeky Jordán. Protože zachoval Slovo svého Otce, Slovo, které sestoupilo z nebe v Duchu, se stalo tímto tělem jménem Ježíš.
Problémy s reklamací
1. Jeho tělo nesestoupilo z nebe
Je velmi důležité pečlivě zvážit vše, co Ježíš řekl. Řekl, že Boží chléb je „to, co sestupuje z nebe a dává život světu“.
Takže z definice Boží chléb musí být dvě věci: (1) cokoli, co sestoupilo z nebe, a (2) to dává život světu. Boží chléb je tedy nutně něco, co sestoupilo z nebe. Ale nyní si všimněte, co také řekl Ježíš.i chléb, který já dám za život světa, je mé tělo... Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Toto je chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli a umírali; kdo jí tento chléb, bude žít navěky.6:51-58.
Boží chléb je to, co sestupuje z nebe a dává život světu. Ježíš pak označil za své tělo Boží chléb, který sestupuje z nebe a dává světu život. Jeho tělo však doslova nesestoupilo z nebe. To je bod obratu ve správném pochopení Ježíše a správné interpretaci jeho slov. Nechť čtenář pochopí, že Boží chléb, který dává život světu, je nutně ten, který sestupuje z nebe. Trinitářský výklad tohoto verše s tímto problémem nepočítá a trvá na tom, že již existující Slovo/Logos (Bůh Syn) se stal tělem, problém neřeší. Jeho tělo nesestoupilo z nebe a Chléb života je nutně tím, co sestupuje z nebe. Ale říká nám, že jeho tělo je skutečně tím Božím chlebem, který sestupuje z nebe a dává život světu. Jak to tedy může být? Janovo evangelium poskytuje odpovědi.Je to Duch, který dává život; tělo nic neprospívá; slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou Život. Jan 6:63.
2. Jsem Živý chléb, který sestupuje z nebe
"Tělo a krev" odkazuje na lidstvo. Protože je to jeho tělo, které dává život světu, víme, že když Ježíš říká, že je Chléb života, má na mysli své lidství, své tělo.
Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe; bude-li kdo jíst z tohoto chleba, bude žít navěky; a chléb, který já dám za život světa, je mé tělo. 6:51
Vpravdě, amen, pravím vám, nebudete-li jíst maso Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji díky Otci, tak i ten, kdo jí mě, bude žít díky mně. Toto je chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli a umírali; kdo jí tento chléb, bude žít navěky. 6:53-58
Také z tohoto důvodu Ježíš říká následující:
Neusilujte o pokrm, který hyne, ale o pokrm, který přetrvává k životu věčnému, který vám dá Syn člověka. 6:27
Vpravdě, amen, pravím vám, nebudete-li jíst maso Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 6:53
Co když potom uvidíte syna člověka stoupat tam, kde byl předtím? 6:62. Viz také 3:13.
Jídlo/chléb, které jim tento člověk dal, byla slova Boží: „všichni budou vyučeni Bohem“ (6:45). Když Ježíš používá slovo „já“ jako v „Já jsem chléb“, jde o odkaz na něj jako na člověka z těla, syna člověka.
Trinitářské tvrzení neřeší jeho vlastní dilema. Chléb, který (1) sestupuje z nebe a (2) dává život světu, je jeho tělo a krev.
Analýza faktů
1. Chléb Boží, chléb života
V Písmu je chléb Boží neboli chléb života Božím slovem. Když byl například Ježíš v pokušení proměnit kameny v chléb, odpověděl slovy:
Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.
Matouš 4:4
V Božím Slově je život. Konzumujeme tento chléb tím, že to děláme, to znamená, že konzumujeme Boží slovo tím, že děláme Jeho slovo. Ježíš konzumoval Boží chléb tím, že to dělal, a byl to jeho pokrm pro věčný život (4:34; 12:49-50). Podobným způsobem říká těmto Židům musí „sníst“ jeho maso. Říká jim, že musí dělat slovo Boží, které ztělesňuje; musí se stát jako Ježíš a následovat ho, protože následovat ho znamená poslouchat slovo
Boha Otce. U Matouše 4:4 Ježíš citoval z Deuteronomia. Všimněte si, co říká v Deuteronomiu ve srovnání s jeho učením v Janovi 6: Budeš pamatovat na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl po poušti těch čtyřicet let, aby tě pokořil a zkoušel, aby poznal, co je ve tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho přikázání nebo ne. 3 Ponížil tě, nechal tě hladovět a nakrmil tě mannou, kterou jsi neznal ani tví otcové, aby ti dal pochopit, že nejen chlebem je člověk živ, ale vším, co jde. z úst Páně. Deuteronomium 8:2-3. Naši otcové jedli mannu na poušti; jak je psáno: "Dal jim jíst chléb z nebe." Ježíš jim pak řekl: "Amen, amen, pravím vám, není to Mojžíš, kdo vám dal chléb z nebe, ale je to můj Otec, kdo vám dává pravý chléb z nebe. Neboť chléb Boží je to, co sestupuje z nebe a dává život světu." Potom mu řekli: "Pane, vždy nám dej tento chléb." 6:31-34.
Chléb Boží je Slovo Boží a my tímto chléb „jíme“ nebo jíme. Ježíš dodržoval Slovo svého Otce (8:55) a tímto způsobem konzumoval chléb Boží. A to je důvod, proč říká: „Mým pokrmem je činit vůli Toho, který mě poslal, a dokončit své dílo (4:34) a „Jako mě poslal živý Otec, a já žiji kvůli Otci, ten, kdo jí budu žít díky mně“ (6:57). Ježíš je právě naučil pracovat pro chléb, který zůstává k životu věčnému (6:27). Plnění Boží vůle, Jeho Slova, je to, co nám dává věčný život (Matouš 7:21-27; 1. Jan 2:17). Když se učedníci dotazovali na chléb k jídlu, Ježíš řekl: „Mým pokrmem je činit vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo“ (4:34) a ze stejného důvodu řekl: „Ten, kdo jí mé tělo a pije mou krev zůstává ve mně a já v něm, jako mě poslal živý Otec a já žiji kvůli Otci, tak i ten, kdo jí mě, bude žít kvůli mně (6:56-. 57 Musíme jíst, abychom žili, abychom měli život, takže jíme chléb, který nám dává život, ale pokud chceme věčný život, musíme jíst chléb Boží a ten chléb činí vůli Otce (viz 6:27). jídlo mělo plnit Otcovu vůli, proto řekl: "Žiji díky Otci." Ježíš později řekl svým učedníkům: "Jako Otec poslal mne, i já posílám vás" (20:21). poslal je tak, že do nich vdechl Ducha Duch sestoupil na Ježíše a Otec v něm přebýval (14:10. Tak jako Otec poslal Ježíše a jeho pokrm měl činit Otcovu vůli. žil kvůli Otci, Ježíš pak poslal své učedníky a ti žijí díky Ježíši, který v nich zůstává, ten, který je Boží Slovo, se stal tělem. Ve [Slovu] byl život a život byl světlem lidí. 1:4 To, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotýkali rukama, ohledně Slova života a života, se projevilo, a viděli jsme, svědčíme a hlásáme ty věčný život, který byl u Otce a zjevil se nám. 1. Jana 1:1-2. 2. Chléb je Jeho Tělo Během tohoto učení
Ježíš hovořil o pojídání jeho těla. Dokonce řekl, že jeho maso je skutečným jídlem, a pokud nebudete jíst jeho maso, nemáte v sobě žádný život. Ale pochopme, že Slovo Boží, které nám dává život, se stalo tělem. Proto se Boží Slovo stalo Ježíšovým tělem. Jíst Ježíšovo tělo by znamenalo konzumovat Boží Slovo. Jak konzumujeme Boží slovo? Tím, že to udělám. To, o čem zde Ježíš skutečně mluví, je podobné tomu, co říká Pavel o připodobnění k obrazu Božího syna (Římanům 8,29; Flp 3,10-11; srov. 2 Kor 3,17-18). Všimněte si, jak se Ježíš vysvětluje svým učedníkům: Je to Duch, který dává život; tělo nic neprospívá; slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život. 6:63. Slova, která mluvil, byla Duch a životodárná. Ježíš nám v Janově evangeliu mnohokrát připomíná, že mluvil slova Boha Otce. Všimněte si, co řekl v tomto učení, "všechny budou vyučovány Bohem." Tito Židé byli v tuto chvíli vyučováni Bohu Otci. Ale Boží Slovo, které musíme dělat, je to, co nám dává život; toto je chléb Boží, díky němuž má člověk život věčný. Ježíšův jazyk o jedení jeho těla nám připomíná, že musíme konzumovat Boží chléb, Jeho Slovo, tím, že to skutečně děláme. Slovo se stalo tím tělem jménem Ježíš, protože dodržoval Slovo svého Otce a stalo se ztělesněním Božího Slova, Chléb Boží. Vzhledem k tomu, že Ježíš je tělesným ztělesněním Božího Slova (protože ho poslouchal), konzumujeme Boží Slovo tím, že následujeme Ježíše a stáváme se jako on. 3. Prorok V hebrejském a řeckém myšlení jsou „dech“ a „duch“ téměř synonymní pojmy. Člověk nebude žít chléb sám, ale každým Slovem, které vychází z úst Božích. Když mluvíme, naše slovo se nese v duchu našich úst, našeho dechu. Stejně tak je Boží Slovo neseno v Duchu svatém, který sestupuje na jeho proroky. Slovo Boží přišlo k Ježíšovi, když na něj sestoupil Duch Boží, když byl Janem pokřtěn u Jordánu. Připomeňte si nyní, jak se Ježíš objasnil, když řekl, že je to Duch, který nám dává tento život, o kterém mluví v Janovi 6.
V Janovi 6 Ježíš rozmnožil chleby. A pak lidé prohlásí, že on je Prorok, který měl přijít na svět (6:14). Prorok byl někdo, kdo mluvil Boží slovo a předal toto poselství Božímu lidu. Když na něj sestoupil Duch a sdělil mu to Slovo, promluvil Boží Slovo. Stejně tak Slovo Boží přišlo k Ježíšovi, když na něj při křtu sestoupil Duch z nebe. A zachovával Slovo svého Otce (8:55).
Ježíš je zaslíbený prorok (1:45; 6:14; Dt 18:15-19). Byl zaslíbeným Mesiášem. V tomto ohledu byl Ježíš jiný než všichni ostatní proroci, kteří ho předcházeli. Velcí proroci dávných dob jednoduše předali zprávu o něčem jiném. Ale Ježíš BYL to poselství. Musel se stát oním zaslíbeným prorokem, o kterém bylo prorokováno. Boží Slovo již bylo vysloveno, když dal slib. Nyní se Ježíš musel stát projevem zaslíbení. Nebyl to jen prorok, který mluvil o jiných věcech jako ostatní proroci. Ježíš musel být projevem předchozích Božích zaslíbení; musel se stát projevem toho Slova Božího. Byl to Prorok, který „přicházel na svět“. Očekávalo se, že se stane Božím slovem zaslíbení.
4. Jste to, co jíte
Když sníme krajíc chleba, stane se z nás a my se jím staneme. Ježíš, muž z těla, se stal Slovem Otce a Slovo se stalo jím, člověkem z těla. Toto Slovo sestoupilo z nebe v Duchu, který dává život. Být veden Duchem k plnění Božího Slova, Jeho Chléb, je místem, kde lze nalézt věčný život. Protože se Ježíš stal tělesným ztělesněním tohoto Slova a toto Slovo se vtělilo do těla známého jako Ježíš, lidská bytost Ježíš mohla říci dvě věci: (1) Sestoupil jsem z nebe a (2) Chléb, který dává život svět je mé tělo. On, toto tělo, nyní byl tím Slovem, které na něj sestoupilo z nebe v Duchu.
To Slovo, které sestoupilo k Ježíšovi, se jím stalo, tělem. Stal se jím, protože vždy plnil vůli svého Otce (ať čtenář vidí, co říká 6:38 o Boží vůli). Boží slovo sděluje jeho vůli. Protože toto tělo jménem Ježíš vždy konalo vůli svého Otce, to Slovo se jím stalo. Byl projevem Boží vůle ve všem, co říkal a dělal. Byl projevem Božího Slova slovem i skutkem. Protože vždy poslouchal, dával tělesným příkladem a dokonale zobrazoval Slovo Boží. Tímto způsobem se Slovo stalo tělem, a proto Ježíš v učení Chléb života odkazuje na své tělo. Tělo Ježíš JE tím, čím ho to Slovo povolalo, a proto mohl říci: "Sestoupil jsem z nebe." Slovo, které sestoupilo z nebe v Duchu, se stalo tímto tělem Ježíšem, protože řekl a udělal vše, co ho toto Slovo povolalo dělat a být. Kvůli tomu BYL Otcovo Slovo, které sestoupilo na Ježíše z nebe v Duchu.
Závěr
Kontextová fakta v Janově evangeliu nám říkají, že Boží chléb jsou slova, která tento tělesný člověk mluvil a která dávají život, slovo Boží, které přijal v Duchu a ztělesnil poslušností. Konzumace tohoto chleba tím, že to dělá, dává život. Ježíšovým pokrmem bylo konat Otcovu vůli, a proto také řekl, že žije díky Otci. Dodržoval Slovo svého Otce, a proto se stal tělesným ztělesněním Božího Slova, které sestoupilo z nebe v Duchu. Spotřeboval Boží Slovo a ten chléb se stal jím a on se jím stal. Z tohoto důvodu mohl Ježíš identifikovat chléb, který sestupuje z nebe, jako své tělo. Když tedy říká: „Sestoupil jsem z nebe,“ má na mysli lidské tělo, které se sjednotilo s Božím Slovem, stejně jako později říká o jeho lidském tělu: „TO je chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli a zemřeli, kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Mluví o sobě jako o lidské bytosti z těla, která se stala ztělesněním Božího Slova, která na něj sestoupila v Duchu u Jordánu, Boží chléb, který byl jeho pokrmem, to znamená, aby dokončil dílo svého Otce. .
Poznámka: Nechť čtenář také pochopí, že Jan chce, abychom tyto věci znali, abychom neupadli do antikristovského omylu z 1. Jana 4:2. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2025 @ 09:40:04 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Jeho tělo nesestoupilo z nebe...."...
Nikdo tu přece netvrdí, že Ježíšovo tělo sestoupilo z nebe!
Vytvoříš si, Mikime, nejprve fiktivní pitomost a pak ji tu statečně vyvracíš!
Boží Syn sestoupil z nebe - vtělil se, přijal lidskou přirozenost člověka Ježíše. Ale věčným Božím Synem zůstává stále stejným!
Od okamžiku vtělení se ale stalo cosi neslýchaného - sám člověk Ježíš se vtělením Božího Syna stal neoddělitelně a už navěky Bohem - "lidské" bylo přijato do božského - do Boží rodiny! Boží Syn se nevtělil do žádného cizího člověka - sám se stal tímto člověkem už od početí. A toto je neslýchané tajemství Boží lásky, které nám třeba jen respektovat, přijmout.
Když Ježíš při poslední večeři pozvedá chléb, který předtím požehnal a prohlašuje o něm, že tento chléb se stal jeho tělem (a dává jej církvi jako pokrm k věčnému životu) - hovoří o konkrétním hmotném chlebě a o konkrétním hmotném vínu, které se stalo jeho krví ke spáse světa.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 21:48:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ne Boží Syn nesestoupil u nebe, aby se vtělil, ale byl zplozen Svatým duchem skrze Marii, které se narodil a poprvé tak vešel do své existence a nikdy před tím neexistoval (všechny verše byly už vysvětleny). |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 10:59:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jak potom mohl Ježíš prohlašovat, že jeho království není z tohoto světa?
Pročpak o něm Písmo říká, že je to "člověk z nebe"?
(J 6,38) Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.
(J 6,51) Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“ |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 13:36:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 6:38
Sestoupil jsem z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
Trinitářský nárok
Trinitáři tvrdí, že již existující Syn sestoupil z nebe na zem a vtělil se do lůna Marie.
Tvrzení vs. fakta
Biblická fakta nám ukazují, že Ježíš o sobě, lidském těle, mluví jako o Slovu Božím, které na něj sestoupilo v Duchu z nebe, když byl pokřtěn u řeky Jordán. Protože zachoval Slovo svého Otce, Slovo, které sestoupilo z nebe v Duchu, se stalo tímto tělem jménem Ježíš.
Problémy s reklamací
1. Jeho tělo nesestoupilo z nebe
Je velmi důležité pečlivě zvážit vše, co Ježíš řekl. Řekl, že Boží chléb je „to, co sestupuje z nebe a dává život světu“. Takže z definice Boží chléb musí být dvě věci: (1) cokoli, co sestoupilo z nebe, a (2) to dává život světu. Boží chléb je tedy nutně něco, co sestoupilo z nebe. Ale nyní si všimněte, co také řekl Ježíš.i chléb, který já dám za život světa, je mé tělo... Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Toto je chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli a umírali; kdo jí tento chléb, bude žít navěky.6:51-58. Boží chléb je to, co sestupuje z nebe a dává život světu. Ježíš pak označil za své tělo Boží chléb, který sestupuje z nebe a dává světu život. Jeho tělo však doslova nesestoupilo z nebe. To je bod obratu ve správném pochopení Ježíše a správné interpretaci jeho slov. Nechť čtenář pochopí, že Boží chléb, který dává život světu, je nutně ten, který sestupuje z nebe. Trinitářský výklad tohoto verše s tímto problémem nepočítá a trvá na tom, že již existující Slovo/Logos (Bůh Syn) se stal tělem, problém neřeší. Jeho tělo nesestoupilo z nebe a Chléb života je nutně tím, co sestupuje z nebe. Ale říká nám, že jeho tělo je skutečně tím Božím chlebem, který sestupuje z nebe a dává život světu. Jak to tedy může být? Janovo evangelium poskytuje odpovědi.
Je to Duch, který dává život; tělo nic neprospívá; slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou Život. Jan 6:63.
2. Jsem Živý chléb, který sestupuje z nebe
"Tělo a krev" odkazuje na lidstvo. Protože je to jeho tělo, které dává život světu, víme, že když Ježíš říká, že je Chléb života, má na mysli své lidství, své tělo.
Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe; bude-li kdo jíst z tohoto chleba, bude žít navěky; a chléb, který já dám za život světa, je mé tělo. 6:51
Vpravdě, amen, pravím vám, nebudete-li jíst maso Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji díky Otci, tak i ten, kdo jí mě, bude žít díky mně. Toto je chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli a umírali; kdo jí tento chléb, bude žít navěky. 6:53-58 Také z tohoto důvodu Ježíš říká následující:
Neusilujte o pokrm, který hyne, ale o pokrm, který přetrvává k životu věčnému, který vám dá Syn člověka. 6:27
Vpravdě, amen, pravím vám, nebudete-li jíst maso Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 6:53
Co když potom uvidíte syna člověka stoupat tam, kde byl předtím? 6:62. Viz také 3:13.
Jídlo/chléb, které jim tento člověk dal, byla slova Boží: „všichni budou vyučeni Bohem“ (6:45). Když Ježíš používá slovo „já“ jako v „Já jsem chléb“, jde o odkaz na něj jako na člověka z těla, syna člověka.
Trinitářské tvrzení neřeší jeho vlastní dilema. Chléb, který (1) sestupuje z nebe a (2) dává život světu, je jeho tělo a krev.
Analýza faktů
1. Chléb Boží, chléb života
V Písmu je chléb Boží neboli chléb života Božím slovem. Když byl například Ježíš v pokušení proměnit kameny v chléb, odpověděl slovy:
Nejen chlebem bude člověk živ, ale
každým slovem, které vychází z Božích úst. Matouš 4:4 V Božím Slově je život. Konzumujeme tento chléb tím, že to děláme, to znamená, že konzumujeme Boží slovo tím, že děláme Jeho slovo. Ježíš konzumoval Boží chléb tím, že to dělal, a byl to jeho pokrm pro věčný život (4:34; 12:49-50). Podobným způsobem říká těmto Židům musí „sníst“ jeho maso. Říká jim, že musí dělat slovo Boží, které ztělesňuje; musí se stát jako Ježíš a následovat ho, protože následovat ho znamená poslouchat slovo Boha Otce. U Matouše 4:4 Ježíš citoval z Deuteronomia. Všimněte si, co říká v Deuteronomiu ve srovnání s jeho učením v Janovi 6: Budeš pamatovat na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl po poušti těch čtyřicet let, aby tě pokořil a zkoušel, aby poznal, co je ve tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho přikázání nebo ne. 3 Ponížil tě, nechal tě hladovět a nakrmil tě mannou, kterou jsi neznal ani tví otcové, aby ti dal pochopit, že nejen chlebem je člověk živ, ale vším, co jde. z úst Páně. Deuteronomium 8:2-3. Naši otcové jedli mannu na poušti; jak je psáno: "Dal jim jíst chléb z nebe." Ježíš jim pak řekl: "Amen, amen, pravím vám, není to Mojžíš, kdo vám dal chléb z nebe, ale je to můj Otec, kdo vám dává pravý chléb z nebe. Neboť chléb Boží je to, co sestupuje z nebe a dává život světu." Potom mu řekli: "Pane, vždy nám dej tento chléb." 6:31-34. Chléb Boží je Slovo Boží a my tímto chléb „jíme“ nebo jíme. Ježíš dodržoval Slovo svého Otce (8:55) a tímto způsobem konzumoval chléb Boží. A to je důvod, proč říká: „Mým pokrmem je činit vůli Toho, který mě poslal, a dokončit své dílo (4:34) a „Jako mě poslal živý Otec, a já žiji kvůli Otci, ten, kdo jí budu žít díky mně“ (6:57). Ježíš je právě naučil pracovat pro chléb, který zůstává k životu věčnému (6:27). Plnění Boží vůle, Jeho Slova, je to, co nám dává věčný život (Matouš 7:21-27; 1. Jan 2:17). Když se učedníci dotazovali na chléb k jídlu, Ježíš řekl: „Mým pokrmem je činit vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo“ (4:34) a ze stejného důvodu řekl: „Ten, kdo jí mé tělo a pije mou krev zůstává ve mně a já v něm, jako mě poslal živý Otec a já žiji kvůli Otci, tak i ten, kdo jí mě, bude žít kvůli mně (6:56-. 57) Musíme jíst žít, mít život, tak jíme chléb, který nám dává život, ale pokud chceme věčný život, musíme jíst chléb Boží a ten chléb činí Otcovu vůli (viz 6:27). Z toho důvodu řekl: "Žiji díky Otci." Ježíš později řekl svým učedníkům: "Jako Otec poslal mne, i já posílám vás" (20:21) a pak je poslal dýcháním. Duch do nich měl sestoupil na Ježíše a Otec v něm přebýval (14:10. Tak jako Otec poslal Ježíše a jeho pokrm měl plnit Otcovu vůli a on žil díky Otci, Ježíš pak poslal své učedníky a žijí díky Ježíši, který v nich přebývá, ten, kdo je Boží Slovo, se stal tělem. Ve [Slovu] byl život a život byl světlem lidí. 1:4 To, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotýkali, o Slovu života a o životě, se projevilo, a viděli jsme, svědčíme a hlásáme ty věčný život, který byl u Otce a zjevil se nám. 1. Jana 1:1-2. 2. Chléb je Jeho Tělo Během tohoto učení Ježíš hovořil o pojídání jeho těla. Dokonce řekl, že jeho maso je skutečným jídlem, a pokud nebudete jíst jeho maso, nemáte v sobě žádný život. Ale pochopme, že Slovo Boží, které nám dává život, se stalo tělem. Proto se Boží Slovo stalo Ježíšovým tělem. Jíst Ježíšovo tělo by znamenalo konzumovat Boží Slovo. Jak konzumujeme Boží slovo? Tím, že to udělám. To, o čem zde Ježíš skutečně mluví, je podobné tomu, co říká Pavel o připodobnění k obrazu Božího syna
(Římanům 8,29; Flp 3,10-11; srov. 2 Kor 3,17-18). Všimněte si, jak se Ježíš vysvětluje svým učedníkům: Je to Duch, který dává život; tělo nic neprospívá; slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život. 6:63. Slova, která mluvil, byla Duch a životodárná. Ježíš nám v Janově evangeliu mnohokrát připomíná, že mluvil slova Boha Otce. Všimněte si, co řekl v tomto učení, "všechny budou vyučovány Bohem." Tito Židé byli v tuto chvíli vyučováni Bohu Otci. Ale Boží Slovo, které musíme dělat, je to, co nám dává život; toto je chléb Boží, díky němuž má člověk život věčný. Ježíšův jazyk o jedení jeho těla nám připomíná, že musíme konzumovat Boží chléb, Jeho Slovo, tím, že to skutečně děláme. Slovo se stalo tím tělem jménem Ježíš, protože dodržoval Slovo svého Otce a stalo se ztělesněním Božího Slova, Chléb Boží. Vzhledem k tomu, že Ježíš je tělesným ztělesněním Božího Slova (protože ho poslouchal), konzumujeme Boží Slovo tím, že následujeme Ježíše a stáváme se jako on. 3. Prorok V hebrejském a řeckém myšlení jsou „dech“ a „duch“ téměř synonymní pojmy. Člověk nebude žít chléb sám, ale každým Slovem, které vychází z úst Božích. Když mluvíme, naše slovo se nese v duchu našich úst, našeho dechu. Stejně tak je Boží Slovo neseno v Duchu svatém, který sestupuje na jeho proroky. Slovo Boží přišlo k Ježíšovi, když na něj sestoupil Duch Boží, když byl Janem pokřtěn u Jordánu. Připomeňte si nyní, jak se Ježíš objasnil, když řekl, že je to Duch, který nám dává tento život, o kterém mluví v Janovi 6.
V Janovi 6 Ježíš rozmnožil chleby. A pak lidé prohlásí, že on je Prorok, který měl přijít na svět (6:14). Prorok byl někdo, kdo mluvil Boží slovo a předal toto poselství Božímu lidu. Když na něj sestoupil Duch a sdělil mu to Slovo, promluvil Boží Slovo. Stejně tak Slovo Boží přišlo k Ježíšovi, když na něj při jeho křtu sestoupil Duch z nebe. A zachovával Slovo svého Otce (8:55).
Ježíš je zaslíbený prorok (1:45; 6:14; Dt 18:15-19). Byl zaslíbeným Mesiášem. V tomto ohledu byl Ježíš jiný než všichni ostatní proroci, kteří ho předcházeli. Velcí proroci dávných dob jednoduše předali zprávu o něčem jiném. Ale Ježíš BYL to poselství. Musel se stát oním zaslíbeným prorokem, o kterém bylo prorokováno. Boží Slovo již bylo vysloveno, když dal slib. Nyní se Ježíš musel stát projevem zaslíbení. Nebyl to jen prorok, který mluvil o jiných věcech jako ostatní proroci. Ježíš musel být projevem předchozích Božích zaslíbení; musel se stát projevem toho Slova Božího. Byl to Prorok, který „přicházel na svět“. Očekávalo se, že se stane Božím slovem zaslíbení.
4. Jste to, co jíte
Když sníme krajíc chleba, stane se z nás a my se jím staneme. Ježíš, muž z těla, se stal Slovem Otce a Slovo se stalo jím, člověkem z těla. Toto Slovo sestoupilo z nebe v Duchu, který dává život. Být veden Duchem k plnění Božího Slova, Jeho Chléb, je místem, kde lze nalézt věčný život. Protože se Ježíš stal tělesným ztělesněním tohoto Slova a toto Slovo se vtělilo do těla známého jako Ježíš, lidská bytost Ježíš mohla říci dvě věci: (1) Sestoupil jsem z nebe a (2) Chléb, který dává život svět je mé tělo. On, toto tělo, nyní byl tím Slovem, které na něj sestoupilo z nebe v Duchu.
To Slovo, které sestoupilo k Ježíšovi, se jím stalo, tělem. Stal se jím, protože vždy plnil vůli svého Otce (ať čtenář vidí, co říká 6:38 o Boží vůli). Boží slovo sděluje jeho vůli. Protože toto tělo jménem Ježíš vždy konalo vůli svého Otce, to Slovo se jím stalo. Byl projevem Boží vůle ve všem, co říkal a dělal. Byl projevem Božího Slova slovem i skutkem. Protože vždy poslouchal, dával tělesným příkladem a dokonale zobrazoval Slovo Boží. Tímto způsobem se Slovo stalo tělem, a proto Ježíš v učení Chléb života odkazuje na své tělo. Tělo Ježíš JE tím, čím ho to Slovo povolalo, a proto mohl říci: "Sestoupil jsem z nebe." Slovo, které sestoupilo z nebe v Duchu, se stalo tímto tělem Ježíšem, protože řekl a udělal vše, co ho toto Slovo povolalo dělat a být. Kvůli tomu BYL Otcovo Slovo, které sestoupilo na Ježíše z nebe v Duchu.
Závěr
Kontextová fakta v Janově evangeliu nám říkají, že Boží chléb jsou slova, která tento tělesný člověk mluvil a která dávají život, slovo Boží, které přijal v Duchu a ztělesnil poslušností. Konzumace tohoto chleba tím, že to dělá, dává život. Ježíšovým pokrmem bylo konat Otcovu vůli, a proto také řekl, že žije díky Otci. Dodržoval Slovo svého Otce, a proto se stal tělesným ztělesněním Božího Slova, které sestoupilo z nebe v Duchu. Spotřeboval Boží Slovo a ten chléb se stal jím a on se jím stal. Z tohoto důvodu mohl Ježíš identifikovat chléb, který sestupuje z nebe, jako své tělo.
Když tedy říká: „Sestoupil jsem z nebe,“ má na mysli lidské tělo, které se sjednotilo s Božím Slovem, stejně jako později říká o jeho lidském tělu: „TO je chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli a zemřeli, kdo jí tento chléb, bude žít navěky." Mluví o sobě jako o lidské bytosti z těla, která se stala ztělesněním Božího Slova, která na něj sestoupila v Duchu u Jordánu, Boží chléb, který byl jeho pokrmem, to znamená, aby dokončil dílo svého Otce. .
Poznámka: Nechť čtenář také pochopí, že Jan chce, abychom tyto věci znali, abychom neupadli do antikristovského omylu z 1. Jana 4:2. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 07:57:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Biblická fakta nám ukazují, že
Ježíš o sobě, lidském těle, mluví jako o Slovu Božím, které na něj
sestoupilo v Duchu z nebe, když byl pokřtěn u řeky Jordán."...
Nic takového nám Bible neříká:
Vůbec tu nejde o to, co snad "tvrdí trinitáři" - a oni vůbec netvrdí, co o nich tvrdí Mikim - ale jde o to, že sám Ježíš o sobě mluví jako o osobě Božího Syna, která sestoupila z nebe od nebeského Otce. U kterého do té doby pobývala ve slávě dříve, než byl svět....
Čili "Slovo Boží" na Ježíše nesestoupilo při jeho křtu v Jordánu - samo"Slovo Boží" se vtělilo a stalo se člověkem Ježíšem - a to mocí Ducha svatého. Čili Ježíš byl jako osoba už při svém vtělení (početí) pomazán Duchem svatým za kněze, proroka a krále!
(L 1,31 ...) Hle, ve svém lůně počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On bude veliký a bude nazýván Syn Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida; bude kralovat nad Jakubovým domem na věky a jeho království nebude mít konce.
Vtělením se Ježíšovo tělo stalo součástí osoby Božího Slova - a Boží slovo sestoupilo z nebe! Je to tedy chléb k věčnému životu - osoba Ježíše, Božího Slova. Je nebeský, původem z nebe, poněvadž to pozemské na něm se ve vzkříšení proměnilo v tělo oslavené.
..."Když tedy říká: „Sestoupil jsem z nebe,“ má na mysli lidské tělo, které se sjednotilo s Božím Slovem..."...
Když tedy říká: „Sestoupil jsem z nebe,“ má na mysli osobu Božího Syna, která přišla od Otce z nebe a stala se člověkem, jako jsme i my. Takhle je to biblicky správně.
(1 J 4,1 ...) Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Podle toho poznávejte Ducha Božího: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:01:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | / Čili Ježíš byl jako osoba už při svém vtělení (početí) pomazán Duchem svatým za kněze, proroka a krále! /
Ale kdepak, Stando.
To myslíš, že to lidské vajíčko v Marii bylo pomazáno Duchem svatým ?
Písmo nám jasně mluví, kdy byl Ježíš pomazán Duchem svatým a mocí. Sám Ježíš to říká, kdy byl pomazán Duchem svatým. Jasně, že to trinitárním výmyslům nepasuje a nesedí, tak proto to pořád ignorují a spekulují o různých "náhradních variantách".
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:49:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."že to lidské vajíčko v Marii bylo pomazáno Duchem svatým ?"...
To přece neříkám já - to říká anděl:
(L 1,31 ...) Hle, ve svém lůně
počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On bude veliký a bude
nazýván Syn Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida; bude kralovat nad Jakubovým domem na věky a jeho království nebude mít konce.
(L 1, A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“
Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? “ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.
Ježíš se svatým nestal - Ježíš byl jako svatý už přímo počat! Počat Duchem svatým a určen už dopředu k údělu Mesiáše - tedy pomazán Duchem svatým právě k tomuto úkolu Mesiáše. A to hned ve svém početí.
Pomazán tak k údělu Kněze,Proroka a Krále ...
Ježíš se jako pomazaný Mesiáš už narodil! To nám zvěstuje anděl Gabriel.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 17:27:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ne Stando. Nic takového anděl Gabriel nezvěstuje.
To, že Bůh nadpřirozeným způsobem povolal k existenci Ježíše z Marie, není žádné pomazání Mariina vajíčka Duchem svatým.
Písmo, sám Ježíš i apoštolové nám jasně říkají, co a kdy bylo pomazání Ježíše Duchem svatým.
Že to ignorujete a vymýšlíte si své vlastní varianty příběhu, je věc jiná. Pokud by to bylo podle vašeho líčení Ježíšova příběhu, pomazání Ježíše a sestoupení na Něj Ducha svatého v Jordánu by neznamenalo vůbec nic. Pouhé zbytečné divadlo bez jakéhokoliv dopadu a efektu. .... Což ovšem ze všech svědectví všech, včetně Ježíše, je zřejmé, že toto není pravda.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 25. leden 2025 @ 21:33:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Koloským 2:9
Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství.
Trinitární tvrzení
Trinitáři tvrdí, že tento verš naznačuje, že „Ježíš je Bůh“, protože říká, že v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství.
Tvrzení vs. fakta
Fakta ukazují, že Pavel má na mysli oslavený stav Ježíše Krista a to, jak Bůh tělesně přebývá ve vzkříšeném Ježíši.
Problémy s reklamací
1. Překlady
"Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství." (Douay-Rheims).
„Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství“ (ASV).
„Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství“ (KJV).
„Neboť v něm tělesně přebývá celá plnost božství“ (ESV).
„Neboť v Kristu žije veškerá plnost Božství v tělesné podobě“ (NIV).
„Neboť v něm přebývá celá plnost božstva tělesně“ (NAB).
„Neboť v Něm přebývá veškerá plnost Božství v tělesné podobě“ (NASB).
Neboť v něm tělesně přebývá celá plnost božství (NRSV).
„Neboť v něm tělesně přebývá celá plnost božství“ (RSV),
2. Theotēs
Starší překlady přeloží řecké slovo theotēs jako "Boh". Z nějakého neznámého důvodu si mnoho trinitárních laiků myslí, že toto konkrétní slovo implikuje představu boha tří osob. Ale tato představa je prostě mylná. Toto slovo jednoduše znamenalo „Boží HOOD“ a nebylo to konkrétní slovo používané pro představu bytosti tří osob. V moderní angličtině bychom stejnou myšlenku vyjádřili tím, že bychom řekli něco jako „God-NESS“ nebo „božstvo“ v kvalitativním smyslu. Zde Pavel říká, že podstata Boha Ježíše Krista přebývá ve vzkříšeném Ježíši tělesně. Slovo theotes se nevztahuje na „koho“, ale na „co“.
3. Trojiční nedůslednost
Čím se trinitáři snaží argumentovat? Text říká, že v něm tělesně přebývá plnost božství. Jeho tělo je jeho lidská přirozenost. Na jedné straně Trinitáři tvrdí, že Ježíšovo tělesné tělo je jeho lidstvím. Na druhou stranu se tu dohadují, že je tělesně „Bůh“. Jeho božská přirozenost a jeho lidská přirozenost jsou dvě odlišné a odlišné věci v jejich vlastní doktríně. Ale tady jako by chtěli tvrdit, že jeho lidská přirozenost ("tělesná") je božství. V trinitární doktríně můžete říci, že božská identita je božstvo, ale nemůžete říci, že jeho lidská přirozenost je božstvím. Božstvo neviselo mrtvé na kříži; lidstvo bylo. Toto tvrzení nedává žádný smysl a jsou v rozporu s jejich vlastní doktrínou.
4. Chybné trojiční předpoklady
Trinitáři bezohledně předpokládají, že tento verš lze aplikovat na Ježíše „ve dnech jeho těla“ (Židům 5:5) a dělají to běžně, i když Pavel říká, že Krista již nepoznáváme podle těla (2 Kor 5:16). Ale kontext nade vší pochybnost ukazuje, že Pavel má zjevně na mysli vzkříšeného Krista.
5. Kolosanům 1:19
V Koloským 1:19 má Pavel na mysli stejnou věc, kde říká: „v něm se zalíbilo přebývat veškerá plnost“. V kontextu je zřejmé, že má na mysli oslaveného Krista, „prvorozeného z mrtvých“.
6. Koloským 2:10 a Efezským 3:19
Hned následující verš naznačuje, že Kolosané byli stvořeni, aby v nich přebývala plnost božstva. Zjevně bychom nepředpokládali, že jsou Bohem. A znovu v Efezským 3:19 Pavel říká: "Abyste byli naplněni do míry veškeré plnosti Boží." Nepředpokládali bychom, že to znamená, že věřící jsou Bůh.
6. Neříká, že Ježíš JE božstvo
Tento verš neříká, že Ježíš JE božstvo. Říká, že v něm přebývá veškerá plnost božstva. Bůh Otec přebývá ve věřících (J 14,23). To neznamená, že věřící JSOU Bůh. Věřící jsou „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1:4). To neznamená, že JSOU BŮH.
Analýza faktů
1. Pavel má konkrétně na mysli Zmrtvýchvstalého Krista
Kontext Koloským 2:9 jasně ukazuje, že Pavel má na mysli Zmrtvýchvstalého Krista.
A. Pavel má na mysli Krista v PŘÍTOMNÉM ČASE, což znamená, že má na mysli vzkříšeného Krista.
Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou... b. Pavel také zdůrazňuje, že všichni plní božství přebývají v Kristu tělesně, protože mluví k údům Těla Kristova a ukazuje jim, co je jejich v Kristu, „ale Tělo je Kristus“ (2,17). Tělo Kristovo jsou ti, kteří jsou „ve“ vzkříšeném Kristu.
Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou... Pavel také říká Kolosanům, že byli „naplněni“ v Kristu. To se může týkat pouze naplnění ve vzkříšeném Kristu.
C. Když Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, vzkřísil ho vysoko nad veškerou „vládu a moc“ a podřídil mu všechno (1 Kor 15,27; Židům 2,5-9). Z tohoto důvodu jsou všechny věci (rozsvíceno) v čele v Kristu (Efezským 1:9-10), o čemž Pavel mluví zde v Koloským 2:10.
Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou... Opět je zcela jasné, že Pavel má na mysli vzkříšeného Krista.
d. Pavel vysvětluje, že Kolosanští byli vzkříšeni z mrtvých spolu s Kristem.
Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou. ve svlékání těla obřízkou Kristovou; 12 spolu s ním jste byli pohřbeni ve křtu, ve kterém jste s ním byli také vzkříšeni vírou v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. Když jste byli mrtví ve svých přestoupeních a neobřízce svého těla, oživil vás spolu s ním.... Bezprostřední kontext nenechává absolutně žádné pochybnosti o tom, že Pavel konkrétně mluví o vzkříšeném Kristu. Proto neexistuje žádný důvod, abychom tento text zneužili k neukřižovanému Ježíši ve dnech jeho těla.
2. Stejná PLNOST božství přebývá ve všech pravých křesťanech
Hned v dalším verši Pavel říká Kolosanům, že jsou PLNÍ v Kristu:
Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste byli naplněni. Řecké slovo použité ve verši 10 je plēroō, což je slovesný tvar podstatného jména plērōma použitého ve verši 9. Jsou to tvary sloves a podstatného jména stejného řeckého konceptu. Pavel v listě Efezanům říká v podstatě totéž: aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a abyste byli zakořeněni a zakotveni v lásce, abyste byli schopni se všemi svatými pochopit, jaká je šířka a délka, výška a hloubka, a abyste poznali lásku Kristovu, která převyšuje poznání, abyste byli naplněni pro všechny plnost Boží. Efezským 3:17-19. Kološané v nich také přebývala plnost božstva. Mít plnost Boha neznamená, že JSTE Bůh. Znamená to, že ve vás přebývá plnost Ducha Božího. Veškerá plnost božství, plnost Boha byla v Ježíši tělesně. Veškerá plnost božství byla také v Kolosanech. Kolosanští byli „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1:4), což znamená, že jsou „účastníky Ducha“ (Židům 1:4), a tak jsou plni ve vzkříšeném Kristu. Zmrtvýchvstalý Kristus křtí v Duchu svatém, protože byl vzkříšen, aby byl „životodárným Duchem“ (1. Korintským 15:45); Pán JE Duch (2. Korintským 3:17; 4:5). Být „v Kristu“ znamená být ve vzkříšeném životě Ježíše, který byl vzkříšen tělem v Duchu svatosti (Řím 1,4). Už neznáme Krista podle těla, ale Krista podle Ducha (2 Kor 5,16; 1 Petr 3,18). Duch přebývá v těle Kristově, to znamená, že křesťané tvoří jeho tělo. Jsou PLNÍ ve vzkříšeném Kristu, protože plnost tohoto Ducha přebývá ve vzkříšeném Ježíši tělesně.
3. Plnost poznání a moudrosti
Ve svém prvním dopise Korinťanům Pavel vysvětluje, že „Boží moudrost“ se nám dává poznat v Duchu. Duch nám zjevuje samé hlubiny Boha. A to je přesně to, o čem Pavel mluví v Koloským 2:9. Všimněte si kontextu:ke všemu bohatství, které plyne z plné jistoty porozumění k poznání tajemství Boha a Krista, v nichž jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neošálil přesvědčivými argumenty... Dbejte na to, aby vás nikdo neodvedl do zajetí filozofií a prázdným podvodem, podle tradice lidí, podle základních principů světa, spíše než podle Krista. Neboť v Něm přebývá veškerá plnost božství v tělesných...
Pavlova pointa je, že veškerá plnost Božího poznání a moudrosti je nám dána poznat skrze Ducha, když jsme v Kristu, protože všechna tato plnost přebývá ve vzkříšeném Kristu, který byl tělem oděn a pohlcen Duchem živého Boha, když vstal z mrtvých. Duch přebývá ve vzkříšeném Ježíši tělesně a to je samo o sobě plností božství, protože Duch nám sděluje všechny poklady Boha a nebe. Všimněte si, co řekl Pavel:
„Plnost“, kterou má Pavel na mysli, je nejkonkrétněji plnost moudrosti a vědění, které máme v Kristu, a zmiňuje se o tom Kolosanům, aby si uvědomili, že nepotřebují být vedeni lidmi a jejich filozofiemi k podvodu. Tato plnost pochází z Ducha v nás a to platí o Ježíši „tělesně“, protože jeho ukřižované tělo bylo „pohlceno“ Duchem, když vstal z mrtvých, takže je tělu „životodárným Duchem“.
Porovnejte také následující dvě pasáže z Koloským a všimněte si, že Pavel má podobné myšlenky:nepřestali jsme se za tebe modlit a prosit, abys byl NAPLNĚN poznáním Jeho vůle ve vší duchovní moudrosti a porozumění, abyste chodili způsobem hodným Pána, abyste se mu líbili ve všech ohledech, přinášeli ovoce v každém dobrém skutku a rozvíjeli se v poznání Boha; posílen vší mocí, podle své slavné síly, k dosažení veškeré stálosti a trpělivosti; radostně děkovat Otci, který nás způsobil, abychom měli podíl na dědictví svatých ve Světle. 1:9-12. a ke všemu bohatství, které pochází z PLNÉ jistoty porozumění k poznání tajemství Boha a Krista, v němž jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo nesvedl přesvědčivými argumenty... Proto jako jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte, pevně zakořeněni a nyní v něm budováni a utvrzeni ve své víře. jak jsi byl poučen, a překypující vděčností. Dbejte na to, aby vás nikdo nesvedl do zajetí filozofií a prázdným podvodem, podle lidské tradice, podle základních principů světa, spíše než podle Krista. Neboť v Něm tělesně přebývá veškerá PLNOST božství a v něm jste naplnění...
4. Účastníci božské přirozenosti
Věřící jsou „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1:4), protože jsou „účastníky Ducha svatého“. To je důvod, proč v nich přebývá stejná plnost božství, jako v něm přebývá Ježíš tělesně. Křesťané mají v sobě přebývat plnost Boha ve smyslu Ducha svatého přebývajícího v jejich srdcích. Ale Kristus má plnost Boha, která v něm přebývá tělesně, protože je tělesně oslaven. Jeho ukřižované tělo bylo pohlceno a oděno Duchem svatým Božím. Ukřižované tělo je tělo, které bylo oděno nesmrtelností Ducha, který dává život. Z toho důvodu je vzkříšený Ježíš životodárným Duchem (1 Kor 15,45); Pán je Duch (2. Korintským 3:17) a my jsme proměňováni ve stejný obraz od slávy ke slávě (2. Korintským 3:17-18). A všichni věřící ponesou stejný obraz, až budou vzkříšeni (1 Kor 15,49). Křesťané, tělo Kristovo, má stejnou plnost, protože tuto plnost, protože Ježíš byl tělesně vzkříšen, aby se stal životodárným Duchem. Jako takoví jsou účastníky božské přirozenosti a až budou vzkříšeni, bude v nich tělesně přebývat veškerá plnost božstva. Toto znamená pravé synovství.
Závěr
Trinitářský nárok je postaven na domě z písku, což je falešný předpoklad. Trinitáři jednoduše předpokládají, že pokud veškerá plnost božství přebývá v Kristu, pak máme nějakým způsobem předpokládat, že je Bůh svou identitou. V Kolosanech však také přebývala plnost Boha, protože jsou údy Kristova těla. Tou plností je nebeské bohatství, které máme v Duchu Božím, který v nás přebývá, poklady moudrosti a poznání.
Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal každým duchovním požehnáním v nebesích v Kristu. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 25. leden 2025 @ 21:36:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 1:10 Byl na světě a svět jím stvořil, a svět ho neznal. (KJV)
1. Tento verš odkazuje na Otce, nikoli na Krista. Studium kontextu ukazuje, že tato část začíná ve verši 6 tím, že nám říká: „Přišel muž, kterého poslal Bůh.“ Bylo nám řečeno: „Bůh je světlo“ a že Boží světlo se ukázalo skrze Ježíše Krista a učinilo ho „světlem světa“. Ačkoli byl Bůh ve světě mnoha způsoby, včetně prostřednictvím svého Syna, svět ho nepoznal. Přišel ke svým vlastním tím, že jim poslal svůj přesný obraz, Ježíše Krista, ale ani tehdy nepřijali Boha, protože odmítli Jeho vyslance. Skutečnost, že ho svět nepřijal, se prohloubí v kontextu, kdy Písmo odhaluje, jak vážně k nim Bůh sáhl – učinil svůj plán a záměr tělem a rozzářil své světlo skrze Krista, aby dosáhl světa – ale oni nepřijali Jemu, i když jim nabízel „právo stát se Božími dětmi“ (v. 12).
2. Někteří učenci uvádějí frázi „svět byl stvořen jím“ pouze odkazem na nové stvoření (viz Kol 1:15-20, Židům 1:2 a Židům 1:10), ale my vidět to jako dvojí entend odkazující jak na původní, tak na nové výtvory. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 26. leden 2025 @ 10:58:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ten verš odkazuje na "Slovo, které bylo Bůh" - na Slovo, které se stalo tělem - odkazuje na Ježíše.
A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Neděle, 26. leden 2025 @ 15:16:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Katolíci používají verše a jejich významu vůbec přitom nerozumí.
Jan 17:5
Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět.
Trinitární tvrzení
Trinitáři vykládají text tak, že Ježíš měl tuto slávu u Otce před stvořením světa, v současnosti tuto slávu neměl, protože se této slávy vzdal, a žádá, aby se mu tato sláva vrátila. Na základě tohoto výkladu tvrdí, že Ježíš před stvořením existoval jako sebevědomá osoba.
Tvrzení vs. fakta
Biblická fakta nám ukazují, že Ježíš nežádá zpět svou slávu, ani nenaznačuje, že před stvořením existoval jako sebevědomá osoba.
Problémy s reklamací
1. Trinitární eisegeze
Je třeba uznat, co si trinitáři v textu představují. Představují si, že Ježíš mluví o „době“, než čas začal, „když“ byl s Otcem a bylo to tehdy, když sdílel tuto slávu s Otcem.
2. „Než byl svět“ nebo „Než jsem sestoupil z nebe“?
Trinitáři chápou výroky jako „sestoupil jsem z nebe“ v Janovi 6:38 tak, že Ježíš byl sebevědomou již existující osobou, která sestoupila z nebe do Mariina lůna asi před 2000 lety. Podobná myšlenka se předpokládá ve Filipským 2:5-11, kde trinitáři obvykle tvrdí, že inkarnace již existujícího Boha Syna je, když se Ježíš vzdal této zvláštní slávy.
Kdyby se již existující Ježíš vzdal své slávy, když sestoupil z nebe, aby se inkarnoval, a on žádal, aby mu byla navrácena, dalo by se očekávat, že by řekl: „Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou. se slávou, kterou jsem měl u tebe, než jsem sestoupil z nebe." V trinitární doktríně se Ježíš nevzdal své slávy při „založení světa“; vzdal se své slávy, když se stal člověkem. Tento problém však trojiční vykladači jednoduše ignorují.
3. Ježíš dal budoucím učedníkům stejnou slávu
U Jana 17:22 se Ježíš modlí za své budoucí učedníky. Mnoho z těchto učedníků ještě neexistuje. Ale Ježíš řekl, že dal (minulý čas) těmto budoucím učedníkům stejnou slávu. Dělá podobnou věc, když říká, že již poslal své učedníky do světa: „Jak jsi mě poslal do světa, i já jsem je poslal do světa“ ve verši 18, i když se to ve skutečnosti stalo po jeho vzkříšení, „Jako mne poslal Otec, i já posílám vás“ a on je posílá pomazáním Duchem svatým (20:21).
Neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří ve mne věří skrze jejich slovo... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim. Jan 17:22. Trinitářský výklad je v rozporu s těmito výroky. Pokud někdo chce interpretovat
Jana 17:5 tak, že Ježíš existoval s Otcem před stvořením, bude také nezbytně nutné důsledně interpretovat Ježíšova slova ve verši 22 tak, že jeho budoucí učedníci existovali spolu s ním, když pronášel tuto modlitbu. Trinitáři však tyto nesrovnalosti jednoduše ignorují.
4. Božská přirozenost bez slávy?
V trinitární doktríně se Ježíš nevzdává své božské přirozenosti, když se v inkarnaci stane lidskou bytostí. Ale to znamená, že trinitáři tvrdí, že Ježíš měl božskou přirozenost, která postrádala božskou slávu. Ale to je absurdní. V trinitární doktríně je božská přirozenost definována jako vlastnictví různých atributů. Nebýt žádné z těchto vlastností znamená, že nemáte božskou přirozenost, protože tato přirozenost byla definována jako vlastnictví těchto atributů. Tuto nedůslednost ignorují i trinitáři.
5. Viděli jsme jeho Slávu
V Janově 1. kapitole Jan vysvětluje, jak se Slovo stalo tělem, což trinitáři vykládají jako vtělení Boha Syna. Potom říká: "Viděli jsme jeho slávu." Jak by mohli vidět jeho božskou slávu, když se této slávy vzdal a potřebuje o ni požádat zpět u Jana 17:5. Tento problém neberou v potaz ani trinitáři.
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme viděli jeho slávu. 1:14
Byli jsme očitými svědky jeho majestátu, když se mu dostalo cti a slávy od Boha Otce, když mu hlas z Majestátní slávy řekl:
"Toto je můj milovaný Syn, se kterým jsem zalíben." 2. Petra 1:17
6. "Měl to" neznamená sebevědomou preexistenci
Pozorně si prohlédněte následující pasáže:
Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal každým duchovním požehnáním na nebeských místech v Kristu, tak jako si nás v něm vyvolil před založením světa, abychom byli před Ním svatí a bezúhonní. . Efezským 1:3-4.
Bůh nás zachránil a povolal svatým povoláním, ne podle našich skutků, ale podle svého vlastního záměru a milosti, která nám byla dána v Kristu Ježíši před časy věků, ale nyní se projevila zjevením našeho Spasitele Krista Ježíše. 2. Timoteovi 1:9-10 Pavel mluví o tom, že byl vyvolen před založením světa. Také mluví angličtina – o milosti, která nám byla dána před stvořením světa. Vybral si nás. Bylo nám to dáno. Měli jsme to. Měli jsme to, ale to neznamená, že jsme již existovali jako sebevědomé osoby u založení světa. Nějakým způsobem mohou trinitáři pochopit, jak to může být pravda, ale stejná myšlenka je nenapadá ohledně Jana 17:5. A tento fakt neberou v potaz ani trinitáři. 7. Beránek, který byl zabit od založení světa Jan je autorem Jana 17:5. Trinitáři vykládají tuto slávu jako něco, co Ježíš „měl“ – minulý čas. Je to také osoba, která řekla, že Ježíš je "Beránek, který byl zabit od založení světa. Jak mohl Jan něco takového říct? Jak mohl mluvit o ukřižování v minulém čase, když řekl, že Beránek byl zabit Trinitáři intuitivně vědí, co má Jan na mysli, když tato slova Bůh dokonává od založení světa (Židům 4:3; srov. Izajáš 55:11). a On stanovil časy a období svou vlastní autoritou (Skutky 1:7) mohl hovořit o ukřižování jako o minulosti již od založení světa, protože Bůh mluvil, že je, dokončil své dílo a křížovou událost. byli Bohem předurčeni, aby se projevili v čase a období, které ustanovil, ale z nějakého důvodu nejsou trinitáři schopni použít stejnou myšlenku na Jana 17:5, a také tuto skutečnost ignorují. Analýza faktů 1. Ježíš mluví o svém oslavení, jako by ho právě měl Ježíš byl oslaven, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Víme tedy, že Ježíš ještě není oslaven, když se modlí u Jana 17. Modlí se, aby byl oslaven. Jan říká, že Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven (7:39). Nemusel Mesiáš tyto věci vytrpět a pak vstoupit do své slávy? Lukáš 24:26. Ale ve verši 17:22 Ježíš naznačuje, že Bůh mu již dal tuto slávu. Ježíš mluví o svém oslavení, jako by mu již bylo dáno. 2. Stejnou slávu vzdává Ježíš svým budoucím učedníkům U Jana 17:22 se Ježíš modlí za své budoucí učedníky: "Moje modlitba není jen za ně. Modlím se také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich poselství." A pak dává stejnou slávu těmto budoucím učedníkům. „Nyní, Otče, oslav mne spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe před světem... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ....Přeji si, aby i oni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal. Tato sláva je dána učedníkům, kteří ještě ani neexistovali. Měli to, protože jim to již dal Ježíš. Ale zatím neexistují. Je zřejmé, že totéž může platit o Ježíši. 3. Jan 17:24 Jan 17:24 objasňuje Jana 17:5. Všimněte si, jak Ježíš mluví o tom, že byl milován „před založením světa“, ale stejným dechem také říká: „sláva má, kterou jsi mi dal“. Otče, přeji si, aby i oni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval před založením světa. On (Beránek) byl předzvěstován před založením světa, ale pro vás se projevil v těchto posledních časech. 1 Petr 1:0. Beránek, který byl zabit od založení světa. Zjevení 13:8. V tomto bodě by mělo být naprosto jasné, že jazyk Jana 17:5 nutně neznamená, že Ježíš existoval jako sebevědomá osoba. V opačném případě bychom museli důsledně dospět k závěru, že křesťané také existovali dříve, než se narodili, protože byli vyvoleni před založením světa (Ef 1:4) a měli milost před časy věků (2 Tim 1: 9) a stejnou slávu jim dal Ježíš (J 17,22). Ale víme, že jsme neexistovali před stvořením, abychom něco dostali před stvořením. Tento jazyk odkazuje na Boží předurčení, to, co Bůh zamýšlel udělat, protože to, co Bůh zamýšlí, se jistě splní. Protože Bůh dokonává všechna svá díla slovem, které mluvil (Izajáš 55:1), a dokončil všechna svá díla od založení světa (Židům 4:3) a určil časy a období, kdy se věci stanou Víme, že tyto věci lze říci o křesťanech, protože Bůh již řekl, aby to pro nás udělali. Z Boží perspektivy se to stalo. 4. Výklad Jana 17:5 S použitím typického anglického překladu Jana 17:5 se Ježíš odvolává na něco, co už měl, protože mu to Bůh dal od založení světa (srov. Zj 13,8). Bůh mu to dal, ale také určil časy a období, kdy se věci stanou v našem čase a prostoru (Skutky 1:7). Bůh mu již dal tuto slávu, slávu vzkříšení, a on se ji nyní chystal přijmout. Stejně jako byl Beránek zabit od založení světa a měl být ukřižován a byla mu dána tato sláva od založení světa a chystal se tuto slávu obdržet.
5. Pochybný překlad
Jak jsme viděli, není třeba vykládat typický překlad Jana 17:5, jak to dělají trinitáři. A tak jsme se mohli zastavit přímo u toho a už nemusíme nic říkat. Existuje však další problém. Přeložili vůbec trinitáři tento verš správně? Tento spisovatel si to nemyslí.
Řecký text je následující:
a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem Ježíš se v tomto verši zmiňuje o tom, že je para Otcem dvakrát.
a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem
a nyní mne oslav, Otče, vedle tebe k té slávě, kterou jsem měl před světem, abych byl s tebou Einai
Problém s trojičním překladem je v tom, že jednoduše překládají infinitivní sloveso einai jako „byl“ a pak předpokládají, že to, co následuje („vedle vás“), není pro toto sloveso relevantní, ale patří jinam do věty. Za prvé, einai neznamená „byl“. Angličtí překladatelé někdy používají slovo „byl“ k překladu tohoto slovesa, ale ne proto, že to slovo znamená. Mohou to udělat jen proto, že anglicky mluvící mohou někdy vyjádřit podobnou myšlenku jinými slovy. Například výraz jako: "Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus" by mohl být přeložen jako "Věřili, že Ježíš byl Kristus." Ale čtenář zde musí jasně něco pochopit. Nemohou to udělat, protože einai znamená „byl“. Mohou to udělat jen proto, že celý výraz „Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus“ lze také anglicky vyjádřit jako „Věděli, že je Kristus“. Jde o to, že totéž můžeme říci v angličtině jinak. Jinými slovy, přesný překlad je "Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus." Stává se však, že v angličtině vyjádříme stejnou myšlenku jako: "Věřili, že Ježíš byl Kristus." Není to skutečně skutečný překlad řeckého textu? náhodou je celý výraz jiný anglický způsob vyjádření stejné myšlenky. Řecké slovo einai prostě neznamená „byl“. Znamená to „být“.
Také infinitivní sloveso einai očekává doplněk. Toto sloveso znamená „být“ a očekává, že naznačíte, co to je být. "Věřili, že Ježíš je __?__." "Věděli, že je to Kristus." Kdykoli je použit tento infinitiv, očekává se, že pochopíme, že něco nebo někdo má být něčím nebo být někým. Očekávaný doplněk einai implicitně odpovídá na otázku "Co?" nebo "Kdo?" Trinitářský překlad Jana 17:5 však tuto skutečnost ignoruje.
Nyní se podívejme na skutečná slova, která Jan použil na konci verše, „být s tebou“. Měli bychom očekávat, že slova „vedle tebe“ jsou doplňkem, který infinitiv einai očekává.
Kromě toho budou gramatici odkazovat na einai jako na artikulární infinitiv, protože existuje modifikace členu. Všimněte si dvojitého (určitého) článku v textu:
a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem Druhý článek upravuje řecké slovo kosmos – svět. První článek je to, co dělá einai artikulárním infinitivem. Důsledkem takovéto větné struktury je, že celý výraz je upraven tímto článkem, "před THE [svět, který bude vedle tebe]." Článek upravuje vše v závorkách. Článek nemění jen samotné sloveso. Modifikuje verbální výraz a umožňuje, aby celá tato sada slov fungovala jako podstatné jméno, „něco“. Protože celý slovní výraz je určité „něco“, předchází mu člen. Jako příklad Filipským 2:6 doslova zní „být rovný Bohu“. Tento článek zde není určen pouze k úpravě slovesa einai (být), ale k úpravě celého slovního výrazu tak, aby fungoval jako podstatné jméno. V tomto případě je „něco“ rovnost s Bohem (dosl. „být rovný Bohu“), a tak celému slovnímu vyjádření předchází článek. Když tedy interpretujeme řecký text Jana 17:5, musíme si uvědomit, jak má řecká gramatika fungovat.
Co to znamená
Důsledkem této struktury je, že Ježíš říká, že měl něco „předtím“. Před čím? Před [světem, který bude vedle tebe]. Další zkoumání výrazů použitých v tomto verši dále objasní, co je míněno slovy v Janovi 17:5.
Kosmos ("svět")
Trinitářský výklad v podstatě vykládá Jana 17:5 tak, že Ježíš má na mysli slávu, kterou měl u Otce před stvořením nebes a země („dříve než byl svět“). Vykládají slovo „svět“ (kosmos) jako v podstatě synonymum pro „stvoření“ v určitém smyslu. Ale podívejme se, jak Ježíš používá slovo „svět“ v Janovi 17.
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa... Ptám se jejich jménem? Neptám se jménem světa.... I již nejsem na světě a oni sami jsou ve světě.... tyto věci mluvím ve světě .... svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, stejně jako já nejsem ze světa .... Nežádám Tě, abys je vzal ze světa... Nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa... jako jsi mě poslal do světa, i já jsem poslal je do světa... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim... aby svět poznal, že jsi mě poslal. Pečlivě pochopte, jak Ježíš používá slovo „svět“. Ježíš se modlí za učedníky, ale ne za svět. Svět nenávidí učedníky, protože nejsou z tohoto světa. Ježíš posílá své učedníky do světa, jako jej poslal Otec do světa. „Svět“ zde zjevně není planeta Země ani fyzický vesmír. Ježíš nemluví o tom, že planeta Země nebo fyzický vesmír nenávidí své učedníky, ani nás neinformuje, že se za fyzický vesmír nemodlí nebo že posílá své učedníky do vesmíru. Slovo „svět“ zde odkazuje na padlý stvořený řád, padlý stav věcí. Z tohoto důvodu se Ježíš modlí za své učedníky, kteří nejsou z tohoto světa, ale nemodlí se za „svět“, tedy za ty, kteří jsou z padlého světa, kterým učedníci nejsou.
Je-li tomu tak, musíme se pak upřímně ptát sami sebe, co Ježíš myslí „před světem“ v Janovi 17:5. Opakované použití slova „svět“ v bezprostředně následujícím kontextu nám ukazuje, že slovo „svět“ se nevztahuje na planetu Zemi nebo fyzický vesmír. Jinak se několik výroků v Janovi 17 změní v úplný nesmysl.
Takže co to všechno znamená?
Bezprostřední kontext
Trinitářský výklad Jana 17:4 ignoruje bezprostředně předcházející kontext. Pečlivě si prohlédněte, o čem Ježíš mluví v předchozích verších:
Otče, přišla hodina; oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe... Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem vykonal dílo, které jsi mi svěřil, abych vykonal. Nyní, Otče, oslav mě společně se sebou, k té slávě, kterou jsem měl... Ježíš nám říká, že oslavil Otce na zemi. Jak to udělal? Janovo evangelium nám to objasňuje. Otec, který zůstal v Ježíši, konal skutky (14:10). Ježíš oslavil Otce skutky, které konal ve jménu Otce (5:43). Poté, co oslavil Otce (17:4), prosí Otce, aby ho oslavil (17:5). Skutky, které Ježíš konal, zjevily jeho slávu (2:11). Ježíš řekl, že se neoslavil tím, kým byl, ale byl to jeho Otec, kdo ho oslavil (8:54). Je to proto, že Otec, který v něm přebývá, konal skutky (14:10) a takto „sláva, která přichází od jediného Boha“, jsou skutky, které Ježíš říkal a šel (5:43-44). Tímto způsobem byl Otec oslaven v něm (12:28; 17:4), oslaven skutky, které Ježíš konal, protože přišel ve jménu svého Otce, aby konal Otcovy skutky (10:32) a Otec zůstal v on dělal ty práce.
Všimněte si také, jak Ježíš žádá, aby byl oslaven, aby v tomto oslavení oslavil Otce. Dále si všimněte, jak Ježíš řekl, že oslavil Otce na zemi ve verši 17:4. Nyní porovnejte tuto skutečnost s následujícím:"k té slávě, kterou jsem měl před světem." Sláva, kterou měl Ježíš po boku (para) Otce před světem, se nevztahuje na slávu, kterou měl Ježíš před stvořením nebe a země. Mluví o slávě, kterou měl po boku (odst.) Otce, pokud jde o skutky, které konal před lidmi světa (17:4), těmi, kteří nenáviděli Ježíše, a učedníky, kteří nejsou ze světa.
Mluvím to, co jsem viděl u svého Otce; proto i ty děláš věci, které jsi slyšel u svého otce. 8:38
Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která je pro jediného Boha? 5:44
Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je pro tebe. 17:7.
7. Shrnutí: Překlad
Fakta nám ukazují, že Johnova slova jsou trinitárními tlumočníky zcela nesprávně interpretována. Ježíšova slova, (dosl.) „a nyní mne oslav, Otče, spolu s tebou k té slávě, kterou jsem měl před světem, aby byl s tebou“ znamenají, že Ježíš žádá, aby byl oslaven k té slávě, kterou měl po boku Otce ve smyslu skutky, které činil před světem, který nenávidí Ježíše a jeho učedníky. Tyto skutky ukazovaly jeho slávu a oslavovaly Otce, který v něm přebýval a konal skutky a který tímto způsobem oslavil Ježíše ohledně těchto skutků. V Janovi 17:5 chce být Ježíš oslaven k té slávě, kterou měl po boku Otce před světem, který ho nenáviděl, když konal ty skutky, a která slávou je „být (einai) po boku tebe“
Vpravdě, vpravdě, pravím vám, Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, totéž činí Syn.
5:19.
Závěr
Ježíš byl Beránek, který byl zabit od založení světa. Trinitáři a všichni ostatní vědí, že to neznamená, že událost ukřižování již existovala. Odkazuje na Boží předurčení a Jeho předurčené věci jsou skutečností od založení světa, protože On dokončil všechna svá díla od založení světa. A také stanovil časy a období, kdy se tyto skutečnosti projeví v našem čase a prostoru stvoření.
Přijmeme-li typický trinitářský překlad tohoto verše, biblická fakta nám ukazují, že zde uvedené trojiční tvrzení je neopodstatněné. Písmo mluví o křesťanech, kteří byli vyvoleni před založením světa a kterým byla dána milost před časy věků. Tento jazyk neznamená, že v Janovi 17:5 vědomě existovalo předem, to je to, co podle trinitářů takový jazyk nutně znamená, když nám Písmo jasně ukazuje, že to není správné.
Ale trinitářské tvrzení má ještě více problémů. Jednoduchý přehled kontextu a slova „svět“ v tomto kontextu ukazuje, že trinitáři jsou úplně mimo. U Jana 17:4 se Ježíš zmiňuje o tom, jak oslavil Otce skutky, které konal. A protože Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10), Otec oslavoval Ježíše podle skutků, které konal (5:44; 8:54). Fakta nás nutí interpretovat řecký text Jana 17:5 tak, že Ježíš žádá, aby byl oslaven k této slávě, tedy ke slávě, kterou měl u Otce ve smyslu skutků, které Otec skrze něho konal.
Beránek, který byl zabit od založení světa.
Zjevení 13:8. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 27. leden 2025 @ 10:32:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Biblická fakta nám ukazují, že Ježíš nežádá zpět svou slávu, ani nenaznačuje, že před stvořením existoval jako sebevědomá osoba. "...
Mikime, tohle je od tebe přece evidentně nepravdivé tvrzení
- Pán Ježíš naopak žádá Otce, aby jej oslavil slávou, kterou měl spolu s Otcem dříve, než byl svět:
"Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět."
Toto je skutečně umění nehoráznosti ocitovat výrok - a pod ním pak sáhodlouze dokazovat, že má vlastně opačný význam!
Pán Ježíš zjevil na krátký okamžik svoji nebeskou slávu na Hoře Proměnění:
(Mt 17,1 ...) Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním.
Stejně tak Pán Ježíš zjevil svoji božskou moc na svatbě v Káně Galilejské, když proměnil vodu v víno:
(J 2,11) Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Pondělí, 27. leden 2025 @ 12:13:03 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 17:5
A nyní, Otče, oslav mě ve své přítomnosti slávou, kterou jsem měl u tebe, než začal svět. (NIV)
1. Není pochyb o tom, že Ježíš „existoval“ před začátkem světa. Existoval však doslovně jako osoba nebo v Božím předzvědění, „v mysli Boha? Jak Kristus, tak korporace být v Těle Kristově, Církev, existovala v Božím předvědění, než byla naživu. Kristus byl „logos“, „plán“ Boží od počátku, a stal se tělem, až když byl počat. Je to trojiční zaujatost, která způsobuje, že lidé v tomto verši čtou skutečnou fyzickou existenci spíše než obraznou existenci v mysli Boha. Když 2. Timoteovi 1:9 říká, že každému křesťanovi byla dána milost „před počátkem času“, nikdo se nepokouší dokázat, že jsme tehdy skutečně žili s Bohem. Každý uznává, že jsme byli „v mysli Boží“, tj. v Božím předzvědění. Totéž platí o Ježíši Kristu. Jeho sláva byla „u Otce“ před začátkem světa a v Janovi 17:5 se modlil, aby se projevila.
2. Ježíš se modlil, aby měl starozákonní předpovězenou slávu, která byla v mysli Boha, Otce, od doby, než svět začal, a aby se uskutečnila. Trinitáři však učí, že Ježíš se mnoho let před svým narozením modlil o slávu, kterou měl u Boha, a tvrdí, že to dokazuje, že měl přístup k mysli a paměti své „Boží přirozenosti“. Kdyby si však Ježíš jako člověk „vzpomněl“ na to, že byl v slávě u Otce před začátkem světa, pak by věděl, že je Bůh v každém smyslu. Vůbec by si o sobě nemyslel, že je „muž“. Kdyby věděl, že je Bůh, nebyl by a nemohl být „v žádném případě pokoušen stejně jako my“, protože nic, s čím se setkal, by pro něj nebylo „skutečným“ pokušením. Neměl by strach a ani pomyšlení na neúspěch. Neexistuje žádný skutečný smysl, ve kterém by Písmo mohlo ve skutečnosti říci, že byl „ve všem učiněn jako jeho bratři“ (Žd 2:17), protože by vůbec nebyl jako my. Kromě toho Písmo říká, že Ježíš „rostl“ v poznání a moudrosti. To by ve skutečnosti nebyla pravda, kdyby měl Kristus přístup k nějakému typu Boží přirozenosti s nekonečným poznáním a moudrostí.
Věříme, že Jan 17:5 je skvělým příkladem verše, který ukazuje potřebu jasného myšlení ohledně nauky o Trojici. Tento verš lze jasně vyložit způsobem, který je upřímný a biblicky zdravý, a ukazuje, že Kristus byl člověk, ale byl předem informován o Bohu jako o Božím plánu na spasení lidstva. Může být také použit tak, jak jej používají Trinitáři: k prokázání Trojice. Když je však použit tímto způsobem, zjevuje Krista, se kterým se jako křesťané nemůžeme skutečně ztotožnit. Nemáme Boží přirozenost, která by nám pomohla, když jsme v pokušení, máme potíže nebo nemáme znalosti či moudrost. Bible říká, že Kristus může „soucítit s naší slabostí“, protože byl „všechno pokoušen, stejně jako my“ (Židům 4:15). Podstata tohoto verše je velmi přímočará. Protože Kristus byl jako my a byl pokoušen všemi způsoby, jakými jsme, může s námi soucítit. Pokud by však nebyl „stejný jako my“, nemohl by s námi soucítit. Tvrdíme, že učinit Krista Bohočlověkem znemožňuje skutečně se s ním ztotožnit.
3. Ježíšova modlitba v Janovi 17 je pro nás jako křesťany úžasným příkladem. Vylil své srdce svému Otci, „jedinému pravému Bohu“ (Jan 17:3), a modlil se, aby se naplnila proroctví Starého zákona o něm. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2025 @ 07:53:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Každý uznává, že jsme byli „v mysli Boží“, tj. v Božím předzvědění."...
Totéž ovšem neplatí o Božím Synu; Boží Syn je skutečný, věčný, stojí nad časem. Skrze něho bylo všechno stvořeno - tedy i čas byl stvořen skrze něho!
(1 Kor 8,6 ) ... my máme jediného Boha, Otce (Pána), od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho....
I samotný čas je od nebeského Otce, i samotný čas je skrze Pána Ježíše Krista .... (to pořád hovoříme o stejném Bohu jediném).
(Žd 1,2) ... na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.
(2 Tim 1,9...)
..."... on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. K tomu jsem já byl ustanoven hlasatelem a apoštolem a učitelem národů.... "...
Ano, toto byl Boží záměr už od věčnosti - zjevit lidem svoji lásku a darovat jim záchranu. Ale je rozdíl mezi milostí a je rozdíl mezi slávou, kterou měl Boží Syn dříve, než bylo cokoli stvořeno!
Milost a sláva jsou naprosto rozdílné věci, nejsou to synonyma! Sláva nutně podmiňuje existenci subjektu, kterému se oné slávy dostává. Nějaký jen záměr v Boží mysli nemůže mít ještě žádnou slávu.
(Kol 1,16) ... neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i
neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je
stvořeno skrze něho a pro něho.
Toto všechno reálné je stvořeno skrze reálnou existující osobu Božího Syna a pro něho.
..."Tvrdíme, že učinit Krista Bohočlověkem znemožňuje skutečně se s ním ztotožnit. "...
Samozřejmě, že kdyby si Boží Syn ponechal svoji slávu a svoji moc božské přirozenosti, nemohl by být pokoušen od ďábla. Jenže on se toho zřekl, na krátký čas svého pozemského života se ponížil a stal se člověkem, jakým jsme i my.
(Fp 2,6 ...) Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 21:50:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To už vše bylo mnohokráte tde na,Granu mnou vysvětleno a vyvráceno.
1. Korinťanům 8:6
Ale pro nás je jen jeden Bůh, Otec, od něhož všechno pochází a pro kterého žijeme; a jest jediný Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož všecko přišlo a skrze něhož žijeme. (NIV) 1. Trinitáři říkají, že tento verš podporuje jejich postoj kvůli poslední frázi ve verši, tj. že všechny věci přišly skrze Ježíše Krista. Ale to, co ve skutečnosti říká, je, že všechny věci pocházejí „od“ Boha, „skrze“ Ježíše. Toto svědectví je v rozporu s trinitární doktrínou, protože staví Ježíše do podřízené role Bohu. Podle tohoto verše není „rovný“ s Otcem. 2. Kontext je klíčem k pochopení toho, co znamená fráze „všechno prošlo skrze něj“. V bezprostředním ani vzdáleném kontextu není žádná zmínka o stvoření všech věcí na počátku. Proto by bylo neobvyklé, aby tento verš zmiňoval původní Boží stvoření
z Genesis 1:1, což není. Spíše se mluví o církvi. Bůh zajistil Církvi všechny věci prostřednictvím Ježíše Krista. Celý 1. list Korintským se zabývá církevními otázkami a Pavel začíná 8:6 slovy „pro nás“, tj. pro křesťany. Hned další dva verše hovoří o tom, že pro Církev neexistují žádné zákony proti pojídání jídla obětovaného modlám. Verš 8 říká: „Ale jídlo nás nepřibližuje k Bohu; nejsme o nic horší, když nejíme, a o nic lepší, když jíme.“ Toto zjevení bylo pro Církev nové. Tuto svobodu starozákonní věřící neměli. Měli desítky potravinových zákonů. Tento verš je skutečně mocný a jasně říká, že křesťané mají jednoho Boha, který je konečným zdrojem všech věcí, a jednoho Pána, Ježíše Krista, který je způsobem, kterým Bůh zaopatřil všechny věci církvi. 3. Tento verš, je-li správně chápán, je ve skutečnosti silným důkazem toho, že Ježíš Kristus není Bůh. V Korintu bují mnohobožství a Písmo jasně říká, že „není Boha kromě jednoho“ (1. Korintským 8:4). Poté text pokračuje tvrzením, že ačkoliv může být mnoho bohů a pánů, pro křesťany je pouze jeden Bůh, Otec, a jeden Pán, Ježíš Kristus. Pokud je nauka o Trojici správná, pak lze tento text vykládat pouze jako matoucí. Zde byla ideální příležitost říci: „pro nás je jen jeden Bůh tvořený Otcem, Synem a Duchem Svatým“ nebo něco podobného, ale místo toho nám Písmo říká, že Bůh je pouze Otec. To by mělo být nezvratným důkazem, že Ježíš není Bůh. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 09:25:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mikime, tohle všechno od tebe jsou jen hloupé primitivní spekulace, které nemají reálného základu.
Nic jsi tu nevyvrátil.
Všechny věci pocházejí od nebeského Otce skrze Božího Syna, skrze "Slovo" - skrze "Světlo, které přišlo na svět, ale svět ho nepoznal, protože jejich skutky byly zlé. Všechno, naprosto všechno, co je - dokonce i běh času pochází od nebeského Otce, který to stvořil pro svého Syna - skrze svého Syna!
Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.....
Nejde jen o list Korinským, ale o celé evangelium v kontextu: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh... To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic co je ....
To Slovo se stalo tělem ... Ježíšem Kristem.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 13:46:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A Bůh (Otec) byl to slovo (nikoliv Ježíš)
COL Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) J 1:1: "Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh bylo to Slovo."
SKRABAL Překlad NZ od P. Dr. Pavla Škrabala O. P. J 1:1: "Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh bylo Slovo."
SYK Dr. Jan Ladislav Sýkora (NZ - 1922) J 1:1: "Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo Slovo."
NEB Νέα Ελληνικά βιβλία, 1901 Ιω 1:1: "Εν αρχη ητο ο Λογος, και ο Λογος ητο παρα τω Θεω, και Θεος ητο ο Λογος."
CVB Coverdale Bible, 1535 John 1:1: "In the begynnynge was the worde, and the worde was with God, and God was ye worde."
LBP Aramaic Of The Peshitta: Lamsa, 1933 - LBP John 1:1: "THE Word was in the beginning, and that very Word was with God, and God was that Word."
NMV'18 New Messianic Version Bible John 1:1: "In the beginning was the Word, and the Word was with God-Theos, and the Word was God-Theos."
PESH Peshitta Etheridge Translation, 1849 John 1:1: "IN the beginning was the Word, and the Word himself was with Aloha, and Aloha was the Word himself."
WYC Wycliffe Bible, 1395 John 1:1: "In the bigynnyng was the word, and the word was at God, and God was the word."
WYC'2014 Wycliffe Bible, 2014 Jn 1:1: "In the beginning was the word, and the word was at God, and God was the word. [In the beginning was the word, that is, God's Son, and the word was at God, and God was the word.]"
CT ST 1550 Stephanus (ST) John 1:1: "εν αρχη ην ο λογοϲ και ο λογοϲ ην προϲ τον θεον και θεοϲ ην ο λογοϲ"
CT WH 1885 Wescott and Hort (WH) John 1:1: "εν αρχη ην ο λογοϲ και ο λογοϲ ην προϲ τον θεον και θεοϲ ην ο λογοϲ"
GA 01 Codex Sinaiticus, designated by ℵ or 01 John 1:1: "εν αρχη ην ο λογοϲ και ο λογοϲ ην προϲ τον θ̅ν̅ και θ̅ϲ̅ ην ο λογοϲ" |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 08:15:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A Bůh (Otec) byl to slovo (nikoliv Ježíš)"...
Aha! Takže to nebeský Otec se podle Mikima stal tělem?
(J 1,14) A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi
námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný
milosti a pravdy.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Sobota, 01. únor 2025 @ 09:12:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh Otec, který od počátku byl tím slovem zplodil skrze svého Svatého ducha s Marií Ježíše, kterého nazval také Slovo Boží. Tedy Bůh Otec se nestal přimo tělem, ale to co zplodil s Marii se stalo tělem Ježíšem Mesiášem.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 21:57:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Židům 1:2 Ale v těchto posledních dnech k nám promluvil ve svém Synu, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil vesmír. (NIV)
1. Řecké slovo přeložené jako „vesmír“ (nebo „svět“ v mnoha překladech) je množné číslo řeckého slova aion a ve skutečnosti znamená „věky“. Existují další řecká slova, která znamenají „svět“, jako kosmos a oikoumene, a když ďábel pokoušel Ježíše tím, že mu ukázal všechna království „světa“, jsou tato slova použita. Tento verš odkazuje na „věky“, nikoli na „svět“. Vine’s Lexicon má „věk, časové období, vyznačené v N.T. použití duchovními nebo morálními vlastnostmi, se někdy překládá jako „svět“; R.V. margin má vždy ‚věk‘.“ Bullingerův kritický lexikon má:
„Aion [věk], od ao, aemi, foukat, dýchat. Aion původně označoval život, který spěchá pryč v dýchání našeho dechu, život jako pomíjivý; pak běh života, čas života, život ve své časové podobě. Pak prostor lidského života, věk nebo generace s ohledem na trvání. Čas, který lidé žili nebo mají žít, čas jako pohyblivý, historický čas i věčnost. Aion vždy obsahuje odkaz na vyplnění času“ [1]
Protože většina překladatelů je trojice a myslí si, že Ježíš byl tím, kdo stvořil původní nebesa a zemi, překládají v tomto verši „věky“ jako „svět“. Ale skutečné slovo v řeckém textu znamená „věky“ a mělo by se tak překládat.
2. Trinitáři používají tento verš, aby se pokusili dokázat, že Ježíš Kristus stvořil
svět, jak ho známe, ale kontext verše ukazuje, že to nemůže být správný výklad. Verše 1 a 2 ukazují, že Bůh mluvil skrze Ježíše „v těchto posledních dnech“, zatímco „v minulosti“ mluvil různými způsoby. Jestliže skutečně skrze Ježíše byl stvořen fyzický svět, pak jeden ze způsobů, jak Bůh mluvil v minulosti, byl skrze Ježíše. Ale to by bylo v rozporu s celým smyslem tohoto verše, který říká, že Bůh mluvil v minulosti jinými způsoby, ale „v těchto posledních dnech“ mluví skrze Syna.
3. Protože verše 1 a 2 říkají, že to byl „Bůh“, kdo mluvil skrze proroky a skrze svého Syna, je jasné, že Bůh je prvotním hybatelem, a tudíž se liší od Syna. Tyto verše ukazují, že Syn je podřízen Bohu a jako „náustka“ Boha je přirovnáván k prorokům.
4. Skutečnost, že Bůh určil Syna za „dědica“, ukazuje, že Bůh a Syn si nejsou rovni. Pro Syna být „dědicem“ znamená, že existovaly časy, kdy nebyl vlastníkem. Bible byla napsána pomocí běžných slov, která měla v tehdejším jazyce běžný a uznávaný význam. Nauka o Trojici nutí tato slova nabývat „mystických“ významů. Přesto v Písmu není žádný důkaz, že by pisatel změnil význam těchto běžných slov. Tvrdíme, že pokud je Bible čtena s použitím běžných významů slov v textu, není prostě žádný způsob, jak dospět k nauce o Trojici. Slovo „dědič“ je běžné, a protože smrt a dědictví jsou součástí každé kultury, vyskytuje se v každém jazyce. Každý slovník ukáže, že dědicem je ten, kdo zdědí, následuje nebo obdrží majetek, hodnost, titul nebo úřad jiného. Podle definice nemůžete být dědicem,
pokud jste již vlastníkem. Nikdo v historii nikdy nenapsal závěť, která by říkala: "Mým dědicem a dědicem mého majetku jsem... JÁ!" Pokud je Kristus Bůh, pak nemůže být „dědicem“. Jediný způsob, jak může být dědicem, je, že nebude vlastníkem.
To, že Kristus je „dědic“ je v rozporu s trinitární doktrínou, která říká, že Kristus je rovnocenný a zároveň věčný s Otcem. Pokud by byl Kristus Bůh, pak byl po celou dobu částečným vlastníkem, a proto vůbec není „dědicem“. Tyto verše učí, že Bůh je původním vlastníkem a dá všechno svému dědici, Ježíši Kristu. Ze znění těchto prvních dvou veršů je zřejmé, že autor listu Židům nepovažuje Krista za Boha.
5. Celá úvodní část listu Židům, která se obvykle používá k ukázce, že Kristus je Bůh, ve skutečnosti ukazuje pravý opak.
Další důkaz toho je ve verších 3 a 4. Poté, co se Kristus posadil po Boží pravici, „stal se o tolik vyšší než andělé“, jako je jeho jméno nadřazeno jejich. „Bůh“ byl vždy nadřazený andělům. Jestliže se Kristus stal nadřazeným až po svém vzkříšení, pak nemůže být věčným Bohem. Z této části Písma je zřejmé, že „Člověk“ Kristus Ježíš dostal veškerou autoritu a stal se Pánem a Kristem.
6. Protože aionas znamená „věky“ a ne „svět“, je spravedlivé se ptát, v jakém smyslu Bůh učinil věky skrze Ježíše. Za prvé je třeba pochopit, že slovo „vyrobeno“ je extrémně flexibilní. Jde o řecké slovo poieo, které se samo o sobě i v kombinaci s jinými slovy v NIV překládá více než 100 různými způsoby, a má tak širokou škálu významů. Některé ze způsobů, jak se poieo překládá, jsou: splnit, jednat, poskytnout, uvést do praxe, dosáhnout, utratit, zůstat, léčit, byl, vyhrát, pracovat, napsal a dal. Ačkoli většina lidí čte poieo v Židům 1:2 jako odkaz na původní stvoření, nemusí to vůbec znamenat. Z kontextu vyplývá, že „věky“, o kterých se mluví, jsou věky po Kristově vzkříšení. Ve verši 2 se Kristus stal dědicem po svém vzkříšení. Ve verši 3 pak po svém vzkříšení seděl po Boží pravici. Verše 5 a 6 také odkazují na vzkříšení. Kontext jasně ukazuje, že Bůh nemluvil skrze svého Syna v minulosti, ale že mluvil „v těchto posledních dnech“ skrze svého Syna a „dával podobu“ věkům skrze něj. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 09:48:57 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | (Žd 1,2) ... na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.
Zde se hovoří o dvou přirozenostech Božího Syna.
Skrze božskou přirozenost Syna učinil věky - na počátku stvoření ...
Jestliže je Bůh nesmrtelný, je přece docela pitomostí hovořit o Bohu, že by si sepsal závěť! Závěť má význam v případě úmrtí - dědictví je možno nabýt, až když zůstavitel zemře. V této Boží rovině není žádného dědice, není žádné závěti! Bůh je přece věčný, nesmrtelný! Po Bohu nelze dědit!
Dědit může pouze člověk.
V duchovní rovině může člověk zdědit zaslíbení věčného života, které pro nás vydobyl Kristus. Člověk se stane dědicem věčného života tehdy, když se nechá pokřtít a následně žije křesťanským životem v církvi.
(Tit 3,7) ... abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici v naději života věčného.
jehož ustanovil dědicem všeho - Zde se hovoří o Kristově lidské přirozenosti. Ta se pochopitelně už svojí podstatou liší od Boha - i když je s Bohem (skrze Syna) navždycky neoddělitelně propojena.
Syn je tedy ve své božské přirozenosti roven Otci i Duchu svatému (pořád je to jeden Bůh) - ve svém lidství je pak Ježíš Bohu podřízen.
(1 Kor 15,27) Neboť ‚všechno podřídil pod jeho nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil. A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn (ve svém lidství) se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 14:02:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...Skrze božskou přirozenost Syna učinil věky - na počátku stvoření ...
Ha ha ha je to jen Tvůj obvyklý blábol a nic víc.
Zjev 4:11: ""Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Skut 7:48-50: "Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: `Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?´"
CEP Ekumenický překlad, 1979 Skut 17:24-26: "Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Iz 40:21-22,25-26: "Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi? Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání. ... "Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?" praví Svatý. "K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?" Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna."
Iz 37:16: ""Hospodine zástupů, Bože Izraele, který sídlíš nad cheruby, ty sám jsi Bůh nade všemi královstvími země. Ty jsi učinil nebesa i zemi."
Iz 45:12: "Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy."
Iz 45:18: "Toto praví Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil, ten, jenž ji upevnil na pilířích; nestvořil ji, aby byla pustá, vytvořil ji k obývání: "Já jsem Hospodin a jiného už není."
Iz 57:16: "Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám."
Iz 66:2: "Všechny tyto věci učinila moje ruka. Tak vznikly všechny tyto věci, je výrok Hospodinův. Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.""
Jer 10:12: "On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa."
Jer 27:5: "Já jsem učinil zemi, člověka i zvířata, která jsou na zemi, svou velikou silou a svou vztaženou paží a dávám ji tomu, kdo je toho v mých očích hoden."
Amos 5:8: "Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin."
Jon 1:9: "Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.""
Ježíš: Mat 19:4: "Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´?" |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 08:24:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Hospodin Bůh = Otec, Syn a Duch svatý.
Otec tvoří skrze Syna, mocí Ducha svatého ...
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:06:04 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Stando,
v Bibli je "1856" důkazů, že to je nepravda. Lidský falešný výmysl.
Tvrdit něco takového, jak jsi napsal, může jen úplný ignorant. Který vůbec nezná Písmo a nerozumí, co to Písmo sděluje.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:39:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Víš, Josefe, vhodnější by byl i jen jeden jediný důkaz - ale naprosto konkrétní.
Na "1856" "důkazů" se nedá dost dobře reagovat.
(Gn 1,2) Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami.
Kdo to je, ten Duch Boží? Hebrejsky "ruach" - překládá se jako "Boží vítr", jako "vanutí větru", jako vzduch v hrdle, udržující život v každém tvoru.
Od Pána Ježíše víme, že Otec nedělá nic bez Syna a že Syn nedělá nic bez Otce. Všechno konají v dokonalé jednotě chtění i činění.
(Žd 1,2) ... na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.
Jestliže nebeský Otec učinil skrze svého Syna úplně všechno stvořené - tedy i čas, i věky - pak je zjevné, že tento Boží Syn zde byl dříve, než byl čas.
Tomuto snad, Josefe, rozumíš.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 17:18:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Stando, těch "1856 důkazů" jsem zde v těch svých několika desítkách článků a také v diskuzích s tebou a Tolstojem uvedl. Že je všechny ignoruješ, je věc jiná .
// (Gn 1,2) Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami.
Kdo to je, ten Duch Boží? Hebrejsky "ruach" - překládá se jako "Boží vítr", jako "vanutí větru", jako vzduch v hrdle, udržující život v každém tvoru. Od Pána Ježíše víme, že Otec nedělá nic bez Syna a že Syn nedělá nic bez Otce. Všechno konají v dokonalé jednotě chtění i činění. //
No vidíš to. Další důkaz. Někdo z proroků Hospodina, někdo z patriarchů, někdy z této skutečnosti, že se Duch Boží vznášel nad vodami, vyvozoval a dovozoval, že Duch Boží je druhá, stejně rovná, stejně mocná osoba vedle Boha ? A že proto je Bůh "DVOJICE" ?? A že Bůh je dvojjediný ? Nebo že to sám Bůh řekl někomu z proroků a takto to zjevil a sdělil lidem ? Ukaž mi takového, rád bych ho poznal.
" Od Pána Ježíše víme, že Otec nedělá nic bez Syna "
Jo ? Opravdu ? A kdy vám to Ježíš řekl, že to od Něho víte ?
Ježíš je Pánem nového věku. Nového světa. Jeho vzkříšením Bůh vytvořil nové eony, nový věk. A Ježíše ustanovil nad ním/nimi Pánem. Jinak jsem se tě už někde ptal, jak podle tvého mínění Bůh učinil, stvářel všechno "skrze svého Syna". Jeho rukama a Jeho umem ? Ježíš o ničem takovém neví, nemá tušení o něčem takovém. Na to jsi neodpověděl nijak.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 22:11:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | CT WH 1885 Wescott and Hort (WH) 2Tim 1:9: "του ϲωϲαντοϲ ημαϲ και καλεϲαντοϲ κληϲει αγια ου κατα τα εργα ημων αλλα κατα ιδιαν προθεϲιν και χαριν την δοθειϲαν ημιν εν χριϲτω ιηϲου προ χρονων αιωνιων
CT WH 1885 Wescott a Hort (WH) 2Tm 1:9: "Ten, který nás povolal a povolal svatostí, ne podle našich skutků, ale podle svého vlastního rozhodnutí a milosti, která nám byla dána v Kristu Ježíši před začátkem věků."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Žid 1:2: "v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky." Z kontextu vyplývá, že „věky“, o kterých se mluví, jsou věky po Kristově vzkříšení. Ve verši 2 se Kristus stal dědicem po svém vzkříšení. Ve verši 3 pak po svém vzkříšení seděl po Boží pravici. Verše 5 a 6 také odkazují na vzkříšení. Kontext jasně ukazuje, že Bůh nemluvil skrze svého Syna v minulosti, ale že mluvil „v těchto posledních dnech“ skrze svého Syna a „dával podobu“ věkům skrze něj.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 10:21:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Začátek věků je jenom jeden: Stvoření světa.
Zde se hovoří o Božím záměru spasení světa už před jeho vlastním fyzickým stvořením.
(Iz 49,1) ... Jahve mě povolal od mateřského lůna, od klínu mé matky vyslovil mé jméno.
(Žl 139,4 ...) Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám! Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 13:49:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ne nerozumíš tomu a to je pak těžké někomu něco vysvětlovat. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 22:14:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Koloským 1:16-18
Neboť v něm byly stvořeny všechny věci – nebeské i pozemské, viditelné i neviditelné, ať trůny, panstva, panovníci nebo vrchnosti. Všechno bylo stvořeno skrze něho a jemu.
Trinitářský nárok
Trinitáři tvrdí, že Pavel má na mysli akt stvoření Genesis. Na základě tohoto předpokladu trinitáři tvrdí, že Ježíš musí být Bůh, protože buď (1) Bůh Otec stvořil všechny věci skrze něj, nebo (2) Ježíš je sám Stvořitelem. Verš 17 je také interpretován na základě tohoto předpokladu, kde trinitáři tvrdí, že Ježíš existoval předtím, než bylo cokoli stvořeno.
Tvrzení vs. fakta
Biblická fakta ukazují, že Pavel nemá na mysli akt stvoření Genesis, ale Boha, který stvořil vše znovu v Království vzkříšeného Syna.
Problémy s reklamací
1. Aby se mohl stát Předním ve všech věcech (v.18)
Nemožnost trojičního tvrzení je demonstrována skutečností, že Pavel říká, „aby se mohl stát předním ve všech věcech“. Stvořitel nemusí být na prvním místě nad svým vlastním aktem stvoření. Pokud by Pavel mluvil o aktu stvoření Genesis, bylo by to absurdní tvrzení.
Některé překlady se to pokoušejí snížit tím, že překládají řečtinu jako „že by mohl mít první místo ve všech věcech“ nebo něco podobného. Ale řecké sloveso zde není sloveso „mít“, ale sloveso „být“ a znamená „může se stát“ nebo „může se stát“. Stvořitel se nemusí stát prvořadým nad svým vlastním stvořením. To ukazuje, že trojiční tvrzení je zjevně chybné.
Muž Ježíš se stal předním nad celým stvořením, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici, čímž mu dal veškerou autoritu na nebi i na zemi (Matouš 28:18) vysoko nad veškerou vládu, autoritu, moc a panství. Efezským 1:20-21) podřizující všechny věci vzkříšenému Ježíši (Židům 2:5-9) včetně andělů, autorit a sil, o čemž zde Pavel mluví Kolosané. Stal se nadřazeným andělům, když se posadil po Boží pravici
(Židům 1:3-4).
2. Kontextuální fakta vs. Trinitární předpoklad
Trinitáři jsou oběťmi své vlastní mysli. Vidí slovo „stvořit“ a okamžitě předpokládají, že Pavel má na mysli akt stvoření Genesis. Pro ně (a pro ariány) je zcela běžné číst Koloským 1:16, jako by Pavel odkazoval na akt stvoření Genesis. A tak trinitáři vykládají text tak, že buď (1) Ježíš byl Stvořitelem stvoření Genesis, nebo (2) Ježíš byl prostředkem, kterým Bůh Otec stvořil všechny věci. Avšak biblická fakta nám ukazují, že Pavel nemá na mysli akt stvoření Genesis. Kontextová fakta ukazují, že má na mysli Království vzkříšeného Ježíše a mluví o novém stvoření, o vytvoření struktury autority v Kristově
Království, o smíření starého stvoření, což je nové stvoření.
Je nemožné, aby Pavel odkazoval na akt stvoření Genesis, pokud má na mysli vzkříšeného Ježíše. I zběžné zkoumání kontextu ukazuje, že Pavel má v této pasáži na mysli vzkříšeného Krista, vzkříšeného Syna, který zemřel za naše hříchy a který vládne v Království Otcova milovaného Syna (v. 13).
Království vzkříšeného syna (v.13)
Bůh dal Ježíšovi Království a byl korunován slávou a ctí, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici. Křesťané jsou ti, kteří byli vysvobozeni z temnoty do světla, z autority temnoty do autority světla, vydáni do Království vzkříšeného Syna. Zde je zřejmé, že Pavel má na mysli vzkříšeného Krista.
Neboť nás vysvobodil z moci temnoty a přenesl nás do Království svého milovaného Syna V němž máme vykoupení a odpuštění (v.14)
Kolosanští věřící měli vykoupení a odpuštění hříchů v Ježíši, který za jejich hříchy zemřel a vstal z mrtvých. Pavel má opět na mysli vzkříšeného Krista
království Jeho milovaného Syna, v němž máme vykoupení, odpuštění hříchů.
Ten, který byl vydán pro naše přestoupení a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Římanům 4:25. Kristus JE v. 15
Ve verši 15 se Pavel zmiňuje o Kristu v přítomném čase. To by nás mělo vést k pochopení, že má na mysli vzkříšeného Krista. Totéž se děje ve v.18, kde Pavel říká: "On JE Hlavou těla, církve. On JE počátek prvorozený z mrtvých."
"V Kristu"
Verš začíná „protože v něm byly všechny věci stvořeny“. Výraz „v něm“ je typický pavlovský jazyk pro postavení věřícího VE vzkříšeném Kristu v celém Pavlových spisech. Pavel má na mysli vzkříšeného Krista, „v němž máme vykoupení, odpuštění hříchů“ (v.14). „V něm stojí všechny věci (dosl.)“ (v. 17), to znamená, že ve vzkříšeném Kristu stojí pohromadě všechno stvoření, protože mu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých a ze stolce ho po jeho pravé ruce. Všechny věci jsou (dosl.) v něm „vzpřímené“ (Ef 1:9-10), a proto v něm všechny věci stojí pohromadě (v. 17).
Toho, který neznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se v něm stali Boží spravedlností. 2 Korintským 5:21 Oznámil nám tajemství své vůle podle svého zalíbení, které v něm zamýšlel ke správě plnosti časů, to jest směřování všech věcí vzhůru v Kristu, věcí v nebesa a věci na zemi. Prvorozený všeho stvoření; Prvorozený z mrtvých
V bezprostředně následujícím kontextu ve verši 18 se Pavel zmiňuje o Ježíši jako o „prvorozeném z mrtvých“. Protože se zmiňoval o Kristu jako o „prvorozeném všeho stvoření“, musíme „prvorozený ze všeho stvoření“ vykládat jako odkaz na Ježíše jako prvorozeného z mrtvých.
Pasáž křičí „vzkříšený Kristus“ znovu a znovu a znovu.
Obraz Boha/Vykoupení ve vzkříšeném Kristu = Plnost/Smíření ve vzkříšeném Kristu.
Porovnejte verše 14-16 a verše 19-20, kde Pavel říká v podstatě totéž. Srovnej verš 15 s veršem 19. Srovnej verše 14,16 s veršem 20. v němž máme vykoupení, odpuštění hříchů, který je obrazem neviditelného Boha, prvorozeného nade vším stvořením, protože v něm bylo stvořeno všechno, ať už na nebi nebo na zemi....
Nebo se zalíbilo, že v něm přebývá veškerá plnost a skrze něho smířit se sebou všechno, ať už je to na zemi, nebo na nebi, tím, že učinil pokoj skrze jeho krev, prolitou na kříži.
3. Vytvoření struktury autority
Je důležité si uvědomit, že Pavel mluví o stvoření věcí, o kterých se ve zprávě Genesis nikdy nezmiňuje. V účtu Genesis nenajdete popis vytváření trůnů nebo vládců nebo autorit, dominií nebo mocností. Navíc Pavel nemluví o nebi a zemi, ale o věcech V nebi a NA Zemi (srovnej v. 16 a v. 20. Viz také Ef 1:10).
V Kristu Bůh smířil kosmos sám se sebou.
To je to, o čem zde Pavel mluví, „věci v nebi a věci na zemi“, jak řekl Ježíš: „Je mi dána veškerá moc v nebi i na zemi“.
Analýza faktů
1 "Aby byl první ve všem"
Tento výrok, který učinil Pavel v Koloským 1:18, by nedával žádný smysl v kontextu aktu stvoření v Genesis. Ježíš PŘIŠEL BÝT první ve všech věcech. Stvořitel „nepřichází“ mezi své vlastní stvoření jako první. Toto prohlášení dává smysl pouze v případě, že Ježíš byl povýšen na první místo mezi všemi věcmi. V kontextu tohoto úryvku by mělo být každému zřejmé, že vzkříšený Ježíš byl ve všech věcech první, protože je PRVOZrozený z mrtvých.
On je počátek a prvorozený z mrtvých, aby byl první ve všem. 2. Ktizo (tvorba), Ktisis (tvorba)
Trinitáři vidí slova „stvořený“ a „stvoření“ v Kolosanům 1:15–16 a předpokládají, že je nutně vidět akt stvoření v Genesis. Tento předpoklad je však nesprávný. Řecká slova ktizo (tvořit) a ktisis (stvoření) často používali staří Řekové k označení zakládání řídících orgánů nebo struktur autority při zakládání městských států království. Ve skutečnosti Josephus používá tento slovník k označení židovských osad po jejich zajetí v Babylóně. Peter jasně použil slovo ktisis tímto způsobem:
Podřizujte se pro Pána každému lidskému stvoření, ať králi jako tomu, kdo má moc,
14 nebo místodržitelům... 1 Petr 2:13-14. Petr mluví o strukturách lidské autority jako o lidském „výtvoru“. A struktura autority je přesně to, o čem Pavel v této pasáži mluví. Lidská města, státy, země, království jsou všechny založeny na jejich strukturách autority. Jsou založeny na vládě; Ježíšovo království je založeno na vládě, tj. na vládcích, autoritách, trůnech, panstvích, mocnostech. Všechno, ať už andělé, vládci nebo autority nebo trůny nebo mocnosti nebo panství, bylo podrobeno vzkříšenému synovi (1 Kor 15:24; Efezským 1:20-22; Židům 2:5-9; 1 Petr 3:22)
Kromě toho Pavel používá tyto výrazy, když mluví o našem postavení ve vzkříšeném Kristu. Říká nám, že Krista již nepoznáváme podle těla, ale pokud je někdo v něm, je novým „stvořením“. A v Efezským 2:10 Pavel vysvětluje, jak jsme Božím dílem „stvořeni“ v Kristu Ježíši. Víme, že v tomto verši o nás mluví jako o prvotinách nového stvoření (viz Jakub 1:18). Toto je jazyk toho, co je smířeno s Bohem, který má Pavel na mysli v Koloským 1:20.
3. Prvorozený z mrtvých se stal ve všem předním
Ve verši 18 je nám řečeno, že Ježíš, prvorozený z mrtvých, se stal předním ve všech věcech. Stalo se to, když Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a posadil ho po své pravici a dal mu veškerou moc na nebi i na zemi daleko nad vládou, autoritou, mocí a nadvládou a podřizuje mu všechny věci včetně andělů.
Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. (Matouš 28:18).
Pak přijde konec, když předá Království Bohu a Otci, když zruší veškerou vládu a veškerou autoritu a moc. Musí totiž vládnout, dokud mu všechny nepřátele nepoloží pod nohy. Poslední nepřítel, který bude zrušen, je smrt. Neboť všecko podřídil pod jeho nohy. 1. Korinťanům 15:24-27.
Vzkřísil Ho z mrtvých a posadil Ho po své pravici v nebesích vysoko nad veškerou vládu a autoritu, moc a panství a každé jméno, které je pojmenováno, nejen v tomto věku, ale i v tom, který přijde. A všecko podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, která je jeho tělem, plností Toho, který naplňuje vše ve všem.
Efezským 1:20-21
... skrze vzkříšení Ježíše Krista, který je po pravici Boží, odešel do nebe a byli mu poddáni andělé, mocnosti a mocnosti. 1. Petra 3:22
Když se očistil od hříchů, posadil se po pravici Veličenstva na výsostech, stal se o tolik lepším než andělé, o co zdědil vznešenější jméno než oni. Židům 1:3-4.
Je Hlavou nad veškerou vládou a autoritou... Odzbrojil vládce a autority, veřejně je ukázal, když nad nimi zvítězil. Koloským 2:10,14 (viz 1:13; Ef 1:9-10).
[Otec] nás vysvobodil z moci temnoty a přenesl do Království svého milovaného Syna... protože v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panství nebo vládci nebo autority - všechno bylo stvořeno skrze něj a jemu. On je přede vším a všechno v něm drží pohromadě. A on je Hlavou těla, církve a on je počátek, prvorozený z mrtvých, takže on sám se stal předním ve všem. Koloským 1:13-18.
Slovo „prvorozený“ je dědický jazyk. Bůh učinil vzkříšeného Ježíše dědicem všech věcí, které zdědil, lepší jméno než andělé (Židům 1:2,4). Protože „prvorozený“ je jazykem dědice, hebrejský pisatel označuje věřící jako „církev prvorozených“ (řečtina je množné číslo). Tento jazyk znamená, že jsou dědici Boha a spoludědicové Ježíše Prvorozeného (Řím 8:17).
... v těchto posledních dnech k nám promluvil ve svém Synu, kterého učinil dědicem všeho... posadil se po pravici
Majestátu na výsostech a stal se tak nadřazeným andělům, jak zdědil lepší jméno než oni. Židům 1:2,4
On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno, jak na nebi, tak na zemi... Koloským 1:15-16
6. Zjevení 3:14 - On je počátek
Ve Zjevení 3:14 se Ježíš popisuje jako „počátek stvoření Božího“. Podobně Pavel mluví o Ježíši jako o „počátku“ (Koloským 1:18) Ale všimněte si kontextu:
On je také hlavou těla, církve a on je počátek, prvorozený z mrtvých. Pavel zjevně nemá na mysli počátek Genesis. Ježíš je počátkem nového Božího stvoření, protože je prvorozený z mrtvých a nové stvoření začíná V NĚM, a proto nám verš 16 říká, že se to děje V NĚM. Jako první vstal z mrtvých a je prvotinou nového Božího stvoření.
Nyní však Kristus vstal z mrtvých, prvotiny zesnulých... každý ve svém pořadí: prvotiny Kristus, potom ti, kteří jsou Kristovi při jeho příchodu... 1 Korintským 15:20,23
... kdyby měl Kristus trpět, a pokud by byl první ze vzkříšení z mrtvých, zvěstoval by světlo jak židovskému lidu, tak pohanům. Skutky 26:23
5. Nové stvoření je smířením starého stvoření
Když vidíme slovo „stvořit“ nebo „stvoření“, nemůžeme jednoduše předpokládat, že se vztahuje ke zprávě o stvoření v Genesis.
Bůh tvoří znovu skrze Krista a v Kristu. V Efezským 2:10 Pavel říká, že jsme Boží dílo stvořené v Kristu Ježíši. Být „v Kristu“ znamená, že jsme nová stvoření. Zemřeli jsme starému stvoření a znovu jsme se narodili do nového stvoření Božího. Ve 2. Korinťanům 5:16-19 se dozvídáme, jak Bůh v Kristu smiřoval svět se sebou a jsme-li ve vzkříšeném Kristu, byli jsme smířeni s Bohem a jsme nová stvoření.
Pečlivě porovnejte následující:
Neboť v něm bylo stvořeno všechno – ať to, co je na nebi, tak to, co je na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny, nebo panstva, ať vladaři, nebo vrchnosti. Všechno bylo stvořeno skrze něho a jemu.a skrze něho smířit všecko se sebou, když učinil mír skrze krev svého kříže; skrze něj
– ať už věci na zemi nebo věci na nebi.
6. 2. Korinťanům 5:14-19
Následující pasáž objasňuje Pavlovy myšlenky na Koloským 1:16-20.
Neboť nás ovládá Kristova láska, když jsme došli k závěru, že jeden zemřel za všechny, proto všichni zemřeli a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, už nežili pro sebe, ale pro toho, který kvůli tomu zemřel a vstal z mrtvých. z nich. Proto od nynějška neznáme nikoho podle těla, i když jsme poznali Krista podle těla, ale nyní ho již takto neznáme. Je-li tedy někdo v Kristu, je nové stvoření, staré pominulo, hle, nové přišlo. Nyní jsou všechny tyto věci od Boha, který nás smířil se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření, totiž že Bůh v Kristu smiřoval svět se sebou, nepočítaje proti nim jejich provinění, a svěřil nám slovo smíření. 2. Korinťanům 5:14-19. Bůh v Kristu smiřoval svět se sebou. Co je smířeno s Bohem, je nové stvoření. A to je přesně to, o čem Pavel mluví v Koloským 1:16–20. Bůh stvořil všechny věci na nebi a na zemi v Kristu, to znamená, že Bůh smířil svět se sebou v Kristu. Jak říká v Koloským 1:20, všechny věci, ať už věci na zemi nebo věci v nebesích, jsou smířeny s Bohem v Kristu. Není pochyb o tom, že Pavel v Koloským 1:16 mluví o tom, že Bůh stvořil věci znovu ve vzkříšeném Kristu.
7. Vzkříšený Syn: Prvorozený z mrtvých, prvotiny Božího nového stvoření
Následující text ukazuje, jak bychom měli chápat Koloským 1:12–20:
Neboť [Otec] nás vysvobodil z moci temnoty a přenesl do Království [Zmrtvýchvstalého] Syna své lásky, ve [Zmrtvýchvstalém Synu] máme vykoupení, odpuštění hříchů. [Zmrtvýchvstalý Syn] je obrazem neviditelného Boha, prvorozeného všeho stvoření, protože ve [Zmrtvýchvstalém Synu] bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, ať už trůny nebo panstva nebo vládce nebo autority – všechny věci byly stvořeny skrze [Zmrtvýchvstalého Syna] a [Zmrtvýchvstalému Synu]. [Zmrtvýchvstalý Syn] je přede vším a ve [Zmrtvýchvstalém Synu] všechny věci stojí pohromadě. [Zmrtvýchvstalý Syn] je také hlavou těla, církve a [Zmrtvýchvstalý Syn] je počátek, prvorozený z mrtvých, takže [Zmrtvýchvstalý Syn] bude mít ve všem první místo. Neboť vší plnosti se zalíbilo přebývat ve [Zmrtvýchvstalém Synu] a skrze [Zmrtvýchvstalého Syna] usmířit všechno se sebou, když učinil pokoj skrze krev kříže skrze [Zmrtvýchvstalého Syna], ať už věci na zemi nebo věci v nebi.
Shrnutí
Řecká slova pro stvoření a stvoření používali staří Řekové k označení zřízení řídících orgánů při zakládání/vytváření (ktisis) politických městských států nebo království. Petr také použil slovo tímto způsobem. O Království a jeho strukturách autority mluví Pavel v Koloským 1:14–16. Ježíš se stal předním nade vším, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých, dal mu veškerou autoritu na nebi i na zemi a podřídil mu všechny věci včetně andělů, vládců, mocností a autorit, o čemž opět mluví
Pavel ve verši 16 Ve verši 20 vidíme, že Pavel má na mysli smíření věcí v nebesích a na zemi. Cokoli je smířeno s Bohem, je nové stvoření, to je přesně to, co Pavel zmiňuje ve verši 16, věci stvořené v nebesích a na zemi.
Závěr
Když poctivě zvážíme všechna kontextová fakta týkající se Koloským 1:15-16, není pochyb o tom, že trojiční výklad této pasáže je vážnou chybou. Akt stvoření Genesis není ani na Paulově radaru. Pavel mluví o tom, že Bůh smířil všechno se sebou ve vzkříšeném Kristu a že „stvoření“ není staré stvoření podle Genesis, ale nové stvoření, kde vše směřuje vzhůru v Kristu Ježíši a Království Milovaného Syna, které se stalo před- byl vynikající nade vším, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici a podřídil mu vše včetně veškeré andělské moci a autority. Z tohoto důvodu je vzkříšený Kristus přede všemi věcmi jak v čase, tak v postavení, protože je prvorozený z mrtvých a má přednost nade všemi věcmi. Pavlovy myšlenky v Efezským 1:9-10 a 1:20-21 vyjadřují téměř identický koncept.
Díval jsem se dál v nočních viděních a hle, s nebeskými oblaky přicházel člověk jako syn člověka a přišel k Prastarému dnů a byl před Ním představen. A byla mu dána vláda, sláva a království, aby mu sloužili všichni lidé, národy a lidé všech jazyků. Jeho vláda je věčná vláda, která nepomine, a jeho království je takové, které nebude nikdy zničeno... Potom bude království a panství a velikost celého království pod celým nebem dána lidu svatých Nejvyššího; Jeho království bude věčným královstvím a všechna panství mu budou sloužit a poslouchat ho. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 10:29:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Mikime,
toto tvoje násilné převracení smyslu podle lidského přání vychází pak ve výsledku vskutku velice rozpačitě.
Vždyť toto je napsáno naprosto jasně! Apoštol zde hovoří o stvoření světa - nejenom našeho světa, ale i duchů nebeských - andělů (trůny, panstva, mocnosti nebes - srov. Mt 24,29; ...).
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 13:53:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vyvrátil jsem ti to proč se to netýká stvoření od Genesis. Všechno svou vůlí stvořil Pán Bůh sám. Zjev 4:11: ""Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest."" |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 08:21:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Je jediný Pán a Bůh - Otec, Syn a Duch svatý.
Tu stejnou slávu, čest a moc má také Beránek - Spasitel v lidském těle a soudce živých i mrtvých - Spasitel Hospodin - Otec, Syn a Duch svatý..
Svoji slávu nikomu nedám - říká Hospodin.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:13:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
No a také že Hospodin svou slávu nikomu nedal. Nedal ji ani Pánu Ježíši Kristu. Ježíš má jinou slávu než Bůh. Stačí číst Zjevení Janovo, 4. a 5. kapitolu. V kapitole 4. je o slávě a důvodech uctívání Boha. V kapitole 5. je o slávě a důvodech uctívání Pána Ježíše, Beránka.
A jinak to co zde pořád opakuješ, jsou Stando nepodložené, nebiblické výmysly.
Jediný Bůh není Otec, Syn a Duch svatý. Je to jen lidská fabulace, lidská falešná konstrukce. Takový Bůh neexistuje. Takového Bible nezná. Takového neznají starozákonní proroci, patriarchové. Takového nezná Ježíš, neznají apoštolové.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:27:28 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ve čtvrté kapitole je popsána Boží sláva, pátá kapitola přechází do popisu slávy lidské - slávy Beránka v jeho oslavení po jeho zmrtvýchvstání.
..."Ježíš má jinou slávu než Bůh. "...
Ježíš ve svém oslaveném lidství má jinou slávu, než Bůh - ta má svůj počátek v Kristově oběti a jeho zmrtvýchvstání - vítězství nad smrtí. Ježíš je vítězem nad smrtí! (Zvítězil lev z kmene Judy).
Když však hovoříme o jiné Ježíšově slávě, která je od věčnosti až na věčnost - hovoříme o slávě Boha Otce spolu se Synem a s Duchem svatým. O této slávě hovoří Pán Ježíš:
(J 17,1 ...) Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.
A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“
A tohle je ta Boží sláva.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 20:14:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Je jediný Pán a Bůh - Otec, Syn a Duch svatý. //
To tvoje tvrzení Stando o jediném Pánu a Bohu ve spojitosti s tím textem Zj 4:11 je zcela mimo. Ten text se rozhodně netýká Pana a Boha - Otce, Syna a Ducha svatého.
Celá Bible, SZ i Nový zákon, kdykoli mluví o Bohu - vždy mluví o Otci. Nikdy ne o Trojici. Nikdy ne o Synu. Nikdy ne o Otci, Synu a Duchu svatém.
A ten text Zj 4:11 není výjimkou. Ten text mluví o jedné jediné (1) bytosti - o tom, který je Nejvyšší. Všemohoucí. O Jediném Pravém Bohu. O tom, který sedí na trůnu.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 22:19:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Filipským 2:6-8
(6) Který, ačkoli existoval v podobě Boha, nepovažoval rovnost s Bohem za věc, kterou je třeba uchopit,
(7) ale vyprázdnil se, vzal na sebe podobu služebníka a stal se podobou lidí.
(8) Když byl nalezen jako muž, ponížil se tím, že se stal poslušným až k smrti, dokonce k smrti na kříži. (NASB)
1. Tyto verše ve Filipským jsou velmi důležité pro trinitární doktrínu (ačkoli také způsobily rozdělení mezi trinitáři) a je třeba se jimi důkladně zabývat. Do těchto dvou veršů je zabaleno několik argumentů a budeme se jimi zabývat bod po bodu. Za prvé, mnoho trinitářů tvrdí, že slovo „forma“, což je řecké slovo morphe, odkazuje na Kristovu vnitřní přirozenost jako Boha. To je tak silně tvrzeno, že ve verši 6 má NIV „být ve své podstatě Bohem“. Nevěříme, že morfe odkazuje na „vnitřní esenciální přirozenost“, a uvedeme důkaz, že odkazuje na vnější formu. Různé lexikony mají protichůdné názory na definici morfe do takové míry, že si nemůžeme představit žádné jiné slovo definované lexikony tak protichůdnými způsoby. Uvedeme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, abychom ukázali rozdíly mezi nimi.
Vine's Lexicon má pod „formou“: „správně přirozenost nebo podstatu, nikoli abstraktně, ale jako skutečně existující v jednotlivci… nezahrnuje v sobě nic ‚náhodného‘ nebo oddělitelného, jako jsou konkrétní způsoby projevu. Pomocí slovníků, jako je ten Vineův, trinitáři směle tvrdí, že „přírodou“, která je základem Ježíšova lidského těla, byl Bůh. Trinitářští učenci jako Vine kontrastní morfé, o kterém tvrdí, že se vztahuje k „vnitřní, esenciální přirozenosti“, se schématem (ve verši 8 a výše přeloženým „vzhledem“), o kterém tvrdí, že odkazuje na vnější vzhled. Připouštíme, že existuje mnoho trinitářských učenců, kteří napsali lexikální záznamy nebo články o řeckém slově morphe a došli k závěru, že Kristus musí být Bůh. Trinitář, který chce dokázat svůj názor, může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že tyto definice jsou zaujaté a chybné. Kromě toho jsme nenašli žádné netrinitářské učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitářských učenců, zatímco mnoho trinitárních zdrojů se shoduje na tom, že morfe odkazuje na vnější vzhled a ne na vnitřní povahu.
Studium jiných lexikonů (mnoho z nich trinitárních) poskytuje zcela jiný obrázek než Vineův lexikon. V Bullingerově kritickém lexikonu je morfe uvedena jednoslovná definice, „forma“. Odborný lexikon od Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morfem „formu, vnější vzhled, tvar“. Teologický slovník Nového zákona, vydaný Gerhardem Kittelem, má „formu, vnější vzhled“. Kittel také poznamenává, že morfe a schéma jsou často zaměnitelné. Robert Thayer má ve svém respektovaném lexikonu pod morfe „formu, kterou osoba nebo věc zasáhne vizi; vnější vzhled." Thayer říká, že Řekové říkali, že děti odrážejí vzhled (morfé) svých rodičů, což je něco, co si snadno všimneme v každé kultuře. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morfe odkazovalo na to, co je vnitřní a podstatné, na rozdíl od toho, co je vnější a náhodné, ale říkají: „Mnozí tento rozdíl odmítají“.
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci se neshodnou na použití slova morphe ve Filipech. Když učenci nesouhlasí, a zvláště když se věří, že důvodem neshody je zaujatost v doktrinální otázce, je naprosto nezbytné provést co nejvíce originálního výzkumu. Skutečná definice morfe by měla být zřejmá, když zkontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, toto slovo bylo v řeckém světě běžné. Tvrdíme, že studium skutečných důkazů jasně odhaluje, že morfe se nevztahuje na Kristovo vnitřní esenciální bytí, ale spíše na vnější vzhled.
Ze světských spisů se dozvídáme, že Řekové používali morfé k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své formy (morfé), a zvláště poznamenává Afroditu, Demeter a Dionýsa jako tři, kteří tak učinili. Jde jednoznačně o změnu vzhledu, nikoli o přirozenost. Josephus, současník apoštolů, použil morfé k popisu tvaru soch (Bauerův lexikon).
Jiná použití morfe v Bibli podporují pozici, že morfe odkazuje na vnější vzhled. Markovo evangelium má krátký odkaz na známý příběh z Lukáše 24:13-33 o tom, jak se Ježíš zjevil dvěma mužům na cestě do Emauz. Marek nám říká, že se Ježíš těmto dvěma mužům zjevil „v jiné podobě (morfé)“, takže ho nepoznali (16:12). To je velmi jasné. Když se Ježíš zjevil dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou podstatu“. Měl prostě jiný vnější vzhled.
Další důkaz pro slovo morphe, na které se odkazuje vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z doby asi 250 př. Kr. Byl napsán kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (důsledek dobytí Egypta Alexandrem Velikým v roce 332 př. n. l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př. n. l. mluvilo řecky tolik Židů, že vznikl řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta. Septuaginta velmi ovlivnila Židy v době Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Kromě toho bylo v církvi v prvním století mnoho řecky mluvících Židů. Ve skutečnosti k prvnímu zaznamenanému kongregačnímu konfliktu došlo, když hebrejsky mluvící Židé projevili předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6:1).
Židé překládající Septuagintu použili morfe několikrát a vždy odkazovalo na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal po tváři a vstávaly mi chlupy na těle. Zastavilo se to, ale nedokázal jsem říct, co to bylo. Před mýma očima stála forma (morfé) a slyšel jsem tichý hlas (Job 4:15 a 16). Není pochyb o tom, že morfe odkazuje na vnější vzhled. Izajáš má slovo morfe ve vztahu k umělým modlám: „Tesař měří čárou a dělá obrys fixou; zdrsňuje ho dláty a značí kružítkem. Utváří ji do podoby (morfé) člověka, člověka v celé jeho slávě, aby mohl přebývat ve svatyni“ (Iz 44,13). Bylo by absurdní tvrdit, že morfe v tomto verši odkazovalo na „esenciální přirozenost“, jako by dřevěná řezba mohla mít „esenciální povahu“ člověka. Verš je jasný: idol má „vnější vzhled“ muže. Podle Daniela 3:19 poté, co se Šadrach, Méšach a Abednego odmítli poklonit Nabuchodonozorově obrazu, rozzuřil se a „tvar (morfé) jeho tváře“ se změnil. NASB říká, že se „výraz jeho tváře“ změnil. V jeho povaze se nic nezměnilo, ale přihlížející lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro další dokumentaci toho, že Židé používali morfo k označení vnějšího vzhledu, se podíváme na to, co je známé jako „apokryfy“, knihy napsané v době
Malachiáše a Matouše. „Apokryfy“ doslovně znamená „nejasný“ nebo „skrytý“ a většina protestantů tyto knihy právem nepřijímá jako součást pravého kánonu, ale jsou přijímány římskými katolíky a otištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je dán tím, že byly napsány v době těsně před sepsáním Nového zákona, byly v té době Židům známé a obsahují slovo morfe. V apokryfech se morfe používá stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuaginty, tedy jako vnější vzhled. Například v „Šalamounově moudrosti“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18:1). Studium morfe v apokryfech ukáže, že se vždy vztahovalo k vnější formě.
Důkazů je stále více. Morphe je kořenové slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Ty přidávají další podporu myšlence, že morfe odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morfózu) zbožnosti (2 Tim 3:5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale navenek vypadali jako zbožní. Na hoře proměnění byl Kristus „proměněn“ (metamorphoomai) před apoštoly (Mt 17:2; Marek 9:2). Neviděli, jak Kristus dostal novou přirozenost, spíše viděli, jak se jeho vnější podoba hluboce mění. Podobně i my křesťané máme být „transformováni“ (metamorphoomai) obnovením své mysli k Písmu. Novou přirozenost nezískáme, když obnovujeme svou mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2. Petrův 1:4), ale dojde v nás ke změně, kterou my i ostatní můžeme hmatatelně zažít. Křesťané, kteří se transformují z tělesných křesťanů se všemi viditelnými tělesnými aktivitami, které životní styl obnáší, na křesťany podobné Kristu, se mění takovým způsobem, že ostatní lidé mohou „vidět“ rozdíl. 2. Korintským 3:18 říká totéž, když říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorphoomai) k obrazu Krista. To, že budeme proměněni v „obraz“, nám ukazuje, že změna je něčím viditelným navenek.
Než uděláme závěr o „morfe“, chtěli bychom upozornit ještě na jednu věc. Pokud smyslem tohoto verše je říci, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříct? Bůh má samozřejmě „esenciální přirozenost“ Boha, tak proč by to někdo zmiňoval? Tento verš neříká „Ježíši, být Bohem“, ale spíše „být v podobě Boha“. Pavel připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme uzavřít o morfe? Filipská církev se skládala z Židů a obrácených Řeků. Ze Septuaginty a dalších spisech byli Židé obeznámeni s morfem, které se týkalo vnějšího vzhledu, včetně podoby lidí a idolů. Pro Řeky to také odkazovalo na vnější vzhled, včetně měnícího se vnějšího vzhledu jejich bohů a podoby soch. Jediné další použití morfe v Novém zákoně mimo Filipským je v Markovi a tam se vztahuje k vnějšímu vzhledu. Také slova související s morphe jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled. Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morfe odkazuje na vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevu Boha natolik, že řekl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Kristus vždy plnil Otcovu vůli a ve všech směrech dokonale zastupoval svého Otce. Schema, jak zdůrazňuje Kittel, může být synonymem pro morfe, ale klade větší důraz na vnější ozdoby než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je ve své podstatě přechodnější, jako je oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme. jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti máme vždy vnější podobu (morfé) lidských bytostí. Přesto existuje určitý smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti, rosteme a vyvíjíme se, pak dospíváme a stárneme. To je natolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají. Stejně jako my ostatní byl Kristus plně člověkem a měl vnější podobu (morfé) člověka. Protože však vždy plnil Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „vzhled“ (morfé) Boha. Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Ve Filipským tedy může být schéma 2:8 synonymem pro morfe, nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl ve své podstatě přechodný. Znění Filipským 2:6-8 nám nepředstavuje Bohočlověka, se kterým se nikdo z nás nemůže ztotožnit. Představuje nám spíše muže, jako jsme my, který rostl a stárl, a přesto byl v každé myšlence a skutku tak zaměřen na Boha, že dokonale představoval Otce.
2. Poté, co řekl, že Kristus byl v podobě Boha, Filipským 2:6 dále říká, že Kristus „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by se mělo chápat“ (NIV). Tato věta je silným argumentem proti Trojici. Pokud by byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nedávalo smysl říkat, že „nepochopil“ rovnost s Bohem, protože nikdo nepochopil rovnost se sebou samým. Pochválit někoho za to, že nehledá rovnost, má smysl jen tehdy, když si rovný není. Někteří trinitáři říkají: "No, neusiloval o rovnost s Otcem." To není to, co verš říká. Říká se, že Kristus nepochopil rovnost s Bohem, což činí tento verš nesmyslným, pokud by byl Bohem.
3. Úvod 7. verše obsahuje frázi, která způsobila vážné rozdělení mezi trinitáři. Říká: „Ale neudělal si žádnou pověst“ (KJV), „ale neudělal ze sebe nic“ (NIV), „ale vyprázdnil se“ (NASB, RSV, NRSV, New American Bible). Řecké slovo, o které se jedná, je kenos, což doslova znamená „vyprázdnit“. Po více než tisíc let, od církevních koncilů ve čtvrtém století až do století devatenáctého, bylo ortodoxní stanovisko církve, že Kristus byl plně Bohem a zároveň plně člověkem v jednom těle. Tato doktrína je známá jako „dvojí přirozenost Krista“ a musí být podpořena nebiblickými slovy, jako je communicatio idiomatum, doslova „komunikace idiomu“. To se týká způsobu, jakým je Kristova „boží“ přirozenost sjednocena s „lidskou“ přirozeností Krista takovým způsobem, že jednání a podmínky člověka mohou být Bohem a jednání a podmínky Boha mohou být člověkem. Dr. Justo Gonzalez, odborník na dějiny křesťanské církve, poznamenává: „Božská a lidská přirozenost existují v jediné bytosti, i když to, jak to může být, je největší tajemství víry.“ [1] Biblická pravda není „nepochopitelné tajemství“. Ve skutečnosti Bůh touží po tom, abychom Ho a Jeho pravdu poznali (viz poznámky k Lukášovi 1:35). Nauka o dvojí přirozenosti Krista byla standardním vysvětlením Kristových zázraků, jako je rozmnožování potravy, poznávání myšlenek druhých, kříšení mrtvých atd. Toto vysvětlení je zachováno navzdory skutečnosti, že proroci v Starý zákon také uměl tyto věci. Nauka o Kristově dvojí přirozenosti způsobila vážný problém, který dobře uvedl John Wren-Lewis: Až do druhé světové války nebyla nejběžnější vizí Ježíše jako člověka. Byl to Bůh v lidské podobě, plný nadpřirozených znalostí a zázračné moci, velmi podobný tomu měli být olympští bohové, když navštívili Zemi v přestrojení.“ [2] Naše zkušenost z mluvení s křesťany po celém světě potvrzuje to, co prohlásil Wren-Lewis: průměrný křesťan nemá pocit, že Kristus „byl učiněn jako jeho bratři v každém ohledu“ (Žd 2:17), ale místo toho cítí, že Kristus mohl udělat to, co udělal, protože byl zásadně jiný. Věříme, že učení o dvojí přirozenosti je nebiblické a okrádá moc lidem, kteří by se jinak snažili myslet a jednat jako Kristus. To uměle odděluje lidi od Pána Ježíše. V polovině 19. století v Německu zahájil luteránský teolog Gottfried Thomasius to, co se nyní vyvinulo v „kenotickou teologii“. Toto uvažování vzešlo z některých velmi skutečných obav, které měli někteří trinitáři o teologii dvojí přírody. Za prvé, teologie dvojí přirozenosti neumožňovala vyjádřit Kristovo plné lidství. Za druhé, zdálo se, že to proměnilo Krista v aberaci: velmi Boha a zároveň velmi člověka. Za třetí, „pokud byl Ježíš vševědoucí Bůh i omezený člověk, pak měl dvě centra, a nebyl by tedy v zásadě jedním z nás“. Kenotická teologie (která se od té doby rozpadla na řadu variant) poskytla „řešení“ těchto problémů. Protože Filipským 2:7 říká, že Kristus se „vyprázdnil“, to, co musel „vyprázdnit“, byla jeho božská přirozenost, tj. někdy před svým vtělením Kristus souhlasil se „omezením sebe sama“ a sestoupil na zem pouze jako člověk. Trojiční teologové mezi sebou ostře nesouhlasili ohledně kenotické teologie a někteří ortodoxní teologové dokonce nazývali její přívržence „kacíři“. Ústřední kritika kenotické teologie je: Za prvé, je stará jen o něco málo více než sto let a jednoduše to není historické postavení Církve. Za druhé, ortodoxní teologové říkají, že to není biblické a že Filipským 2:7 neznamená to, co říkají kenotičtí teologové. A za třetí, kenotická teologie nutí Boha ke změně – Bůh se stává člověkem – což ortodoxním trinitářům způsobuje dva problémy: Bůh se nemůže změnit a Bůh není člověk. Souhlasíme s kenotickými teology, kteří říkají, že teologie dvojí přirozenosti neumožňuje vyjádřit Kristovo lidství a že vytváří „bytost“, která je ve skutečnosti aberací a „v zásadě není jedním z nás“. Souhlasíme však také s ortodoxními trinitáři, kteří zastávají biblický postoj, že Bůh není člověk a že se Bůh nemůže změnit. Tvrdíme, že je to trinitární doktrína, která způsobila tyto problémy, a že pro ně prostě neexistuje žádné řešení, dokud člověk zastává trojiční pozici. Tvrdíme, že skutečným řešením je uvědomit si, že existuje pouze jeden Pravý Bůh, Otec, a že Ježíš Kristus je „člověk pověřený Bohem“, který se nyní stal „Pánem i Kristem“ (Skutky 2:22 a 36 ). Potom je Kristus plně člověkem a je „jedním z nás“ a Bůh je Bůh a nikdy se nezměnil ani nebyl člověkem. 4. Zatímco se Trinitáři mezi sebou dohadovali o smyslu Filipským 2:6-8, stala se nešťastná věc – ztráta skutečného významu verše. Tento verš nemluví ani o tom, že by se Kristus vzdal svého „Božství“ při své inkarnaci, ani o tom, že by jeho Boží přirozenost byla ochotna „skrýt“, aby se jeho lidská přirozenost mohla jasně projevit. Spíše to říká něco jiného. Písmo říká, že Kristus byl „obrazem Božím“ (2. Korintským 4:4) a sám Ježíš svědčil, že kdo viděl jeho, viděl Otce. Tvrzení, že Kristus byl ve „formě“ (vnějším vzhledu) Boha, jednoduše vyjadřuje tuto pravdu jiným způsobem. Na rozdíl od Adama, který pochopil, že je jako Bůh (Gn 3:5), se Kristus, poslední Adam, „vyprázdnil“ od veškeré své pověsti a věcí, které mu náleží jako pravé dítě krále. Žil stejným způsobem jako ostatní muži. Pokořil se Slovu a vůli Boží. Žil podle „Je psáno“ a podle přikázání svého Otce. Netrhal „na svůj roh“, ale místo toho se nazýval „synem člověka“, což v aramejském jazyce, kterým mluvil, znamenalo „člověk“. Důvěřoval Bohu a stal se poslušným, dokonce až k hrozné a hanebné smrti na kříži. Filipská církev si vedla dobře a podporovala Pavla, ale měla také problémy. Existovala „sobecká ctižádostivost“ (1:15; 2:3) a „marná domýšlivost“ (2:3), hádky a nedostatek ohleduplnosti k druhým (2:4 a 14) a potřeba pokory, čistoty a bezúhonnosti ( 2:3 a 15). Pavel tedy napsal věřícím výzvu, aby „váš postoj byl stejný jako postoj Krista Ježíše“ (2:5). Potom ukázal, jak Kristus neuchopil rovnost s Bohem, ale byl zcela pokorný, a v důsledku toho ho Bůh „velmi vyvýšil“. Příklad Ježíše Krista je mocný. Nepotřebujeme zajistit, aby si nás lidé všimli nebo věděli, kdo jsme. Měli bychom jednoduše sloužit v poslušnosti a pokoře a měli bychom si být jisti, že nás Bůh za naše skutky jednoho dne odmění. [Pro další studium si přečtěte Textové korupce ve prospěch trinitární pozice.]
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 10:53:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ve skutečném smyslu je to takto: Pán Ježíš, když o sobě prohlásil, že je Boží Syn (rozuměj - Bůh sám - jehož království není z tohoto světa - musel tedy nutně už předtím pobývat jinde než jen na tomto světě a kralovat tam..) - tak si tímto prohlášením nepřivlastnil neprávem nic, co by mu právem nepatřilo - neučinil tedy v tomto žádnou loupež z Boží slávy.
Předtím, než se ukázal v podobě člověka, kraloval Boží Syn v nebi. Tím, že se stal člověkem, tak se nutně ponížil ....
Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
(Mt 4,10) .... ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ .......“
(Ex 34,14) Nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý.
(Žl 86,9) Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se před tebou klanět, Panovníku, a budou oslavovat tvé jméno,... |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 14:05:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...Předtím, než se ukázal v podobě člověka, kraloval Boží Syn v nebi. Tím, že se stal člověkem, tak se nutně ponížil ....
Nic o kralování Krista v nebi předtím se v bibli nikde nepíše a je to jen pouhý výmysl. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 08:12:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Uniklo ti snad, že lidem přísluší podle Božího příkazu klanět se jenom Bohu?
..."Nic o kralování Krista v nebi předtím se v bibli nikde nepíše a je to jen pouhý výmysl."...
Není to výmysl - a v Bibli se o tom píše:
(J 18.36...) Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.
(J 17,1 ...) Takto Ježíš promluvil, pak pozdvihl oči k nebi a řekl: "Otče, nadešla ta hodina, oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe a aby mocí, kterou jsi mu dal nad veškerým tělem, dal on věčný život všem, které jsi mu dal! Život věčný je to, že tě znají, tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Oslavil jsem tě na zemi: dovedl jsem k dobrému konci dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. A nyní mě ty, Otče, u sebe oslav slávou, kterou jsem u tebe měl, ještě než byl svět.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Pátek, 31. leden 2025 @ 00:01:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš ještě nebyl ustanoven v nebi králem to bude až těsně před 2PJK, zatím je v nebi velekněz, který se za nás přimlouvá, ale již dostal v nebi od Otce své království. Nikde se ale nepíše, že už jako král ve svém králivství vládne je napsáno bude vládnout.Na zemi učil hlavně o Božím (Otcivě) království, které màme hledat. Ty verše si navíc i odporují v jednom se píše, že Ježíš bude vládnout na věky a v jiném, že svou vládu předá Bohu Otci. Např. CEP Ekumenický překlad, 1979 Mat 6:31-33: "Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mat 6:9-10: "Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi."
Mat 7:21: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích."
Mat 9:35: "Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mat 13:43-44: "Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!" "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole."
CSP Český studijní překlad (2009) Mt 16:28: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kdo zde stojí, určitě neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího ve své královské moci. “"
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mat 20:21-23: "On jí řekl: "Co chceš?" Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království." Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: "Můžeme." Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mat 19:24: "Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.""
Mat 25:34: "Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa."
Mat 26:29: "Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.""
Mar 1:15: "Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.""
Mar 14:25: "Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Luk 4:43: "Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Luk 22:29-30: "Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.""
Luk 22:30: "abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 Luk 23:42: "A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.""
CEP Ekumenický překlad, 1979 1Kor 15:23-28: "Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, `dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť `pod nohy jeho podřídil všecko´. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem."
CSP Český studijní překlad (2009) Ef 5:5: "Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec -- to jest modloslužebník -- nemá dědictví v království Kristově a Božím."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Kol 1:13: "On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna."
CEP Ekumenický překlad, 1979 1Tes 2:10-12: "Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království."
CEP Ekumenický překlad, 1979 2Pe 1:10-11: "Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista."
CSP Český studijní překlad (2009) Zj 1:5-6: "a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci -- jemu sláva i moc na věky věků. Amen."
CEP Ekumenický překlad, 1979 Zjev 11:15: "Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: "Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.""
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Pondělí, 27. leden 2025 @ 12:43:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 17.1. Účelem Proměnění bylo pomoci připravit Ježíše na jeho utrpení a smrt a ve vidění při Proměnění se Mojžíš a Eliáš zjevili Ježíšovi a hovořili s ním o jeho smrti, o jeho „odchodu“ ze života (Lukáš 9:30- 31). Království by nemohlo přijít, kdyby Mesiášova oběť byla nepřijatelná, tak by bylo nesmírně důležité, aby zůstal bez hříchu až do své smrti. Lidstvo nemohlo být vykoupeno, pokud se Ježíš „zlomil“ a zhřešil při mučení nebo na kříži, a tak ho Bůh prostřednictvím vidění připravil na jeho utrpení.
Při Proměnění dostal Ježíš ochutnat, jaký bude v budoucnu; byl oděn v bílém a měl nádherný vzhled, který mu pomohl připravit se na „jeho odchod“. Proměnění tedy nebylo „Království nebeské přicházející k moci“ a ve skutečnosti to vůbec nebylo vidění „Království nebeského“, bylo to vidění oslaveného Krista. To potvrzuje i Petr, který napsal: „byli jsme očitými svědky jeho majestátu“, což alespoň částečně odkazovalo na to, že Petr viděl oslaveného Krista při Proměnění. Je důležité, abychom porozuměli tomu, co Petr o vidění napsal, protože proměnění zmiňované ve 2. Petrově 1:16-17 je hlavním důvodem, proč lidé říkají, že Ježíš mluvil o svém proměnění. V těchto verších Petr mluvil o tom, že je očitým svědkem Kristova majestátu, a byl jím, ale v prorockém smyslu. Petr neviděl realitu Krista jako vznešeného mesiášského krále, viděl její prorocký obraz. Celý kontext zmínky o Proměnění ve 2. Petrově knize je proroctví. Ve skutečnosti proměnění učinilo „slovo proroků jistější“ (2. Petrův 1:19). Tvrdit, že Proměnění je naplněním toho, o čem Ježíš mluvil v Matoušovi 16, znamená nepochopení Ježíše i Petra. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2025 @ 08:20:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Účelem proměnění bylo ukázat apoštolům, že Kristus není jenom člověkem, že je stejně tak i Božím Synem od věčnosti - Bohem (který se stal člověkem). Aby pravdivě a správně poznali toho, kterého Otec poslal - Božího Syna. Proto také ve svojí slávě hovořil s Mojžíšem a Eliášem!. Mojžíš - představitel Zákona, Eliáš - zástupce proroků. Rozmlouvali s Ježíšem o jeho smrti. Tím vším bylo apoštolům naznačeno, že Ježíš Mesiáš umře ve shodě se starozákonními předpověďmi.
(L 9,29 ...) A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. A hle, dva muži s ním rozmlouvali — byli to Mojžíš a Eliáš, kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním.
(Mt 17,1 ...) Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním.
Situace je tato:
Učedníci byli zmateni tím, co jim Kristus Pán řekl krátce předtím - že umře násilnou smrtí (Mt 16,21). Proto Ježíš vzal tři z nich, ke kterým měl jako člověk nejblíže a při svém proměnění jim ukázal, že je víc než pouhý člověk. Pro tyto tři apoštoly je to i příprava na trpké chvíle v Getsemanské zahradě, kdy budou přibrány za svědky Kristových úzkostí.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Úterý, 28. leden 2025 @ 13:52:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jj, Stando :-)
/ Účelem proměnění bylo ukázat apoštolům, že Kristus není jenom člověkem, že je stejně tak i Božím Synem od věčnosti - Bohem (který se stal člověkem) /
A právě proto Ježíš říká ve své modlitbě J 17:3: A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
A právě proto apoštolové nikdy, nikde, nikomu nezvěstovali a nikoho nepřesvědčovali, že Pán Ježíš je Bůh.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 09:10:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 29. leden 2025 @ 13:09:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
:-)))
Stando, nevymýšlej si :-) Je to směšné... :-)
Všichni s mozkem v hlavě dobře ví, že Ježíš se modlí k Otci. K Bohu. A Jemu říká TY. Jeho oslovuje TY. TY jsi jediným pravým Bohem.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 08:03:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš se jako člověk samozřejmě obrací k nebeskému Otci - i jako Bůh Syn se ve věčném vnitrobožském dialogu stejně tak pořád obrací k Otci i Duchu svatému.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 11:56:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando
1) nejsou 2 Ježíšové
2) i ve tvém smýšleném "vnitrobožském dialogu" pořád Ježíš mluví k Otci A JEHO NAZÝVÁ JEDINÝM PRAVÝM BOHEM.
Ježíš na hlavu vyvrací trinitární úvahy o 3 stejných, ve všem rovných, ve všem rovnocenných božských osobách jediného Boha.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 12:15:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Josefe, Kde ty vidíš pořád nějaké "dva Ježíše"?
Je jedna osoba Ježíše Krista, který má vztah s nebeským Otcem ve dvou naprosto odlišných rovinách
- jako Boží Syn (jako Bůh Syn ve vnitrobožském dialogu spolu s Otcem a Duchem svatým)
- i jako člověk - Mesiáš, který se obrací ke svému nebeskému Otci..
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 20:32:26 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Nejsou a nebyli 2 Ježíšové. Ježíš také nebyl rozpolcená osobnost. A tak neměl vztah s Otcem (ani nikým jiným) ve 2 naprosto odlišných rovinách. To je čirá spekulace. Písmo o ničem takovém nehovoří.
A neexistuje nic takového, co se snažíš podsouvat:
1) že Ježíš v rovině člověka - Božího Syna, který se stal člověkem, říká Bohu - TY jsi Jediný Pravý Bůh
2) jako Boží Syn to neříká. Tam to Jeho vyjádření neplatí. V té "naprosto odlišné rovině" platí něco naprosto jiného, něco jako - MY oba dva (potažmo tři) jsme Jediným Pravým Bohem
Až na to, že toto Ježíš ani celé Písmo nikde neříká. Vycucané z prstu teorie, vycucané z prstu 350 let po vzkříšení Ježíše :-)
Dobrý kocourkov :-))
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 21:42:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Každý člověk bude po proměnění při 2PJK zářit Boží slávou stejně jako Ježíš. Sláva, kterou měl Ježíš od Boha z něj neudělala Boha stejně jako i u nás až tuto slávu budeme jednou mít a bude nám zářit oděv a obličej tak neudělá z nás Boha. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 29. leden 2025 @ 09:14:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | My ovšem budeme proměněni podle vzoru Kristova oslaveného těla - proměněni darem, milostí - skrze Krista.
Kristus však byl proměněn do oslaveného těla pro své zásluhy za spasení lidstva - Bůh ho vzkřísil = sám vstal vlastní mocí z hrobu. To božská stránka osoby Ježíše Krista vzkřísila Ježíšovo smrtelné tělo.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 29. leden 2025 @ 18:19:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých a pak již jako živý samozřejmě Ježíš vstal sám. Ježíš byl i po vzkříšení člověk v oslaveném těle z masa a kostí, které přijímalo potravu. Ježíš nemá žádnou božskou stránku osoby má jen lidskou, protože jej Bůh Otec zplodil jako člověka. S Bohem má společné jen to, že je jeho Synem a pořád v lidském oslaveném těle. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 08:01:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš v oslaveném těle je už nesmrtelný - nemusí přijímat potravu.
..." S Bohem má společné jen to, že je jeho Synem ..."...
Sova přece neuléhne kanárka!
My ostatní jsme se stali adoptivními (přijatými) Božími dětmi ve křtu - pro zásluhy jediného jednorozeného Božího Syna Ježíše Krista.
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Čtvrtek, 30. leden 2025 @ 22:49:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikdo v oslaveném těle není nesmrtelný, ale musí přijímat v nebi ovoce ze stromu života, aby byl "nesmrtelný". Nesmrtelný sám o sobě je jen Bůh. |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Pondělí, 27. leden 2025 @ 12:59:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 2.11 To je počátek jeho znamení, které učinil Ježíš v Káně Galilejské a zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. "znaky." Řecky sēmeion (#4592 σημεῖον) a znamená „znamení“ nebo „předzvěst“. Je velmi důležité tomu porozumět, protože ačkoli to některé verze překládají jako „zázrak“ (srov. KJV), není to řecké slovo pro zázrak, což je dunamis (#1411 δύναμις), je to „znamení“. Ačkoli se toto „znamení“ stalo zázrakem, z řeckého textu je jasné, že ho Bůh chce klasifikovat jako „znamení“.
V tomto případě bylo to, že Ježíš proměnil vodu ve víno, „znamením“, které odhalilo, kdo je jako Mesiáš, ačkoli to vědělo jen pár lidí na svatbě; věděla to však jeho matka a učedníci, které měl s sebou. Také toto znamení proměny vody ve víno ukazovalo na hojnost v nadcházejícím mesiášském království, protože tam bude hojnost vína (srov. Iz 25:6; Joel 3:18; Ámos 9:13; Zach. 9:17). Ježíš to věděl a při Poslední večeři řekl svým apoštolům, že už nebude mít žádné víno, dokud s nimi ve svém království nebude znovu pít víno (Mt 26:29; Mk 14:25; Lukáš 22:18).
Toto je jedno z míst, kde se „znamení“ používá v bezprostředním i budoucím smyslu: Ježíš proměnil vodu ve víno a bylo to znamení, že je Mesiáš, a také znamení, že jeho království (a spousta vína) bylo příchod.
Janovo evangelium se zaměřuje na „znamení“, která Ježíš dělal a která ukazovala, že je Mesiáš. Zde v Janovi 2:11 věta: „Tento počátek svých znamení činil Ježíš... a jeho učedníci v něho uvěřili,“ nám ukazuje, že toto první znamení přesně zapadá do toho, co má podle Jana provést jeho evangelium: „Ježíš udělal mnoho jiná znamení...která nejsou zapsána v této knize, ale tato [znamení] jsou zapsána, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží... (Jan 20:30-31). Ježíš učinil své první znamení a jeho učedníci v něj uvěřili, a stejně jako ostatní znamení, která jsou zaznamenána u Jana, uvěřili v něj i další lidé. A už asi dva tisíce let lidé čtou o znameních, která Ježíš dělal, která jsou zaznamenána v Janově evangeliu, a uvěřili v něj, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, a že když člověk věří, získá věčný život.
Janovo evangelium má více znamení, která ukazují, že Ježíš je Mesiáš, a také poukazují na požehnání, která budou v jeho království. To, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, je jak znamením toho, že je Mesiáš, tak znamením, že Bůh může a také vzkřísí mrtvé (Jan 2:18). Ježíšovo druhé znamení, uzdravení šlechticova dítěte, bylo jak znamením toho, že Ježíš je Mesiáš, tak také znamením uzdravení spojeného s příchodem mesiášského království (Jan 4:54). Nakrmení 5 000 a s ním spojená uzdravení byla znamením toho, že Ježíš je Mesiáš, a uzdravení a hojnosti, které budou v jeho království. Ježíšovo uzdravení slepého muže bylo jak znamením toho, že Ježíš je Mesiáš, tak také znamením uzdravení spojeného s příchodem mesiášského království (Jan 9:16). Vzkříšení Lazara bylo znamením, které ukazovalo na to, že Ježíš je Mesiáš a že mrtví budou vzkříšeni k životu v jeho království (Jan 11:47; 12:18). |
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 28. leden 2025 @ 08:30:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."To je počátek jeho znamení, které učinil Ježíš v Káně Galilejské a zjevil svou (božskou) slávu a jeho učedníci v něj uvěřili ..."...
|
]
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Úterý, 28. leden 2025 @ 22:23:11 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | On nezjevil žádnou božskou slávu to se tam nepíše. Zjevil slávu tím, že proměnil vodu ve víno a nic víc. Navíc to neudělal Ježíš sám, ale udělal to nejspíše skrze něj Bůh Otec.
CEP Ekumenický překlad, 1979 Jan 5:30: "Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."" |
]
|
|
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: mikim v Středa, 22. leden 2025 @ 20:22:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Žák z 3B Zvláštní školy zase perlí :). |
|
|
Re: Co znamená, že Syn je JEDNO s Otcem? (Skóre: 1) Vložil: martino v Pondělí, 27. leden 2025 @ 14:51:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Zde si někdo z diskutujících dělá srandu nebo nějaký nick zde přihlášený se stydí za to, že nic neví a ničemu nerozumí, a tak se prezentuje jako "Nepřihlášený". Všechny ty otázky co zde létají v nových a nových vložených článků vykazují nulovou znalost základního učení křesťanství, což má za následek, že takový jedinec pak ve společnosti vyvolává představu, jakoby by křesťané byli nějací zabedněnci, a rozumově stáli na vedlejší koleji. Připomíná diskutující nick, který se také pořád ptá, zda je katolík i když je v ŘKC pokřtěn, ale k Církvi se nehlásí. |
|
|
|
|