Křest ve jménu Ježíše
Církevní dějiny dokazují, že výrok „křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19) je zkomolením této trojiční formule římskokatolickou církví. To, že Matouš napsal své evangelium původně v hebrejštině, dosvědčují Ireneus, Eusebius, Epifanius a Jeroným. A hebrejština neříká nic o křtu ani o žádném jménu: „Mně byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jdi a (uč) je, aby navěky plnili všechno, co jsem ti přikázal„ (“The Hebrew Gospel of Matthew“ George Howard, Mercer University Press 1995). Kristovo pověření v Markově evangeliu však zahrnuje jak křest, tak jeho jméno: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zatracen. A tato znamení budou následovat ty, kdo uvěří: V mém jménu budou vyhánět ďábly“ (Mk 16,16-17). A u Lukáše jeho jméno: „A aby se v jeho jménu hlásalo pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počínaje Jeruzalémem“ (L 24,47). Křest ve jménu Pána Ježíše Krista praktikovali bez výjimky apoštolové a prvotní církev: „Čiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista“ (Sk 2,38); ‚byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše‘ (Sk 8,16); ‚A přikázal jim, aby se dali pokřtít ve jménu Páně‘ (Sk 10,48); ‚byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše‘ (Sk 19,5); ‚dej se pokřtít a smyj své hříchy, vzývaje jméno Páně‘ (Sk 22,16). Hned v prvním evangelizačním kázání Petr citoval Joela: „Každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“ (Sk 2,21), a pak nařídil: „Čiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů“ (Sk 2,38). Později prohlásil, že spasení je ve jménu Ježíše Krista, „ve jménu Ježíše Krista Nazaretského ... není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom mohli být spaseni“ (Sk 4,10.12). Pavel sám vzýval jméno Páně, když se nechal pokřtít: „Pokřti se a smyj své hříchy, vzývaje jméno Páně“ (Sk 22,16). A Pavel také citoval Joela: „Neboť každý, kdo vzývá jméno Hospodinovo, bude spasen“ (Řím 10,13). Křest není to, že nad námi někdo jiný vzývá jméno, ale to, že my vzýváme jméno Páně. V jeho jméno musíme věřit nebo mu důvěřovat, abychom byli spaseni: „těm, kdo věří [důvěřují] v jeho jméno“ (J 1,12); “mnozí uvěřili [důvěřovali] v jeho jméno, když viděl zázraky, které dělal“ (J 2,23); ‚protože neuvěřil [nedůvěřoval] ve jméno jednorozeného Syna Božího‘ (J 3,18); ‚a abyste věříce [důvěřujíce] měli život skrze jeho jméno‘ (J 20,31); ‚Jemu vydávají svědectví všichni proroci, že skrze jeho jméno každý, kdo v něho věří [důvěřuje], obdrží odpuštění hříchů‘ (Sk 10,12); ‚A tak se stalo, že každý, kdo věří, obdrží odpuštění hříchů‘ (Sk 10,13): (1J 3,23); „abychom věřili [důvěřovali] ve jméno jeho Syna Ježíše Krista“ (1J 3,23); „vy, kteří věříte [důvěřujete] ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte život věčný, a abyste věřili [důvěřovali] ve jméno Syna Božího“ (1J 5,13). Služebníci Pána Ježíše Krista navíc trpí pro jeho jméno: „A budete v nenávisti všech lidí pro mé jméno“ (Mt 10,22); „Pak vás vydají na pospas a zabijí vás; a budete v nenávisti všech národů pro mé jméno“ (Mt 24,22): „A budete nenáviděni všemi lidmi pro mé jméno“ (Mar 13,13); ‚vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, budou vás vydávat do synagog a do vězení, budete předváděni před krále a vládce pro mé jméno‘ (Lk 21,12); „Ale to všechno vám udělají pro mé jméno, protože neznají toho, který mě poslal“ (J 15,21); ‚radují se, že byli uznáni za hodné trpět potupu pro jeho jméno‘ (Sk 5,41); ‚Neboť mu ukážu, jak velké věci musí vytrpět pro mé jméno‘ (Sk 9,21): (Sk 15,26); „Muži, kteří pro jméno našeho Pána Ježíše Krista riskovali své životy“ (Sk 21,13); „Jsem připraven nejen být svázán, ale i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše“ (Sk 21,13); „Budete-li pohaněni pro jméno Kristovo“ (1Pt 4,14). Nakonec Kristus pochválil tři církve v Asii za to, že se držely jeho jména a nezapřely je: „A ty jsi se bral a měl jsi trpělivost a pro mé jméno jsi pracoval a neumdléval“ (Zj 2,3); „Znám tvé skutky i to, kde bydlíš, i to, kde je sídlo satanovo, a držíš se mého jména“ (Zj 2,13); „a zachovalnezapřel jsi mé jméno“ (Zj 3,8). Jméno „Otce i Syna i Ducha svatého“ není jméno jedné osoby, ale tří - jméno „Trojice“. A Ježíš neučil nic o jménu tří osob. Petr prohlásil: „Ani v žádném jiném není spasení, neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom mohli být spaseni.“ Spása je omezena výhradně na jméno jedné osoby - Pána Ježíše Krista, zatímco všechna ostatní jména zcela vylučuje. Kde tedy zůstává jméno "Trojice"? |