Teologie: Bůh se nezměnil v člověka, ale stal se jím a zůstal stále Bohem
Vloženo Pondělí, 20. leden 2025 @ 00:57:57 CET Vložil: Tomas |
poslal Nepřihlášený Ano, Bůh je neustále stejný, tentýž Bůh. Bůh se nemění.
A nezměnil se ani tehdy, když se stal člověkem.
Protože tím nepřestal být Bohem, který je neustále stejný a týž.
Ten, který je stále týž a stále stejný, přivzal ke své Boží přirozenosti přirozenost lidskou, aniž by pozbyl tu svojí Boží.
Proto můžeme říci, že v lidství, které přijal, se nám OSOBNĚ zjevuje sám Bůh,
který stvořil člověka.
A právě tímto stáním se člověkem, vtělením se Boha začíná výkupné dílo člověka Bohem, který se stal "prvorozeným mezi mnoha bratřími", a přesto stále hlavou všech těchto svých bratří: stal se jedním z nás, i když je nad námi, protože je Bůh. Ale ten, který je nad námi, protože je Bůh, se stal jedním z nás, když se stal člověkem, aniž by tím přestal být Bohem, tím nad námi.
Protože Bůh se nezměnil v člověka, ale stal se jím, aniž by tím přestal být Bohem. A ani není člověkem, který by se stal Bohem, ale je Bohem, který se stal člověkem, přičemž zůstal stále Bohem.
Stáním se člověkem Bůh neztrácí svoje Božství ani svoji slávu, ale naopak tímto úkonem udílí lidské přirozenosti účast na Boží přirozenosti a udílí slávu lidské přirozenosti, kterou je nakonec oslaven Bůh: oslavený člověk je totiž slávou Boží. Vždyť je také obraz a podoba Boha. A tou se Bůh stal, když se stal člověkem. Neproměnil se v něj, ale stal se jím. Kdo se jím stal? Bůh. Je to tedy Bůh, ne pouhý člověk, ale Bůh vtělený, který ale nepřestal být stále Boží.
Jen díky tomu se stávají srozumitelnými všechny výroky Ježíše, kterými na sebe vztahuje vlastnosti a přísudky náležející jedině Bohu. Protože je Bůh, Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A nepřestalo tímto úkonem být Slovem, které bylo na počátku, skrze které bylo vše stvořeno a které se stalo tělem a přebývalo mezi námi:
Bůh svým vtělením neztratil své Božství, ale naopak Božím vtělením naše lidství nabylo Božství, když Bůh se stal jedním z nás a námi co do lidské přirozenosti, a dal nám tím účast na své přirozenosti. Bůh svým vtělením totiž jakoby oplodnil stvoření svojí božskou mocí, která přemáhá svět, ďábla a smrt. Proto ji také Ježíš, vtělený Bůh, přemohl: smrt ho nemohla udržet ve svém područí, ďábel ho nemohl přemoci a svět se stává místem Boha, který na konci času vše obnoví podle toho, jak to měl v úmyslu již na počátku. Svým vtělením totiž Bůh vstoupil jako kvas do těsta tohoto světa, aby ho svojí mocí, svojí slávou a svým Duchem prostoupil a zadělal pecen Božího království, propečený ohněm Posledního soudu, který započal již jeho smrtí na kříži: "Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!" Jeho vtělení má tedy výkupnou a spasitelskou moc a je, jako když Pastýř vezme ztracenou ovečku na svá bedra - přesně tak Bůh sám, Dobrý Pastýř, vzal na svá bedra naši padlou, ztracenou lidskou přirozenost, aby ji pozvedl paží své moci na bedra své věčnosti a donesl ji zpět do svého stáda, do Božího království. A dokonce se za ni obětuje, když podstupuje boj s dravým vlkem, jakým je satan. A přemůže ho, a spolu s ním smrt, protož smrt nemůže udržet Nesmrtelného ve své moci a ďábel nemá moc přemoci Nejmocnějšího. Právě proto se Bůh stal člověkem.
A protože je beze změny, nepřestal tím být Bohem.
A teď, po vzkříšení, je ve svém Synu jak Bohem, tak navěky i člověkem, díky čemuž my budeme navěky Božími syny, majícími účast na Bohu neboli účast na Boží přirozenosti, díky čemuž je i nám dána nesmrtelnost a život věčný, včetně našeho tělu, které se díky Božímu tělu stalo součástí tohoto Božího těla neboli Církve. A vtělený Bůh je jeho hlavou: hlavou, protože je Bůh, hlavou těla, protože Bůh se stal tělem - naším tělem, ke kterému my jsme narozením shůry přičleněni, k tomu, který je stále neměnný a týž Bůh navěky, bez počátku, ale v čase se stal člověkem, aniž by přestal být neměnným Bohem. A díky tomu se stal neměnným neboli nesmrtelným a věčným i člověk, stvořený pro blaženost v Boží náruči., v jaké se člověk ocitl, když se člověkem stal Bůh:
"Vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim:
"Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.""
- kdo přijímá toho, kterého poslal Otec, přijímá Otce. Protože Bůh se v Synu stal člověkem a je jedinou cestou k Bohu Otci, A právě proto se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem, totiž aby ten, kdo přijímá Syna, přijal zároveň Otce, protože Syn a Otec JEDNO JSOU neboli spolu s Duchem JEDEN BŮH. A bez Syna není možné poznat Otce a mít věčný život, protože přijetí Syna a poznání Syna je podmínkou spásy a věčného života, jakož i poznání Otce, protože Syn je JEDEN BŮH spolu s Otcem, jak řekl sám Ježíš:
"A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista."
- bez poznání Syna totiž není poznání Otce, bez přijetí Syna není přijetí Otce a bez víry v Syna není spása a věčný život. A Syn nám jasně řekl, kdo je ten JEDINÝ BŮH:
Otec, Syn a Svatý Duch,
v jejichž společném Jméně má být pokřtěn každý, kdo se chce nazývat křesťanem. Tím se křesťan totiž stává údem těla, jehož hlavou je Ježíš Kristus - Syn, Bůh, který se stal tělem, neboli člověkem - prvorozený mezi mnoha bratřími, abychom spolu s ním mohli nakonec vystoupit tam, kde on byl dříve v svém Božství a kam znovu vystoupil i v přijatém lidství, aby i v lidství usedl na trůn Boží slávy, po pravici Otce, kde věčně spočíval již ve svém Božství, neboť měl slávu Otcovou dříve, než byl svět, jenž byl učiněn skrze něj. A právě tento Bůh se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem: nezměnil se z Boha v člověka, ale Bůh, který zůstává stále Bohem, přivzal naši lidskou přirozenost, aby ta vzala účast na jeho Božské přirozenosti a stala se díky tomu nesmrtelnou a věčnou, neboť Věčný se stal časným, aby se časné stalo věčným. A díky tomu, že Věčný na sebe vzal časné, stalo se časné a věčným, poněvadž v Synu a skrze něj je časné již věčným v nebi, protože Bůh se v čase stal člověkem, aby jím zůstal navěky, aniž by navěky přestal být Bohem: Bůh v člověku a člověk v Bohu.
|
