Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ilja.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 18, článků celkem: 16722, komentáře < 7 dní: 707, komentářů celkem: 435307, adminů: 60, uživatelů: 5259  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 178 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Tolstoj

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
119458044
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Pokání coby naprostý základ života s Bohem.
Vloženo Pondělí, 29. květen 2023 @ 10:25:07 CEST Vložil: Tomas

Kritika bludů poslal oko



Cizinec napsal:
..."často se mi v životě s Bohem stávalo a stává, že jsem činil nebo činím pokání včas. Dřív, než je pozdě. Že mne Bůh zastavil či zastaví dřív, než se mi povede udělat něco špatně nebo dokonce zlého. "...


Fakt jde dělat pokání už jaksi dopředu, před hříchem? Co je to za druh "evangelia" - kde má toto oporu v Písmu?





Já mu tedy v dobrém dále vysvětloval:
"Dáváš zde slovu "pokání" zcela novou (svoji osobní) náplň - zcela nový význam.
Pokání se dělá jenom ze špatných věcí - pokání se nedělá ani z dobrých skutků, ani z dobrých rozhodnutí."


Načež Cizinec:

Tak takovouto reakci bych čekal spíš od nějakého malého kluka někde na pískovišti, než od zralého muže, co se považuje za křesťana!


Podle Cizince je prý lepší pokáním řešit svoji budoucnost, protože minulost prý změnit nejde.
Takže co se tedy řeší pokáním doopravdy, minulost, nebo budoucnost?


Správnou odpovědí je:  Pokáním v přítomnosti napravujeme svoji minulost pro naši lepší budoucnost.


U Cizince spatřuji naprosté zmatení jeho představy, co je ve skutečnosti pokání. A k tomu navíc i zatvrzelost srdce pokusit se pochopit postoje oponenta.
Minulost sice už změnit nemůžeme - ale často si ji přece alespoň částečně taháme sebou do přítomnosti v podobě dluhů, v zátěži nevyřešených a neodpuštěných hříchů. (Jestliže bych si třeba včera neuváženě rozbil auto, dneska bych musel chodit pěšky - takto se stále promítá naše minulost do naší přítomnosti).



Člověk zatížený hříchy není svobodný - jako by měl na noze kouli s řetězem. Čím jsou hříchy závažnější, tím je ta koule těžší. Život v otroctví pak není životem šťastného člověka.

Pokání znamená doslovně změnu smýšlení - tedy že nám ta koule na naší noze , kterou jsme si sami svým jednáním zavinili, začne být nesnesitelná. Když člověk udělá v životě nějakou chybu s nepříjemnými následky, tak je přirozené, že ho to mrzí - lituje toho a kdyby mohl čas vrátit, tak by se zachoval jinak, lépe.
Když si např. člověk vezme neuváženě a zbytečně půjčku třeba na dovolenou k moři a dostane se pak kvůli  platební neschopnosti do rukou exekutora, lituje toho nakonec velice.
Je to lítost přirozená - nedokonalá lítost.

Pokud má křesťan vztah s Bohem a ví, že svými hříchy nejenom uškodil sobě i jiným lidem, ale že i Bohu s tím opravdu žádnou radost  neudělal, ale že ho zarmoutil - tak ten toho pak lituje vícenásobně - a tomu říkáme "lítost dokonalá".

Oba dva druhy lítosti vedou u člověka ke změně jeho smýšlení - člověk se poučil, mrzí ho to, lituje špatných rozhodnutí - a stydí se za to.
A tato lítost v podobě hnutí lidského srdce směřovaná zpátky k Bohu je správnou odpovědí na Boží dar pokání člověku.
Bez této lítosti ze spáchaného zla
- z lítosti vycházející ze srdce hříšníka jako úpěnlivé volání k Bohu o záchranu, je pokání naprosto nemyslitelné.


Činit tedy jakési "pokání" ze špatností, které člověk neudělal - toto je už doslova nesmysl - jen výplod chorého mozku. Chorého nikoli snad z pohledu medicínského, ale chorého z pohledu náboženského smýšlení - doslova zmateného z různých nepravdivých představ a omylů ve víře.



Dar pokání znamená osvobození od koule na noze, osvobození z dědictví minulých hříchů, znamená vyrovnání všech dluhů z minulosti.

Není v moci žádného člověka, aby si sám smazal své hříchy, vyrovnal dluhy minulosti a aby se změnil k lepšímu. Je k tomu potřeba Boží milosti, Božího obdarování ze zásluh Krista. Ani to pokání člověk není schopen začít sám od sebe, ale už i tu nespokojenost se sebou samým vyvolává v lidském srdci Duch svatý.
V pokání pak přichází sám Kristus (s "kladivem a majzlíkem") a odsekne ten náš řetěz s koulí od naší nohy.  Božím obdarováním se skrze pokání a lítost ze způsobeného zla staneme svobodnými.


My věříme, že lidé sice nejsou vzpourou Adama a Evy docela zkažení, ale přesto jsou do hloubky porušení. Toto porušení lidské přirozenosti, které si předáváme od prvních rodičů, způsobuje, že toho, co je dobré, nedokážeme dosáhnout sami a bez Boží pomoci. Tento stav nazýváme "prvotní hřích". Zde nejde o hřích samotný, ale o stav padlé lidské přirozenosti, kvůli kterému máme sklon spáchat nějaký konkrétní hřích. Říká nám to vlastně, že sami o sobě jsme od Boha oddělení. (Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží sláva - Ř 3,23)
Právě tento stav nás vede k páchání hříchů a činí nás neschopnými konat dobro, které bychom vlastně konat chtěli.
Jsme porušení, stojíme vně spásonosného vztahu s Bohem a nemůžeme s tím nic udělat. To je problém, špatná zpráva.

Dobrou, radostnou zprávou je to, že nás Bůh nenechává napospas,, ale poslal nám svého Syna jako Spasitele. („Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. - J 3,16).
Toto je jádro samotné zvěsti: "Ježíš Kristus tě spasil".


Už samotná touha po přiblížení se k Bohu je výsledkem Božího působení v našem životě.
To znamená, že tu stojíme před tajemstvím Boha, který první miloval nás, který nám vždy ponechává svobodu, ale svou milostí nás dokáže obdařit tak, aby naši svobodu nenarušil.
Sami nemůžeme udělat nic, abychom si Boží milost zasloužili, ale  pokud v našem životě působí Boží milost, patrná jako "víra, která se projevuje láskou" (Gal 5,6), dostáváme dar bytí s Bohem, dar spásy, a to vše vyvěrá z Kristova kříže.


Křesťan, který dál po učiněném pokání žije v přátelství s Bohem, žije ve stavu milosti posvěcující a pomáhající. Duch svatý působí a zdokonaluje srdce člověka ke svatosti neustále a pokání je tedy nikdy nekončícím procesem nápravy v pozemském životě křesťana - Duch svatý ho postupně usvědčuje z dalších jeho hříchů, které člověk pro jejich nepatrnou závažnost dříve za hříchy ani nepokládal. Ale pod vedením Ducha svatého  - když si je uvědomí - i z těch pak činí pokání a jeho život se tak neustále pročišťuje. Toto je nedílnou součástí Pánovy výchovy u každého křesťana.



"Pokání coby naprostý základ života s Bohem." | Přihlásit/Vytvořit účet | 120 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: Akuzativ v Pondělí, 29. květen 2023 @ 12:00:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Křesťan, který dál po učiněném pokání žije v přátelství s Bohem, žije ve stavu milosti posvěcující a pomáhající. Duch svatý působí a zdokonaluje srdce člověka ke svatosti neustále a pokání je tedy nikdy nekončícím procesem nápravy v pozemském životě křesťana - Duch svatý ho postupně usvědčuje z dalších jeho hříchů, které člověk pro jejich nepatrnou závažnost dříve za hříchy ani nepokládal. 

Přesně tak
To je také vysvětlení, proč si heretici neuvědomují svůj hřích





Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 29. květen 2023 @ 12:30:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Přemýšlím o tom, co vede člověka který neví, co pokání je, nikdy pokání nečinil, k napsání článku o pokání? Jaký to má smysl, když se tím, co píše, sám neřídí a nemá s pokáním tudíž žádnou vlastní osobní zkušenost?

To mi prostě nebere hlava, rozum, srdce, neboli vůbec to nechápu. Jako teorie dejme tomu, ale není-li uvedena do praxe, čemu je taková teorie? A co když ani její uvedení do praxe nepřinese pro Boha žádný efekt, poněvadž člověk zůstane stejný - stejně špinavý, hříšný, nevědomý, neučený, nesvatý a nespravedlivý? No nic. 



Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Pondělí, 29. květen 2023 @ 18:22:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
U Cizince spatřuji naprosté zmatení jeho představy, co je ve skutečnosti pokání. A k tomu navíc i zatvrzelost srdce pokusit se pochopit postoje oponenta. - píše oko

Cizinec je améba. Měňavka. To jsou organismy, které mění tvar podle potřeby. Někdy je pobožný, někdy pobožný není. Jednou je katolík, podruhé protestant, nebo je něco jiného. Nebo není nic. Neguje všecko a prý je všecko přehazovačka. Všude vidí přehazovačky. Možná jako jiní pobožní používají slovo satan, tak cizinec tam má přehazovačku. 

Cizinec si dělá svá vlastní pravidla na všechno. Slovům dává nový význam, který zná ovšem jenom on. Všichni ostatní chápou jeho slova špatně a jen cizinec jim rozumí správně. Když přistoupíš na jeho hru a začneš používat daný termín, slovo v souladu s novým významem, který mu cizinec přidělil, on tě vzápětí zmate tím, že tomu slovu vrátí dočasně původní význam nebo vymyslí další, třetí. A zase tě napálí. Aby mohl mít pocit, že opět vyhrál. 

Pokud se tento měňavkový bobek modlí ke svému bohovi, tak tento bůh z něho musí být na prášky. 





Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 30. květen 2023 @ 08:37:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Docela mne stále víc a víc mrzí, jak se vzájemně chováme, a to máme prý být křestané. Článek o pokání a zase vzájemně napadání, názor proti názoru. Někdo napíše, že druhý nikdy neučinil pokání a neví, co to je atd. Copak on ho osobně zná? Jedině on to ví? Mne také mrzelo, že o mně nedávno  jeden napsal:   
  Ty s Bohem nemluvíš? Ty nečteš Bibli, abys věděl, co Bůh chce? Ty se nemodlíš, aby ses dozvěděl, co Bůh chce od tebe?     
 Jak to může vědět?  

 Mám z věřících stále víc a víc divný pocit vzájemné nesnášenlivosti.  Každý se ohání svým učením a verši z Bible, ze kterých se staly jen prázdné fráze.   Není pak už Granosalis zbytečný? Nevěřícího k Bohu těžko přivede, tak jaký má smysl?? Podporovat hádání a nesnášenlivost?? Jeden se vyvyšuje nad druhého? Každý si myslí, že jen jeho poznání je správné??  
Možná jinak bychom komunikovali, kdybychom se osobně znali a věděli, jak kdo žije.



Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 30. květen 2023 @ 13:43:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ještě bych tu připomněl lítost Jidáše.
Jidáš litoval svého špatného rozhodnutí, mrzelo ho to natolik, že těch třicet stříbrných pro něho zcela ztratilo jakýkoli význam.

Lítost tedy Jidáš také měl, ale už nedokázal s ní přijít zpátky k Bohu, nedokázal volat k Bohu o záchranu. Nedokázal učinit pokání ze svého hříchu zrady.



Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 31. květen 2023 @ 08:04:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando

  Ptáš se tu, co je ve tvém článku špatně. Nevím, zda se ptáš vážně, nebo jen tak... 

  Napíšu ti k tomu něco.


  V článku píšeš toto:

lítost přirozená - nedokonalá lítost ... "lítost dokonalá". 

Oba dva druhy lítosti vedou u člověka ke změně jeho smýšlení - člověk se poučil, mrzí ho to, lituje špatných rozhodnutí - a stydí se za to.



Nevidím důvod, proč bychom se tu měli navzájem hrýzt. Nelíbí se mi tu to ovzduší vzájemného osočování a nenávisti.

  Nebo [granosalis.cz]:

Fakt mě mrzí, že nejsme schopni komunikovat ani na té elementární úrovni bez odsuzování a předpojatosti.

  Nebo [granosalis.cz]:
  
Je spousta dalších praktických věcí, které zde můžeme přátelsky řešit, aniž bychom se vzájemně uráželi a ponižovali..


Uvědomil jsem si, že vždycky mám na všechno názor, místo abych si ho utvářel. Lidé nežádají můj moudrý úsudek, aby konečně pochopili, jak mají žít. Mohu to nechat být a svět se nepřestane točit. Často se mýlím. Naslouchat komukoli jinému je o umění trpělivosti. Rychle si udělám názor a mám sklon zastávat mylnou představu, že můj způsob je jediný správný. Když se však ohlédnu na roky za sebou, všímám si, že se mnohé z mých pevně zastávaných názorů z minulosti výrazně změnily. Proč? Protože jsem se mýlil. Tehdy bych to však nikdy nepřiznal, a tak jsem léta promarnil tím, že jsem se mýlil dál.

  To všechno jsi psal hezky. A pravdivě. 

  Věřím ti v tom.


  Tedy dva dotazy na tebe, spíše řečnické, na zamyšlení:

  1. Máš tu dokonalou či nedokonalou lítost?

  2. Dovede tě ta lítost v těchto věcech ke změně?





  Psal jsi tu také:

Pořád tu dělám stejnou chybu; Argumentuji sice teologicky správně, ale nedokážu se přitom dotknout lidského srdce. Proto mé argumenty nikdo nepřijímá.
  
  To jsi psal hezky, jistě upřímně, i když ne pravdivě.


  Psal jsem ti k tomu, že lidského srdce se nedotkneš ani tisícem článků o lítosti a o pokání tolik, jako když lítost projevíš a své chování změníš.

  Ta podstatná chyba tedy není v článku. Chyby v článku jsou nepodstatné drobnosti.

  Ta důležitá chyba je v praxi.

  Toník



Re: Pokání coby naprostý základ života s Bohem. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 31. květen 2023 @ 13:16:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když už Mikim začal s těmi vtipy - taky jsme si vzpomněl na jeden "trpce katolický".

V jisté farnosti začali mít problém s holuby v kostele. Lítali si tam, vyrušovali při bohoslužbách, káleli na sochy i na farníky.

Místní farář tedy svolal farní radu a hlavním tématem se stal problém s  holuby.
Padl dokonce návrh nasypat jim otrávené zrní - ale to vzbudilo velkou bouři nevole.
Ctitelé svatého Františka (Pro Františka byl "bratr pavouk, sestra moucha" - neublížil by žádnému ze stvoření) tak brutální návrh smetli ze stolu.
Podobně byl také zavrhnut nápad všechny přístupové cesty holubů zahradit hustým pletivem. Kostel není přece žádné vězení!


Když už nápady došly a nastalo rozpačité ticho, promluvil nejstarší z účastníků:

Chcete dostat holuby pryč z kostela? To je přece jednoduché!
Pokřtěte je, pusťte k prvnímu svatému přijímání, obiřmujte je.  A máte jistotu, že pak už až do smrti do kostela nepáchnou.






Stránka vygenerována za: 0.81 sekundy