Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 607 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116493471
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém.
Vloženo Středa, 01. únor 2023 @ 14:53:51 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal Myslivec

Oko: Hříšné sklony má občas každý člověk bez výjimky.

Myslivec: Hříšný sklon není jenom občas Oko, hříšný sklon je otroctvím hříchu a buď je máš stále a musíš s ním marně bojovat a občasné selhání se projeví spácháním hříchu, anebo žádný hříšný sklon nemáš, nehřešíš není s čím bojovat. Kupříkladu hříšný sklon lhát a pomlouvat. Máš jej stále, ale hříchem se tento sklon projeví občas projeví ve formě spáchaného hříchu. Pokud tě ovšem Kristus od hříšného sklonu vysvobodí, tedy vysvobodí z otroctví hříchu lhát a sprostě pomlouvat, již lhát a sprostě pomlouvat nebudeš. A ani ti to nepřijde na mysl. Bude to navždy pryč. Dušička čistá a uklizená v hájemství božím a pod ochranou Krista, které se ten zlý ani nedotkne. To je ta svoboda nás božích dětí. Žádné hříšné sklony nás nezotročují. 





Oko: 
Hříšný sklon není hříchem.  Hříchem se stát může, když tomu sklonu podlehneš a zhřešíš. 

Myslivec: 
To jestli je hříšný sklon hříchem či není je diskutabilní, jisté však je, že hříšný sklon je horší než hřích. Pokud má někdo sklon vraždit a pro tento hříšný sklon občas někoho zavraždí je to vrah, a stále to vrah bude dokud bude mít sklony vraždit. Vrah se stane vrahem ne v okamžiku vraždy, ale v okamžiku kdy jako otrok uposlechnul svůj hříšný sklon vraždit, v tom okamžiku se stal vrahem a nebezpečným vrahem zůstane dokud sklony k vraždám bude mít. Hřích je skutek, však horší než hříšný skutek je motiv hříšného skutku který má svůj duchovní zdroj ve zlém, zdroj ze kterého OTROCKÝ sklon k hříchu vychází. 
 Hříšný skutek krádeže může být u někoho z mladické nerozvážnosti, z hlouposti, z vyhecování kamarády, a taková krádež když je náležitě odčiněná a viníkovi již nikdy nepřijde na mysl krást neb hříšný sklon krást neměl, a neměl tedy motiv krást v hříšném zlodějském sklonu, tak taková forma krádeže nedělá z viníka po odčinění jeho viny zloděje. 
 Pokud však někdo musí niterně bojovat se svým hříšným sklonem krást, přemáhat se aby nekradl, tak je to stále ZLODĚJ přesto i když nic neukrade. To ten otrocký zlodějský sklon z něj dělá zloděje, proto je hříšný sklon horší, než hříšný skutek. 

Hříšníkem je někdo kdo má hříšné sklony, kdo je pro hříšné sklony otrokem hříchů.
Křesťan je Kristem od hříšných sklonů vysvobozený, nehřeší tedy pro hříšné sklony neb je prostě nemá. 

To ovšem neznamená, že křesťan nehřeší vůbec nikdy jak zde Oko stále opakuješ. Jsou hříchy které se nepáchají kvůli otrockým hříšným sklonům, a naprostá většina těchto hříchů (ne ke smrti) se velmi rychle vyřeší v Kristu i s dotčenými lidmi, a to tak rychle, že žádná otrocká závislost nevznikne a ještě si z toho křesťan vezme okamžité poučení, a příště již nic takového neudělá.

Hřích který je důsledkem hříšného sklonu je hříchem ke smrti. Hříchy ke smrti jsou hříchy otroků hříchů!
Život v Kristu Ježíši našem Pánu a Bohu se s državou hříšných sklonů zcela vylučuje. Nelze mít obé, hříšné sklony a Krista. To se vzájemně vylučuje. 
  • 1. Janův 3, 6Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.

  • 1. Janův 5, 18Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

Oko:
 Když však vytrváš v dobrém i přes pokušení hříšného sklonu, vyjdeš z tohoto boje naopak posilněn.

Myslivec: 
Ale to již nenapíšeš Oko, že ti ta posila z marného boje dlouho nevydržela a pro nevyřešený hříšný sklon jehož jsi stálým majitelem jsi do toho samého bahna hříchu upadl znovu a znovu, a znovu.. S hříšným sklonem je marné bojovat, hříšný sklon se v milosti Krista zcela eliminuje, aby již neotravoval život a křesťan se mohl věnovat něčemu více smysluplnějšímu, než marnému boji samého se sebou.

Oko: 
Jenom tu obelháváš jak ostatní, tak i sám sebe, Myslivče.
A je tomu tak proto, že ten čistý rozum jsi pod vlivem svých skandálních herezí už potratil. A tak v oblasti křesťanské víry máš dneska "bílá místa" - Mlha přede mnou - mlha za mnou ....

Myslivec: 
A tohle lživé a hulvátské tvrzení o mně je tvůj hříšný skutek, který je důsledkem tvého hříšného sklonu lháře a hulváta. Nejsi prolhaným hulvátem proto, že jsi to napsal, jsi jím proto, že hříšný sklon co máš v sobě tě zotročuje natolik, že tě ovládá. To tvůj hříšný sklon hulvátsky lhát z tebe dělá lháře hulváta ještě před tím, než začneš  ťukat do klávesnice.

Pros Boha a lidi za odpuštění a polepši se Oko.

"Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém." | Přihlásit/Vytvořit účet | 19 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém. (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 01. únor 2023 @ 20:00:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
CSP Český studijní překlad (2009)
Jk 1:15: "Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt."



Re: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 02. únor 2023 @ 06:35:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Díky, Myslivče za téma. Tohle je důležité téma. Určitě jedno ze základních témat křesťanství.

To jestli je hříšný sklon hříchem či není je diskutabilní

  "Hříšný sklon" je sama podstata hříchu. To je ten Hřích s velkým H. To, že člověk má v sobě touhu hřešit nebo ho hřích dokonce tak oklamal, že se tváří jako dobrý, to je to zlo.

  Dobře to popisuje Pavel v 5, 6 a 7 kapitole Římanům.


  Bavíme se tu trochu o režimech - za zločinného režimu jsme vyrůstali v tom, že "všechen majetek patří pracujícímu lidu". A tak se stala taková přesmyčka: Když majetek patří všem, tak i nám a můžeme si z něj brát. Bylo to takový zločin, co se mu říkalo "rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví". 

  A tak si lidi z továren nosili domů, co jim pod ruku přišlo, "šrouby, písty, ojnici pronášeli tajně vrátnicí jako v osmým měsíci", na stavbách se dělaly vtipy o tom, jestli za zhroucení může písek nebo cement, z bramborárny si lidé domu nosili zásobu a když byl potřeba použít nějaký stroj v socialistickém vlastnictví, vždycky to nějak šlo.

  Celé to bylo způsobeno jedním velkým hříchem, jedním velkým zločinem, ale "jela" v tom velká část lidí ve společnosti. A ta zlodějina byla podpořena tím, že lidé si mysleli, že čím víc budou krást, tím ubližují zločinnému režimu.

  A z toho nás Bůh vysvobodil, jasně vedl, vychovával. Abychom tenhle hřích v sobě neměli. Ani trochu. A nemuseli s ním bojovat. Ať už je "cizí" majetek soukromý, v nějakém společném vlastnictví či státní.

  Ale někdo to tak má i dodnes - u zaměstnavatele přemýšlí, co si může odnést domů - třeba proto, že si připadá špatně ohodnocený, nebo jednoduše proto, že u zaměstnavatele je zrovna dané věci hodně a nepozná se, že se ztratila.

  A pokud to tak má, pokud jsme to tak měli, tak to je sama podstata hříchu - v takovém stavu je člověk zloděj, v takovém stavu jsme byli zloději. I když si třeba takový člověk připadá trošku "lepší", než ten, kdo někomu vykrade byt nebo na ulici ukradne kolo, tak to je jen iluze. Zloděj jako zloděj.

  

  Součástí záchrany, která je v Ježíši, je právě záchrana ze hříchu. A to nejen z nějakých skutků, které se staly někdy v minulosti - minulost je minulost, na té je často nejlepší právě to, že minula, ale už není. Součástí záchrany je právě záchrana ze Hříchu, z toho, co je teď, z toho, co má člověk v sobě právě teď aktuálně a bez záchrany by měl pořád. 

  Ať už je to modlářství, temnota, beznaděj a smrtelná úzkost či krádeže, co jsme žili my, nebo třeba závist, nenávist, zášť, co má zase náboženství, co nám tu vládlo léta, nebo jiné hříchy, jako je třeba lež, cizoložství, obezita, ... a samozřejmě bezbožnost, neúcta, a hřích hříchů, sobectví.

  V tom je právě záchrana v Ježíši - je to záchrana od hříchu, soudu a smrti.

  Když taková záchrana není, chybí, není to evangelium.

  Cizinec



Re: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 02. únor 2023 @ 10:42:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Některé hříšné sklony jsme zdědili přirozeně pro svých pra-prarodičích - Adamovi a Evě. 

Třeba sklon člověka hříšníka skrývat se ze strachu před Bohem a utíkat před jeho voláním.
Soulad, ve kterém žili první lidé díky prvotní spravedlnosti, je zničen; vláda duchovních schopností duše nad tělem je podlomena; spojení muže a ženy je podrobeno napětím; jejich vztahy budou poznamenány žádostivostí a sklonem k panování jednoho nad druhým. Soulad s tvorstvem je rozbit: viditelné stvoření se člověku odcizilo a stalo se mu nepřítelem. Vinou člověka je stvoření „podrobeno nicotnosti“ (Řím 8,20).

Lidská přirozenost není úplně zkažena: její přirozené síly jsou zraněny, je podrobena nevědomosti, utrpení a vládě smrti a je nakloněna ke hříchu (tento sklon ke zlému se nazývá žádostivost).

Lidská bytost však nemá jenom svoje hříšné sklony. Má také touhu po věcech nebeských - má ctnosti.
Lidské ctnosti jsou pevné postoje, ustálené sklony, trvale nabyté dokonalosti rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Jejich plodem je snadnost, sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Mravních ctností se dosahuje lidským úsilím v životě s Bohem.

Jiné hříšné sklony jsme si vypěstovali sami svými závažnými hříchy. Každý hřích má totiž svůj následek - neblahý následek pro hříšníka, který toho hříšníka do jisté míry spoutává, ovládá.

Odpuštění hříchů na základě hříšníkem učiněného pokání je sice okamžité - ale růst ke svatosti je pomalý, pracný a trvá dlouhý čas nápravy. Třeba se zbavovat následků vlastních (již odpuštěných) hříchů - závislosti na nich - zbavit se hříchem pokřiveného myšlení. Protože odpuštění našich hříchů Bohem nás našeho pokřiveného, hříchem zdeformovaného myšlení rázem nezbaví. K tomu třeba dalšího dlouhého života ve svatosti, aby se i pokřivené myšlení člověka uzdravilo. .



Re: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 02. únor 2023 @ 11:11:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hříšné sklony (jako opak křesťanských ctností)  jsou tedy do jisté míry problémem úplně každého člověka.

Neliší se v principu, ale liší se u každého člověka ve své úrovni.
Jeden člověk totiž na sobě pracuje a s Boží pomocí se ze svých hříšných sklonů uzdravuje - roste ve svatosti (podobá se stále více Kristu) - jiný člověk na sobě nepracuje a své hříšné sklony nijak neřeší. Ignoruje je.
Vidí je na něm však velice dobře ostatní členové jeho rodiny (může se jich tedy jednoduše zeptat).


Uvedu zde jako ilustrativní příklad osobu zdejšího Myslivce:

Sám tady svědčil, že kdysi chodil opakovaně ke zpovědi a podle jeho řeči jeho hříchy nikdy odpuštěny nebyly. Usuzuje tak podle toho, že ony hříchy páchal po zpovědi dál ty samé - nic se nezměnilo.

Pozorovací schopnost má v tomto případě dobrou - a je vidět, že mu to nebylo vůbec jedno - ale všechno je ve skutečnosti jinak. Schází mu totiž základní vzdělání v katolické víře.

Při každé zpovědi byly jeho hříchy okamžitě plně odpuštěny.

To, co po zpovědi přetrvalo, byly jeho hříšné sklony, jeho hříšné vnímání reality. To se nijak nezměnilo - a proto dál páchal pořád ty samé hříchy. Tudy opravdu cesta nevede - třeba nejenom se hříchů zbavit, ale začít na sobě pracovat - v milosti posvěcující s Boží pomocí a trvalým vlastním úsilím  růst v křesťanských ctnostech.

Tedy i sám Myslivec je důkazem správnosti katolického učení o tom, že i po odpuštění hříchů přetrvává u hříšníka pořád pokřivenost myšlení oním hříchem - tedy že i u hříšníka s odpuštěnými hříchy stále ještě přetrvává náklonnost ke hříchu.

Když se např. cizoložník v pokání vyzná ze svého cizoložství a Bůh mu odpustí  - tím se ještě jeho pokřivené myšlení nenapravilo - stále jsou pro něho cizí ženy lákavé. A tím je zde pořád i přetrvávající nebezpečí recidivy. Je třeba uzdravit myšlení prostopášníka, aby začal vidět svět pravdivě - "Kristovýma očima".

Až pak je hřích zlikvidován i s jeho důsledky!

Myslivec se ovšem touto cestou uzdravení nevydal - zvolil "zkratku" - cestu snadnou a širokou. Uvedl sebe do náboženského rauše, ve kterém všechny jeho nectnosti zlikviduje mávnutím kouzelného proutku Duch svatý a on  pak kráčí snadno a lehce životem už bez hříchu.

Jedna obrovská ďáblova lež, jeden obrovský sebeklam!

Tudy opravdu cesta nevede!

Jedinou cestou ke svatosti (k trvalé svatosti) je pokání hříšníka spojené s vyznáním hříchů a s jejich odpuštěním a potom následný - nikoli nijak snadný - život s Bohem, kdy se člověk uzdravuje ze své pokřivenosti myšlení a připodobňuje se Kristu.





Stránka vygenerována za: 0.29 sekundy