Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marika.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16311, komentáře < 7 dní: 488, komentářů celkem: 408163, adminů: 60, uživatelů: 5132  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 111 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110921936
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Střípky katolické II.
Vloženo Sobota, 03. prosinec 2022 @ 01:29:58 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko

Čím jsme ve smrti, tím budeme navždy.



Smrt nás jedinečným způsobem vymezuje.
Bůh nás stvořil pro život. Život je neodvolatelný Boží dar; Bůh ho nebere zpět.

Když Bůh Adamovi a Evě říká, že pokud zhřeší, zemřou, neznamená to, že by Bůh svévolně zavedl takovou souvislost mezi hříchem a smrtí.
Není to tak, že by Bůh svévolně spojil s hříchem nějaký "trest" a z řady možností si vybral smrt. Ne!

Když Bůh mluví o smrti jako o následku hříchu, jednoduše tím dává najevo, co je nevyhnutelným důsledkem hříchu - člověk se nemůže od Boha odříznout a přesto žít, protože není soběstačný, sám sebe nestvořil, ani neoživil.
Pokud se lampa sama odpojí od zásuvky, elektrárna ji "netrestá".

My nejsme zdrojem své existence nebo bytí.
Oddělit se od zdroje naší existence či bytí (t, j. od Boha) znamená zemřít .
Všichni jsme hříšníci. Všichni se tedy oddělujeme od Boha, a proto všichni umíráme.
Smrt prožíváme jako děsivou, protože zánik ve smrti, jak ji zakoušíme, je rovněž poskvrněn hříchem.


Do morálního jednání se zapojuje celý člověk - tělo i duše. Duše se může rozhodnout pro akt vůle krást, ale tělesná ruka ukradne peněženku. Duše se může rozhodnout pro akt lži, ale tělesné rty lež vysloví....

Když je tedy tato jednota osoby přerušena smrtí, stane se osoba tím, kým je.
(To je také důvod, proč věříme ve vzkříšení těla, a ne jen ve "věčný život duše", protože celý člověk - tělo i duše -, který byl dobrý nebo zlý, je celý člověk - tělo i duše musí být subjektem spravedlnosti a který si užívá nebo snáší důsledky toho, čím se stal).

Smrt tedy není svévolným přerušením filmu našeho života.
Náš odchod z našeho života určuje, kým jsme se stali - a Bůh si také vybírá  okamžik, kdy je vhodné, aby člověk opustil tento svět. Možná je tragédií lidské svobody, že smrt může přijít, aby člověka ušetřila ještě horšího zatracení ...
Ale svoboda musí umožňovat také odvrácení od Boha.

Jediná věc, ke které Bůh není velkorysý, je čas: je pevně daný a neustále ho ubývá. Je tedy třeba, abychom čas brali vážně. Ani sebevětší lítost nemůže odčinit to, jestliže člověk promrhá i jen jedinou z příležitostí, které mu dává život.



Berme tedy vážně dvě věci:
1.)  Náš odchod z tohoto života určuje, kým budeme.
2.)  Naše pevně stanovená doba života je pomíjivým oknem, díky němuž můžeme tento život definovat.


Moderní lidé jaksi pochybují o tom, že Bůh je spravedlivý, protože "Bůh by nikdy nedopustil, aby duše šla do pekla".

Jak nás ale učí sám lidský život - láska může být neopětovaná. Láska může být odmítnuta. Proč tedy očekáváme, že láska k Bohu, kterého nevidíme, nějak nahradí odvrácení se od lásky k lidem, které vidíme?
Zdá se, že v dnešní době je populární dělat si určité iluze. Jednou z nich je to, že existuje jakási "poslední možnost" - jakási definitivní volba, kterou učiníme těsně před smrtí.

Bůh však není abstrakce a morálka také ne. Pro Boha, nebo proti Bohu se nerozhodujeme nezávisle na běžných morálních volbách, které činíme.

Určitými lidmi se stáváme tím, že si osvojíme určité návyky, ať už dobré (ctnosti), nebo zlé (neřesti). Naše návyky činí následně podobné skutky snadnějšími, přirozenějšími, "všednějšími".
Takže to, jakým člověkem jsme se stali, není - pokud se nestane zázrak - dílem hříčky osudu na poslední chvíli.
Příbytek v pekle ani příbytek v nebi nejsou žádné provizorní chatrče, které zmizí ve chvíli, kdy na život sestoupí stín smrti. Oba se budují pomalu, pečlivě, kámen po kameni., během všech těch mnoha okamžiků, jimiž se měří délka lidského života....

Nebe nebo peklo ... nikdy nepřichází jako šok; je to úroda, kterou jsme zaseli již dávno, sledovali její růst, pečovali o ni, bránili ji - a nyní ji sklízíme v celé její plnosti.

Je to dům na konci cesty, která nemohla vést nikam jinam.

"Střípky katolické II." | Přihlásit/Vytvořit účet | 103 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 03. prosinec 2022 @ 08:45:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Do morálního jednání se zapojuje celý člověk - tělo i duše. Duše se může rozhodnout pro akt vůle krást, ale tělesná ruka ukradne peněženku. 

Duše se může rozhodnout pro akt lži, ale tělesné rty lež vysloví..  

Krásné povídání, ale realita je jiná.

A co církev? Ta nelže, nekrade? Kdo ji ovládá?  

 Proč nejsou v článku odkazy na Slovo Boží?   

  Smrt prožíváme jako děsivou, protože zánik ve smrti, jak ji zakoušíme, je rovněž poskvrněn hříchem.  

Prožíval smrt děsivě třeba Svatý Štěpán, když ho kamenovali, anebo Mistr Jan Hus, když jste ho nechali upálit?  

  (To je také důvod, proč věříme ve vzkříšení těla, a ne jen ve "věčný život duše", protože celý člověk - tělo i duše -, který byl dobrý nebo zlý, je celý člověk - tělo i duše musí být subjektem spravedlnosti a který si užívá nebo snáší důsledky toho, čím se stal   

 Ale to tělo už dávno neexistuje. Bůh stvoří nové tělo a jaké bude si ani neumíme představit.



Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 03. prosinec 2022 @ 09:33:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, díky za článek. Je dobře že umíš napsat hned dva články jen a jen sám za sebe, o sobě v první osobě, bez těch přehazovaček na druhé.


  Píšeš o smrti, už v minulosti jsi psal, že konec každého z vás bude v okamžiku smrti vašeho těla, že v okamžiku smrti probíhá už váš "poslední soud", že v okamžiku smrti těla (doufejme) budete Kristem zachráněni už navěky, že je v lidském životě i jeden okamžik definitivního rozhodnutí - v okamžiku smrti těla, že Bůh vás v okamžiku smrti zbavuje vaší hříšné přirozenosti, vaší přirozené náklonnosti ke zlému, že až v okamžiku smrti nastává definitivní nezvratný stav člověka.... 

  Zkrátka jsi toho napsal o smrti a okamžiku smrti a vašem očekávání od něj mnoho a mnoho.


  To jsme tak měli v ŘCK stejně, také jsme se upínali k okamžiku smrti, psal jsem ti to tu mnohokrát. 

  Byly pro nás dva důležité okamžiky, svátost křtu a Smrt. Už od mládí nás směrovali k okamžiku smrti.

  A jak se tehdy okamžik smrti blížil, dělal jsem si bilanci mého života, jak to tak asi v okamžiku smrti bude. 

  A nedopadla dobře. 

  To byl také jeden z důvodů, které mne dovedl k Pánu Ježíši Kristu a k jeho okamžiku, k definitivnímu rozhodnutí pro něj.



  K tomu, co píšeš:

Nebe nebo peklo ... nikdy nepřichází jako šok; je to úroda, kterou jsme zaseli již dávno, sledovali její růst, pečovali o ni, bránili ji - a nyní ji sklízíme v celé její plnosti.

  Píšeš více fatalisticky, možná už taky trošku bilancuješ. 

  Dřív jsi psal hodně často o tom, že " Každý člověk se může v okamžiku smrti smířit s Bohem účinnou lítostí nad svými hříchy, pokáním. I bez účasti kohokoli dalšího.

  Možná si teď více uvědomuješ, že to tak není? Že jak se blíží stáří, tak se spíše každý člověk více a více zatvrzuje v tom, co žil, více to vychází najevo, víc a víc je zřejmé, kam se strom naklání a padá a je spíše výjimka, pokud se člověk obrátí před smrtí někdy na konci života?


  Toník




Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 03. prosinec 2022 @ 10:48:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  • Jan 5, 24 [www.biblenet.cz]Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
  • Jan 6, 40 [www.biblenet.cz]Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“
Mnohokrát jsem ti Oko kritizoval tvé názory přejaté z bludného učení nevěstky, že namísto jistoty spásy v Kristu se upínáš k okamžiku smrti. Svým článkem Střípky II jsi je opět potvrdil. Vyměnil jsi jistotu spasy, věčného života v Kristu kterou můžeš mít právě nyní a teď za nejistý okamžik smrti a doslova hraješ vabank o tvůj věčný život ve kterém je velmi pravděpodobná tvá prohra, neb na místo Kristu věříš ve Smrt.

Dále konkrétně ke tvým fatálním omylům.

Oko: Všichni jsme hříšníci. Všichni se tedy oddělujeme od Boha, a proto všichni umíráme.

Všichni jsme BYLI hříšníci, ne že všichni stále jsme!

  • 1. Janův 5, 18 [www.biblenet.cz]Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.
Tvoje přirovnání se samovypínací lampou je hloupé Oko. Kvůli poškození hříchem se může kdykoliv spálit v žárovce vlákno ať již svítí jasně a čistě, anebo mdle a problikává. Důležité však je, aby měla lampa zajištěnu jistou opravu (vzkříšení) a jistou dodávku energie z elektrárny se kterou smlouvu o dodávce může za slyšení a víru získat dlouho před smrtí.

Ve tvém článku není ani zmínka o ZNOVUZROZENÍ se.

Náš odchod z našeho života určuje, kým jsme se stali.. 

Když je tedy tato jednota osoby přerušena smrtí, stane se osoba tím, kým je.

Fatální omyl Oko. Smrt, odchod z pozemského života neurčuje kým se staneš! 

Smrt je STOPKA po které není možné znovuzrození se! Po smrti, respektive po vzkříšení zůstáváš natrvalo tím, kým jsi před smrtí byl.

Kdo byl před smrtí ZNOVUZROZENÝ, NEHŘEŠIL a měl život věčný zůstává po vzkříšení stejným.
Kdo ZNOVUZROZENÝ NEBYL, hřešil, Krista neslyšel a nevěřil Mu, ten život věčný nemá, ten bude po vzkříšení stejný, stejný hříšník bez nároku na život věčný, hříšník který podléhá Soudu a závěrečně druhé smrti v ohnivém jezeře.


Moderní Někteří lidé jaksi pochybují o tom, že Bůh je spravedlivý, protože "Bůh by nikdy nedopustil, aby duše šla do pekla".,

Příbytek v pekle ani příbytek v nebi nejsou žádné provizorní chatrče, které zmizí ve chvíli, kdy na život sestoupí stín smrti. Oba se budují pomalu, pečlivě, kámen po kameni., během všech těch mnoha okamžiků, jimiž se měří délka lidského života....

Nebe nebo peklo ... nikdy nepřichází jako šok; je to úroda, kterou jsme zaseli již dávno, sledovali její růst, pečovali o ni, bránili ji - a nyní ji sklízíme v celé její plnosti.

Je to dům na konci cesty, která nemohla vést nikam jinam.

Jasně Oko, do těch tvých celoživotně budovatelských aktivit nezapadá boží milost, která vše dokáže v okamžiku proměnit třeba i v takových beznadějných případech jako je lotr na kříži a to bez tvého sebe budování jenom za víru, uvěření, slyšení, nezáslužně.

Ano Oko, je možné dojít spásy i v hodině smrti, ale zcela určitě ne za to tvoje celoživotní sebe snažení snažení s 1% sebespásnou zásluhou se a sebe budování se. Jistotu spásy a věčného života můžeš mít již nyní a teď, ale ne za tvoji snahu, ale za víru!

Tvrdíš Oko, že na své spáse máš 1% zásluhu, ale bez tvého 1% není tvoje spása možná. Pak to však není  1%, ale řídící a zesilující prvek, bez kterého by hlavní tok energie (spásy) nebyl možný. Něco jako báze tranzistoru. Uvědomuješ si Oko, že tím tvým vzdorovitým samospásným 1% se pyšně stavíš na místo Boha a chceš řídit Jeho proces spásy? Ty, někdo tak hříšný kdo si nedokáže ani přiznat hulvátské hříchy a lži chceš rozhodovat o své spáse!

  • Jan 5, 24 [www.biblenet.cz]Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

 




Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Akuzativ v Sobota, 03. prosinec 2022 @ 18:22:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Máme naději, že jednou budeme žít v nebi s Bohem, který je v Nejsvětější Trojici jeden



Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Sobota, 03. prosinec 2022 @ 23:12:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko
Všichni jsme hříšníci. Všichni se tedy oddělujeme od Boha, a proto všichni umíráme.

Všichni nejsou hříšníci. A o tom oddělování od Boha, ...uč se od apoštolů:

"Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?  38Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,  39ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. "

Smrt prožíváme jako děsivou, protože zánik ve smrti, jak ji zakoušíme, je rovněž poskvrněn hříchem.
Smrt nemusí mít děsivá. Neznamená zánik. Není to zrovna radostné s někým se loučit, ale pokud je to křesťan, pak ví totéž, co věděl Pavel:
"Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.  22Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil. 23Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší; 24ale zůstat v těle je nutnější pro vás. "






Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Syntezator v Sobota, 03. prosinec 2022 @ 23:47:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vaše náboženství - tzv. křesťanství a judaismus je především zatuchlé. Neuvěřitelně zatuchlé náboženství plné plísně, staroby, fóbií, zaostalosti, primitivismu. 

To jsem si naplno uvědomil, když tu tak hystericky reagovali někteří pobožní na fotku krásné mladé holky. Právě v konfrontaci s lidskou krásou a pobožným odsuzováním této krásy vyhřezne na povrch pokrytectví pobožných. To je jedna věc, že jsou pobožní pokrytečtí. Všichni do jednoho, bez výjimky. Ale druhá věc - jak moc jsou pobožní proti životu jako takovému. Mládí, krása, atraktivita je život sám. A nechť se ukazuje. Na světě není nic krásnějšího. Jsou tři nejkrásnější věci, co znám. Krásná hudba, krásné výhledy ze štítů hor a krásná lidská těla a obličeje. Tyto tři věci nic nepřekoná. Nějaká bigotní ideologie plná plísně a starověkých strachů musí zmizet před přírodou. Krásní lidi tu byli dávno před tím, než vznikly tyto odporné ideologie jako je islám, křesťanství a judaismus. A tyto ideologie jsou odporné, ohavné, zrůdné. Jdou proti životu samotnému. Jdou proti kráse. Jdou proti radosti. Vznikly na pouštích. Vznikly z frustrace.

Ještě jednou - krásní lidé jsou krásní vždycky. Nazí nebo oblečení. Stejně jako je krásná příroda nebo krásná hudba.

A často se za pobožností skrývají škaredí lidi. Lidi, které nikdo nechce, tak si najdou v pobožnosti alternativu. A ze svého fyzického handicapu - neatraktivity si udělají přednost. Z nouze cnost. Typický příklad katolík Henryk Lahola. Na netu k dohledání včetně fotek. Se zdejšími uživateli, s převážnou většinou nich je to logicky stejně. To je železné pravidlo. Je to zákonitost. Neznám hezkého člověka, který by byl současně vyznavačem bigotních zatuchlých názorů. 

Často do pobožnosti sklouznou závistiví lidi, kteří závidí těm hezkým nebo úspěšným. Nebo frigidní lidi, nechtění. Deprivovaní. 

Ještě jednou - to nejkrásnější, co jsem v životě zažil - hezké výhledy ze štítů hor, které jsem slezl. Pak krásná hudba, kterou jsem kdy slyšel. A krásní lidi, které jsem kdy viděl. Nebo i s nimi něco měl. Ani na vteřinu nelituji kontaktu s krásou. Považuji to za výsadu obdivovat krásu. Zdejší deprivanti jsou na tom už tak mizerně, že fotka krásné holky u nich způsobuje záchvaty falešné pobouřenosti, svatouškovství, odsudků. To je síla. No ale ukazuje mi to na další věc - kdo asi tak mohl vymyslet ty svatouškovské a bigotní pravidla v rámci náboženství? To byli zase škaredí nechtění deprivanti. Podle hesla když já nemůžu, nebudeš ani ty. 

Přeji tomuto světu, ať všechna tři náboženství, jak judaismus, tak křesťanství, tak islám, brzy zaniknou. A to jsem vzal jen oblast, kde náboženství totálně deformuje náhled na lidskou přirozenost. Dál by šlo rozebírat války ve jménu náboženství, rozvraty rodin, sekty, psychózy, atd. 

Náboženství je ZLO.



Re: Střípky katolické II. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 05. prosinec 2022 @ 16:55:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

  Stando, ještě jednou díky za uvedení do vaší reality. Bylo by dobře, kdybys to dělal častěji.

  O tom, co žijeme my, už ti tu někteří psali, tak ti to taky krátce napíšu

  Nevymezuje nás Smrt, ale co jsme, vymezil a vymezuje Bůh. Bůh určil, kým jsme, kým budeme. Ne Smrt, ani její okamžik, ani náš odchod z tohoto života. Neoddělujeme se od Boha, naopak jsme vděční, že můžeme s Bohem žít. Ani Boha nevyháníme.

  Smrt neprožíváme jakou děsivou protože ve smrti neprožíváme zánik.

  Do morálního jednání se zapojuje hlavně srdce - z dobrého srdce vychází dobré jednání. Ať už si duše nebo tělo myslí cokoliv, to, co je u člověka v srdci, stejně nakonec zvítězí.

  Nepochybujeme o tom, že Bůh je spravedlivý. Jen víme, že Boží spravedlnost je hodně jiná, než lidská "spravedlnost".

 Neočekáváme, že láska k Bohu, kterého nevidíme, nějak nahradí odvrácení se od lásky k lidem, které vidíme. 

  Neděláme si iluze o poslední volbě - protože jsme volby pro Boha udělali dávno, stejně tak vedeme lidi k tomu, aby udělali volbu co nejdřív. Klidně když jsou připravení, tak dnes, teď.

  Určitými lidmi se nestáváme tím, že si osvojíme nějaké návyky, nebo nebo nějakou jinou povrchností, ale tím, kým nás Bůh učinil. Naše skutky to určitě nečiní snadnější ani všednější, ale zcela jistě přirozenější.

  Toník



Stránka vygenerována za: 0.68 sekundy