Pán Ježíš pokračoval v podobenstvích k farizejům a ke kněžím. Učil zrovna v chrámě   a už  s nimi nějakou dobu diskutuje. Tentokrát vypravuje další podobenství   ·  

2„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.    

 Svatba byl pojem všem známy. Věděli také, že kdo pořádal svatby v židovské kultuře, tak doručil pozvaným dvě pozvání.   ·  

3Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.  

 Kdo asi byli ti služebníci? Pokud  tím, kdo vystrojil svatbu je Bůh,  pak ženichem je Kristus, jeho Syn. Kdo by mohl být těmi služebníky?  Mohl by to být Jan Křtitel se svými učedníky. Oni upozorňovali  židovský národ na to, co přichází:   ·  

2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ ·  

3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘   Podobenství pokračuje dál:   · 

4Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ·  

5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. ·  

6Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.  

 Tady Pán Ježíš míří na to, co se mělo stát po jeho ukřižování. Těmi dalšími služebníky  jsou  učedníci, kteří pak kázali evangelium.  Bůh  už vše  zařídil,  a vzkříšený Ježíš je v nebi.  On zaplatil za lidský hřích a již nic nebrání na cestě do nebe. Vše je zařízeno a to je smysl druhé pozvánky. Slyší na to Židé? Někteří mají jiné starosti a zájmy a jiní dokonce tyto služebníky pronásledují, mučí  a vraždí. Pán Ježíš tak odhalil chování farizejů a kněží, které se projeví po jeho smrti. Vyplnilo se a mnoho apoštolů  a ostatních křestanů zemřelo. Vzpomeňme třeba na Štěpána! Židé odmítli to, co bylo určeno pro jejich záchranu jako vyvoleného národa.     ·  

7Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.   

 Bůh použil římská vojska k potrestání Židů, což se stalo kolen roce 70.     ·  

8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; ·  

9jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ ·  

10Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.   

 Další část podobenství  se zaměřuje na stav po roce 70 až do dnešní doby.  Když pozvání odmítli Židé, jsou zváni všichni lidé bez rozdílu. Proto se začalo kázat evangelium všem lidem.   Ale kdy bude ta svatba? Zatím tu není určena doba, ale popsán stav, kdy se na svatbu ženou i lidé, kteří zapomněli, že musí také přijmout to, co vždy žádal ten, kdo svatby zařídil. Na svatbu, kde je Bůh i Syn je třeba mít svatební oděv, který nabízí Bůh  a který se musí každý obléci sám.   ·  

11Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.   Jaký je to svatební oblek?   ·  

Zjevení Janovo 7, 9Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.   ·  

Římanům 13, 14nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.   

 A ve Zjevení: ·  

Přece však máš v Sardách několik osob, které svůj šat nepotřísnily; ti budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou toho hodni. ·  

5Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly.     ·  

7Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila 8a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. 10Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky.   

 Ten oděv není to pozemské, co vnímáme smysly. Bílá barva  představuje čistotu duše. Člověk  přece jde na setkání s Bohem  a jeho duše musí být čistá Kristovou spravedlností a láskou.   

 Konec podobenství:   ·  

12Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. 13Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ ·

14Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“     

 Závěr je krutý, bohužel, ale i varováním. Kolik lidí si dnes myslí, že jim patří nebe, ale nemají  na  to duchovní oděv.   ·  

Matouš 7, 21Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.