Za pozornost stojí hned v tučném úvodu extrémně sobecké dvakrát opakované "(JÁ) jsem zvítězil"! Žádný důraz na vítězství v Kristu a vlastní upozadění. S pomocí boží On! zvítězil nad hříchem, a ne Kristus v něm! Z těchto výroků je na první pohled patrné, že v "boji s hříchem" má osoba pisatele na prvním místě sebe. To se bojem s hříchem nedá ani nazvat, takové jednání je hříchem proti Bohu. Něco takového by ten kdo má životní zkušenost s Bohem nikdy nenapsal!

Tak jako se nic nedozvíme o nesmírných životních užitcích ze mše, tak se v tomto případě nic nedozvíme o hříších nad kterými dotyčnými zvítězil. Jsou to jako obvykle prázdné proklamace a výkřiky do tmy vlastní duše.

Uzavíraní minulosti probíhá teprve až v okamžiku smrti, kdy se celý náš pozemský život stává minulostí. Člověk nemá moc nic ze své hříšné minulosti uzavírat, to je v direktivě Boha. Minulost se nám stále vrací, a to v jaké podobě se nám vrací záleží právě na tom, zda jsme byli Bohem z hříchu vysvobození anebo nebyli. Hříšná minulost se nám buď vrací ve formě nevyřešeného hříchu a z toho plynoucích problémů, anebo ve formě vítězné proměny a požehnání.

Bůh vyřešil hřích jednou provždy a navždy, a hřích se nevrací ani z minulosti, protože je Bohem vyřešený i tam, netřeba proto naši hříšnou minulost uzavírat. Ten kdo se marně snaží uzavírat svou hříšnou minulost dává poklop na papiňák. 

Když něco někomu odpustíme, netýká se odpuštění jenom v současnosti, odpuštění prostoupí i celou minulost. Málo kdo si uvědomuje, že odpuštění je nadčasové! Čas boží milost nijak neomezuje!

Pokud vy někomu či Bůh vám odpustí nyní, je vše odpuštěno i v minulosti. Z pohledu času vzniká paradox vyjádřený otázkou. Byl hřích odpuštěný již v minulosti, když byl odpuštěný teprve až v budoucnosti?? Z pohledu Boha ano, z pohledu lidí ne, to je správná odpověď. Poukazuji na to aby jste si uvědomili šíři a dosah boží milosti která je nadčasová. Boží milost je tady a působí stále napříč celou historií lidstva, a my nyní v přítomnosti můžeme díky ní odpouštět a zahlazovat to co bylo v minulosti. Je to velká a mocná boží zbraň proti zlu. Není proto divu že zlý duch se snaží boží milost kupovat, zpřítomňovat, kupčit s ní a různě žonglovat. Boží milost je od doby oběti Krista dostupná každému a to právě nyní a teď. Vstupenkou nejsou vědomosti a kvalita rozumu. Vstupenkou je víra, které jsou všichni lidé schopní nezávisle na své mentální výkonosti. 

Proč asi Kristus požaduje víru dítěte a ne víru učenců??

Zpátky k modlářským nepravostem.

Jedná se o strašlivý a fatální životní omyl, kdy se člověk kvůli modlářství v životě Bohem zcela mine, a proto se musí začat spoléhat sám na sebe, protože Bůh v jeho životě nefunguje. To co modlář považuje za boží pomoc, je pouze krátká vycházka ze žaláře jeho věznitele věznitelem dovolená za "odměnu a úpornou sebespásnou snahu". Takový vězeň je pak lehce manipulovatelný duchem zla k pyšným výrokům a myšlenkám, které by křesťana ani nenapadli. Považovat spoléhání se na boží milost za opovážlivý hřích lenosti je jistým projevem satanské pýchy, absolutní zvrácenosti, a sobecké sebestřednosti. Něco takového silně zavání zatracením. 

Tak holt dopadne každý, kdo má za boha někoho kdo Bohem není a pouze se za boha vydává.

Zvráceným smýšlením činí modlář Boha svým spolupachatelem, a za své spolupachatelství očekává milost, na kterou se ovšem nemůže spoléhat, ale pro získání milosti se snaží Boha podplatit.

Jak se asi spí tomu, kdo takto zvráceně uvažuje o milosti Boha?