23Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“  

 Jak vzdáleni byli tehdy Kristovi učedníci od Boží  lásky? Žena byla pohanka, tedy taková pohanská fena.  Co je jim do jejího trápení? Co otravuje jejich Pána? Vůbec nemají cit s ženou, která se trápí nemocí své dcery  a hledá pomoc všude. I ona se doslechla o zázračném židovském léčiteli. Možná, že už zkoušela i jiné léčitele. Nyní jde poníženě i k židovskému léčiteli. Místo vstřícnosti je odháněna jeho učedníky. Možná jiná žena by odešla, když by viděla takový přístup, ale láska k dítěti překoná i urážky a   ponížení. Žena se nevzdává   ·  

24On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ ·  

25Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“   

 Pán Ježíš své učedníky nenapomene, že se nechovají dobře. Zatím na to není vhodná chvíle. On odpovídá tak, jak ho žena oslovila. Je-li Syn Davidův, pak  není povolán k pohanům, ale k lidu izraelskému. Je to logické  a odpovídá to myšlení Izraelců i učedníků. Oni si stále myslí, že jsou něco více než ostatní národy. Prostě židovská pýcha na svůj původ. Možná tak sobecky vnímají i Pána Ježíše.  Žena změní oslovení. Už ne Synu Davidův, ale Pane neboli Hospodine neboli Synu Boží. Jiná žena by odešla za jiným léčitelem, ale víra ženy je veliká. Přistupuje k Pánu Ježíši jako k Bohu.   Vnímá ho jinak než sami učedníci.   A Pán Ježíš?   · 

26On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ ·  

27A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“  

 Pán Ježíš dál zkouší její víru. Dokonce ji až ponižuje, protože ji přirovnává k tomu, co dělali židé, ke psům    Žena se nedá. On mu věří  a oponuje. Smiřuje se s ponižujícím postavením pohanky jako psa a prosí dál.  Opravdový Bůh pomáhá všem bez rozdílu původu  a rasy.   Její víra je silnější než u jeho učedníků   ·  

28Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.  

 Pán Ježíš oceňuje její víru a vyléčí její dceru. Určitě se učedníci podivili. To byla lekce i pro ně.   A je to lekce i pro dnešní svět. Kolik věřících se chová jako tehdy ti učedníci, pyšně na svoji sektu či církev či národ  a povýšeně k ostatním věřícím, národům, rasám.. ?   Proč se učedníci tak chovali?   V této době ještě nevěděli, kdo Pán Ježíš opravdu je. Jedině Petr o něco později vyznal:   „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“   Ani tohle vyznání  z počátku Petra nezměnilo.   Je dnešní svět jiný?

 Nejsme stejní jako ti učedníci, co nechápali Krista ???!!!