Bůh nerozřezal ten strom napůl od shora dolů motorovou pilou, aby tak do jedné půlky dál dobré a do druhé půlky zlé.

   Bůh dal vyrůst stromů poznání dobrého a zlého a stromů života uprostřed zahrady.

  Zahrada znázorňuje lidské srdce.

  A právě díky tomu, že lidské srdce ví, že zlé je zlé a dobré je dobré, a dobré se člověku líbí, tak proto si člověk sám vytvořil systém motorové pily, ve kterém ten strom rozřezal a sám sebe dominoval a posadil svou myslí do té půlky toho stromů, kde je dobré a sám sebe vymanil z té druhé půlky, kde zlé.

  Toto udělal člověk proto, aby podle svého myšlení a svých rozhodnutí mohl mít účast s Bohem, když přístup ke stromu života mu byl Bohem odepřen.

  A tak se celé lidstvo snaží žít s Bohem skrze tu půlku toho stromů ve víře, že to je jediné možné, jak být s Bohem.

   Jsou to všechna náboženství, která v součastnosti vládnou v lidských srdcích, křesťanství nevyjímaje.

  Všichni v tomto systému náboženství zapomněli na to, že už zhruba dva tisíce let je Bohem otevřený přístup ke stromu života, ale především si neuvědomují, že ten strom poznání Bůh nikdy nerozpůlil, že stále zůstává pouze jedním stromem, a tak každý, kdo z něho jí a vybírá si jen to dobré, ji nevědomky i to zlé, protože ten strom neplodní dva druhy ovoce, ale jenom jeden druh ovoce, který nese název DOBRÉ A ZLÉ.

   Kdo z toho stromů trhá dobré, a následně jí, ten utrhl i zlé a spolu s tím dobrým ji i to zlé, což se projeví v jeho životě na jeho skutcích, koná pak dobré i zlé, a i kdyby se ve své snaze konat jenom dobré třeba i rozkrajel, tak mu to nic nepomůže, protože tou snahou a úsilím konat jen dobré má v sobě i zlé, což se projeví na jeho myšlení i na jeho skutcích.

   Pokud se však člověk zříká sám sebe ze své svobodné vůle pro Ježíše, tak ho Bůh svou mocí odtína od toho stromů dobrého a zlého a naroubuje na ten strom života jímž je Ježíš.

  Čeho se vlastně člověk zříkající se sám sebe pro Ježíše zříká?

  Zříká se své touhy vykonávat dobré a nekonat zlé, protože jedině tak ho Bůh z toho stromů poznání může vytnout a teprve potom ho může naroubovat na strom života.

   A tak lidé věřící v Ježíše ještě automaticky nemusejí být tou vírou v Něho na Něho naroubování, ale stále se svým snažením konat dobré a nekonat zlé připojují ke stromu poznání dobrého a zlého, čímž se sytí, sytí tím své duše.

   Kdo však uvěří a věří, že jenom Ježíš je schopný konat dobré a nekonat zlé, a tak ho o to prosím a věří Mu, že on to udělá, tak ti jsou již naroubování na strom života, i když na venek, skrze jejich těla nemusí být zatím nic z toho vidět.

   A to je to zlistu Židům 11:1

  ,,Věřit Bohu znamená plně se spolehnout na to v co doufáme a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře našich předků se Bůh přiznal svým svědectvím."

    To svědectví nemusí být viditelný skutek, viz Židům 11:5, ale skryté uvnitř srdce, a vede k něčemu viditelnému, popsaném také v tom Židům 11:5

    ,,Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. 'Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.' Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení."

   Také se mně dostalo tohoto svědectví od Otce, když jsem tak jednou v pod večer poslouchal na YouTube kázání a po jeho zhlédnutí jsem měl takový smíšený pocit, ani naplnění, ale ani ne prázdnoty.

   A tak jsem si povzdechl a řekl jsem Bohu: ,,A co teď?"

  Hned jsem dostal odpověď:

  ,,Budeš milovat Boha svého nadevsecko a budeš milovat bližního svého jako sebe samého."

   Povzdechl jsem si opět z otázkou:

  ,,Kdy to bude?"

  Najednou jsem uviděl v dálce na nebi Otce, je sedí na trůnu a kousek od něho Ježíše na Kříži, a Bůh mně říkal:

   ,,Víc už mně milovat nemůžeš, víc už to nejde, věříš v Něho", a pokynul svou hlavou směrem ke kříži a Ježíši na něm, ,,a žiješ z této víry."