19Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.  

 Rozsévač je ten, kdo káže evangelium. Půda je lidské srdce, čili člověk, který ji slyší a vnímá. Vzklíčí víra a člověk uvěří. Ale ta rostlinka víry začala růst u cesty, kde je pohyb lidí a těch, kterým se tato rostlinka nelíbí. Jinými slovy vyjádřeno, lidé na věřícího člověka začnou útočit  a přesvědčovat ho, že je to pověra, nesmysl, že by měl věřit v něco jiného. A tak věřící člověk, který právě vzklíčil a začal malinko růst, je pod tlakem okolí. Nakonec přestane věřit. Takové bývaly situace v době před rokem 89 třeba ve školství a ve společnosti.  Dnes jsou to moderní názory, filosofické směry a vzory kolem v životě a také náboženské sekty, které věřícího zatáhnou jinam, než chtěl Pán Ježíš  a než vyjadřuje evangelium. 

Zde je nebezpečí, že se sice zaseje víra v Krista, ale člověk skončí v sektě, kde je jiné učení než evangelium. Jak takového člověka zachránit? Možná rozsévat opakovaně a hlavně na jiném místě. Třeba až ten člověk bude potřebovat útěchu a pomoc. ·  

20U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; 

 ·  

21ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.  

 Přestavme si rostlinku na skále. Vyrostla ze semínka  a protože má dostatek světla a i tepla, roste z počátku rychle. Ale pak vadne, protože ji chybí další živiny a i vláha. Jsou lidé, které se dokážou Božím Slovem velice nadchnout. Jenže časem potřebují živiny, posílení víry, což nastává studiem Božího slova, sdílením s ostatními, společenstvím s věřícími, vlastními zkušenostmi.. Oni na té skále jsou i osamoceni.  Z toho vyplývá, že takovým lidem, kteří se nadchli pro Krista, je třeba pomáhat, nenechat je o samotě, vést  k dalšímu duchovnímu poznání… ·  

22U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.  

 Semínko zapadlé do trní velmi těžko roste. Důvodem je nedostatek světla. To jsou věřící, kteří evangelium slyšeli, ale jsou zahlceni mnoha jinými vlivy. Působí tu svět médií, politika,  bohatství a zábava, moderní kultura aj.  Právě tyto vlivy jsou tak silné, že zastíní Boží Slovo. To je typické pro dnešní svět. Lidé si užívají radostí, jsou zahlceni prací i zábavou, drogami,  politikou i kulturou a na Boží Slovo pak ani nepamatují. Víra zaniká. Chybělo  světlo Božího Ducha, Boží lásky. Je těžké takovým

 lidem pomoci. To je to nejhorší prostředí. K evangeliu jsou lidé úplně hluší. Tady se těžko pomáhá. Trní nejde odstranit. Aspoň odhrnout některé větve a věřící rodina musí dát pozor, aby její prostředí nezarostlo trním. Určitá samo cenzura toho, co na nás z vnějšího světa působí , abychom nezarostli "trním"