Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 234, komentářů celkem: 429550, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 420 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116469212
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: V čem by se vláda měla poučit od některých církví
Vloženo Pátek, 29. duben 2022 @ 22:13:28 CEST Vložil: Tomas

Charismatici poslal Nepřihlášený

Ćasto jsem v církvi zaslechl, že církev není demokracie, ale teokracie, resp. království. To znamená nejen, že vládne a rozhoduje Bůh, ale svoji autoritu deleguje na své autority a skrze ně se pak moc rozlévá zase dále. Církev poté vytváří strukturu pyramidy, na jejímž čele stojí například soudobí apoštolové, kteří se pak zodpovídají už jen Bohu. Autority není možné si zvolit, jelikož je povolává sám Bůh a jejich rozpoznání mohou učinit zase jen vyšší autority, protože jsou v pyramidě Bohu nejblíže. Slyší tudíž nejlépe jeho hlas a jsou schopny rozpoznat vše lépe než ti, kdo v pyramidě obsadili nižší patra. Bůh sám povolává do špice pyramidy lidi dle jejich kvalit a ti jsou odpovědni pouze jemu, nikoliv lidem pod nimi.

V církvi tudíž neexistují nějaká nezadatelná lidská práva, jako svoboda projevu, volební právo apod. Běžní členové církve totiž nejsou schopní rozpoznat pravdu ani povolání autorit. O tom, co je pravda a co se smí šířit dále, rozhodují pouze autority, které jsou Bohu nejblíže a jen ony mohou mezi sebe kooptovat další, Bohem povolané autority.


Církev je v permanentní duchovní válce s ďáblem a cílem je vyrvat mu co nejvíce duší z jeho moci, a proto je zde i zostřený disciplinární režim. Aby církev byla pro svět přitažlivá, nesmí v ní být různice, spory, ani debaty, protože rozdělené království pustne a ve válce neobstojí. Církev proto musí navenek vypadat takřka dokonale, být jednotná a budit dojem harmonické, nekonfliktní a nekonfrontační instituce. Jinak by lidé neuvěřili a církev by byla zodpovědná za jejich krev. Tato jednota se buduje poslušností Bohu, která je prakticky neomylně zjevena zase skrze nejvyšší patra pyramidy.

Neznamená to ovšem, že by v těchto církvích nebyla svoboda. Lidé mohou totiž svobodně diskutovat a navrhovat cesty, jak rozhodnutí autorit, které je jim svěřené přímo od Boha, zrealizovat.

Největším nepřítelem teokracie je demokracie, ve které by všichni mohli hlasovat, resp. rozpoznávat povolání autorit. Nebo kde by všichni měli právo se vyjádřit či rozsuzovat, co je správné. A už vůbec není přípustné, že by všichni mohli vykládat Bibli a řídit se jí, jelikož schopnost rozumět Písmu je opět dána v nejvyšší míře autoritám a není tudíž možné s nimi vést veřejnou polemiku nebo dokonce nesouhlasit. Neuposlechnutí rozhodnutí autority je vzpourou a odmítnutím Boží vůle, která se uskutečňuje zase jenom prostřednictvím autorit, v přísné vertikální posloupnosti.

V současné době vidíme, že konečně máme vysněnou a vymodlenou vládu. Tato vláda, protože má přímý mandát od Boha, jelikož není autority než od Něho, má přímé boží zjevení a vedení. Bylo by nesmyslné domnívat se, že běžný občan může s vládou nesouhlasit nebo dokonce otevřeně vyjadřovat nesouhlas. O tom, co je pravda, tudíž nezvratně rozhoduje vláda, která není odpovědná svým voličům. Jelikož i naše společnost je ve válce, máme nouzový stav a není tudíž možné trpět odlišné názory. Jiné názory, které by popíraly důvěru v autority a jejich pochopení skutečností, jsou dezinformacemi, které je třeba trestat, protože nahrávají nepříteli.

Zatím společnost ještě nedospěla k poznání, které mají některé církve, že běžní lidé nejsou schopni rozpoznat povolání autorit, a proto se pořádají volby. Věřím, že s touto zlovůlí bude třeba se v budoucnu co nejrychleji vypořádat. Stejně, jako člověk není schopen rozpoznat, co je pravda – od toho má autority –, není ani schopen rozpoznat, koho Bůh do vládní moci povolává, resp. komu propůjčuje svoji autoritu.

A tak zatímco lze s radostí vítat omezení svobody projevu, pohybu apod., stále ještě hrozí, že si nepoučení lidé, pokud budou s vládou nesouhlasit a nerozpoznají její zvláštní a jim nedostupné poslání, sobecky zvolí nesprávné lidi. Tomu je samozřejmě třeba zamezit. Předpokládám proto, že pokud se bude současná situace zdárně vyvíjet jako doposavad, budou volby ve stávající, bezbožné podobě zrušeny, a vláda si bude povolávat sama své nástupce, a ti budou toliko potvrzováni aklamací lidem. Nebo volební právo budou mít pouze poučení a prověření lidé, kteří osvědčili svoji loajalitu a věrnost idejím současné vlády. V každém případě bude nadále neúnosné, aby volby byly tajné a nikdo si nemohl zjistit, koho lidé volili a volat je za to k odpovědnosti.

Doufám, že některé církve, které touží, aby se společnost stala Božím královstvím, k čemu je podle nich vyzývá modlitba Otče náš, sami tento model naší vládě nabídnou a budou se podílet na jeho uskutečňování. Věřím, že i křesťanská média přiloží svou ruku k dílu.

"V čem by se vláda měla poučit od některých církví" | Přihlásit/Vytvořit účet | 17 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: V čem by se vláda měla poučit od některých církví (Skóre: 1)
Vložil: VanRespirator v Pátek, 29. duben 2022 @ 23:30:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bravo! To je high level ironie až sarkasmu! 



Re: V čem by se vláda měla poučit od některých církví (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. duben 2022 @ 06:52:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Jiné názory, které by popíraly důvěru v autority a jejich pochopení skutečností, jsou dezinformacemi, které je třeba trestat, protože nahrávají nepříteli."...


Toto je buď záměrná manipulace, která povrchním způsobem směšuje věci nezaměnitelné, nebo jen projev osobní hlouposti a nevzdělanosti.

Názory u nás nejsou dezinformací - natož pak trestnou!

Dezinformace faktů - šíření a podílení se na lži naopak trestné je.

Jestliže sníš pět nebo deset bonbonů, nebo žádný - to je oblast faktů  - můžeš říkat pravdu, nebo můžeš o sobě lhát. (V případě závažného šíření  lží, které má dopad na veřejné mínění v závažné věci pak můžeš nést následky - být potrestán.

Názor není dezinformace, názor není lež. Za názor není u nás žádný právní postih.

Názorem může být, zda sníst bonbony je zdravé či škodlivé ...



..."V církvi tudíž neexistují nějaká nezadatelná lidská práva, jako svoboda projevu, volební právo apod. Běžní členové církve totiž nejsou schopní rozpoznat pravdu ani povolání autorit. O tom, co je pravda a co se smí šířit dále, rozhodují pouze autority, které jsou Bohu nejblíže a jen ony mohou mezi sebe kooptovat další, Bohem povolané autority."...

Nevím, jak je to v církvích jiných, ale v té naší (katolické) volí tajným hlasováním kardinálové papeže, farníci volí zase svoji farní či ekonomickou radu. Bůh povolává do služby konkrétní lidi nejenom podle jejich kvalit, ale hlavně podle svého předem ustanoveného záměru.

Pojem "lidská práva" spatřil historicky světlo světa právě jen v křesťanských kulturách - ostatní náboženství nic takového neznají a nemají.

Církev pak je společenstvím křesťanů, z nichž někteří jsou do služby ostatním delegováni Duchem svatým, který v církvi neustále působí. Neomylnost církve má své kořeny právě jen v osobě Ducha svatého - nikoli v osobě jakéhokoli člověka.



..."jelikož schopnost rozumět Písmu je opět dána v nejvyšší míře autoritám a není tudíž možné s nimi vést veřejnou polemiku nebo dokonce nesouhlasit ..."...

Toto je samozřejmě hloupý předsudek, pramenící z neznalosti vnitřních poměrů v církvi.
Existuje sice podoba předávaného učení církve (tradice církve), ale ta je různými lidmi v církvi stále prohlubována - objevovány a přijímány nové úhly pohledu.
Polemika se v církvi vede neustále o mnoha věcech, nakonec výraz "disputace", či pojem "akademická svoboda" (které jiné náboženské kultury ji neznají) pochází od žebravých řádů, např. od Tomáše Akvinského.


Zrovna tak principy demokracie jsou přejaty křesťany z řecké pohanské kultury, ale už rozšířeny úplně na všechny občany - nikoli jen na vyvolenou skupinu, jak to měli Řekové.
Mimo řecko-žido-křesťanskou kulturu se však dodnes demokracie moc "nenosí" - vládnou zde různé autoritativní režimy.










Re: V čem by se vláda měla poučit od některých církví (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 (Makarios5@seznam.cz) v Sobota, 30. duben 2022 @ 18:47:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ve skutečné Církvi nikdo nikdy nikoho nevolil demokratickou volbou. Apoštoly a proroky určuje a vyvoluje Bůh a diakony, kteří mají sloužit stolům, mají mezi sebou vybrat bratři. Kritériem je plnost Ducha a víry a dobrá pověst.


Starší místních Církví jsou vybírání, určení apoštoly.

Jestliže dnes v nějaké církvi někdo někoho demokraticky volí, Bůh s touto lidskou volbou nemá nic společného.

Nevím dnes a i o žádném apoštolovi a prorokovi, protože tito jsou povolávání přímo Bohem v život beroucím osobním setkání přímo s Ním tváří v tvář (bez možnosti ho vidět, samozřejmě). Tím nevylučuji, že někde tito lidé jsou, ale nejsou veřejně známi. 

Toto Boží povolání nám ukazují případy Mojžíše, Gedeona, Abrahama, národa Izraele pod Orebem, Ezechiela, Izaiáše, Ezechiel, Saule z Tarzu a dalších...

Bůh nemá ve své službě dobrovolníky, ale pouze odvedence s povolávacím rozkazem. Jestliže se někdo dobrovolně rozhodne sloužit Bohu, není to skutečný Boží sluha (otrok).

Jestliže dnes někdo o sobě tvrdí, že je apoštol a nezažil přitom přímé povolání tváří v tvář Bohu, při kterém se ocitl na pokraji smrti, je to jen lžiapoštol. 

A že jich takových je...



Re: V čem by se vláda měla poučit od některých církví (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 01. květen 2022 @ 21:53:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Pastýř? Po takové době?

  Díky za příspěvek.

  Toník



Re: V čem by se vláda měla poučit od některých církví (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 02. květen 2022 @ 14:17:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

/V současné době vidíme, že konečně máme vysněnou a vymodlenou vládu. Tato vláda, protože má přímý mandát od Boha, jelikož není autority než od Něho, má přímé boží zjevení a vedení./

Máme také vysněného a vymodleného prezidenta. Který je také podobně jako vláda  součástí výkonné moci.
Avšak otázkou zůstává, jak je to s jeho přímým mandátem od Boha a autoritou, přímým božím zjevením a vedením, když se zdá, že se ve světovém dění moc neorientuje.



GLOSA

Zeman je dezorientovaný spolujezdec           Šárka Kabátová

Evropská politika podle Miloše Zemana jako by se dělila na tu před napadením Ukrajiny Putinem a po něm. Jenže tak to není.
Nebýt tohoto víkendu, už bych málem zapomněla, kdo je hlavou našeho státu. I když – skutečně hlavou? Miloš Zeman je spíše náhodným generátorem citátů usvědčujícím sebe sama z naprosté dezorientace v domácím i světovém dění.
Miloš Zeman nám všem přiznal, že respektovanou hlavou státu už být nemůže snad ani pro ty, kteří mu i přes opakované prokázaní opaku věřili pověst dobře orientovaného politika. V době války definitivně ztratil respekt a ocitl se na místě spolujezdce. Vysvětlím proč.

Bylo to v sobotu, kdy mi klidnou jarní procházku zničehonic narušilo houkání policejních vozidel. Oznamovalo kolonu projíždějící pražským Vítězným náměstím. Hned na začátku štrúdlu aut jsem zahlédla hlavu prezidenta Zemana. Seděl na místě spolujezdce a mně došlo, jak příhodné jeho usazení vlastně je. Spolujezdec. Nic víc, nic míň.

Když jsem si následující den chtěla spravit chuť, narušila mi ji další nepříjemná prezidentská záležitost. „Prima rozhovor“ se Zemanem z Lán, v němž přiznal, že se absolutně neorientoval a neorientuje ve světovém dění.

S humorem přiznal, že je sám důkazem svého oblíbeného Churchillova citátu „Jen idiot nemění názory“. A to v souvislosti s tím, že špatně četl ruskou politiku před 24. únorem tohoto roku. Něco jiného je ovšem měnit názory a něco zcela odlišného je záměrně ignorovat zprávy BIS o ruském nebezpečí, ke kterým měl jako prezident jednoduchý přístup, zpochybňovat práci kontrarozvědky a nazývat její příslušníky „čučkaři“. A pak dělat překvapeného, jak velký agresor Rusko je.

Evropská politika podle Miloše Zemana jako by se dělila na tu před napadením Ukrajiny Putinem a po něm. Jenže tak to není. Ke konfliktu na Ukrajině se schylovalo dlouhé roky před samotnou invazí, a pokud to Miloš Zeman neviděl, pak bychom se měli ptát, proč měl tak dlouho zavřené oči.
Nechápu, že prezident na jednu stranu nazývá novináře neinteligentními tvory, kteří si nezaslouží jeho respekt, ale hned vzápětí sám sebe usvědčuje z toho, že si neumí – na rozdíl od mnoha novinářů – spočítat, kolik je jedna a jedna.

Tedy že Rusko roky nemohlo být věrohodným partnerem k diskusi, že tamní prezident Vladimir Putin, Zemanův někdejší „přítel“, už řadu let naplňuje definici odporného diktátora. Ostatně kdyby Zeman respektoval novináře a nedělal si legraci z jejich likvidace, mohl by i díky jejich práci prozřít dřív. A Hrad by pak třeba neměl pověst detašovaného pracoviště Kremlu.

Až Zeman vystřízliví ze smutku způsobeného Putinovou zradou ideálů, snad si uvědomí, že nesedí v čele evropské politiky, jak si asi pořád mylně myslí. Ale že sedí jen na místě spolujezdce, který kouká z okénka a nemá sebemenší vliv na to, jakým směrem se jízda ubírá. V takovém případě bych mu snad i zamávala.







Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy