Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 511 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116486314
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Není víra jako víra.
Vloženo Pondělí, 15. únor 2021 @ 21:26:42 CET Vložil: Tomas

Intimity poslal oko

Ty jsi psal o mé víře. 


  Ptám se tě tedy na mou víru, co konkrétně je na mé víře pro tebe "zmatené"

  Proč ty neodpovíš?


Já zde hovořím o tvé víře, kterou ty považuješ za křesťanskou - já v ní spatřuji chaos a zmatek.

  Pokud opravdu hovoříš o mé víře, tak v čem prosím tě spatřuješ konkrétně chaos a zmatek?

  V čem je pro tebe "chaos a zmatek", když člověk věří Bohu?
  V čem je pro tebe "chaos a zmatek", když člověk věří rodině, manželce, dětem, rodičům?
  V čem je pro tebe "chaos a zmatek", když člověk věří přátelům, lidem v církvi?
  V čem je pro tebe "chaos a zmatek", když člověk věří kolegům v práci?
  V čem je pro tebe "chaos a zmatek", když člověk věří partnerům v obchodě?

  Jestli máš něco proti mojí víře, tak se vyjádři, co konkrétně má být pro tebe "chaos a zmatek", či "stupidního" nebo "hloupého".


Několikrát jsem zde už Toníka upozorňoval, že se na určité téma vždycky vyjadřuje v zažitých frázích, které má sice za ta léta už  vybroušené a dovedené do dokonalosti (připravené v "krabičce), ale které už nejsou okamžitou přirozenou reakcí člověka na probírané téma.
Je to už jen naučená reakce člověka, kterému je všechno už dávno jasné a který si vůbec nepřipouští jiné pohledy, natož aby se nad nimi snad zamýšlel. S takovýmto člověkem je pak pochopitelně jakýkoli dialog už zbytečný..

Na úvod o víře:

Mnoho lidí kdysi uvěřilo Hitlerovi či Stalinovi a dělali svou vírou "křoví" pro ty nejtěžší zločiny proti lidskosti. Podíleli se tak osobně (sice nevědomky) na obrovském zlu.

Je tedy velice důležité, komu jsem uvěřil, v koho jsem vložil svoji důvěru a očekávání.
A neustále třeba tuto svoji víru potvrzovat a ověřovat i rozumem, zda ten, komu věřím, je toho i hoden.



Věří - li člověk špatně, věří - li takovým věcem, které se udály jenom v jeho hlavě a jsou v příkrém rozporu se zkušeností života, jedná se o víru pouze virtuální, neskutečnou - kdy přání se stalo u člověka otcem myšlenky.
Žije - li pak člověk touto myšlenkou dalších třicet roků, je pochopitelné, že nemá chuť o tom už ani přemýšlet - to aby nepřišel na to, že se celých třicet let v něčem třeba mýlil. Přiznat si cosi takového vyžaduje totiž opravdu nesmírnou dávku odvahy a duchovní síly.

V tom, jak Toník popisuje své "zkušenosti" víry já na mnohých místech spatřuji onu odtrženost od skutečného života. V tom, jak Bůh přišel a zbavil ho určitých hříchů, takže od té doby on už těmito hříchy nehřeší - prý z nich byl uzdraven a nyní se ho už nijak netýkají.



Život je ale o čemsi jiném:

Po vánocích jsem onemocněl koronavirem.
Deset dnů teploty devětatřicet a potom jsem začal suše pokašlávat a ozvala se bolest na levé straně hrudníku. Vyšetření na CT ukázalo oboustranný zápal plic a také už i plicní embólii.
Lékaři léčí a Bůh uzdravuje. Dneska už jsem zase fit, ale následky přetrvávají. Sedm kilo hmotnosti je dole, člověk je pořád slabý -  slabší, než v době před nemocí.

A nejinak je tomu u nás i v oblasti duchovní, nejinak je tomu i nás i s hříchem.
I když Bůh kajícnému člověku jeho hříchy odpustí (uzdraví jeho duši), člověk vždycky po každém takovém hříchu je slabší, než v době před hříchem. Po hříchu je člověk méně odolný vůči dalším pokušením hříchu, je slabší a potřebuje dlouhou dobu "rekonvalescence" (života s Bohem v milosti posvěcující) než znovu získá nemocí hříchu ztracenou duchovní sílu odmítat pokušení hříchu.

Tedy tvrzení, že Bůh člověku jeho hříchy odpustil (uzdravil z nemoci, z napadení hříchem) a v tom okamžiku že člověk získal i sílu proti tomu hříchu - sílu, kterou předtím neměl - tak to je pohádka pro malé děti! Ivánek hlupáček vlezl svému koni do levého ucha a pravým uchem už vylezl Ivan bohatýr!  Toto najdeme jenom v ruských pohádkách!

Ve skutečnosti člověk po učiněném pokání je Bohem uzdraven ze hříchů (podobně jako já byl uzdraven z nemoci covidu), ale logicky pořád je vůči tomu hříchu slabší, než před hříchem. Je sice pravdou, že mě po určitý čas před další nákazou covidem chrání protilátky v mém organismu - podobně jako chrání hříšníka s odpuštěnými hříchy  milost od Boha (milost posvěcující, plynoucí z každé svátosti pokání) - ale celkově je můj organismus pořád slabší a nikoli silnější, než před nákazou.

Bůh člověka uzdravuje ze hříchů - odpouští mu hříchy, když člověk z nich učiní pokání.
Ale odolnost proti dalším hříchům (imunitu) si člověk musí vybudovat i svým přičiněním - dalším životem s Bohem v posvěcující milosti.

Bůh totiž trvá na spolupráci člověka s ním na díle jeho lidského života!

"Není víra jako víra." | Přihlásit/Vytvořit účet | 730 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Není víra jako víra. (Skóre: 1)
Vložil: Akuzativ v Úterý, 16. únor 2021 @ 09:37:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
-----Tedy tvrzení, že Bůh člověku jeho hříchy odpustil (uzdravil z nemoci, z napadení hříchem) a v tom okamžiku že člověk získal i sílu proti tomu hříchu - sílu, kterou předtím neměl - tak to je pohádka pro malé děti! Ivánek hlupáček vlezl svému koni do levého ucha a pravým uchem už vylezl Ivan bohatýr!  Toto najdeme jenom v ruských pohádkách!-----

To je skutečně pohádka tvrdit, že existuje bezhříšnost, jak to tu mnohé nicky tvrdí.
Každý den je třeba vědomě prosit Boha o odpuštění hříchů a vlastně si vytvářet vztah s Bohem. Vytvářet vztah s Bohem může člověk, který odloží pýchu a uzná, že před Bohem nic neznamená, že je pouhé zrnko písku.

Vidím to tak, že člověk, který tvrdí, že nehřeší se staví na roveň Hospodina-----právě to je ta pýcha.



Re: Není víra jako víra. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. únor 2021 @ 07:23:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Máš pravdu v tom, že není víra jako víra - k tomu jsem ti už dříve psal článek  Víra ze Slova a jeho potvrzení a víra ze skutků a obětí [www.cizinec.com].

  Napsal jsi dlouhý článek, opět si v něm řešíš těžkosti, které máte v ŘKC, ale k mojí víře ses nevyjádřil. 

  Máš tedy něco k mojí víře, k tomu, že věřím Bohu a lidem, že jim věřím to, co říkají, co mi píší?

Několikrát jsem zde už Toníka upozorňoval, že se na určité téma vždycky vyjadřuje v zažitých frázích, které má sice za ta léta už  vybroušené a dovedené do dokonalosti (připravené v "krabičce), ale které už nejsou okamžitou přirozenou reakcí člověka na probírané téma.


  Věřím Bohu, rodině, lidem kolem sebe. To je pro tebe "zažitá fráze, která není přirozenou reakcí člověka"? 

  Když člověk věří Bohu, tak je to pro tebe "zažitá fráze, která není přirozenou reakcí člověka"? 

  Když člověk věří rodině, manželce, dětem, rodičům, tak je to pro tebe "zažitá fráze, která není přirozenou reakcí člověka"? 

 Když člověk věří přátelům, lidem v církvi, tak je to pro tebe "zažitá fráze, která není přirozenou reakcí člověka"? 

  Když člověk věří kolegům v práci, tak je to pro tebe "zažitá fráze, která není přirozenou reakcí člověka"? 

  Když člověk věří partnerům v obchodě, tak je to pro tebe "zažitá fráze, která není přirozenou reakcí člověka"?



Mnoho lidí kdysi uvěřilo Hitlerovi či Stalinovi a dělali svou vírou "křoví" pro ty nejtěžší zločiny proti lidskosti. Podíleli se tak osobně (sice nevědomky) na obrovském zlu. Je tedy velice důležité, komu jsem uvěřil, v koho jsem vložil svoji důvěru a očekávání. A neustále třeba tuto svoji víru potvrzovat a ověřovat i rozumem, zda ten, komu věřím, je toho i hoden.


  Tak, výborně. Moc hezky napsané. 

  To ti píšu od začátku, co se o víře bavíme a to jsem ti psal i v tom článku [www.cizinec.com]. Naopak vlastní oběti a vlastní skutky k víře druhým lidem nebo Bohu potřeba nejsou.


  Napsal jsi vaši zkušenost s vírou z ŘKC (kterou dobře a osobně známe také), díky za to, že podrobně popisuješ těžkosti, které máte. 



  Napíšu ti tedy i mojí zkušenost s vírou lidem a Bohu, s tím, komu a co věřím.

  
  Pro mne je přirozenou reakcí to, že věřím Bohu i lidem. Je to přirozenou součástí mého života. 


  Když potkám nějakého člověka, první co udělám, je to, že mu věřím. 

  Nejvíc lidí potkávám v obchodě, tam je to jednoduché - lidé mají svoje zájmy, stačí je zjistit, což je otázka pár dotazů. Rychle se pozná, jestli ten člověk okecává, uhýbá, nebo jestli k tématu řekne, co je jeho zájem a jak můžeme na něčem spolupracovat. 

  To první je přirozená reakce hříchu a hříšníků, to druhé je přirozená reakce normálních lidí, jejich život hříchem není narušený.

  Když nějaký člověk reaguje neprůhledně, nebo dokonce lží, pak je dobrá reakce mu nevěřit. Ale to už je reakce na hřích, ne přirozená reakce (i když pro někoho je určitě hřích a hřešení přirozené). 

  Když nějaký člověk reaguje průhledně, důvěryhodně, potvrzuje slovo, které dal, věřím mu víc, moje víra k němu roste. O tom byl ten článek [www.cizinec.com].


  Když nějakého člověka neznám, je moje víra k němu neutrální. 

  Párkrát jsem v životě udělal tu chybu, že jsem neznal nějakého člověka, ale naslouchal jsem médiím a uvěřil jim, aniž bych dotyčného znal. Téhle chyby se snažím vyvarovat a nevěřím médiím, když o třetí osobě systematicky roztrušují nepravdivé či zlé informace (jako to například děláš ty zde v diskuzi).


  Stejně je to s Bohem.

  Boha jsem mnoho let života neznal, moje víra jemu tedy byla spíše negativní, protože jsem poslouchal různá média, která říkala "bůh je takový a makový". Jenže problém těch médií byl v tom, že své informace měla z třetí či osmé ruky, a ne přímo od něj, protože Boha také neznali, nebo dokonce v tom, že hovořili o nějakých svých bozích, které si vyrobili v hlavě či ještě o nějakých horších.

  U Boha jsem zjistil, že je důvěry-hodný. Tedy že drží svoje slovo a že má smysl věřit tomu, co Bůh říká a zařídit se v životě podle toho.


  Nad tématem víry lidem i Bohu jsem přemýšlel v životě dost. Přemýšlel jsem nad tím, jestli je dobře lidem a Bohu věřit, nebo jestli by nebylo lepší na začátku lidem nevěřit a až když se člověk přesvědčí, že je možné dotyčnému věřit, tak mu věřit. 


  A zjistil jsem, že to první je lepší, je lepší lidem a Bohu věřit: Zajedno je to přirozená reakce bez hříchu a za druhé je to podstatně efektivnější. Když si lidé  věří a zařizují se podle toho, jde spolupráce výrazně lépe a je výrazně nižší overhead (což ani nevím, jak se jmenuje v češtině - asi režije? Ale to nevyjadřuje ten problém nevíry... Snad "vícenáklady"?). 

  Zkrátka jsou nižší náklady na právní služby, na soudy, na papír, na ověřování, dokazování, archivování, ... 



  Když si lidi věří, mohou se více věnovat něčemu užitečnějšímu, třeba nějaké výrobě, výzkumu, reálné práci. 

  Zvláště mi to vytanulo při spolupráci s rozvinutějším světem - s anglosaskými zeměmi, s Německem, kde slovo platí ještě více. A občas jsem tu připomínal mojí první smlouvu, kterou jsem do ciziny uzavíral - klepnul jsem před nějakými pětadvaceti lety na tlačitko na webovém formuláři a ta smlouva trvá pětadvacet let, bez jediného zaškobrtnutí v plnění. Nikdy jsem neviděl lidi, co za tou smlouvou jsou a ani oni mne. Nikdy u toho nebyl žádný "papír" a nebyl potřeba. Stačilo dané slovo, na kterém jsme se shodli a kterému se věří a člověk se podle něj zařizuje.

  To je tedy pro mne "dobrý" postup, pokud jde o víru, léty ověřený, nad kterým jsem přemýšlel a dost.



  Na druhou stranu si uvědomuji, že jsou společnosti, ve kterých se lže systematicky, je to jejich součást - v jedné takové jsme vyrůstali, když tady vládli komunističtí zločinci a systematičtí lháři. Přemýšlel jsem nad tím, zda i v takové společnosti je dobrý postup věřit, ale jsem rád, že to nemusím řešit ;-) 

  Toník





Re: Není víra jako víra. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. únor 2021 @ 20:00:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ještě Stando ke tvým zkušenostem, co sdílíš.

Věří - li člověk špatně, věří - li takovým věcem, které se udály jenom v jeho hlavě a jsou v příkrém rozporu se zkušeností života, jedná se o víru pouze virtuální, neskutečnou - kdy přání se stalo u člověka otcem myšlenky.

Žije - li pak člověk touto myšlenkou dalších třicet roků, je pochopitelné, že nemá chuť o tom už ani přemýšlet - to aby nepřišel na to, že se celých třicet let v něčem třeba mýlil. Přiznat si cosi takového vyžaduje totiž opravdu nesmírnou dávku odvahy a duchovní síly.

  Tohle jsi napsal moc hezky a pravdivě - o tom jsme se bavili mockrát a chápu, že tuhle situaci sdílíš. Vím, že to je v ŘKC velmi časté.  

  Pomatuji si, jak jsem toto řešil a těžce - a to jsem nežil nějakou myšlenku třicet roků, ale jenom deset, patnáct.

  Když si například vzpomenu na klasickou věc - svátost křtu a ten výmysl, že svátost křtu je znovuzrození, což byl takový základ, kterému jsme věřili - protože jsme to nezažili, neměli jsme zkušenost - tak jsme jen věřili tomu, co bylo v učení. 

  Stačilo ale porovnat tenhle lidský výmysl se skutečnou realitou a praktickými účinky svátosti křtu, ověřit téma se životní zkušeností, s realitou a bylo jasné, že celé to "znovuzrození"  je víra jen virtuální, neskutečná, odehrává se jen v hlavě lidí, přání se stalo u člověka otcem myšlenky.

  Ale i přes tak jasnou realitu bylo těžké přiznat si, že to znovuzrozování při polévání miminek farářem je jen virtuální - vlastně jsem na to nikdy nenašel odvahu, byť jsem porovnání s realitou měl. Přiznal jsem si to až ve chvíli, kdy jsem zažil ten nový život od Boha.


  A to není jediný příklad toho, kdy jsem musel realitu porovnávat s výmysly a virtuálním světem, kdy jsme věřili věcem ve zjevném rozporu s realitou (a mnohé další jsme tu probírali). 

  Takže v tomto ti dávám jednoznačně zapravdu a přeji ti tu dávku odvahy zajedno porovnat tu víru s realitou a za druhé přiznat si realitu.

  


V tom, jak Toník popisuje své "zkušenosti" víry já na mnohých místech spatřuji onu odtrženost od skutečného života. 

  A kterou konkrétně zkušenost víry myslíš? 

  Vím, že jsem tu kdysi psal, jak jsem Bohu věřil na počátku, když jsem se stal křesťanem [granosalis.cz], pak nevím, jakou další zkušenost myslíš? Co konkrétně a na jaké mé zkušenosti víry Bohu nebo lidem spatřuješ tu tvou "odtrženost od reálného života"?

  Pokud jsem tu nějakou zkušenost víry Bohu uváděl, předpokládám, že bude odtržená od tvé reality - psal jsem ti mockrát, že žiji velmi často opak toho, co ty, opak tvých postojů, zvláště, pokud jde o víru Bohu a vztah k Bohu.


V tom, jak Bůh přišel a zbavil ho určitých hříchů, takže od té doby on už těmito hříchy nehřeší - prý z nich byl uzdraven a nyní se ho už nijak netýkají.

  Stando, hlavně se těmi hříchy nemusím zabývat a můžu se tak věnovat něčemu jinému. I když se nestřílí zvířata, pořád je do čeho se trefovat, i když se nekrade na poli, pořád je v přírodě dost hezkého na žití, i když člověk nekupuje v obchodě šmejdy, pořád je co kupovat.

  Chápu, že pro tebe je to "prý". 

  A co konkrétně se ti na tom nezdá?

  To je normální, že Bůh svoje děti vychovává, tak, jako každý normální rodič. Normální součást reality Božího dítěte. Máš s tím nějaký problém?


Tedy tvrzení, že Bůh člověku jeho hříchy odpustil (uzdravil z nemoci, z napadení hříchem) a v tom okamžiku že člověk získal i sílu proti tomu hříchu - sílu, kterou předtím neměl - tak to je pohádka pro malé děti! Ivánek hlupáček vlezl svému koni do levého ucha a pravým uchem už vylezl Ivan bohatýr!  Toto najdeme jenom v ruských pohádkách!

  Taky bych řekl, že tyhle tvoje pohádky jsou nesmysly odtržené od reality. Pravděpodobně jsou tyhle tvoje reakce odvozené od nějakých legend římskokatolických světců, kde to chodí tak, jak si ty vymýšlíš. Nebo nějaký podobný zdroj? 

  Kam chodíš na tyhle pohádky?


  Můžu ti opět zopakovat moje postoje a moji zkušenost ze života.

  Bůh nám odpustil hříchy v Pánu Ježíši Kristu. Boží odpuštění a záchrana v Ježíši, jistota v něm, to vše mi dalo smysl žít v době, kdy byl můj život bez Boha jeden velký nesmysl. Odpuštění v Ježíši bylo pro mne vysvobození, svoboda k životu.

  Díky té jistotě, která v Bohu je, jsem dostal sílu žít a rozhodl se žít. A díky té svobodě a vykoupení jsem taky Pánu Ježíši mohl vydat život.

  Tu jistotu, která je v Bohu, tu jsem nezjistil svými skutky a obětmi, ale zjistil jsem jí Božími skutky, Božím jednáním, tím, jak ke mne Bůh mluvil, jak se ke mně choval. Třeba i ve chvílích hříchu - že i v těch chvílích mne nenechal napospas hříchu, natožpak napospas mně.


  Když mne Bůh zbavil nějakého hříchu, nebyl jsem nijak silnější, ani jsem nedostal nějakou speciální sílu proti hříchu, ani jsem žádnou takovou věc pak v životě nepotřeboval - tu bych možná potřeboval, kdyby mne Bůh hříchu nezbavil. I když - ani tehdy ne. Stejně by mi připadal nesmyslný tvůj nápad dávat člověku sílu proti hříchu, jakou mají ti tvoji Ivánci - k čemu by taková nesmyslná věc byla? 
 

  Silnější jsem byl třeba ve chvíli, když jsem šel sportovat - když trochu běhám cvičím (stačí malinko), jsem pak silnější. Nebo když jdu lyžovat a jsem pár dní na sjezdovce. Nebo když vezmu do ruky lopatu a přeházím pár tun zahrady nebo sněhu na iglů. Nebo když jsem se něco naučil nebo něco koupil - když se třeba člověk naučí používat páku, koupí si sbíječku, motorovku, čtyřkolku, nebo bagr, je pak silnější a udělá víc práce.

  Toník







Re: Není víra jako víra. (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Čtvrtek, 18. únor 2021 @ 18:30:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko
Tedy tvrzení, že Bůh člověku jeho hříchy odpustil (uzdravil z nemoci, z napadení hříchem) a v tom okamžiku že člověk získal i sílu proti tomu hříchu - sílu, kterou předtím neměl ..... 

Píšeš o síle člověka, o tom, co má, nebo nemá.
V životě s Bohem není důležitá síla člověka, to Boží moc působí a jedná. 
  •  Co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
  • Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením..(1.Kor.2)




Stránka vygenerována za: 4.55 sekundy