28A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. ·  

29Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy? 

30Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? ·  

31Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:      

Touto výzvou o vyšší dary  chtěl Pavel uvést kapitolu o lásce.  Všechny jiné dary bez lásky jsou k ničemu. Láska nemyslí na sebe, ale na druhé. Láska je ta nejvzácnější cesta.  

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.        

I kdyby někdo mluvil všemi jazyky lidskými i andělskými, ale nevyužil by toho pro dobro druhých, nebyl by užitečnější  nebo příjemnější než dunící, zvučící zvuk kovu, narážejících do sebe. Pokud se mluvenému slovu nerozumí, ani nepřináší užitek. Je to jen nervy drásající rámus, který nikterak nepřispívá ke společnému dobru. Aby jazyky přinesly užitek, musí je někdo vyložit a sdělené poselství musí posluchače budovat. Andělskými jazyky lze rozumět básnické přirovnání pro úchvatnou řeč. Nejde ovšem o neznámé jazyky, protože kdykoliv v Bibli andělé hovořili k člověku, používali běžnou řeč, které oslovení lehce porozuměli.   ·  

2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.        

Mohou být lidé, kteří dostanou úžasná zjevení, nebo poznání dosud nezjevených ohromujících pravd, které nebyly dosud odhaleny, Mohou existovat lidé, kterým se mohlo dostat úžasného přísunu Božího poznání, jež jim Bůh daroval. Jiní mohou mít ta obrovskou víru, že jsou schopni hory přemisťovat. Ovšem pokud člověk tyto dary používá jen k vlastnímu užitku a nesnaží se je použít pro budování církev, těla Božího, pak jeho obdarování nemělo cenu  a on sám je nic, protože nepomáhá druhým.

 3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.       

 Kdyby Pavel dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek, nebo kdyby vydal své tělo k spálení, tak mu tyto odvážné skutky nic neprospějí a  neučinil by tak v duchu lásky.Pokud by s pouze snažil na sebe upoutat pozornost nebo získat pro sebe slávu, pak by byl jeho projev  k ničemu.   · 

 4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. ·  

5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. ·  

6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.       T

Tyto verše mířil Pavel v protikladu s chováním korintských. Korintští bili právě netrpěliví, nespokojení, závistiví, nafoukaní, sobečtí, postrádali takt, nedbaly na pocity  a zájmy druhých, bili podezíraví, roztrpčení a přehnaně kritičtí.      Charakteristickým znakem lásky je trpělivost a i tehdy, když   člověk vystaven provokaci. Dobrotivost znamená, že člověk vychází vstříc zájmu druhých. Láska nezávidí druhým, nýbrž se spíše raduje, když druzí mohou být ctěni  a vyvýšeni . Láska nevychloubá a není domýšlivá. Uvědomuje si, že všechno, co má, pochází od Boha,a že v člověku není nic, na co by měl být hrdý. Bůh svrchovaně uděluje i dary Ducha,  a proto by se kvůli nim neměl nikdo naparovat nebo povyšovat, a to bez ohledu na okázalost daru.      Láska nejedná nečetně. Jedná-li člověk opravdu v lásce, pak bude slušný a ohleduplný. Láska sobecky nehledá svůj prospěch, nýbrž zajímá se, co pomůže druhým. Láska se nerozčiluje, ale je ochotna vydržet přezírání  a urážky. Láska neobmýšlí zlého, to znamená, že nepřisuzuje druhým lidem špatné motivy, nepodezírá jejich činy a je bezelstná.      

Láska se neraduje z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Lidská povaha vyjadřuje jistý podlý sklon radovat se z nepravosti. Zvláště přináší-li nám špatný čin obohacení. Tak však láska nejedná. Láska se raduje  z každého vítězství pravdy.   ·  

7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.        

Láska vydrží protože je trpělivá. Láska pro nic za nic nevynáší provinění druhých na veřejnost, ale na druhou stranu musí být i pevná, aby je-li třeba, dokázala zbožně káznit. Láska ve vše doufá a věří v tom smyslu, že si upřímně přeje, aby všechno dopadlo co nejlépe, jak je to jen možné. Láska všechno vydrží i tehdy, když je vystavena pronásledování nebo špatnému zacházení.     ·  

8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.

        Tady Pavel porovnává lásku s tím, čím se tak někdy pyšnili Korintané.  Tady jsou jen dočasně, ale láska nikdy nezanikne. Láska nás bude provázet i po celou věčnost, že stále budeme milovat Pána i sebe navzájem. Dary proroctví, jazyků i poznání zaniknou, když věřící vstoupí do věčného života  

 9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;

10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.       

Jinými slovy, dokonalé poznání nastane, až dosáhneme dokonalosti ve věčném světě. Pak nebude třeba  proroctví ani zjevení.   ·  

11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.      

Současný život lze přirovnat k dětství, v němž je naše řeč, porozumění a myšlení velmi omezené a nezralé. Nebeský stav lze přirovnat k zralé dospělosti. V něm budou naše dětské zkušenosti minulostí.   ·  

12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. ·  

13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.          

Dokud žijeme na zemi, vidíme věci nejasně a nezřetelně, jako bychom se dívalo do zamlženého zrcadla. Až však budeme v nebi, budeme vidět tváří v tvář, to znamená bez bariéry, která by nám pohledu bránila. Nyní je naše poznání částečné. ale pak budeme znát  plně. Ani v nebi však nebudeme disponovat dokonalým poznáním, protože vševědoucí je pouze Bůh.       Víra, naděje, láska jsou hlavní morální rysy křesťanství. Tyto projevy milosti Ducha jsou nadřazené darům Ducha a jsou trvalejší. Můžeme říct že ovoce Ducha je důležitější než dary Ducha. A největší  z nich je láska, protože nejvíce prospívá ostatním V morálně porušené společnosti v Korintu se z lásky stal smíšený, mlhavý pojem bez konkrétního významu. Ani dnes lidé nechápou jasně, co láska je. Láska je největší ze všech vlastností člověka. Víra je základem a obsahem Božího poselství. Naděje je postoj a ohnisko pozornosti a láska jsou skutky.  Láska je vlastností samotného Boha.   

  1 Jan 4,8 ·  

8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. ·  

9V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. ·  

10V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. · 

11Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. ·  

12Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.     

 Celá krásná kapitola o lásce v parafrázovaném překladu:  

  Kdybych ovládal všechny řeči světa a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl, ale neměl v sobě lásku, jsou má slova jen prázdnými zvuky jako dunění nebo řinčení plechu. A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh a že znám veškerá  tajemství,  a kdybych měl takovou víru, že bych dokázal přenášet hory - jestliže nemám lásku, nejsem nic. A kdybych prodal všechen svůj majetek a nechal se třena i upálit, a při tom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu. Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá  a domýšlivá, nejedná nečetně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná křivdy, není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat, její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné. Láska nemá konce. Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne; vždyť všechno naše poznání je kusé a všechna vnuknutí omezená; až její místo zaujme úplnost a dokonalost, všechno kusé  a omezené bud překonáno. Dokud jsem byl dítě, byl dětský můj rozhled i způsob myšlení. Z dětských bot jsem však vyrostl a spolu  s nimi jsme odložil i dětské představy. V tomto životě můžeme vidět jenom cosi jako zamlžený obraz v zrcadle, ale pak staneme Bohu tváří v tvář. Zatím ho známe jen z nepatrné části; pak ho budeme znát tak úplně, jak on už nyní zná nás. Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje  a láska. A největší z nich je láska.