Podobné je to i v duchovním životě.
Známe přece to úsloví: "Lehko nabyl - lehko pozbyl".
Na tomto výroku lze dobře rozpoznat typické smýšlení oklamaného člověka, který o duchovním světě a životě v Kristu neví nic. Nikdo kdo žije v Kristu se takto nevyjádří, neboť víme, že v duchovním životě se nic vlastním úsilím nenabývá ani lehce ani těžce, víme, že v duchovním životě nezískáváme nic pro naši snahu, zásluhy, skutky, spolupráci. Vše co od Boha dostáváme je darované zcela nezaslouženě v boží milosti na přímluvu Krista! Kdo tuto tučně vyznačenou pravdu přijme, ten má vyhráno a pravda ho osvobodí. Tak jako již osvobodila mnohé.
Jiné katolické evangelium v nás však vytvořilo představu, že musíme s Bohem spolupracovat na své spáse. Tato spolupráce je náhražkou odevzdání se Bohu. Ohavnou zaslužnou náhražkou která uzavře bránu nezasloužené boží milosti. Snaha o spolupráci s Bohem na své spáse je projevem pýchy, je to ďábelský svod. Plody snahy o tuto spolupráci lze dobře vidět na názorech Oka, který zde ukázkově vyjadřuje mylné smýšlení mnohých oklamaných řk.
Oko věří více ve svou slabost než v sílu Krista. To se projevuje tak, že stále píše o možnosti padnou pro svou slabost, ale nikdy nic nenapíše o nemožnosti padnout pro sílu Krista.
S Bohem se na spáse nespolupracuje, Bohu se ve víře odevzdáváme cele do Jeho vůle. Nejsme žádní spolupracovníci na spáse ze své vůle, jsme nástroje boží podléhající boží vůli.
Lidé jako Oko jsou lidé nešťastní. Hledají celý život Boha tam kde není, v jejich duchovním boji není nic jisté kvůli Bohu neodevzdané slabosti. K modlitbě se musí nutit cvikem. Nepoznali modlitbu v Duchu svatém, modlí se k neznámému bohu kdesi vně. Za kontakt s neznámým bohem považují příjemný emocionální prožitek při modloslužbě. Jistotu spásy nemají a mylně doufají, že budou spasení až v hodině smrti. Hříchy ze kterých se zpovídají se jim zakrátko vrací, a vysvobození se nekoná. Těžký hříšný balast, který po celý život nesou z nich začne opadávat až ke stáru, kdy jejich uvadající tělesnost ztrácí sílu k hříchu. To si ovšem mylně vyloží jako úspěch své "spolupráce" s Bohem. A přitom je to prostá ztráta životních sil, které nikdy nebyly v harmonii s boží vůlí, ale vždy byly ve službách hříchu.
Nejhroznější na životě katolíka je, že nic nemá jisté. Hlavním mottem jiného římskokatolického evangelia je zpochybnit všechno. Žádná jistota spásy. Žádné trvalé vysvobození. Žádné okamžité vyslyšené prosby. Žádné vysvobození pravdou. Žádné seslaní Ducha svatého. Žádný život v Kristu. Žádné Kristovo jho které netlačí. Žádný trvalý pokoj Kristus.
Všechno toto je v katolicismu odsunuté někam do neznámé budoucnosti, a získání je podmiňované heroickými záslužnými výkony, a nárok na to mají pouze vysocí řk hodnostáři. Pro řadové řk zůstávají jenom sliby, že snad někdy až se náležitě vypracují.
Oko zde nepřímo demonstruje svou záslužnost, jak si musel vše pracně a cvikem vybudovat. Vím, že to myslí upřímně, že to považuje za to nejlepší k čemu ho římský katolicismus dovedl. Nepřímo a upřímně proto, že nikdy nenapíše přímo toto a toto jsem svou námahou získal. V tom je vidět kus jeho pokory, protože se nechce holedbat. Upřímně však píše, že nic z toho co vybudoval není zatím trvalé, že zde stále existuje možnost, že vše ztratí. A tuto nejistotu pak mylně předpokládá i u ostatních.
Dopis pro Tebe Oko.
Stanislave, na tvé nejistotě, že si připouštíš možnost ztráty lze dobře rozpoznat stav tvé víry. Pokud věříš, že vše cos s Bohem vybudoval můžeš ztratit, pak je to malověrnost. To tak málo Bohu věříš, že všechno o co ses snažil ti vezme pro tvoji slabost? Zatím pro Tebe není nic ztracené. Bůh se Tě jako nástroj používá i nyní. Jenom se mu do toho tím tvým jedním procentem ke tvé škodě těžce pleteš. Navíc to u Tebe není jedno procento. Ty si to tvoje záslužné procento vykládáš jako slabý proud v bázi tranzistoru, bez kterého není zesílený proud kolektor- emitor.
Bůh nepotřebuje tvoje jedno procento aby Tě spasil. Potřebuje aby ses mu přestal tvou záslužností montovat do díla. Mocné boží působení se neřídí podle tvé slabé síly, podle tvého záslužného procenta, řídí se vůlí Boha, které se musíš odevzdat cele i se svými slabostmi. Opravdu svobodní jsme totiž jenom ve vůli Boha. A přestaň si už konečně myslet, že ten kdo s Bohem nespolupracuje nic nezískává. Získává a mnohem víc než ty, a nezískává to sobecky pro sebe jako ty, ale získává to pro Krista! Podívej se kriticky na své nejisté výdobytky. Tvůj nejistý výdobytek je zakopaná hřivna ze strachu abys o ni nepřišel. Abys nepřišel o to málo co máš. Tak to ale nefunguje!
V životě v Kristu od Boha dostáváme a ihned to posíláme ve službě bližním dál. Bůh je nevyčerpatelný zdroj. Všechno co Bůh dává je stálé a trvalé. Tak se s hřivnami od Boha zachází. Neustále je investujeme a ony se rozmnožují. Ne pro nás jako naše výdobytky, ani pro ty do kterých je investujeme. Děláme to pro Pána který nám hřivny svěřil a který je chce a bude chtít zpět. A toto děláme jako věrní služebníci ve vůli boží, ne spolupracovníci ve vůli vlastní! Není to tak podle evangelia?
V životě v Kristu nejde o spolupráci, jde o odevzdání se, aby nás Kristus užíval jako nástroje dle své vůle, a ne naší vůle. A ten kdo se odevzdá Bohu, Bohu patří. Od Boha Tě pak už nic neodloučí, budeš Jeho, budeš mít ve víře v Něho jistotu kterou nyní postrádáš a žel jsi ji zatím ani nepoznal. Z mnohem menší námahou vykonáš ve vůli Boha mnohem víc, než co nyní tak pracně vykonáváš ve své slabosti a nejistotě- pro sebe samého.
Přeji Ti aby ses Bohu dokázal cele odevzdat a poznal to, co Ti Milka popisuje. Ten krok víry do neznáma však musíš vykonat ty, je to těžký krok opustit sám sebe a odevzdat se cele Bohu. Tento první krok víry nikdo neudělá proto, že se pro něho rozhodne. První krok víry do boží náruče začíná poznáním vlastní ničemné neschopnosti, prosbou k Otci ve Jméně Krista a odevzdáním se do boží vůle.
Bůh s Tebou, a přeji Ti ať v pravdě Ducha svatého poznáš absolutní jistotu v Bohu.
V modlitbě v Duchu svatém za Tebe.
Myslivec
