Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Irena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 15946, komentáře < 7 dní: 476, komentářů celkem: 379739, adminů: 60, uživatelů: 4954  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 101 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
myslivec
Ivanp
leonet

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony
·Modlitební dopis za Myanmar
·Na okraj doby covidové
·Slovensko pøed Velikonocemi otevírá kostely k „individuální duchovní péèi“

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104359168
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Utrpení Jóba a dnešek
Vloženo Úterý, 03. březen 2020 @ 12:06:26 CET Vložil: Tomas

Kázání poslal Frantisek100

Chtěl bych se zamyslet nad příběhem Joba. Nevíme přesně, kdy žil. Dokonce ani neznáme národ, k němuž ho můžeme přiřadit. Asi žil v době patriarchů, což byla asi stejná doba  jako doba, v níž žil Abraham. To je před 4 tisíci léty. Na doby patriarchů ukazuje i to, že jako otec a hlava rodiny dbal na víru v Boha u celé své rodiny. Období patriarchů spadá do doby krátce po potopě světa. U Joba je úžasné i to, že kdyby to byl vymyšlený příběh, tak přesto má obrovský význam, protože se zabývá tím, co trápí každého  z nás i v dnešní době. Je to nesmírně dramatický příběh člověka, která prochází hroznými zkouškami, které si za chvíli připomeneme, ale přitom zůstává Bohu věrný, i když někdy, když je na pokraji sil, zazní od něho vůči Bohu i jakési výčitky. Ale to Bůh chápe také ho i napomene. Mnohem horší je zneužití víry a necitlivý přístup jeho přátel k jeho utrpení.   Je velice užitečné toto knihu studovat, a protože se tam poznáme v některých momentech i my sami. Ať už na straně Joba, tak i jeho přátel, kteří ho nechápali a aniž si to uvědomovali, se nad ním povyšovali a způsobovali mu duchovní bolest. Málokterá kniha nám říká tolik, jako kniha Jobova. Je o Jobovi, ale Job ji nenapsal, protože se nikdy nedozvěděl o tom, že o jeho osudu a utrpení se rozhodovalo v nebi.  


 A tak se do ní podívejme:  


Kniha Job začíná prologem:  
 Cituji: ·  
1Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. 
2Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. · 
 3Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku. ·  
4Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily. ·  
5Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny.  

 My se dozvídáme, kdo a jaký byl Job? Z hlediska vztahu k Bohu mu nelze nic vytknout. Byl bohabojný, bál se Boha, vystříhal se zlého  a konal všechny tehdejší obřady  jako jsou zápalné oběti a to nejen za sebe, ale i za svoje děti. O ně měl strach. Čteme, že si užívali, hodovali  a tak Job vlastně dává  i jejich vztah  k Bohu do pořádku. Nedělají to někdy i rodiče, když e modlí za svoje ještě nevěřící děti a chybující děti ? Ale i za ty věřící. Vzpomínám na naši babičku, která hodiny tráví u okna u plynových  kamínek. I když jsme si ptali, co tam pořád dělá? Odpověděla, já se za vás moje neustále modlím. Job se také jistě modlil za sebe i   za děti  a obětoval i za svoje děti. A je to člověk úspěšný, bohatý  a dočítáme se i o velikosti jeho majetku a jistě zaměstnává i mnoho lidí.   Takových lidí kolem nás je také mnoho. Chodí do kostelů, do shromáždění, žijí zbožným a poctivým životem a možná, že jejich děti jsou i lepší než ty Jobovy.  ¨
  A také to jsou i lidé, kteří poskytují práci  a  obživu jiným   Mohli bychom říci, že Job prožívá šťastný  a plný život. Je za to Bohu vděčný na rozdíl od mnohých dnešních lidí, kteří se také mají dobře, ale často je nenapadne, aby poděkovali Bohu.  Mohli bychom také říci, že Bůh Jobovi mu žehná  a miluje ho.  
 Tehdejší lidé měli takovou představu, že bohatý a štasný člověk se má dobře a Bůh mu žehná, protože nehřešil. Člověk chudý, kterého potkalo neštěstí, je Bohem potrestán a proto trpí, že hřešil.Taková byla tehdejší představa.   Ale, jak víme, ne každé štěstí trvá věčně? My máme velké štěstí třeba v tom , že žijeme už více než 70 let v době, kdy u nás není válka, ale vzpomeňme si na naše rodiče či prarodiče, kteří zažili obě války a spoustu utrpení s tím spojeného a co zase ti jejich prarodiče  něco podobného atd?.  Mohl snad někdy člověk žít úplně celý život jak v bavlnce? Je to vůbec možné, aby se nám trápení vždy vyhnulo?   A tak se nedivme ani tomu, že ani Job nemá takové štěstí.   A kniha Job nám chce ukázat něco abstraktního, co je nám skryto, ale v tomto případě, nám to skryté chce nějak názorně přiblížit. Od pradávna si lidé pokládají otázku, proč existuje utrpení a proč zrovna já, když ten druhý ne??!! Najdeme na to uspokojivou odpověď?  
 Cituji dál:    · 
Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. ·  7Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“ ·  
8Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“ ·  
9Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? ·  
10Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. ·  
1Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“ ·  
12Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel.  

 Jak to, že Satan si klidně předstoupí bez pozvání před Hospodina? Jak to, že se uvolní se země a přijde před nebeský trůn ?  To je pro nás možná nevhodná otázka. My nevíme ty důvody. Víme, že Satan už v nebi není  a má "domov na zemi".A  Hospodin?  Zřejmě umožní všem duchovním bytostem přestupovat před něho a referovat. Ještě svého nepřítele nezničil ani nespoutal, ale omezil jeho působení na naši planetu. Země přece bude tím prostředím, kdy andělé v nebi poznají, před čím byli zachráněni, díky tomu, že ho Bůh z nebe sesadil. A tak tu v nebi probíhá veřejné jednání. Veřejné jednání.  To je  umožněno i Satanovi. A je u toho mnoho svědků.  Svatých svědků. Písmo je nazývá Božími syny. A Hospodin vyslechne, co všechny a i toho padlého anděla co mu chce  sdělit.   A on žaluje. Ale ne proto, aby poškodil Joba, ale on chce poškodit pověst Hospodina před ostatními. Jak je ten Satan mazaný?  On ten tvůj Job není tak dobrý  tvůj služebník. On je dobrý jen naoko, protože se má díky tobě dobře. Jinými slovy, ty služebníky kupuješ. něco za něco. To není oddanost, to není láska do něho. To byl satanův cíl jeho návštěvy. Poškodit pověst Boží. A Hospodin  učiní to tak, že dá tedy satanovi moc  nad Jobem:   Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel.   Položme si otázku, zda Hospodin tady neriskuje ? Nevložil na Joba něco, co má obrovskou cenu? Co když to nevyjde a Job skončí v náručí satanově s nenávistí vůči Stvořiteli? Co potom? Ale Hospodin je moudrý  a on ví, co dělá  a proč to dělá?  Když připustí, aby byl člověk zkoušen, on mu také člověku dává sílu. Proč by hnal člověka do úplné záhuby, kdyby dopředu věděl, že Job to nevydrží.   
 A citují dál Písmo:   
  • 13Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
  • 14Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: „Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice.
  • 15Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
  • 16Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
  • 17Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
  • 18Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
  • 19Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
  • 20Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se
  • 21a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“
  • 22Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
  Víte, to je něco úžasného.
  • Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“
Kdybychom si tohle dokázali říct i my v různých životních situacích. Trápení nad tím, co jsme ztratili, nám přece nepomůže. Vzpomínám si na jednu paní, Její dospělý syn spáchal sebevraždu ze strachu z vojny. Když ji lidé kondolovali, prý řekla se slzami v očích onu větu: Bůh dal, Bůh vzal. Job tu prokazuje úžasnou víru  a úctu k Bohu. Nenapadne ho Bohu zlořečit či něco mu vyčítat. Smířil se s tím, co ztratil. Jak poučné pro nás? Kéž bychom i my měli takovou víru  a takový postoj k našim  ztrátám?   Satan poznal, že tady prohrál a nenechá si to líbit. A tak čteme dál: Cituji:  
  • 1A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
  • 2Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
  • 3Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“
  • 4Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
  • 5Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“
  • 6Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“
  A teď je to vážnější. Tělesné utrpení je často horší než vnější ztráty. V bolestech jsou lidé schopni vykřikovat ledacos a ani za to nemohou. A tak si Satan vybral to nestrašnější  a nejzranitelnější. Jobovo zdraví.Ale kdyby jen to. Horší je lidské nepochopení a absence empatie. Cituji: · 
 
7A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. ·  
8Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.  

Vředy. Nevíme, co to tehdy bylo za nemoc, ale na ní zajímavé  je to, že je podobně jako malomocenství vidět navenek. Asi je na takového člověka nehezký pohled. Jednou jsem viděl foto člověka  s pravými neštovicemi. Hrozné. Jenže po pravých neštovicích nastává za  pár dní v horečkách smrt. Tady šlo něco jiného. Tady Job  stále žije. Asi ho ty vředy i strašně svědí, pálí, jsou v nich pak červi a i zapáchají. Nutí ho, aby je škrabal. Proto se posadil do popela. Popel je vlastně sterilní  a působí jako pudr. Možná bychom si mohli říci, že jsou mnohem horší nemoci. Nemoci , kdy člověk má křeče nebo krvácí, zvrací, má krvavé průjmy třeba taková cholera. Ale Satanovi nešlo o to, aby Joba zlikvidoval, ostatně ani nemohl, ale o aby ho psychicky a duchovně zdeptal. A k tomu mu poslouží nejen tato nemoc, která způsobí, že se z popela ani nemůže vzdálit, že  vředy více  a více  bolí, zápach,  ale i negativní  vnímání okolí vůči němu. Co z něho najednou je.? Napohled ošklivá zapáchající lidská troska, která neví , kdy toto utrpení skončí a hlavně ,proč k němu došlo. proč zrovna on. Čím se Bohu provinil?? V utrpení potřebuje člověk pochopení. Vzpomínám na jednu paní tady před mnoha lety na interně ležela a měla poruchu hormonální mimo ještě navíc nemocného srdce, a  její hmotnost byla asi 250 kg. Ležela sama bezmocně na pokoji na zvláštním lůžku. Občas se lidí na ni přišli podívat jako na atrakci. A jedna sestřička tam zrovna sloužila. A  měla  plno práce, ale občas se podívala na a ni a zeptala se jí. Paní, nepotřebujete něco? Paní se na ni podívala svýma smutnýma očima a řekla jediné slovo: Člověka. Možná byla nevěřící, povoláním byla prý učitelka., nevím o ní podrobnosti. Člověka. Bytost, která vás potěší, uklidní a ukáže na Pána Boha, posílí i vaši třeba zapomenutou víru. Ta sestřička si během její služby kratičký čas našla, aby ji mohla nejen pohladit , ale povědět něco málo o Bohu  a ona druhý den ve spánku zemřela.   A Job je v podobné situaci. Trpí i psychicky. A co učiní nejbližší přeživší osoba, vlastní žena??  
Cituji: ·  
9Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ ·  1
0Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. 

I žena si myslí a věří, že ho Bůh trestá, že si Job věří, že je bezúhonný a tak ho dokonce navíc  vybízí k zlořečení Boha. My bychom ji pomalu odsoudili, ale copak ona netrpí?  Ona je také na tom špatně. Ztratila děti, domov, nemá nic stejně jako její muž. A i ona je přesvědčena, že její muž něco tají. Nějaký hřích, kvůli kterému ho Bůh trestá. Ani ona nemá pro muže pochopení, stejně jako asi nikdo pro ni. A zní zaznívají vůči manželovi jen samé výčitky. Job ji má rád a vidí, že trpí i sním a kvůli němu.  Ale Job je ještě duchovně silný  a oponuje. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. Job se tedy snaží ženu přesvědčit, aby tento úděl přijala. Přijetí údělu? Vzpomínám si, jak jsem náhodou zachytil na TV Noe setkání mládeže někde ve Ždáru. A na  podium tam na vozíčku přivezli mladičkou hezkou dívenku. Byla po několika operacích páteře  a pravděpodobně rakovina kostí. A moderátor pořadu se jí vyptával. A co bylo úžasné.? Ta její vyrovnanost, klid  a víra. Ona tam vyznala důvěru v Pána Ježíše a příkladem jí byla jedna dívka, která kdysi žila  a trpěla, která byla prohlášena za svatou. A ona tak krásně hovořila o svém vztahu k Bohu, že jsem se sám za sebe styděl. Ona přijala svůj úděl a její vztah k Bohu ještě více zesílil. Úžasné!! kdo  z mladých a zdravých lidí, kteří tam byli přítomni, měl takovou víru?   Ale utrpení  Joba není u konce. Satan má další zbraně. Falešné přátele. Tihle přátele to snad i původně mysleli dobře, protože o nich čteme: 
 Cituji:
  • 11O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
  • 12Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
  • 13Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
  Oni nepřišli  s úmyslem mu ublížit. Jsou to přece přátele. A oni také projeví empatii, pláčou  s ním, vnímají jeho bolest, sedm dní  a nocí jsou s ním  a nepromluví. Kdyby teď odešli, více by to Jobovi pomohlo, než pak jejich další přítomnost. Satan je zneužije a pod rouškou jejich jakoby zbožných slov deptá psychiku a víru Joba.A o tom je také utrpení Joba. ne o fyzické a duševní, ale i duchovní bolesti.       Vrátil bych se ještě k té empatii a sdílení. Jednomu vedoucímu zemřel syn. A on má velké hoře. Lidé přicházejí do jeho pracovní a kondolují. A přijde jeho podřízený a přítel. Posadí se před ním a mlčí. Ale  z  jeho očí tečou proudem slzy. A trvá tu nějakou dobu. Pak se postaví, podá ruku  a mlčky odejde. Po nějaké době tenhle pán přiznal, že tato chvíle, kdy  s ním jeho přítel sdílel bolest, mu nejvíce ulevila  a pomohla. I takto můžeme pomoci. A satan těchto přátel, kteří by mohli už odejít, zneužije. A oni si to ani neuvědomují. Jakými způsoby to činí?   Posudte sami:
 První přítel: ·  
7Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby? ·  
1Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš? ·  
8Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, ·  
9který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:  

Jak je vidět, jsou to přátele, kteří věří v Hospodina. A mají plno moudrých řečí, rad  a kázání. Ale chybí tam vcítění se do osudu Joba, chybí tak pochopení jeho stavu, snaží se dát najevo, že Job má nějakou chybu, zatímco oni jsou dokonalí. Místo potěchy tu jsou skryté výčitky.       Job už naříká a obrací se k Bohu  a cituji:  
 7 kap. Jestli jsem zhřešil, řekni mi to. Řekni, co zlého jsem udělal? Proč jsi si měl vzal tak na mušku, že se mi stal život nesnesitelný? Nemohl bys mi odpustit, aby všechno bylo jako dřív? Vždyt ze mě za chvíli nezbude než prach  a popel, ¨ vzejde jitro  a já tu nebudu.    

 Jeden  z přátel mu říká toto 8 kap.  
  Dost, to by už stačilo, Jóbe, nemyslíš? Zastav konečně proud své výmluvnosti Myslíš, že Bůh křiví právo? Obrací na ruby spravedlnost? Jestli tvoje děti proto němu hřešily, musel je potrestat Ale ty jsi na živu, můžeš ještě hledat Boha a prosit o odpuštění Když budeš ryzí a přímý, vyslyší tě a odpoví, obnoví tvůj dům i důstojnost. 

Zase mu vyčítají. Dávají mu najevo, že byl špatný, nepřímý atd. Zažili jste někdy, že vás někdo neprávem obviňoval? Že vám někdo vyčítal, že věříte špatně?  Že se špatně modlíte aj. aj. a že jste ještě nevyznali svoje hříchy??   A Job Boha hájí: Ta obhajoba Boha u trpícího Joba je úžasná. On Bohu nic nevyčítá, on se před ním sklání. A je to těžké Cituji dál v parafrázovaném překladu 
   Copak může být  v očích Božích nějaký člověk vskutku dobrý? Když s Bohem se dostane do pře, dokáže odpovědět na jedinou z jeho tisíci otázek? Bůh je mocný a dobrý, kdo se mu postaví na odpor? Slunce nevyjde a hvězdy přestanou svítit na jeho rozkaz- Jeho divy jsou neuvěřitelní a nespočetné Lidský pýcha před ním padá do prachu kdo jsem já, abych se s ním dokonce hádal? I kdybych byl bez poskvrny nenašel bych slov,  jen bych musel prosit o milost  
 Job v Boha věří a hájí ho. 
To jsou krásná slova. Ale oni nechápou? My se také někdy můžeme dostat do podobné situace, kdy nás nechápou. A Job je v podobné situaci. Co na něm chtějí? Těch kapitol, kde jeho přátele mu jen vytýkají  a vytýkají  je asi 30. A doženou Joba k tomu, že říká tohle:   "prokletý den, kdy jsem se narodil, prokletá noc, kdy jsem byl počat"   Odtud je kousek se zříct Boha, ale to Job neudělá. To chce Satan. Vzpomínám na jeden film Čarodějky ze Salemu. O tom, kolik zla páchala v Nové Anglii na americkém kontinentu puritánská církev v rámci akce proti údajnému čarodějnictví. Na šibenici stojí muž, který se ničím neprovinil a poznal tu hnusnou přetvářku, fanatismus a pokrytectví. A zvolá hroznou větu: Bůh je mrtev" Tohle chce Satan, To je jeho vítězství. Ale Job se jen tak nezvyklá.   Ano Job má možná jednu chybičku. Není si vědom, že by proti Bohu chybil. Není horší, než jeho přátele. A nedivme se mu?   A nakonec se Job vzpamatovává, nabývá síly a těmto přátelům řekne tohle:   13.kap    
   Podívejte se, to, co mi říkáte, jsem slyšel nesčetněkrát. Co víte vy, vím taky. Nejsem pozadu. Nejsem o nic hloupější než vy. Kdybych tak mohl mluvit se Všemohoucím, předložit svou věc přímo jemu. Myslíte si, že tomu všemu rozumíte, hrajete si na doktory, ale léčit neumíte. Kdybyste aspoň  nežvanili, vypadali byste věrohodněji. To se musíte zastávat Boha tím, že mu vkládáte do úst něco, co nikdy neřekl? Kdo vám řekl, že Bůh stojí o to,abyste mluvili za něj? Myslíte si, že on stojí o takovou pomoc, že vás potřebuje jako advokáty?   A dál mimo jiné říká: O Bože, o dvě věci tě prosím, abych se před tebe dokázal postavit. Zastav ten strašný soud nade mnou a zbav mne té ohromující hrůzy z Tvé přítomnosti Řekni mi, co jsem spáchal? Pomoz mi! Ukaž na můj hřích?    

Jobova řeč je ještě moc dlouhá a stejně tak  reakce jeho nyní snad už falešných přátel. Chudák Job.  To je duchovní boj.  A falešní přátele potřebují Joba zdeptat.   A Job? ·  
6Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti, ·  
17ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí. ·  
18Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu ! ·  
19Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách. ·  
20Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu. ·  
21Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním. ·  
22Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.    

Job stále důvěřuje Bohu. A ti dva se stále snaží přesvědčit Joba, jaký je svévolník. A jeden z nich má už vůči Jobovi projeví vztek  a  hněv, protože ti předtím neuspěli.  
A jak úlisně začíná: ·  

3Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. ·  
4Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. · 
5Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při , postav se!   Co to mluví z toho muže? ·  Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. ·  

32Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. ·  
33Nebudeš-li mít co říci , poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“ 

Není tohle pýcha? Má právo takto mluvit  nějaký člověk. Za co se ten člověk považuje? Nestává se i dnes, že vystupují různí vůdcové sekt a tvrdí , že oni mají ducha a jen oni mají pravdu aj aj.? Kolik lidí zneužilo Boha, když ohlásí, že jim Duch Boží tohle oznámil, ale ono to není pravda. Tento poslední přítel se pasuje do role Boha. Pozor na takové přátele. Zajímavé je, že Job už nereaguje nějakou další odpovědí na toho posledního  muže a stane se něco, co Job tolik potřebovaL. Odpoví mu sám  skutečný  a nefalšovaný Hospodin: A sdělí mu vše o stvoření země i o vesmíru, života   a o všem, co s tím souvisí. A Job, když tohle slyší od Boha, ne od lidí, a tak udělá užasnou věc: A cituji parafrázově:  
  Uznávám, že můžeš všechno  a nikdo ti v tom nezabrání. Uznávám. Blábolil jsem o věcech, o kterých nemám ponětí.     

6Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“ V parafrázovaném překladu Mrzí mne to. Všechno  odvolávám. stydím se za svoje řeči.  

 A Hospodin??  Napomene jeho falešné přátele a mají obětovat za svá provinění.    A cituji poslední část  Jóbovy knihy: 
  10Když se Job modlil za své přátele, Hospodin obrátil jeho úděl a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. 1
1Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal kousek stříbra a jednu zlatou náušnici.
12Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6000 velbloudů, 1000 párů dobytka a 1000 oslic.
 
13Měl také sedm synů a tři dcery. 1
4Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch. 
15V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.
16Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení.
17Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.        

 Tady příběh končí. Život může být mnohem krutější než Jobův  a nekončí vždy  happy endem. Lidé umírají a odejdou v bolestech  a v krutostech. Je to spravedlivé? Odpověď se přímo nedozvíme. Neznal ji ani Job. Ale my si můžeme položit plno otázek? Co kdyby Bůh nevrátil Jobovi jeho dřívější požehnání? Jaké by bylo poučení?V té době, kdy lidé nevěděli nic o vzkříšení  a věčném životě s Bohem, by to bylo smutné a beznadějné.   Tehdy lidé ještě nic nevěděli o Božím Synu, o vzkříšení  a životě v novém těle a na nové zemi.     Křesťanství je o tom, že té spravedlnosti, která se realizuje až po druhém příchody Pána Ježíše. A tak my nemusíme být uspokojeni odměnou  v tomto životě. Bůh je však svrchovaný a spravedlivý a vrátí nám vše, o co jsme nespravedlivě přišli, a až  s ním budeme žít na věčnosti, dá nám víc, než si dovedeme představit. Proč věřící prožívají těžkosti  a utrpení? Nikdo není dobrý kromě Boha. Špatné věci se dějí ne proto, že by si Bůh nás nevšímal, že by mu to bylo jedno  a že by byl nespravedlivý., ani že by neměl moc? Špatné věci se dějí proto, že žijeme v padlém světě, kde na všechny doléhají tragické důsledky hříchu. Bůh někdy na krátkou dobu dopustí zlo. Nevíme proč, ale on ví, co dělá. Jemu patří veškerá moc a takovou odpověď dal i Jobovi. A možná, kdybychom neměli těžkosti, možná bychom ani Boha nehledali, protože bychom si mysleli, že vše zvládneme sami a Boha nepotřebujeme. Ale Bůh na nás dychtivě čeká a právě různé životní zkoušky nás přivádějí k němu. Proto mu důvěřujme, protože tak zničíme  jedině tu sílu Božího nepřítele, která nás chce od Boha odvést. A takové síly působily i na Joba Je-li naším základem Bůh, nemůžeme nikdy přijít o všechno, stejně jako o všechno nepřišel ani Jób. Amen.                                          

"Utrpení Jóba a dnešek" | Přihlásit/Vytvořit účet | 13 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Utrpení Jóba a dnešek (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 03. březen 2020 @ 14:38:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobré zamyšlení, Frantisek100, snesete-li mé hodnocení :)

Měl bych sic pár zásadních námitek a nějaké připomínky, také poznámky k porozumění, ale rozumím, že jste křesťanem, tedy že máte pochopení z tohoto úhlu.Zda-li byste je chtěl znát, vědět, to nevím, ale vždyť jde o Vaše zamyšlení, jak jste psal.

Takže, ok :)
Budu se těšit na další … (ale že nás zásobujete pane Karfíku :)



Re: Utrpení Jóba a dnešek (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Úterý, 03. březen 2020 @ 17:44:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. 

Tihle tři nemluvili náležitě.

Tenhle:
Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. ·  
4 [biblenet.cz]Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. · 
5 [biblenet.cz]Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při , postav se!   Co to mluví z toho muže? ·   [biblenet.cz]Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. ·  

32 [biblenet.cz]Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. ·  
33 [biblenet.cz]Nebudeš-li mít co říci , poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“ 

byl 
  • Elíhú dále pokračoval slovy:....
Toho Bůh nepokáral.
Tomuto člověku křivdíš. 






Re: Utrpení Jóba a dnešek (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 03. březen 2020 @ 20:04:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Nevím, Františku, proč jsi zmínil 6. verš 42. kapitoly, který je sice také důležitý, nicméně klíčovým veršem celé knihy, celého příběhu je verš pátý: Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko.
Jób neznal Boha osobně. Věděl o Bohu jen z doslech, sloužil Mu podle svého omezeného poznání a myslel si, že je skrze to spravedlivý (dnes bychom řekli samospravedlivý). Celá zkouška a všechno Jóbovo utrpení mělo jeden cíl, Boží cíl - dát se Jóbovi poznat takový, jaký Bůh je, vést jej k pokání a ke spravedlnosti z víry osobně známého Boha. 
Apoštol Jakub, bratr Páně k Jóbovu příběhu (5:11) napsal: Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký konec mu Pán připravil. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý.
Tož tak. 



Re: Utrpení Jóba a dnešek (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 04. březen 2020 @ 07:28:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kniha Jób  má stěžejní téma - smysl lidského utrpení v pozemském životě.


Ve vyvoleném národě panovalo přesvědčení, že pokud člověk žije podle Boha, Hospodin mu požehná a jemu se bude dařit i v hmotných statcích, i v osobním životě. 

Neúspěch, neštěstí, hmotná bída - to považovali za znak absence Božího požehnání a pomoci, za důsledek nějakého závažného hříchu onoho dotyčného člověka.



Kniha Jób poukazuje na to, že nikoli vždycky toto musí platit zrovna tak.

Hospodin má ve své svrchovanosti své záměry a může dopustit neštěstí či nemoc i na člověka usilujícího žít spravedlivě.  Vždy je nakonec takové neštěstí k duchovnímu užitku onoho člověka i jeho blízkých.



Stránka vygenerována za: 0.69 sekundy