na pamiatku zosnulých si spomíname na tých ktorí nás predišli z časnosti do večnosti. Môžme pri tom ďakovať Bohu za ich život, brať si príklad z ich viery... to je všetko

keďže rímsky katolicizmus je pohanské náboženstvo s kresťanskými prvkami, tak je to zložitejšie, ale každopádne je to mágia, okultizmus a pohanstvo ako vyšité...

keďže v katolicizme nie je nič tak ako má byť, tak prvým bludným východiskom je pojem ,,svatý,,... biblia pod tým myslí všetkých kresťanov a rímsky katolicizmus všetkých tých ktorých cirkev vyhlásila za svatých. ... je to len prebratie pantheonu pohanských božstiev... tak to fungovalo za pohanstva a tak to pokračuje za rímskeho katolicizmu. V ,,supermarkete,, si môžeš vybrať z ponukového listu svojho obľúbeného ,,svatého,, alebo toho kto má určité privilégiá a ten ti má pomôcť, poprípade posunie tvoju modlitbu vyššie k panenke, ktorá bude orodovať u svojho Syna, poprípade sama zariadi čo treba...1. novembra preto majú ,,sviatok,, vyhlásení svatí, blahoslavení, kanonizovaní, poprípade tí ktorí nie sú v stave blaženosti a prechodné bydlisko majú v očisci. 2. novembra na sviatok ,,pamiatky zosnulých,, je pre každého katolíka (a nie len vtedy) šanca zúčastniť sa, poprípade predplatiť si zádušnú omšu za zosnulých a tým im dať šancu posunúť sa z očisca do neba. Môžu získať pre nich odpustky... nikto nevie koľko zádušných omší a kedy naozaj prešiel adept z očisca do neba... treba to robiť až do bezvedomia, čím viac, tým lepšie... z tými bludmi je spojené napr. ,,pálenie sviečok,, na hroboch a podobné nezmysly, ktorých jediným cieľom je odviesť človeka od Boha, od Jeho milosti a priviesť ..do lona cirkvi,, ktorá cez sviatostný cirkev všetko vie zariadiť a z princípu keďže je založená ,,na skale,, musí mať pravdu a preto rímsky katolíku nerozmýšľaj ale podriaď sa cirkvi, lebo tvoja spása je zavislá na poslušnosti rímskej cirkvi a jej katechizmu

A patří-li těla zesnulých křesťanských římskokatolíků do země, pak to neděláte u vašich "svatých", které vystavujete a uchováváte mimo půdu, že. Ale to podotýkám jen bokem, zajímá mne odpověď na to, co jsem se ptal.

Můžete začít tím, jak často navštěvujete Vy osobně hroby svých zesnulých příbuzných, opravdově skutečně, a proč.

Předběhl jsi mne s tím Ježíšovým výrokem o mrtvých. Mrtví (myšleno duchovně), pochovávají s pompou (třeba i s muzikou a spoustou věnců) a uctívají mrtvé a vyhazují zbytečně spoustu peněz i když si třeba těch mrtvých za života nevážili. Mrtvým to už nijak nepomůže. Je to jen divadlo před jinými. 

Tu radost z hypotetického setkání vám nechci nikterak kazit, ale v Bibli se píše poněkud něco jiného. Že jen málo bude těch, kteří budou mít to štěstí, že okusí místa, kde smrti není, kde nic nebolí a kde bude člověk navěky blažený. Většinu lidí čeká něco zcela jiného - místo kde bude pláč a skřípění zubů, místo kde nebude odpočinutí a kde dým lidských muk bude stoupat vzhůru dnem i nocí, místo kde budou nespasení lidé mučeni ohněm a sírou před Ježíšem Kristem a jeho anděly.

Nevěřte falešným vykladačům Písma, kteří určitá místa Bible změkčují a snaží se vám namluvit, že Bůh by přeci něco takového nedopustil. Oni neznají Boha - uvědomte si, že Bůh se nerozpakoval strašlivě mučit svého vlastního Syna, oč horší tedy bude úděl těch, kteří jsou nehodni spásy.

Pokud věříte tomu, že vzkříšení Ježíše není žádná metafora, pokud věříte tomu, že celosvětová potopa není žádná metafora, pak byste ve svém vlastním zájmu měla věřit tomu, že věčné utrpění v sirných plamenech taktéž není žádná slovní hříčka, ale realita posmrtného života.

Proto by mne zajímalo, zda se také u hrobu svých předků modlíte, a zda byste neměla špatné svědomí, kdybyste hrob svých blízkých příbuzných navštěvovala jen sporadicky nebo vůbec a nestarala se o místo jejich spočinutí.