Taky vím o další křesťanské ženě, normálně byla členkou sboru, žila spořádaný život. Nicméně nebyla zcela spokojená v manželství (to, co jsem slyšel, byly vyloženě drobnosti, jako že manžel je moc tichý nebo málo akční...:-( ), a nakonec si po internetu našla cizince, dala se taky na Islám a utekla za ním. Nejhorší, že manžel o její nespokojenosti prakticky netušil, stěžovala si občas jiným. A co vím, tak se ani někteří křesťané neshodnou na tom, zda to, co udělala, je špatné.

Každopádně, něco moc nezdravého se děje.

No právěže Jiří, pokud vy křesťané žijete v autosugesci (jakože žijete), tak evangelium právěže má moc - tu autosugestivní moc. A když se to chytne za dobrý konec, pak si není na co stěžovat - máte zadarmo a prakticky bez tréningu to, za co si necháváji soukromí psychologové těžce platit, když učí své klienty (kteří si procházejí např. existencionální krizí) různé imaginativní techniky, atp.

Podvodem bych ale křesťanství nenazýval. Ježíšovi ani pisatelům evangelia nešlo o prachy. Nešlo jim ani o politickou moc, či jiné světské výdobytky. Chtěli prostě jen optimisticky umřít s nadějí (či falešnou jistotou), že po smrti nás určitě čeká lepší svět, než je tu na zemi. Ježíš i evangelisté by se asi docela podivili, kdyby viděli, co se časem z křesťanství vyvinulo...

Rozumím. Nicméně obvykle se snažím si řeč druhého přeložit do toho, co skutečně chtěl říci. Protože vím, že brát věty úplně ad absurdum "do slova", tak se nedomluvíme skoro s nikým.

Protimluv to je i není. Ve středověku třeba křesťané organizovali křižácké výpravy, a vyvíjeli další zlé aktivity. Někdo to vyřeší tím, že je křesťany nenazývá. Někteří křesťané třeba křtí nemluvňata, další křesťané to vůbec nepovažují za křest a ty křtící také ne. I v Písmu bys našel příklady zlých křesťanů... Podstatné je přece, co ten druhý chce říci.

Mně taky, neboť k tomu moc více opravdu nevím. Příběh jsem zmínil především proto, že byl čerstvý (i když nevím, kdy se reálně odehrál) a že navazoval na to Tebou zmíněné ovoce. Jinak křesťanů, kteří opravdu vykazovali všechny znaky, že milují Pána Ježíše, a nakonec skončili na cestě do záhuby, znám dost. Příčiny byly nejrůznější. Jedna z nejděsivějších byla, když nejvýraznější kluk naší mládeže šel studovat teologickou fakultu ČCE a tam do něj hustili tolik věcí a "faktů" proti tomu, čemu on věřil, že nakonec od víry i od Krista zcela odpadnul, následně opustil svou ženu i s dětmi, a skončil velmi špatně. V počátcích mé cesty za Kristem patřil mezi nejvýraznější vzory křesťana, které jsem měl šanci v těch prvních měsících poznat. V žádném případě bych nesouhlasil s tvrzením, že nebyl křesťan, nebo nepoznal Krista. Podle mé víry a pojmosloví založeného na Písmu, prostě nebyl vyvolený. Já si třeba myslím, že i teleVota Ježíše svého času znal (nebo to měl hodně dobře naposlouchané od jiných a svou víru dobře předstíral - vycházím z toho, co jsem tu četl v jeho starších příspěvcích; toho bratra, co odpadl v ČCE, jsem znal osobně, a tak se to dá odhadnou mnohem lépe). O té sestře nevím nic víc, ale na společenství bych to nesváděl. Kdyby setrvání u Pána Ježíše bylo závislé na společenství, tak už dnes u Krista nejsem taky. To je spíše výmluva. Nicméně, dobře vím, že určitému typu lidí může nezdravé společenství hodně škodit, a sám se s jedním takovým případem potýkám... :(. Takže asi vím, o čem mluvíš.

Přesně tak. Ale jisté je, že nebyla vyvolená ke spasení. To mi jako vysvětlení stačí. Není důvod probírat tisíce možností. 

Autosugesce? K reálnému? Jak by mohl být reálný Islám, když samotné jeho učení i Korán má svůj původ částečně v Bibli?

Mně osobně tady pojem autosugesce příliš nesedí. Mám za to, že mnohem větším problémem je manipulace, a že opravdu řada křesťanů či věřících je zmanipulovaných ostatními a jsou pak schopni i ochotni věřit čemukoliv.

Tak já nevím, jak Ty, ale obvykle za křesťana považuji toho, kdo věří základním křesťanským dogmatům, či faktům. A to, že někteří nevěřící jsou hodnějšími či lepšími lidmi než někteří křesťané v mých očích nedělá nevěřící křesťany a naopak. Přece křesťan musí věřit ve vzkříšení Krista, v odpuštění hříchů, v Boží milost, nebo už samotnou existenci Boha.

Pokud jeho víra není doprovázena patřičným ovocem, pak se mi jeví jako mrtvá, a v extrémním případě takové lidi za křesťany skutečně nepovažuji, resp. asi bych s tím měl zásadní morální problém. Ale málokdy něco takového potřebuji řešit. Ale určitě bych za křesťana nepovažoval někoho, kdo bude popírat základní biblické pravdy, a přesto bude obětavý, milující, dávající, poctivý, pracovitý, a nevím jaký ještě... Prostě to neřeším, protože nemám jak.

Divné to sice je, ale co my s tím? Vysvětluji si to po svém, ale v tomto prostředí, kde je více supů, co na nás útočí, než těch, co by hájili Slovo Páně, ať se děje co se děje, tak takové věci blíže rozebírat nechci - nezlob se prosím. Stačí si přečíst nesmysly, co mi to pod každý druhý nebo třetí příspěvěk píše LD - vždy tam něco překroutí, aby vytvořil nějaký dojem, a já to asi po sto pokusech poctivě a pravdivě vysvětlovat a obhajovat definitivně vzdal. Kdyby Tě zajímalo něco více, tak raději po mejlech. Osobně mi také vůbec není jedno, když ovoce na křesťanech nevidím, když mám pocit, že jsou mnohdy horší než nevěřící. S tímto problémem jsem se potýkal dávno, nicméně časem jsem se s tím ve víře srovnal.

Pokoj Tobě,

wollek