pravda, díky za upozornění na překlep. Omlouvám se. 

Přece jen malinko  k tomu tématu: 

Co myslíš . Pokud někdo tvrdí, že zodpovědnost  je jméno šelmy a  že si může dělat co chce, byl tedy zachráněn do svobody v Kristu? Nebo byl "zachráněn"  od svobody v Kristu?  

    A to, co píšeš je jako by to psal Pavel Krištof, který nemá odvahu se se mnou otevřeně bavit, protože má tolik Boží lásky, až z toho má strach, že bych ho mohl svými "bludy" svést. Ale pravdou však je, že se ve svých příspěvcích zde nesnažím nikoho přesvědčovat, ale věřím Bohu, že si to On sám použije jak chce u koho chce.

   Pokud tomu ty nevěříš, tak s tím já sám nic nenadělám, ale samozřejmě Ježíš ano.

    Lukáš 11,11-13

  ,,Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“

       Jakub 1,5-7

        Prosil jsem Otce jak o Ducha, tak o moudrost, a prosil jsem také o jeho Boží víru, viz. Marek 11,22, a tak nyní věřím a nepochybuji o tom ve svém srdci díky jeho víře ve mně, že jsem dostal o co jsem prosil.

    A především:

   Jan 6,63

     Kolik slov tvých argumentů jsou Duch a jsou život? Pavel, ani Petr o sobě nikde neřekli, že jejich slova jsou Duch a jsou život.

     Napsal Jiří Vašut.

  A i kdyby náhodou něco na tom bylo, tak z toho vůbec nevyplývá, že

   Jestli se někdo miluje se svou ženou v Kristu, tak to nedělá proto, že chce, že to je touha jeho srdce, ale proto, že "MUSÍ", protože to je NAPSANÉ V PÍSMU? Aby to tak bylo v Kristu?

   Asi nečteš pozorně co tady píšu, tak znovu a z písma:

          Galatským 3,22-25

  ,,Písmo ale zavřelo všechny pod hřích, aby zaslíbení z víry Ježíše Krista mohlo být dáno těm, kdo věří. Než však přišla víra, byli jsme střeženi pod pod Zákonem, zavření k té víře, která měla být zjevena, takže Zákon byl naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale když přišla víra, nejsme již pod vychovatelem."

     Jestliže tedy děláme skutky podle písma z rozumového poznání písma a ne ze srdce, což Duch způsobí, že je to ve shodě z Boží vůlí, i když písmo vůbec neznáme, tak jsme pořád pod vychovatelem.

    Když však uvěříme, že veškeré skutky z nás plynou jako ŘEKY ŽIVÉ VODY, aniž se snažíme cokoliv činit, což znamená, že nás ty skutky Božího slova samotné PŘEKVAPUJÍ a NAPLŇUJÍ, tak již pod vychovatelem nejsme, ale jsme pod Boží milostí.

   V tomto případě jsme naplněni Otcovou vůlí takovým způsobem, že si děláme co chceme, přitom to je ve shodě s jeho vůlí, aniž to my jako kontroloři Boží vůle, musíme kontrolovat písmem. Uvěřili jsme všemohoucímu Bohu, a tak mu věříme, že z nás neučiní homosexuály. Dokonce mu věříme natolik, že se svou sexualitou vůbec nemusíme zabývat, protože věříme, že on nám dal svůj dokonalý život skrze Krista. Je to VÍRA v Ježíše konajícího v nás Boží vůli co nás osvobozuje, ne písmo a naše zodpovědnost žít podle něho.

        Jan 14,13-14

  ,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“

   Dalo by se říci, že v tomto případě také musíme vědět rozumově o co máme prosit, ale stačí Ježíše poprosit v jeho jménu, ať žijeme tak, jak si to On přeje, a potom se již nestaráme o to jak žijeme, co děláme, ale věříme Ježíši, že všechno co děláme je ve shodě s Boží vůlí, to proto, že věříme, že On to UDĚLAL. Takto a tím jsme v Božím odpočinutí od svých skutků, od své zodpovědnosti za své skutky, a tak si děláme co chceme s vírou, že to je Boží vůle.

           Židům 11,1-2

  ,,Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. Díky ní naši předkové došli u Boha uznání. "

    Ten život, který takto žiji je jako řeka vytékající od Boha, která mně unáší svým směrem, neplavu, ale jsem unášen proudem té řeky Božích skutků, které vycházejí z mého srdce, z mého chtění, a tak jsem se stal svobodným skrze víru v Ježíše, skrze víru, že Otec vyslyšel Otcovu prosbu z Janova evangelia 17,20-23.

    Díky Bohu.

    Jiří Vašut

  Ty jsi napsal:

  Židům 4, 13 [biblenet.cz] [biblenet.cz]Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

       V listu Římanům v 6,7 existuje možnost jiného překladu, ve kterém se říká, že ten kdo zemřel již nemůže být volán k zodpovědnosti za hřích.

   Nestavím svůj život v Kristu na jediném verši písma, ale něco jsem s Ježíšem za těch pár let, co sním žiji, prožil, a mnohému mně naučil.

    V podstatě si možná jenom nerozumíme. Já také dělám to, co se Bohu líbí, věřím v Jeho Syna Ježíše, který vydal sám sebe za mne. Jde však o to, že v této víře v Ježíše také věřím Ježíši, že On ve mně činí zodpovědně Boží skutky, a dělá to tak, jako bych to činil já. Je to pouze otázka změny myšlení. Když se snažím něco udělat, tak je to v radosti, z radosti a v pokoji, s vírou, jako by to již bylo hotovo.

  Tomu mně naučil za těch 28 let, co žiji s Bohem Ježíš, skrze Ducha svatého, jak tomu věřím, což je také práce Ducha svatého. Nemám jak dokázat, že to je pravda, prostě a jednoduše v to a tomu věřím, tak, jak to říká Jan ve svém prvním listu 10-12 verš.

   Jen jsem se chtěl tady na GS s touto svou vírou svěřit ostatním, netušil jsem, že to vyvolá takové reakce. Jediné co mohu říci je, že tomu, co ve mně Bůh působí svou mocí stále věřím, ale opravdu nikomu nenutím.

  Jiří Vašut

Milý Voto, když jsem před 27 léty uvěřil Bohu, že Ježíš je Bůh, bylo to někdy odpoledne 2.3.1992, večer jsem to řekl manželce, která se za mě 5 let modlila, byl to večer radosti.

Víš co se stálo ráno, když jsem šel do práce? Najednou jsem si uvědomil, že všechno je vzhůru nohama, jak jsi napsal "naruby", jakoby se mi celý svět obrátil skutečně vzhůru nohama. Na to nelze zapomenout. Od té doby uplynulo 27 let a čím dál tím více si uvědomuji, že všechno skutečně závisí na víře Ježíše.

Kdysi jsem to už psal několikrát a proto jen naznačím, měl jsem den, kdy jsem se otrávil a prožil něco, co můžu klidně nazvat setkání se smrti. V průběhu toho setkání jsem musel poctivě přiznat, že Bohu nevěřím, šlo mi o život a já za vidinu pokračování života přiznal barvu.

Znáš ten verš ze Židům, "strahem ze smrtí držel v otroctví". Kdo a koho? Žid. 2,14 Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, 15 a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. 

Ze strachu o svůj život jsem zradil. Nejhezčí na tom všem bylo to, co následovalo: Oslovil mne Bůh a řekl mi: "Ty si myslíš, že já jsem to nevěděl? Věděl, ale ty jsi to nevěděl."

Doplním co mi došlo později. Pro mne tato zkušenost znamenala jednu zásadní věc, od té chvíle mi bylo jasné, že Bohu nelze nic předstírat!!!

Od té doby vím, že kdo Bohu něco přestírá, ještě nezná sám sebe a má o Bohu falešné představy. Jinými slovy, nezná ani Boha.

On to tady Jirka Vašut píše správně, ale jen trochu jinými slovy, než jsem to tady prezentoval já svými slovy. V poslední době jsem to tady napsal několikrát a i tobě.

Kdyby Adam zůstal u stromu života, nikdy by neřešil otázku dobra a zla, jak to známe my. Aspoň do té doby, než by byl původní zákaz zrušen.

Položil jsem tady několikrát otázku různým lidem, Genesis 4, 7 Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Co bylo to "dobro", které Hospodin měl na mysli v tom okamžiku?

Odpověz podle toho, co bylo v té chvíli známo z Písma. Ne podle pozdějšího textu.

Genesi 1,1 až Genesis 4,6.

  Co když člověk chce dělat totéž, co chce dělat Kristus? 

  Pokud člověk chce dělat totéž, co chce Kristus, pak si v Kristu může dělat, co chce. 

  Problém je jen s lidmi, kteří nechtějí dělat to, co Kristus. Ti si pak v Kristu nemohou dělat to, co chtějí.

  Ještě horší to mají lidé, co mají "svobodu hřešit". Ti pak mají s Kristem problém a musí pořád řešit, jestli svou "svobodu", nebo Krista.

  Také tomu tak rozumím. Proto mne zajímá, zda žije to, co píše, a jak konkrétně to žije.

  I tobě pokoj. (A snad nás někdo nepřejmenuje na pokojáky ;-)

  Toník

Na jedné straně se vyjádříš jako horlivý křesťan, a jedním dechem dodáš něco co by křesťan nikdy neřekl, co by řekl jenom boží nepřítel. Vezmi to na vědomí.

  Celou dobu tady vysvětluji to , jak to ve mně Ježíš působí, že nejde o mně stojícího před Bohem, ale o Ježíše ve mně a já v něm, což znamená, že všechno co mám, čím jsem a co konám je Ježíš ve mně, a to je můj celý život. Na otázku jak to mám odpovím, že zcela stejně jako Ježíš. Proto se již necítím být odpovědný za své skutky, protože jsem je "UVALIL NA HOSPODINA", a VEŠEL JSEM DO BOŽÍHO ODPOČINUTÍ SKRZE VÍRU, KDE JSEM ODPOČINUL OD SVÝCH SKUTKŮ TAK, JAKO BŮH ODPOČINUL OD SVÝCH."

   Nyní věřím, že Ježíš žije ve mně se svou odpovědností za Boží skutky, které jsou tyto:

  Mám ženu již dvacet osm let, máme spolu devět dětí, sedm žijících na zemi a dvě u Pána v nebi. Ty žijící na zemi věří v Ježíše. Děti jsou úspěšné a plné radosti ze života, který přijaly jako dar Boží milosti. Máme také dva pejsky, jednoho domácího Jorkšíra a jednoho velkého, hlídajícího dům. V tuto chvíli při tomto psaní mně sedí na rameně andulka, a dívá se co dělám.

    To všechno je Ježíšův život ve mně, a je to zodpovědné bez mého úsilí a zápasu cokoliv dělat, a tak jsem denně naplňován skrze Boží skutky pro mně předem připravené, ve kterých skrze víru, že se prostě musí stát, žiji, to proto, že věřím, že to, co Bůh chce také koná. Milost to pro mne je proto, že to vím, a tak žiji v pokoji, a to je před Bohem zodpovědné.

       Jiří Vašut

   Ano, uvěřil jsem na základu slova, ne zázraku, i když to slovo bylo pro mne tím největším zázrakem. 

 Později se mně stalo, že jsem prožil takový den, kdy lidé bez víry páchají sebevraždy. To, co jsem prožíval, se nedá dost dobře popsat slovy. Prožíval jsem takovou prázdnotu, že to bylo k nevydržení.

  Chtěl jsem se naplnit nějako činností, ale nemohl jsem, nešlo to, všechno bylo tak PRÁZDNÉ, úplná NICOTA v mém srdci. V určité chvíli zazářila maličká myšlenka, ale když jsem jí chtěl jít vykonat, tak okamžitě zhasla, a NICOTA byla horší, než předtím. Když bylo odpoledne, asi tak kolem páté hodiny, tak jsem cítil na prsou fyzický tlak, jako bych nemohl dobře dýchat. Šel jsem ven se projít, myslel jsem si, že čerstvý vzduch to zlepší. Když jsem vyšel od domu, tak jsem měl pocit, že jestli se něco nestane, tak asi zešílím, jak ta prázdnota v mém srdci byla nesnesitelná. Tam, kde člověk prožívá nějaké pocity, nebylo téměř nic. Později jsem nad tím přemýšlel, že to bylo jakoby při normálním stavu má člověk objem citů a pocitů asi dvě stě litrů. Já jsem v tom dni při té procházce měl objem citů tak třicet litrů, a stále to klesalo dolů. Bylo to nesnesitelné. Říkal jsem si, budu brečet, uleví se mi. Nešlo to, nebylo ve mně téměř nic. Začal jsem se modlit. Po asi pěti metrech chůze jsem ze sebe nevydal ani hlásku, nebyla tam. Neexistovat,je v tomto stavu ZÁCHRANOU. Věděl jsem, že zabít se nepomůže, protože mimo tělo by to bylo ještě horší. Když už jsem šel asi tak patnáct minut, napadla mně myšlenka, že bych Ježíše poprosil, aby mně naplnil. Nedával jsem tomu žádnou šanci, že se něco stane, ale po pár krocích jsem si řekl, že již nemám co ztratit, tak to zkusím. Bez jakékoliv víry v srdci jsem řekl: ,,Pane, prosím tě, naplň mně."

   Ještě nyní se mi derou slzy do očí, když to píši, i když to je již dost dlouho, co se to stalo, možná i patnáct let. Když jsem kráčel a pronesl tu prosbu, ať mně Pán naplní, tak jsem si ještě dlouho potom pamatoval kámen, na který jsem došlápl. Najednou během jediné vteřiny jsem měl objem citů asi dva tisíce litrů, a měl jsem pocit, že se vznáším nad tou cestou, po které jsem šel. Bylo to tak nádherné, že se to slovy nedá popsat. Po chvíli jsem dostal strach, že se ta prázdnota vrátí. Ježíš mně z mírnou výčitkou v hlase řekl:,,Ty jsi řekl jen pár slov prosby o naplnění a já jsem tě hned naplnil, to si myslíš, že to neudělám kdykoliv o to znovu požádáš?" Řekl jsem: ,,Ano Pane, věřím, a odpusť mně, že jsem nevěřil."

 Začal jsem přemýšlet, proč se to všechno stalo, ta hnusná prázdnota v mém srdci po celý den, a potom najednou tak obrovské naplnění. Když jsem tak přemýšlel, to naplnění pokleslo do normálního stavu, takže jsem měl objem citů svých normálních dvě stě litrů. Ptal jsem se Ježíše, proč se to stalo, ta prázdnota, a potom to obrovské naplnění radostí. Ježíš mně na to řekl:

   ,,Víš, ty přemýšlíš úplně stejně jako já, ale jsi to ty, ne já v tobě. Ty cítíš úplně to samé co já, ale jsi to ty, a ne já. Ty se rozhoduješ pro to samé, pro co se rozhoduji já, ale jsi to ty, ne já v tobě. Já chci, abys mně nekopíroval, abych tak mohl myslet já v tobě, abych mohl cítit já v tobě, a abych se mohl rozhodovat já v tobě. Proto jsi prožil tu prázdnotu, protože beze mně v tobě to je o té prázdnotě. Chtěl jsem, abys pochopil, že já žiji v tobě, a sytím tě svým myšlením, svými city a svými rozhodnutími. Cokoliv bys totiž učinil beze mně, bez víry, že to dělám já v tobě je nic, což byla ta nesnesitelná prázdnota ve tvém srdci."

      ,,Díky tobě Ježíši, že nás všechny sytíš svojí radostí, svým životem." Amen.

    Jiří Vašut  

Takže podle toho co píšeš by to byl podvodník. 

Eucharistie je  podvod! Je to tělesný pohled na chleb, a pro tento tělesný pohled byl vycucán z prstu pojem transsubstanciace, šarlatánské proměňování. Je to mocný klam, který ti z oplatku učiní "boha" který plesnivý, rozkládá se, jde zneuctít a zneuctěný mnohokrát je, který vyžaduje lidskou ochranu a musí být pod zámkem. 

Takový je tvůj "eucharistický bůh"! Takového "boha"  produkuje řk eucharistie! 

Takového defektního boha ti v hlavě vytvořil eucharistický podvod! 

 Toho tvého oplatkového boha se nesmí nikdo kromě podvodníka v kněžském rouchu dotknout! Už jenom to, že se někdo vydává za kněze je podvod. Kristovou obětí totiž lidské kněžství zaniklo, od nynějška je již jenom jeden kněz, velekněz- Kristus. Ve službě Krista jsme povoláni jako pastýři, jáhnové a biskupové, a těm je apoštolem doporučené být ženatými. Neb pokud nebudou umět vést vlastní rodinu, nemohou umět vést ani církev. Dí apoštol. 

Ježíš podává jasné vysvětlení o tom co znamenají jeho slova o jeho těle k jezení, a vysvětlení podává i celá bible! 

Poslední večeře završuje SZ oběť, obětí Krista. Kristus svou oběti ustanovuje Novou smlouvu.

 Nekvašený chléb byl od vyjítí z Egypta symbolem těla Krista, a byl jim i při poslední večeři, tedy v době kdy oslavené tělo Kristus ještê neměl, kdy oběť Krista ještě neexistovala!  

Zpět k vysvětlení Krista. Tělo nic neznamená, život dává Duch svatý, a slova vyřčená o chlebu- mém těle jsou Duch.

 Pochop Oko! Duch s velkým D! To není o nadneseném duchovním pojetí, to je po poznání pravdy v Duchu svatém. Slovům Krista lze správně rozumět v Duchu svatém. V Duchu svatém který přebývá v nás, a ne tam někde občasně vně.. 

 

  Ježíše jsme přijímal jednou a život mi dal. Stejnou zkušenost mělo s Ježíšem mnoho lidí, se kterými jsem se na dané téma bavil.

  Toník