Grano Salis - V čem spočívá celý zákon a proroci.

Lidé, kteří čtou Písma a do určité míry jím věří, jistě odpověď znají. V evangeliích se můžou seznámit se slovy Ježíše, například v evangeliu Matouše si můžeme číst, 7,12: Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi; v tom je celý Zákon i proroci. Podobně to napsal i Lukáš ve svém evangeliu, 6,31: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Ještě Tobit 4,15: Co sám nenávidíš, nikomu nečiň!

Poučné jsou i související texty, například v Matouši si můžeme číst, 7,9-11: Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!
Jestliže tedy vy, ač jste zlí; co si to dovolil, ten člověk? Nám, židům, kteří máme Zákon a žijeme podle něho, nám říká, že jsme zlí? Na co si to hraje? Slyšeli jsme, že svou cestu zahájil tím, že nám, Židům! Začal říkat, 4,17: Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ My máme změnit své smyšlení? Jak si to může dovolit. Vždyť my žijeme podle Boží vůle, plníme Zákon, který nám Bůh sám dal! Jistě tato slova Ježíše vyvolávala v jeho posluchačích rozporuplné pocity.
Jestli tento jeho postup aplikujeme na dnešní lidi, myslím si, že i dnešní křesťané po přečtení těchto slov zažívají rozporuplné pocity. Vždyť i nám byl dán Ježíšův zákon a my ho plníme, řídíme se Jeho příkazy a co nám říká? Že jsem zlí? Tady něco nehraje. Jistě tato slova neplatí nám. Vždyť my jsme činili pokání, vyznali se ze svých hříchů a litovali jejich následků. Někteří se pokusili i o nápravu. Domnívám se ovšem, že zcela nepochopili smysl slova pokání - metanoia. Pro vysvětlení si opět musíme vzít k ruce Písmo. Co činil Ježíš? Sytil hladové, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a kudy chodil tak hovořil o změně myšlení.
Co například řekl v souvislosti podle Lukáše, 6,20: Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“
Nevím jak na vás, čtenáře těchto stránek a diskusí, působí někteří zdejší takzvaní křesťané, ve světle výše uvedených slov Ježíše. Na mne působí, ne jako dobří, ale jako zlí. Jestliže tedy vy, ač jste zlí. Svými slovy, které tady šíří, jednají přesně tak, jak o tom mluvil Ježíš před 2 tisíci léty. K prokázání změny myšlení nestačí jen vyznat své hříchy a litovat jich nebo je napravit, ale musí prodělat skutečnou změnu svého myšlení. Musí obrazně řečeno jejich dosavadní myšlení zemřít, projít ohněm nebo jinak řečeno, musí vědomě zavrhnout vše, co si doposud mysleli, jako špatné.
To, co si tady mnohdy můžeme číst v diskusních příspěvcích, je vše možné, jen ne důkaz změny myšlení podle Ježíše. Někteří píši nenávistně o svých bližních, okázale dávají najevo svou vlastní spravedlnost tím, že nemilosrdně soudí své bratry a sestry, posmívají se jím, tupí je zlými slovy, urážejí je, dokonce je prohlašuji za nevěřící a diví se i tomu, že si toho všímají i jinověrci a ateisté.
Jak pokračoval Lukáš? Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Před závěrem vám položím otázku: Myslíte si, že zlaté pravidlo platí i pro Boha? Chová se Bůh k druhým tak, jak chce, aby se oni chovali k němu? Jestliže předal tuto stejnou pravdu prostřednictvím tolika poslů, musí v první řadě platit o něm. My si však často myslíme, že Bůh dává přikázání, jako by to byly jakési náhodné testy pro nás lidi, a ne vyjádření jeho vlastní přirozenosti. A je-li Boží přirozeností láska, je i naší, protože jsme stvoření k Božímu obrazu. Každé přikázání milovat nás má povzbuzovat, abychom ztělesňovali nejhlubší pravdu o naší bytosti, lásku.
Zlaté pravidlo je nesmírně důležité, protože ukazuje, jaký Bůh je. Bůh se mnou jedná přesně tak, jak chce, abych jednal s ním. Nemusím si jeho lásku zasloužit ani ho milovat jako první. Ani jiní lidé si nemusí zasloužit moji lásku nebo mě milovat jako první. Miluji, protože jsem byl nejprve milován (1 list Janův 4,19). A poznám, jak milovat druhé, protože se ptám sám sebe, jak bych chtěl být vychováván, jak bych si chtěl v životě nastavit hranice, jak bych chtěl, aby se někdo staral o mé děti, jestli chci, aby mi druzí odpouštěli a povzbuzovali mě.
Jednou z mnoha krásných stránek Trojice je, že součásti samotného bytí trojjediného Boha vždy byla poddanost jedné osoby vůči druhé a třetí. Co když skutečná moc a autorita vznikají právě poddaností, ne falešnou pokorou v úloze rohožky u dveří, ale v podobě uctivého a solidního jednání mezi osobami? Čím je vtělení - Bůh se stal plně člověkem -, ne-li úplným, výslovným podrobením se nám? A co kříž, jímž se Bůh podrobuje naší zlosti, zuřivosti, hněvu? Kdo kromě Boha by v místnosti plné mužského ega a skrytých motivů vzal ručník, před každým mužem se sklonil, umyl mu páchnoucí nohy, jemně odstranil celodenní nános prachu a odkryl krásu toho, co bylo stvořeno k chození po svaté zemi?

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace