Život víry: Kázání o vyvolení
Vloženo Pondělí, 10. září 2018 @ 09:20:45 CEST Vložil: Tomas |
poslal lutrik První čtení: Deuteronomium 7,6 - 8: „Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského.“
Druhé čtení: Jan 6,43 - 51: „Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."“
Čtení ke kázání: Efezským 1,3 - 14: „Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti,když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.“Kázání:Milé sestry a drazí bratři,dnešní kázání bude o našem vyvolení v Ježíši Kristu. V Něm jsme byli vyvoleni ke spáse čili k záchraně od věčné smrti. Naše vyvolení je jedině dílem Boží milosti. Jak se píše v Listě Efezským: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Ef 2,8 - 9) Pod skutky si můžeme představit různé náboženské úkony či naše mravní výkony. Ty nás však nespasí. Od hříchu a smrti nás zachránil svou smrtí a svým vzkříšením Ježíš Kristus. Na nás je „jen“ uvěřit v moc jeho smírčí obětí na kříži.Ovšem i víra je darem Boží milosti. Proto jsme v našem druhém dnešním čtení slyšeli tato Ježíšova slova: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; ...“ (J 6,44). Jak učí tzv. doktrína hříchu, člověk je ve stavu nevědění a nechtění. Člověk nejen neví, jak hledat pravého Boha; člověk dokonce nechce vůbec Boha hledat. Je potřeba Božího ponoukání, aby člověk začal hledat Boha. Toto ponoukání je samozřejmě dílem Ducha svatého. Podle vlastní zkušenosti vím, že je nutné poznat vlastní hříšnost a uvědomit si, že mzdou hříchu je smrt. Teprve potom nám může být zjevena záchrana v Ježíši Kristu.Jak jsme slyšeli v dnešním čtení ke kázání, ke spáse jsme byli vyvoleni již před stvořením světa. Jak si to můžeme představit? Předně nutno vědět, že Bůh stvořením lidstva sledoval určitá zájem. Chtěl totiž dát svému jedinému Synu lidstvo za nevěstu čili za manželku. V době stvoření člověka již však proběhla vzpoura satana a jeho andělů. Bůh věděl, že satan se pokusí člověka získat na svoji stranu a tak připravil návnadu v podobě stromu poznání dobrého a zlého a zakázal člověku z něho jíst (Gn 2,17). Kdyby člověk nepodlehl satanovým svodů a odmítl by jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, tak by člověk se navždy zbavil satanova vlivu. Žel člověk podlehl a padl do hříchu. Bůh na tuto možnost byl však připraven. Se svým Synem připravil plán spásy. Bůh vyvolil svého Syna, aby se stal Spasitelem lidstvo skrze svou oběť na kříží.Jak píše slavný protestanský teolog Karl Barth, úděl zavržených hrozil všem lidem, avšak tím, že tento úděl byl přidělen jednomu, Ježíši Kristu, byl odvrácen od všech ostatních a stal se tak "objektivní nemožností". V Ježíši Kristus Bůh člověku určil vyvolení, blaženost a život, sobě samému pak určil zavržení, zatracení a smrt. Není to člověk, kdo je zavržen. Podle Božího úradku je zavržen v svém Synu Bůh sám. Podle Bartha nelze o předurčení mluvit jinak než na pozadí Božího díla milosti a na základě evangelia o Ježíši Kristu vyvolujícím a vyvoleném.Projevem Boží milosti bylo již vyvolení izraelského národa za Hospodinův lid. Po pádu do hříchu postupně upadalo poznání pravého Boha. Nahradily jej různé mýty a pověsti. Lidé se přiklonili k víře v mnoho bohů čili k polyteismu. Za této situace si Bůh vyvolil Izrael za svůj zvláštní lid ze všech národů, které jsou na povrchu země, aby byl jeho vlastnictvím. Proč si Bůh vyvolil Izraele? Jedinou možnou odpovědí je Boží všemohoucí láska. Izraelský národ nebyl vyvolen pro svou početnost, nebo pro svou nějakou mravní či náboženskou hodnotu, nýbrž prostě proto, že Bůh jej miloval. V našem dnešním čtení jsme tak slyšeli: „Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského.“ (Dt 7,7 - 8) A dále se v Páté knize Mojžíšově píše: „Neříkej si však v srdci, až je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vypudí: "Pro mou spravedlnost mě Hospodin přivedl, abych obsadil tuto zemi." Vždyť tyto pronárody vyhání před tebou pro jejich zvůli. Přicházíš obsadit jejich zemi ne pro svou spravedlnost a přímost svého srdce. Hospodin, tvůj Bůh, vyhání před tebou tyto pronárody pro jejich zvůli a proto, aby splnil, co přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Věz tedy, že ne pro tvou spravedlnost ti Hospodin, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji obsadil, neboť jsi lid tvrdé šíje.“ (Dt 9,4 - 5)Vyvolení izraelského národa sice znamenalo, že Bůh mu dával přednost před jinými národy, nicméně izraelský lid byl vyvolen především proto, aby splnit určité poslání mezi ostatními národy. Již praotci izraelského národa Abrahamovi Bůh řekl: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,2 - 3) Izrael se totiž měl stát prostředníkem Božího zjevení mezi národy. Vyvolení Izraele mělo především připravit svět na příchod Spasitele, kterého Bůh povolal se jeho středu a kvůli němu.Ukazuje se tak, že není vyvolení pro vyvolení. Vyvolení je pro plánované poslání, pro službu. Vyvolení je darem (německy Gabe), ale současně i úkolem (německy Aufgabe). Vyvolení je tak zároveň výzvou k víře a poslušnosti. Proto vyvolení v sobě zahrnuje i přísný soud nad hříchy vyvolených. A tak Bůh soudil tvrdě i hříchy vyvoleného národa. Především tím, že připustil nadvládu cizích národů nad nim. Například nadvládu Asyřanů, Babyloňanů, Peršanů, Řeků či Římanů. A když Židé ve své většině nepřijali Ježíše jako Mesiáše, obrátil se k pohanským národům. O své vyvolení však Židé nepřišli. Jak píše apoštol Pavel v Listě Římanům: „Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.“ (Ř 11,28 - 29) Proto apoštol Pavel očekává, že svého zatvrzení bude Izrael časem zbaven a tím bude i on vykoupen. I o tom píše ve svém Listě Římanům: „Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: `Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.´“ (Ř 11, 25 - 27)Dokud se tak nestane, místo Božího lidu zaujala křesťanská církev ze všech národů. Církev tak nyní žije ve světě jako Hospodinův lid, kterého uctívá a vyznává jako svého Boha. O věřících v Krista, kteří tvoří Církev, platí následující slova apoštola Petra: „Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste `vůbec nebyli lid´, nyní však jste lid Boží; pro vás `nebylo slitování´, ale nyní jste došli slitování.“ (1 P 2,9 - 10)V Kristu Ježíši nás Bůh obdařil jako své vyvolené vším duchovním požehnáním nebeských darů, v Něm nám byly odpuštěny naše hříchy, skrze Něho jsme byli přijati za syny a dcery Boží, díky Němu jsme poznali tajemství Božího záměru, že podle svého plánu přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu a také nám byla vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení spravedlivých. O tom všem se píše v našem dnešním textu ke kázání. Jako „rod vyvolených“ máme tedy výsadu přístupu k Bohu a k darům Jeho milosti.Současně však máme zodpovědnost za to, že se Bohu vzdává patřičná chvála, že se horlivě zvěstuje Jeho slovo a že se pevně střeží Jeho pravda. Jakožto Bohem vyvolení nejsme zde na to, abychom se povyšovali nad druhými, ale bychom sloužili těm, kteří dosud setrvávají v nevěře. Je zajímavé, že v Novém zákoně protikladem vyvolení není zavržení. Myšlenka zavržení jakožto protiklad vyvolení se v Novém zákoně neobjevuje. Proti vyvoleným zde totiž nestojí zavržení, nýbrž nevěřící, kteří kvůli svým hříchům dosud propadají Božímu soudu (1 P 2,7).V Ježíši Kristu jsou vyvolení všichni lidé, neboť víme, že Bůh chce, „aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tm 2,4). Nikdo tedy nemusí být zavržen. Nicméně řada lidí nikdy neuvěří a tak je čeká Boží soud. Myšlenka zavržení jakožto protiva vyvolení se však v Novém zákoně nevyskytuje. Teprve od dob Augustinových křesťanská teologie nemluví o zavržení jako o Božím zamítnutí konkrétních hříšníků, nýbrž jako o Jeho rozhodnutí (které trvá od věčnosti) tyto lidí pominout a nedat jim spasitelnou milost. Tak se předurčení začalo definovat podvojně jako vyvolení i zavržení. Takto vzniklo tradiční učení o dvojím předurčení (praedestinatio gemina), kde vyvolení a zavržení je v rovnováze jednoho úradku "předurčení". Toto učení přijali za své i reformátoři jako Jan Hus, Martin Luther či Jan Kalvín.Moderní teologie to ale vidí jinak. Podle Karla Bartha jsou na tom všichni lidi stejně (Bůh chce, aby byli spaseni), různí se však tom, jak nabízenou možnost přijímají nebo nepřijímají. Protikladnost "vyvolených" a "ostatních" není tedy absolutní, nýbrž relativní, to proto, že obojí jsou v jedné absolutní Boží ruce. Barth tak přímo nehlásal universalismus - tedy o učení, podle něhož se na konci času bude konat znovuobnovení celého tvorstva (včetně hříšníků, zavržených a démonů), dojde tak k všeobecnému smíření (řecky apokatastasis panton), všichni pak budou spaseni a dojdou věčné blaženosti). Nepochybně však učil všeobecné vyvolení všech lidí v Kristu. Rozhodnutí a rozdělení podle Bartha sice existuje, avšak jde o rozdělení v tom, který se za nás postavil. Boží milosti nelze přitom stanovit nějaká omezení a tak nelze jednoznačně ani popřít, ani potvrdit možnost univerzální spásy. Podle Bartha tak: "Můžeme jen doufat."Obdobně smýšlel i známý katolický teolog Karl Rahner. Křesťanství podle Rahnera není "učením o dvou cestách stejné úrovně, které se nabízejí před člověkem na křižovatce“. Proto výpovědi o spáse (nebi) a výpovědi o zavržení (peklu) nejsou výpověďmi stejné úrovně, stejného řádu. Podle Rahnera se v Kristu uskutečňuje "sebesdílení Boží zásadně pro všechny lidi", a to v tom smyslu. že "Bůh se chce všem lidem sdílet v milosti a slávě". Rahner rovněž přímo nehlásá universalismus (apokatastasis panton), nicméně podle něho víra v možnost spásy všech umožňuje uznání transcendentální naděje ve zmrtvýchvstání, která hledá svou kategoriální uchopitelnost a své dosvědčení. Proto by bylo herezí, se domnívat, že Kristus zemřel pouze pro předurčené nebo pouze pro věřící a že pohané, heretici apod. nedostanou mimo církev postačující milost Kristovu.Vraťme se však k našemu vyvolení v Ježíši Kristu. Díky tomu, že naše vyvolení je věčná volba (neboť jak jsme slyšeli, Bůh nás vyvolil před ustanovením světa), máme jistotu, že nic, co se stane v čase, nemůže otřást Božím rozhodnutím nás spasit. A tak v List Římanům může apoštol Pavel napsat toto: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“ (Ř 8,28 - 30)Kromě toho platí, že z vyvolení plynou určitá požehnání, jak bylo uvedeno výše. Vědomí vyvolenosti nás však neopravňuje k hříchu, ani k povýšenosti. Naopak jsme vyvolení ke svatosti již v tomto životě, což je předpoklad našeho oslavení v životě budoucím. Proto i pro nás platí následující výzva apoštola Pavla: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ (Ko 3,12 - 17) Amen.
Modlitba po kázání:Nebeský Otče,děkujeme Ti za to, že jsi vyvolil lidstvo za nevěstu či manželku svého Jediného Syna. A když člověk padl do hříchu, nezanevřel jsi na něj. Naopak jsi připravil pro něj plán spásy, podle kterého se Tvůj Syn měl stát Spasitelem světa.Proto aby se tak stalo, jsi milostivě vyvolil izraelský národ za svůj zvláštní lid, která měl ve světě šířit víru v pravého Boha a seznamovat národy s Tvými ustanoveními a řády. Pravý čas jsi pak poslal na svět svého Syna, který podle těla vzešel z vyvoleného národa. A když vyvolený národ ve své většině odmítl Tvého Syna Ježíše jako svého Mesiáše, obrátil jsi se k pohanským národům a povolil jsi ze všech národů svoji Církev, které jsme i my zde přítomní členy.Děkujeme Ti, Nebeský Otče, že jsi nás jako své vyvolené obdařil vším duchovním požehnáním ve Tvém Synu, Ježíši Kristu. A tak v Něm nám byly odpuštěny naše hříchy, skrze Něho jsme byli přijati za Tvé syny a dcery a byla nám vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení spravedlivých.Děkujeme Ti také za to, že nikdo nemusí být zavržen, jelikož si přeješ, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Uvědomujeme si také, že právě naším úkolem je nést dosud nevěřícím lidem poselství evangelia. Že naší odpovědností je rovněž Ti vzdávat patřičnou chválu, horlivě zvěstovat Tvé slovo a pevně střežit Tvou pravdu.Odpusť nám, Nebeský Otče, že ve vždy patřičně plníme své poslání. Proto daruj nám dostatek milosti a lásky, abychom si vždy dobře uvědomovali, co vše pro náš Ježíš vydobyl a uměli dobře naložit se všemi dary, které jsi nám v Něm daroval. Abychom skutečně žili tak, jak se Ti líbí a to Tvé slávě a chvále a k užitku našich bližních.Dej také, Nebeský Otče, aby co nejvíce lidí využilo dobu milosti, uvěřilo a napravilo své životy podle Tvé svaté vůle. A tak mohlo uniknout Tvému hněvu a vstoupit do Tvého věčného království, lásky a spravedlnosti.Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
Stanislav Heczko
|
