Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 456 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116485178
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III.
Vloženo Čtvrtek, 22. březen 2018 @ 12:28:04 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko


Katolíci se hodně modlí růženec. Z prostého důvodu: protože funguje.
Osvědčil se už po celá staletí jako mocná zbraň proti veškeré formě zla.

Bývaly doby, kdy pro mě byla modlitba růžence docela otravnou záležitostí. Proč si to poctivě nepřiznat, když je to pravda! Nechápal jsem, proč se mám pořád dokola a tak dlouho modlit to samé. Chtěl jsem to pochopit, studoval jsem i různé návody, jak se správně růženec modlit – smyslem podle nich bylo rozjímat nad příslušnými tajemstvími jednotlivého desátku – vnořit se do konkrétní události z Kristova života.

...“Slova zdrávasu se stávají jakýmsi řečištěm, kterým plyne proud myšlenek, stávají se pomůckou k lepšímu soustředění. Jsou jako břeh, na který naše prchavé myšlenky narážejí a vracejí se zpět do řečiště.“…

Teoreticky jsem tomuto sice jakž – takž rozuměl, ale prakticky se mi podle tohoto návodu stejně nedařilo modlit. Myšlenky mi utíkaly do světa za tento „břeh“ docela snadno. V tomto je asi každý člověk trochu jiný, originální. Těžkosti v soustředění v modlitbě přetrvávaly a já dával přednost modlitbám svými slovy....

Musely mi až přijít velmi těžké chvíle v životě, aby se mi pomalu otevřely oči a já z tohoto úhlu bolesti poznal nové věci, dosud mi skryté.
Tehdy jsem se často modlíval žalm 51,10 (Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal). Když je člověk bolestí na dně a ve zdánlivě zoufalé situaci, až tehdy pozná skutečnou hloubku tohoto verše.
Pomalu, po částech se mi začalo postupně rozsvěcovat - teprve tehdy jsem si začal uvědomovat existenci duchovního prostoru (sám jsem si ho objevil v Bibli), který je uspořádán docela na stejném principu, jako náš hmotný prostor, ve kterém žijeme a o kterém jsme se učili v geometrii. Následující můj výklad principu fungování růžence je tedy opravdu osobní, je prožitý životem - zkušeností, nenajdete ho v žádné z katolických příruček.


Popis mého duchovního prostoru vychází ze slov apoštola Pavla:
(Ef 3,17-19)
... aby Kristus vírou přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni v lásce a v ní měli svůj základ.
Takto obdržíte sílu pochopit spolu se všemi svatými, co to je šířka, délka, výška a hloubka,
poznáte Kristovu lásku, která přesahuje veškeré poznání, a vejdete svou plností ve veškerou plnost Boží...

Náš prostor je definován třemi různými geometrickými osami a čtvrtým rozměrem (určujícím stav prostoru v konkrétním okamžiku) je běh času.
Nejinak to vidím i v tom prostoru duchovním:

"šířka" - Toto je první vodorovná osa duchovního prostoru, na které se nacházíme my všichni, žijící dosud v proudu času.
 
(„délka“ - Na ose „šířky“ je zaznamenávána také délka času od začátku stvoření až do posledního soudu). Jedině v této ose "šířky" uplatňuje čas svou roli. Je zde zaznamenáno zrození nového člověka, je zde zaznamenán celý jeho život, každý následující přítomný okamžik a jednou zde bude zaznamenán i náš odchod z tohoto světa.

"výška" - Tuto svislou osu jsem jednoznačně přiřadil našemu vztahu k Bohu - představuje vertikální vztah člověka k Bohu a vztah Boha ke člověku. Tento proud Boží lásky je naprosto reálnou duchovní skutečností, ať už Bohu na jeho lásku odpovídáme láskou také my lidé, nebo neodpovídáme vůbec.

"hloubka" -  Pro člověka starozákonního byl tento duchovní rozměr nedostupný – nachází se totiž v docela odlišné rovině bytí od toho našeho bytí pozemského a mezi námi a zemřelými byla hluboká propast (srv. L 16,26). Vítězstvím Krista se ale všechny tyto tři roviny propojily – živý vzkříšený Kristus v těle se totiž postavil právě na průsečík těchto tří os a propojil je svojí osobou!
Také toto je reálná duchovní skutečnost – Kristus mezi svatými v nebi, které nazývá bratry (Neboť Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Proto se nestydí nazývat je bratry, když říká: "Budu ohlašovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed shromáždění ti budu zpívat chvály." - Žd 2,11-12). Na této ose (předozadní) se v duchovním prostoru tedy nacházejí všichni andělé a svatí v nebi, kterých se Kristus ujal, kteří jsou spolu s Kristem v nebi.
Proto máme i my žijící na této zemi nyní skrze Krista duchovní přístup jeden ke druhému jako Boží děti – lhostejno zda ještě žijeme na této zemi, nebo už mezi svatými v nebi - všichni vytváříme tajemné společenství jednoho Kristova těla – církve. To je daleko víc, než jenom přirozené mezilidské vztahy! Jsme členové Boží rodiny!
Proto máme jako Boží děti skrze Krista také kdykoli přístup k nebeskému Otci.

(Ef 2,17-22)
Takto přišel vyhlásit pokoj, pokoj pro vás, kteří jste byli daleko, a pokoj pro ty, kteří byli blízkoskrze něho máme totiž oba v témže Duchu svobodný přístup k Otci.  Tak tedy nejste již cizinci ani hosty; jste spoluobčany svatých, patříte k Božímu domuNeboť stavba, kterou jste, má jako základ apoštoly a proroky a jako úhelný kámen samotného Krista Ježíše.  V něm se pevně spojuje každá stavba a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu;  v něm jste i vy začleněni do stavby, abyste se stali Božím příbytkem v Duchu.

Rázem jsem pochopil, že právě toto je podstatou modlitby růžence - duchovní budování, stavba. Celý růženec je svým uspořádáním koncipován jako budova, jako stavba chrámu.
Chrámy lze stavět, udržovat, nebo i bořit. Člověk také může z chrámu svého srdce v hluku světa učinit doslova tržnici.
(J 2,13-16)
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly. I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil. A prodavačům holubů řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!

My všichni křesťané jsme povoláni k odchodu ze tmy do podivuhodného světla Božího vlastnictví. Nedovolme tedy, aby se z chrámu našeho těla stala hlučící tržnice, poplatná a otročicí hodnotám tohoto světa!
(J 2,19-21)
Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“  Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?“  On však mluvil o svatyni svého těla.


Také naše těla mají být každé chrámem Ducha svatého!
Hovořím – li tedy já o cíleném, záměrném budování tohoto lidského chrámu modlitbou růžence, hovořím zároveň o tichu, o volbě ticha srdce, ve kterém lze uslyšet Boží hlas nezahlušený hlukem světa. Modlitba k budování lidského srdce vyžaduje tento prostor ticha a soustředění na Boží věci – vyžaduje po dobu svého trvání opustit všechny světské starosti a zaměřit se výhradně na Boží věci.

(1P 2,1-9)
Odložte tedy každou špatnost a každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně, jestliže jste vskutku okusili, že Pán je dobrý. Když přicházíte k němu, kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto stojí v Písmu: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úhelný, vyvolený, vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.‘ Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným ‘ a ‚kamenem úrazu a skálou pohoršení‘. Ti narážejí, protože jsou neposlušni slova; k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla ...


Povšimněte si, že tato slova píše apoštol Petr právě křesťanům
 - tedy už znovuzrozeným – a přesto i on hovoří o tom, že je jim (křesťanům) teprve třeba vyrůst k ZÁCHRANĚ!
Křesťanu je tedy třeba se nepřetržitě budovat ( a to i modlitbou) – nikdo z nás není ještě úplně hotovým chrámem Boha!

(Přís 9,1)
Moudrost si postavila dům, vytesala sedm sloupů ….

Chci být také moudrý a budovat se, stavět dům svého srdce určený Hospodinu podle stejného plánu Boží moudrosti – na sedmi sloupech…
Postupně se mi po částech začalo vybavovat, že modlitba růžence je vlastně právě takovým "plánem i stavbou" - budování chrámu lidského srdce Bohem ve spolupráci s člověkem – a to v plastickém prostoru všech těchto tří duchovních os.
Jelikož podmínky nám zde neumožňují kreslit, pokusím se tuto stavbu chrámu lidského srdce popsat způsobem, který snad při troše představivosti alespoň někteří z vás, kteří tuto modlitbu a její uspořádání v minulosti poznali, dokážete pochopit:

Základová deska „chrámu růžence“ má tvar šestiúhelníku, v jehož středu je umístěn úhelný kámen. (Starověké stavby byly typické tím, že do jejich středu umístili úhelný kámen – od něho se pak měřily veškeré kóty stavby. Kótováním z jednoho bodu se totiž eliminovaly nepřesnosti jednotlivých měření. Chyby tolerancí se tak nesčítaly, jako u kótování postupného. Ale to jsou věci, které někteří s technickým vzděláním určitě znáte i ze školy).
Samotným tímto základem je úplný začátek růžence - vyznání křesťanské víry (credo - credo je složeninou dvou latinských slov - srdce a dar).
Největším vyjádřením Boží lásky (daru srdce) je osoba našeho Spasitele Ježíše Krista.
Ten stojí v úplném středu tohoto základu našeho vyznání víry (základu chrámu) - jako kamenný sloup – úhelný kámen, osoba Krista Spasitele, našeho zachránce. Už z tohoto je patrné, že růženec je svým zaměřením modlitba kristocentrická - právě proto, že je mariánská (Maria totiž vždycky ukazuje na Krista - J 2,5).

Tímto vyznáním víry (základem) tedy začínáme v modlitbě růžence budovat duchovní chrám našeho srdce.
Šest dalších sloupů, vztyčených v rozích tohoto šestiúhelníku představuje šestkrát modlitbu Páně (otčenáš) v růženci (mezi jednotlivými desátky) – onen „rychlovýtah Ducha svatého“ k nebeskému Otci, jak jsem popisoval už v úvodním článku, kdy Duch svatý prosí spolu s námi úplně za všechno, co potřebujeme.
Do tohoto duchovního chrámu vystupujeme po třech schodech – třech stupních křesťanských cností – víry, naděje a lásky (tajemství prvních tří zdrávasů růžence: … Ježíš, ve kterého věříme, ...doufáme, … kterého milujeme) - vstupujeme tak skrze jeho vchod mezi dvěma obvodovými sloupy.
Mimo otvoru vchodu nám tedy zbývá po obvodu vystavět mezi šesti obvodovými sloupy ještě dalších pět zdí – a ty jsou z jednotlivých „kamenů“ (vždycky řada po deseti) – tedy desátky zdrávasů, orientované svými tajemstvími na osobu Krista – na „kámen úhelný“.
Každou z jednotlivých modliteb Páně (obvodových sloupů) uvádí v růženci nejdříve modlitba oslavná (Sláva Bohu Otci, Synu i Duchu svatému), tzv „doxologie. Tato modlitba jednoznačně určuje, kdo všechno patří do společenství této křesťanské modlitby (kdo nevěří v Otce, Syna a Ducha svatého, je mimo toto společenství).
Mimo „doxologii“ se modlíme i tzv, „Fatimský dodatek“ - prosíme zvláště za ty, kteří Boží milosrdenství nejvíce potřebují (např. svým životem ve smrtelném hříchu, či příklonem k některé herezi, se vyloučili z účasti na svátostném životě církve a pod.).

Modlitba růžence je tedy modlitbou společenství církve i v případě, že se ji člověk zdánlivě modlí zrovna docela sám.
V každém okamžiku po celých 24 hodin denně se totiž vždycky někde na světě křesťané modlí růženec a my se s nimi můžeme takto duchovně spojit a modlit se spolu s nimi jako společenství jednoho Kristova těla. A i kdyby se zrovna nikdo z křesťanů na zemi růženec nemodlil, i tak jsou zde pořád přítomni všichni andělé a svatí v nebi spolu s Kristem a Marií.
V katolickém pohledu je tedy církev vnímána jako plně fungující Boží rodina v duchovním prostoru obrovské pavučiny živých uskutečňovaných vzájemných vztahů jak mezi člověkem a Bohem, tak mezi křesťany žijícími na tomto světě, tak i mezi námi žijícími a těmi svatými v nebi, kteří nás ve víře předešli – tak i živé vztahy mezi těmito svatými v nebi a Bohem.

Bůh v katolické víře je tedy Bohem vztahovým – dokonce i on sám je společenstvím a nejen ochotně odpovídá na všechny naše vztahy lásky k němu, ale raduje se i z toho, když se lidé navzájem milují a sami mezi sebou si projevují skutky lásky.
Když pak pokládáme kameny svého budování srdce (desátky zdrávasů jednotlivých tajemství z Kristova života) do jednotlivých úseků zdí mezi obvodovými sloupy, děje se s námi to, co jsem už v úvodním článku popisoval ve významu Iz 55 – Bůh svým slovem dvojího požehnání "zdrávasů", vyslovovaného našimi ústy (žehnáme Božím slovem!), buduje chrám našeho srdce – chrám, pro který je příznačné, že nepotřebuje střechy – klenbou je sám nebeský Otec a my shůry přijímáme rádi a s nadšením hojnost Božího požehnání. Chrám, který je plný oblaku svatých kolem Krista! Izaiáš to zakončuje slovy: ... "Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou -- dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí --  tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošluNeboť s radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji."... 
Ovocem budování srdce modlitbou růžence je tedy právě radost a pokoj v srdci.

A zde se nabízí příměr z našeho světa, kdy sportovec buduje své tělo cvičením.
V realitě tréningu sportovců jsou to přece série cviků, které se opakují – opakování série cviků je cestou k dokonalosti stejně jak pro lidské tělo, tak i pro lidské srdce. Z tohoto úhlu pohledu jsou už desátky zdrávasů se svým opakováním daleko pochopitelnější. Nejedná se o žádné bezduché drmolení zdrávasů ( o mantru), jedná se skutečně o Boží budování lidského srdce, o proměnu lidského srdce Božím slovem andělského zvěstování (Iz 55).

Ani obraz stavby domu není od věci.
Zedník také klade pořád jednu cihlu za druhou a jenom tak může stavba růst! Je třeba velkého množství „cihel“, než se dům postaví – a nikdo zedníkovi nevyčítá, že by se s cihlami snad nesmyslně opakoval! Protože v tomto případě opakování smysl má – a hluboký! Jen díky tomu opakování zdi rostou!


Je přece obecně známo, že opakování je matkou moudrosti a my i v růženci budujeme chrám našeho srdce právě podle vzoru Boží moudrosti!

Většina katolických modliteb je tedy typická tím, že v ní zpravidla neprobíhá dialog jen ve svislém směru (člověk s Bohem a Bůh s člověkem), ale je jako mnohohlasý chorál, kde mají své místo jak hlasy andělů a svatých v nebi, tak i hlasy ostatních křesťanů na této zemi, kteří se všichni shodli a prosí za tutéž věc.
Katolická modlitba má prostor, nikoli jenom směr.
Např. První část Zdrávasu je dvojí žehnání andělského pozdravení – požehnání sestupující a proměňující i naše osoby a plody našeho života a druhá část hned vzápětí obsahuje prosbu pro Marii, aby se za nás přimlouvala. A jelikož Maria má výsadní postavení mezi svatými v nebi (nestojí osamocena, ale jako královna andělů stojí v čele církve vítězné), tato prosba o společnou modlitbu s námi se vztahuje vlastně na všechny svaté v nebi. Je v tom harmonie spolupráce jednotlivých údů Kristova těla na společné věci.
Tady vůbec nejde o to, že by Bůh snad potřeboval od svatých v nebi přemlouvat, aby nám pomáhal
(jak si to často lidé v nevědomosti mylně vyvozují), ale jde o to, abychom my sami touto modlitbou dorostli do nové kvality plnohodnotného a zdravého údu těla, který má povědomí a vazbu i na všechny ostatní údy. Modlíme se hlavně kvůli svému růstu, nikoli k prospěchu svatých v nebi! Tedy i každá přímluva svatých se podílí na našem duchovním růstu ke svatosti – tato svatost pak je vlastně ve skutečnosti podíl člověka na božském bytí už i v tomto pozemském životě. Samozřejmě pořád v lidské nedokonalosti – ale i tak kvalitativně vysoko nad lidskou přirozenost.

Když jsem před léty ležel v Brně na Kolišti po úraze v posttraumatickém šoku na hranici života a smrti, v takové situaci rozhoduje o dalším směrování člověka opravdu každá maličkost. Mě tehdy do života vrátila zpráva o tom, že se lidé ve farnosti schází a společně se modlí za moje uzdravení. To povědomí sounáležitosti mi tehdy dalo nesmírnou energii bojovat a vrátit se do života.

Jednotlivé „zdrávasy“ desátků růžence mají taky svou symbolickou obdobu ve hmotném světě – v potřebě dýchání. Jako nádech, po kterém následuje zase výdech – se opakují dvojí požehnání Zdrávasu s následující prosbou směrem k Marii (a svatým v nebi), aby se k nám také v modlitbách přidali. A „okysličuje“ se tím vším naše krev duchovního člověka!

(Mt 18,19-20)
Stejně tak vám vpravdě říkám, budou-li dva z vás na zemi svorně o cokoli žádat, bude jim to dopřáno od mého Otce, který je v nebesích. Shromáždí-li se totiž dva nebo tři v mém jménu, jsem tam uprostřed nich… 

Modlitba růžence je tedy modlitbou celého společenství církve – je živým přebýváním v lůně církve – zároveň je také budováním každého jednotlivého chrámu lidského srdce.


"Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III." | Přihlásit/Vytvořit účet | 456 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Čtvrtek, 22. březen 2018 @ 15:28:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Modlitba ,,zdravas,, ako aj katolícky ruženec je plne démonická, scestná a odporuje všetkému zdravému v biblii... predovšetkým preto, že je to modlitba k Márii, to jest k stvorenej bytosti... v tom spočíva zákernosť, záludnosť a falošnosť ,,zdravasu,,...nikto nikdy sa v biblii sa nemodlil k stvoreným bytostiam... to činia len pohania a rímsky katolíci... je ťažko si predstaviť Máriu alebo nejakého svatého ktorý naraz vníma, počuje a reaguje na tisíce modlitieb... jediným Prostredníkom v spáse, modlitbe.. a čomkoľvek inom medzi ľuďmi a Bohom je Kristus a preto sa môžme a máme k Nemu modliť... v praxi to vyzerá tak, že ak sa tisíce ba milióny ľudí modlia k ,,Márii,, ktorá samozrejme o ničom netuší, tak diabol má právo sa napojiť na tento podvod a vydávať sa za ,,Máriu,,... a potom samozrejme modlitba k ,,Márii,, a ,,svatým,, ,,funguje,,... 
ruženec a zdravas je ideálnym prostriedkom a dokonalým médiom na zvedenie ľudí od Boha do bludu... 
jeden by sa až čudoval prečo vlastne katolíkovi nestačí jasné učenie a prax cirkvi v biblii, kde všetky modlitby smerovali k Bobu, Kristovi... lenže ,,učiteľský úrad cirkvi,, dokáže vylepšiť učenie apoštolov a odvieť ľudí od Boha k ,,Márii,,.
ivanp



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 22. březen 2018 @ 16:20:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Svým způsobem mi do toho nic není, jelikož jsem nikdy neměl a ani nyní nemám s řkc nic společného, ale pro čtenáře tohoto článku upozorňuji, že tzv. "růženec" vůbec žádnou modlitbou k Bohu není a tudíž nemůže fungovat - tedy Bůh na jejím základě a podle ní nemůže a nebude "fungovat"!!! Jestli a jak jinak funguje jinde nevím a je mi to jedno, poněvadž Bůh v tom není !



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Čtvrtek, 22. březen 2018 @ 17:01:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Co z toho je růženec?

Duchovní masturbace, mantra, amulet nebo modla? 

Nedávno jsme zde byli velmi intenzivně seznamováni s růžencem i jeho historií a byli jsme rovněž vyzýváni k praktikování této podivné „modlitby“. Modlitba růžence však není jen nějakou neškodnou náboženskou úchylkou, jak by se snad někomu mohlo zdát. 

Praktikování této „modlitby“ nás může odvést daleko od Boha. 

Na úvod připomeňme, že Pán Ježíš nás vyzývá, abychom nemluvili v modlitbě naprázdno a nebyli tak jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Modlitba má také vycházet ze srdce, jinak bychom mohli ctít Boha svými rty, ale naše srdce by mu mohlo zůstávat vzdálené. „Modlitba“ růžence je ovšem pravým opakem těchto principů a navíc to není jen Bůh kdo je zde oslovován. Růženec se může stát vším, co bylo jmenováno v nadpisu. 

Růženec je duchovní masturbací, protože představuje sebeukájení jistých „náboženských“ potřeb. Je zřejmě možné se jej „modlit,“ což přináší určité pocity sebeuspokojení, bez toho, že by bylo třeba vstoupit do vztahu s Bohem. To by však bylo ještě tím nejmenším.

Dlouhé, často mnohahodinové, bezmyšlenkovité drmolení slov způsobuje, že se růženec stává mantrou, která postupně vymývá mozek „modlitebníka.“ Růženec rovněž silně připomíná modlitební budhistické mlýnky. Vznik růžencového modlitebního mlýnku však nelze očekávat, protože točení mlýnkem by mělo na vymývání mozku oběti mnohem menší efekt než dlouhé drmolení. Také „příjemné pocity“ by byly pravděpodobně méně intenzivní. 

Růženec se může stát i amuletem. Růženec je totiž i předmět, složený z korálků různé velikosti navlečených na šňůrce, který slouží jako pomůcka k namixování správného poměru různých „modliteb.“ K těmto „korálkům na šňůrce“ se často vytváří silný citový vztah, který přerůstá až ve víru, že takovýto růžencový amulet má nadpřirozenou moc svého uživatele ochránit. V době konfliktu Srbska s Chorvatskem, jsem viděl v jednom časopise fotografii, která byla výmluvnou ilustrací použití růžence jako amuletu. Na té fotografii byl běžící chorvatský voják s růžencem a samopalem. Pravděpodobně, věříce v nadpřirozenou ochranu svého růžencového amuletu, běžel do boje s „pravoslavnými psy.“

Nejzávežnější ze všeho však je, když se růženec stane modlou a „nahradí“ vztah k Bohu. Naši římsko-katoličtí přátelé se jistě budou zapřísahat, že se to nemůže stát a kdyby snad, tak jen jako nějaký extrémní „úlet“ lidové zbožnosti. O opaku však může svědčit následující úryvek:

„Závěr encykliky: Po výzvě ke všem stavům v církvi k modlitbě růžence cituje papež modlitbu bl. Batolo Longa: O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, .......“

V tomto úryvku jasně vidíme i ze slov samotného papeže, že růženci je připisována moc, která může patřit jedině Bohu. Věřím, že každý, kdo není slepý je schopen vidět, že růženec má potenciál stát se modlou a jako takový je extrémně nebezpečný. 

Závěrem lze tedy konstatovat, že růženec může být duchovní masturbací, mantrou amuletem a dokonce i modlou. Pokud se Vaši přátelé modlí růženec, varujte je prosím! Můžete jim rovněž tento článek vytisknout, nebo poslat link. Modlete se za ně, aby jim Bůh dal prohlédnout a praktikování růžencové mantry opustit.



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Čtvrtek, 22. březen 2018 @ 23:49:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
//Katolíci se hodně modlí růženec. Z prostého důvodu: protože funguje.

"Modlit" se "něco", jenom proto, že to funguje?

To je něco strašného, příšerného, sobeckého..... více jsem už číst nedokázal :-( Toto uvažování a zneužívání "duchovního světa" ve svůj prospěch je mi odporné.

Myslel jsi to vážné, když jsi to takto napsal? Nebo to byla jenom mladická nerozvážnost?

S manželkou a přáteli se taky bavíš, protože to funguje? Taky bys jim to tak "láskyplně" vyjádřil, Ty teoretiku? Taková vypočítavost :(.

Modlím se, aby mi nikdy nic, co není od Pána Boha Stvořitele našeho, a Syna Jeho Ježíše Krista - aby mi vůbec nic nefungovalo. Protože vím, že 'fungovat' může mnoho "věcí". Ale pokud to není od Boha, tak je to 'fungování' naprosto k ničemu. Nechť je u mne prokleto jakékoliv fungování, jež v Bohu skutečném a věčném nemělo základ a oporu.



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Pátek, 23. březen 2018 @ 06:45:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Člověk by se měl přimlouvat hlavně za ostatní, nikoliv jen pro sebe. Příklad je JK, který se přimlouvá/modlí za nás. Nikoliv sám za sebe.



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. březen 2018 @ 07:08:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Už jsem myslel, že jak se tu bavíš s křesťany, tak jsi docela zapoměl na Královnu andělů a růženec, když jsi je takovou dobu nezmiňoval. Čím to bylo, žes je nezmiňoval a teď ses k nim vrátil? Zažil jsi v poslední době nějakou změnu?

Hovořím – li tedy já o cíleném, záměrném budování tohoto lidského chrámu modlitbou růžence, hovořím zároveň o tichu, o volbě ticha srdce, ve kterém lze uslyšet Boží hlas nezahlušený hlukem světa. 

  Jako že to neustálé mluvení má být to "ticho"? Zajímavá teorie.

  Když už tedy máš to "ticho", ve kterém pořád mluvíš, slyšíš v tom tichu ten Boží hlas?

Tímto vyznáním víry (základem) tedy začínáme v modlitbě růžence budovat duchovní chrám našeho srdce. 

  Hodně abstraktních obrazů z virtuálního světa.

  A co konkrétně, reálně sis modlitbami růžence na svém srdci vybudoval?



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 23. březen 2018 @ 08:28:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já osobně, když slyším litanie a odříkávání, tak mne to spíše nahání hrůzu. Připomíná mi to styl jiných náboženství, kde se něco opakuje stále dokola  a dokola. Ale přece Bůh je náš Otec a copak  s ním nemůžeme komunikovat normálně? A modlení k panence Marii mi připadá nepochopitelné. Chce tohle na  nás Pán Ježíš ? Je to prostě tradice. Ostatně ty různé veršované modlitby z knížek tehdy lidem, kteří se možná nedovedli sami tak dobře vyjadřovat, byl jediný způsob, jak je přivést k mluvenému projevu. Je to jen tradice. Děti se také hned neumí vyjadřovat. Chce to čas a výchovu. Mnohem lepší je upřímná modlitba našimi slovy. Je to možná náročnější  a musíme přitom přemýšlet, ale užitečnější než bezmyšlenková mandra. U starých lidí to toleruji. Byli tak vychováni. Ale nakonec je i při té říkance důležité, co se děje v srdci modlicího člověka.



Ticho - Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. březen 2018 @ 09:39:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ahoj Stando.

Zkusím ti ke tvému životu a jeho realitě položit vždy jednu otázku.

Psal jsi v článku:

Hovořím – li tedy já o cíleném, záměrném budování tohoto lidského chrámu modlitbou růžence, hovořím zároveň o tichu, o volbě ticha srdce, ve kterém lze uslyšet Boží hlas nezahlušený hlukem světa. 

  To neustálé mluvení, opakování těch zdrávasů a dalších modliteb je pro tebe to "ticho"? 



Boží hlas Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. březen 2018 @ 09:40:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ahoj Stando.

Zkusím ti ke tvému životu a jeho realitě položit vždy jednu otázku.

Psal jsi v článku:

Hovořím – li tedy já o cíleném, záměrném budování tohoto lidského chrámu modlitbou růžence, hovořím zároveň o tichu, o volbě ticha srdce, ve kterém lze uslyšet Boží hlas nezahlušený hlukem světa. 

  A ty slyšíš ten Boží hlas?



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. březen 2018 @ 09:42:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Tímto vyznáním víry (základem) tedy začínáme v modlitbě růžence budovat duchovní chrám našeho srdce. 

  Je nějaká konkrétní reálná věc života, kterou sis modlitbami růžence na svém srdci vybudoval? Pokud ano, co konkrétně, reálně sis modlitbami růžence na svém srdci vybudoval? 



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pátek, 23. březen 2018 @ 10:00:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zde několik náboženských pomatenců odsuzuje a bojuje proti modlitbě sv. růžence, který je rozjímavou modlitbou celého Kristova života. Každý katolík, který tuto rozjímavou modlitbu praktikuje jako účinnou zbraň proti ZLU má své zkušenosti. Nemá smysl poblouzněným fanatikům připomínat zázraky, skrze tuto modlitbu Bohem darované. Ale jak vysvětlí modlitební růžencové tažení v Rakousku, kdy se v padesátých letech dohodli věřící, že vyženou armádu Sovětského svazů a ten zázrak se opravdu stal a Rakousko se stalo svobodnou demokratickou zemí západní společnosti. A protože místní fanatici se moc nevzdělávají, tak ani nevědí, jak dalším modlitebním tažením skrze modlitbu sv. růžence, byli poraženi Turci 7.10.1571u Lepanta, a aby toto nebylo nikdy zapomenuto, ustanovil papež sv. Pius V. svátek Panny Marie růžencové právě na den 7.října. My katolíci moc dobře víme, jaké požehnání prší na katolíky, kteří se tuto modlitbu s láskou modlí, ano my víme jak to "funguje", stačí se jen začít modlit. Maria ve Fatimě řekla, že postem a modlitbou lze zastavit i válku a znovu to připomněla v Medjugorji, kdy v bývalé Jugoslávii zuřila občanská válka. Tehdy to oznámila vizionářka Mirjana Soldo, že to Panna Maria znovu připomíná. Postěte se a modlete se růženec a válka skončí. Takže my katolíci máme praxi, protože bez modlitby není žádné požehnání, což si zdejší náfukové neuvědomují, neboť nemají s modlitbou zkušenost. Jen ať se přiznají, kolik minut, kolik hodin denně věnují Bohu skrze modlitbu. Já bych se vsadil, že Bohu v modlitbě nevěnují ani hodinu, možná ani 30 minut...možná ani 20 minut....možná ani 10 minut...určitě jsou i případy, že ani 5 minut....Kolik minut denně věnuje modlitbě Myslivec? Cizinec? wollek? a další...napíšete nám to...Bůh vám věnuje 24 hodin denně a vy jemu?



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: zeryk v Pátek, 23. březen 2018 @ 20:08:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
osobní zbožnost, něco jako vlastní jméno na které slyšíme, nepřenosná transcendence, to co po sobě zanecháme až umřeme.

děkuji Ti oko za popis Tvého, a přeji Ti aby to co po Tobě zůstane "žilo na věky".





Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 24. březen 2018 @ 09:23:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Někteří se zase modlí tibetské modlitební mlýnky.

Budují si tímto chrám svého srdce.



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Neděle, 25. březen 2018 @ 17:33:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Našel sis oko způsob, jak se spojit (spojovat) s Bohem. Je to jen dobře, i když k tomu způsobu mohou mít někteří výhrady. Výhrady ale budou vždy formální, ať se opírají o biblické verše nebo ne. Kontemplace totiž může mít mnoho způsobů, přičemž lze připustit, že i když člověk opustí křesťanské myšlení a třeba kontempluje způsobem Buddhy, že se také může spojit s Bohem. Jde jen o to, co pod pojmem "Bůh" si každý představuje.

Problémem ale zůstává, zda jediný svrchovaný Bůh, kterým ten křesťanský je, může připustit, aby Ho nahrazovala matka jiného Boha, než je On sám. Zde totiž nejde o problém trinitární (trojjedinosti), ale o problém polyteistický (vícebožský).




Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 26. březen 2018 @ 07:53:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ahoj Stando.

Píšeš tu:

Co tak si poctivě přiznat, že opakování vyznání lásky je pro milovaného stále  v čemsi nové a nikdy nezevšední? 
"Mám tě rád" - nikdy nelze nazvat mantrou! A právě toto je růženec ve své pravé podstatě.

a také:

Bývaly doby, kdy pro mě byla modlitba růžence docela otravnou záležitostí. Proč si to poctivě nepřiznat, když je to pravda! Nechápal jsem, proč se mám pořád dokola a tak dlouho modlit to samé.

  Pro tebe bylo opravdu otravnou záležitostí vyznání lásky? 
Jak se ti stalo, že jsi nechápal, že vyznání lásky je 
pro milovaného stále v čemsi nové a nikdy nezevšední?


  Často tu přirovnáváš růženec k manželství, jestli jsem tě dobře pochopil. 

  Máš to s manželkou taky tak, jako s růžencem? Také bylo 
pro tebe "otravnou záležitostí" vyznávat manželce lásku? Nechápal jsi, 
proč stále dokola opakovat manželce to samé? Musel sis stanovit řád, 
pevný čas, abys mohl manželce vyznávat lásku? Něco takového, 
že bys v pět odpoledne každý den řekl manželce 50x miluji tě 
a k tomu přidal párkrát "mám tě rád"?


  Snad není problém v tom že jsem ti položil dvě otázky a nebude to moc složité odpovědět.




  Tak trochu rozumím, proč jsi po vašich sebeklamech, virtuálním světě, 
pocitech a zážitcích začal teď nově psát o náboženském deliriu. 

  Nevím, jestli tomu porozumíš, ale věci, co popisuješ, jsou opravdu hodně zvláštní.

  Od tvé reality života jsem už mnoho let odtržen a jsem za to moc rád.
Zkusím popsat naši realitu života, jak například žijeme my v komunikaci. 


  Když jsem se zamiloval do Cizinky, měl jsem taky dost těžký problém 
s tím říci jí: "Miluji tě, mám tě rád". Ale nebylo to proto, že by to 
pro mne bylo "otravnou záležitostí", ale bylo to proto, že jsem 
se strašně styděl. Chtěl jsem jí to říci, z celého srdce, ale málem jsem to nedal. 
Což by teda nevadilo, jelikož mne měla ráda víc a dřív než já jí, 
takže kdybych to minul, určitě by ještě čekala dál ;-)

  Když jsem ten první ostych překonal, už nikdy pak jsem nemusel
cvičit, abych manželce řekl: Mám tě rád. To byla přirozená reakce na
to, když jsem jí viděl, i když jsem jí neviděl, když jsem jí ráno potkal
nebo slyšel v telefonu, kdykoliv ve kterýkoliv čas. Žádný zedník a cihly.



  Stejné to bylo s Bohem. Bůh na mne čekal. Psal jsem ti, že čekal asi rok.
S Bohem to bylo jen trochu horší - pro naše těžká náboženská deliria jsem Boha odmítal, 
i jeho evangelium, jeho milost. Ale přeci jsem jsem byl přemožený jeho láskou.

  Když jsem se stal křesťanem a Bůh mi dal to živé srdce namísto mrtvého,
bylo mou přirozeností říci "mám tě rád" a "děkuji". Úplně od začátku křesťanství.
Ještě jsem byl "malé miminko", čerstvě narozené křesťáně, a první přirozená reakce
bylo říci "děkuji". Určitě jsem to opakoval tisíckrát a k tomu stokrát "mám tě rád". 
Mnohem vícekrát, než před tím růženec. Nebylo to "otravnou záležitostí". A není dodnes.

  Na to, abych řekl Bohu "mám tě rád" nebo "děkuji" nepotřebuji být zedníkem
ani "mít řád". Stačí mi "mít rád". Řeknu mu to hned ráno, jak se probudím, když se se mnou. 
A klidně kdykoliv přes den, i večer. Stejně tak je to s mojí ženou. 

  Říci "mám tě rád" je přirozená reakce na jeho (její) přítomnost, společenství.


  Tak mne zajímá, jak to máš ty, když srovnáváš růženec a komunikaci v manželství,
jestli to opravdu souvisí, jestli je růženec podobný tvému manželství a proč je pro
tebe tebe bylo vyznání lásky "otravnou záležitostí".

  Toník




Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 02. duben 2018 @ 20:18:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ahoj Stando


Myslíš, že tvoje skutky už tě osvědčily pro život v nebi?



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 03. duben 2018 @ 21:47:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Mám zase jednuotázku.

  Psal jsi tu:

Ale potřeboval jsem právě k tomuto svátost zpovědi. Tam se hříchů člověk doopravdy zbaví, načerpá sílu je neopakovat a dostává navíc "Boží pohled" na svět - tedy rozpoznává na sobě i takové hříchy, které si dříve jako hříchy vůbec neuvědomoval.

  Nemám takovou zkušenost se svátostí zpovědi.

  U zpovědi jsem byl asi 50x, ale že bych tam sám sebe zbavil doopravdy hříchů, to jsem ve zpovědi nezažil ani jednou. Nezažil jsem ani to, že by mne ve zpovědi zbavil hříchu někdo jiný. Před zpovědí i po zpovědi se mnou zůstávaly úplně všechny hříchy - a to samozřejmě i ty, které jsem vůbec neviděl (například krutost ke zvířatům nebo krádeže na poli).

  Mohl bys k tomu napsat něco více? Jakého hříchu ses ve zpovědi doopravdy zbavil a jak se to stalo?



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. duben 2018 @ 08:51:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Říkal jsem si, že by vůči tobě nebylo čestné nechat tě v tvých báchorkách a bajkách, 
co si vymýšlíš o lidech. Pokud by tě tedy zajímal i náš život, napíšu ti to


  Tohle je jedna z mála věcí, si snad už pamatuješ dobře. 

  Ano, v jednom okamžiku, v jeden pátek jednoho února před sedmadvaceti lety, 
jsem vydal svůj život Kristu, a to konkrétnímu Kristu - Pánu Ježíši Kristu. 
Bylo to na našem ŘKC společenství, které vedl pan farář, co jsem ti dával odkaz 
na jeho životní svědectví.

  Ne, od té doby to nevím. To sis vymyslel z čeho?

  V náboženství nejistoty, vyrobené lidem za účelem financování očistce, jsem žil přes dvacet let. 
Ta nejistota přetrvávala i dále, i v době, když jsem byl křesťanem. Samozřejmě mne ohromně povzbudilo, 
že mne Bůh přijal, že jsem ho mohl slyšet, že mne vedl, ale nějakou dobu trvalo, 
než jsem Bohu začal věřit i v dalších věcech. Tak, jak Bůh svými skutky potvrzoval svoje slovo, 
rostla i moje důvěra v něj a jistota, že jeho slovo nezklame.

  Mimochodem, Stando: Nejistota není nic "dobrého". 

  Pokud sis tedy vymyslel, že "jen ten, kdo vytrvá v dobrém, bude spasen" (což už je samo o sobě logický nesmysl), 
tak "vytrvání v nejistotě" určitě není "vytrvání v dobrém".


  Tohle víš také dobře. 

  Samozřejmě je neřeším, není proč. Řešil jsem je, než jsem se stal křesťanem 
a pak když jsem byl "křesťanské miminko", na začátku křesťanského života. 

  A vyřešil. 

  Nemusím je řešit znovu a znovu, mohu se tedy věnovat i jiným věcem, než spáse sama sebe.



  No, já nic takového neudělal. 

  Ježíš byl ustanoven Spasitelem světa dávno před tím, než jsem se narodil, 
dávno před tím, než jsem se o křesťanství vůbec začal zajímat, dávno před tím, 
než jsem u vydal svůj život. Jen jsem tedy přijal Boží pořádek, Boží ustanovení 
a přestal jsem být sám sobě svým spasitelem.


  Vaše všelijaké nápady a výmysly rozlišuji. 

  Chápu, že máte vymyšlené dvě "spasení". Jedno spasení máte ve svátosti křtu miminka 
pro tento život a druhé spasení, úplně jiné spasení, máte pro věčný život.

  To spasení ve svátosti křtu miminka máte jako dar zadarmo, aby se nikdo nechlubil. 
Není to spasení pro věčný život a můžete ho kdykoliv ztratit. 

  Pak máte druhé spasení, které je úplně jiné spasení, na které teprve čekáte 
a to spasení záleží na vašich skutcích. 

  To druhé spasení, které je závislé na vašich skutcích, pak bude mít "vyšší kvalitu", 
než to spasení zdarma ze svátosti křtu miminka. Bude pro věčný život, a už ho nebudete 
moci nikdy ztratit. 

  Porozuměl jsem dobře vašemu rozlišení "dvou spasení"?


  My nemáme dvě spasení. 

  Máme jednu spásu, tou Spásou je Ježíš Kristus. V té naší spáse máme naši jistotu. 
Ježíš pak je spasitelem ducha, duše i těla: Vzal na sebe naši vinu, nesl naše bolesti 
a naše nemoci, snášel trestání pro náš pokoj, jeho ranami jsme uzdraveni. 
Tohle jedno spasení je pak moje jistota a to žiji - od chvíle, kdy jsem se stal křesťanem (a i před tím), 
přes dnešek, až do smrti těla a na věčnost. Jiné spasení než Pána Ježíše nemám a mít nebudu. 


  Ano, to víš dobře, to si pamatuješ dobře.


  Tohle nevím, z čeho sis vymyslel, nějaké tvé nápady.

  Dělat dobré věci vyžaduje určitě námahu, práci. Už jen to "dělat", "konat" 
by tě mělo trknout, že to asi bude nějakou námahu vyžadovat a nemusel by sis 
pak vymýšlet takovéhle hlouposti.

  Tohle sis asi převrátil, když jsi psal tvé nápady o tom, že tě láká více nicnedělání a že je to lehčí. 

  Myslel jsem tím spíše na jednu ohroženou skupinu, která ráda leží u televize 
(na kterou si půjčili peníze), bere sociální dávky, půjčuje si na to, na co nemá. 
To jakoby "nevyžaduje námahu".

  Pak je jiná skupina lidí, tak chodí do práce a dělá něco užitečného, dobrého (což vyžaduje námahu).

  Ve skutečnosti je ten první život mnohem, mnohem namáhavější a lidé v něm žijící 
umírají na únavu životem o mnoho let dříve, než ti v té skupině druhé.


  Moc koukáš na televizi.

  "Nové stvoření" má opravdu vyjímečné,úžasné vlastnosti.

  Jedna z nich je třeba to, že je nové. Je nové každý den. Bylo nové před deseti lety, 
bylo nové včera, je stejně tak nové dnes a nové bude i zítra a za týden. 
Hezky o tom píše Pavel v našem učení. Jeden čas mne tohle Bůh učil a je to fascinující 
- to staré stvoření neumí. Je čím dál tím starší a spěje k zániku. 
Tuhle vlastnost nového stvoření ale člověk pozná až po letech, na začátku na ní není nic zvláštního.

  Druhou velmi hezkou vlastností je to, že nové stvoření slyší Boha, poslouchá jeho hlas, 
je mu jeho hlas přirozeností, vnímá Boha a jeho přítomnost, "nazírá jeho přítomnost". 
Když jsem se stal křesťanem, pamatuji si čas, když jsem dělal v lese, mnoho dnů, 
Bůh byl se mnou, mluvil ke mne. To byla hodně velká změna proti temnotě, prázdnotě 
a nejistotě náboženství soch, obrazů a pověr. 

  Pro tebe něco takového bude asi "superschopnost"? 

  Pro křesťana je taková věc normální součást života s Bohem.

  Jinak když se znovuzrodí nový křesťan, tak je miminko. Jako každé jiné míminko. 
Potřebuje péči rodičů. Žádný Avengers, Superman, Spiderman či co jsi ještě všechno 
vykoukal v televizi.

  Toník



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 13:26:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando

  Mám zase jeden dotaz. Psal jsi tu:



  To se dá snadno poznat. Ježíš například říkal:

Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.
Kdo věří ve mne, má život věčný.
Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
Kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt na věčnost.

  A Jan to v evangeliu zdůrazňoval. Tak mám dotaz: Věříš tomu, co Ježíš říkal a Jan zdůrazňoval?

  Toník



Re: Modlitba očima katolíka z pohledu budování lidského srdce - III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 08. duben 2018 @ 11:12:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Mám zase otázku. Psal jsi tu:

Když ovšem křesťan spáchá později hřích ke smrti, je opět ve stavu duchovní smrti - v jeho srdci už není Duch svatý. Pokud z tohoto hříchu učiní pokání a vyzná ho Bohu i církvi (svátost smíření), získává opět darem a bez vlastních zásluh (pro zásluhy Kristovy) čisté srdce a znovu je zachráněn od smrti pro život s Bohem. 

  Nic takového neznám a nezažil jsem. Žádná svátost smíření mne z duchovní smrti nevytáhla. Svátostí smíření jsem prošel asi 50x a z duchovní smrti mne nezachránila ta svátost ani jedna, duchovní smrt byla pořád se mnou. 

  Nikdy jsem zatím od nikoho neslyšel, že by ho svátost smíření dostala z duchovní smrti. Ty jsi první. 


  Budu tedy rád, když k tomu napíšeš něco blíže, prakticky, jak takové cyklické umírání a záchrany u tebe probíhají.

  Ty sám jsi zažil tohle cyklické umírání do duchovní smrti a vzkříšení? Nebo ne?

  Pokud ano, kolikrát jsi takové umírání a vzkříšení zažil? Bylo to jednou, nebo vícekrát?





Stránka vygenerována za: 2.81 sekundy