poslal Nepřihlášený Z konfrontace s Božím slovem vycházelo jeho vlastní
poškozené ego jako ošklivé a pokřivené. „Já už nechci být takový!“
Tohle
je přímo názorná ukázka toho, proč jste tak úžasný člověk. Jen si poslechněte
upřímnost vašeho doznání. To bylo skvělé! Boha musí opravdu těšit, že má
následovníka, jako jste vy, skromného a kajícného, tak ochotného vzdát se svého
já a vydat se novou cestou.
Neměl snad "ego"
nakonec pravdu? Copak Bůh nechtěl, aby se změnil? Aby se kál? Jenže v těchto slovech byl náznak něčeho ošklivého a
nesprávného, jako kdyby svůj dřívější program měl nahradit nějakým novějším,
zářivějším, příjemnějším na pohled a ještě pokrytečtějším. Ale pod povrchem to
byl zase jen program, někdy zřejmý, jindy skrytý, ale pořád program, stejný
program založený na podávání výkonu.
Jako obvykle máte pravdu. Své staré já musíte pohřbít,
namísto svých potřeb, přání a tužeb musíte stavět druhé a jejich zájmy a
problémy. Nesobecká láska je tou největší a nejkrásnější obětí a Boha něco
takového nesmírně potěší. Vy musíte své já ukřižovat, pohřbít ho a na trůn
svého života dosadit Boha. Musíte se ponížit, aby on,“ hubeným prstem ukázal
vzhůru, „… mohl povýšit.
Ovšem že máte pravdu, tak jako obvykle. Nemusíme chodit
daleko, stačí se podívat na příklad, jaký nám dal Ježíš. Obětoval své já
jako výkupné za nás za všechny. Stal se ničím proto, abyste se vy mohl stát
vším. Jak jistě vidíte, právě tohle chce pro vás, abyste tak jako on získal svobodu. Svobodu
milovat a žít a nechat žít, svobodu jít si za štěstím, svobodu dělat si,
cokoliv chcete, protože jste svobodný!
Nu, tak jako tak, musíte mít vždycky na paměti, že na
Bohu je stálá právě jeho zloba a spravedlivý hněv, který už plně vylil na
Ježíše. Takže pokud chcete Božímu hněvu uniknout, musíte být jako Ježíš; vzdát
se svého života a žít jako on, svatým, čistým životem. Buďte tedy dokonalí,
jako jsem já dokonalý… tak nějak to stojí v Bibli.“
„Potom tedy,“ sklopil
zrak k suché, vyprahlé půdě pod svýma nohama, „říkáte, že pro někoho takového,
jako jsem já, neexistuje naděje. Já nedokážu žít jako Ježíš, čistým a svatým
životem.“
„Kdepak, to není pravda. Vždycky je tu naděje, obzvlášť
pro někoho, kdo se usilovně snaží, kdo je tak výjimečný jako vy. Jenom není
žádná jistota, tak je to.“
„Zůstal jsi sám,“ zasyčel ten druhý. „Kdo by se snížil
k tomu, aby byl s tebou?“
„Ježíš!“ Tony
překvapil sám sebe, když to vyslovil nahlas. „Ježíš!“ opakoval a dodal: „S
Duchem svatým a Ježíšovým otcem.“
„Ježíšův otec,“ prskal ten hromotluk. „Ty přece
Ježíšova otce nesnášíš. Zabil tvé rodiče, zahubil tvou matku.“ Se škodolibým
výrazem se o krok přiblížil. „Zavraždil tvého jediného syna, vzpouzejícího a
kopajícího ho odnesl do zapomnění. Ignoroval každičkou tvou modlitbu. Copak můžeš
důvěřovat takové zlé bytosti, která zabije tvého nevinného syna, stejně jako
zabila svého vlastního?“
„Nemůžu!“ vykřikl
Tony, a jakmile to vyslovil, věděl, že říká pravdu.
Na tváři té zrůdy se objevil výraz triumfu.
Tony sklopil zrak
a rychle pohlédl na babičku, která tam pořád ještě stála jako nehybná socha. „Neznám ho dost na to, abych mu mohl věřit,
ale Ježíš svému otci věří, a to mi stačí.“
Je to úryvek z
jedné knížky, co si o tom myslíte?
