poslal Jan21 V návaznosti na nedávný článek - dotaz - Které zjevení PM je pravé, uvádím toto obecné zamyšlení o paranormálních jevech o nichž jsem asi před čtvrt stoletím vedl asi dvouletou písemnou komunikaci s tehdejším zakladatelem "vědeckého" oboru psychotroniky Dr. Zdeňkem Rejdákem, působícím na mé Alma Mater - VŠCHT Praha v 70tých až 90tých létech za dob komunistické totality s jedinou přípustnou ideologií "vědeckého" ateismu. Z Rejdáka se však vyklubal "též věřící", katolík, dokonce člen Maltézských rytířů, mířící se dvou "vědou" přímo do Vatikánu. Nic "vědeckého" jsem se však od něj nedozvěděl, za to mne však vždy odkazoval na své publikace, kde se snažil těmto jevům dávat zdánlivý punc vědeckosti i používáním matematického aparátu. Mně se však při čtení jeho příkladů spíše "ježily vlasy na hlavě".
Zázraky ano či ne?
Je nade vší pochybnost zřejmé, i když mnozí lidé to nechtějí připustit, že mezi nebem a zemí existují jevy povahy supernaturální, rozumem nepochopitelné a vědou nevysvětlitelné a tudíž většinově popírané nebo ignorované (okultní, esoterické, metafyzické, mystické, magie, divy a zázraky, šamanismus, spiritismus atd.). Jejich výskyt je sporadický v zemích "osvícených rozumem", racionálně založených, kde jsou tyto jevy z lidských myslí vytlačovány následkem propagovaného "vědeckého" materialismu a ateismu (a nejen kdysi v bývalých komunistických zemích).
Naopak je dosti hojný v zemích "zaostalých" nebo i vyspělých, ale s přežívajícími pohanskými náboženskými kulty (Orient).
K určité renezanci však dochází v poslední době i v zemích "vyspělých" avšak spíše k renesanci okultismu a neopohanství (New Age). Okultismus, hermetismus, zednářství , spiritismus, theosofie atp. prožívalo svůj rozkvět od druhé poloviny 19.století do I. světové války. I když materialismus¨a ateismus je dnes oficiálně uznávanou ideologií a napomáhá jí v tom všeobecně uznávaná evoluční teorie jako vysvětlení vzniku a existence života - ostatně podle mne největšího a kontinuelního zázraku na zemi vůbec -, přece jen většina lidí věří "v něco", co lidský rozum přesahuje a hledá alternativní způsoby, čím pravou biblickou víru nahradit. Něco, co, kdysi třesklo, a rozhodlo se na Zemi stát člověkem je oficielně základem všeobecně uznávaného světového názoru. Lidé by možná připustili deistický názor "mrtvého boha", který se o člověka nezajímá, boha ignoranta a impotenta.
Ve sféře duchovní existují dosud dva tábory, které jsou ve vzájemném antagonistickém poměru (Bůh a Satan, andělé a démoni), oba se schopností tyto jevy vyvolat a působit tak na ducha (mysl) člověka, ale i na hmotu (telekineze, levitace, ohýbání kovových předmětů myšlenkou atd.). Bible, SZ i NZ varuje se okultními jevy zabývat, či dokonce je sám ze své vůle ovládat a praktikovat (čarodějnictví), i když na mnoha místech se o nadpřirozených jevech (zázracích) zmiňuje. Tyto zázraky však neměly za účel vyvolávat senzace, ale sloužily k důkazům existence boží moci či boží pomoci v extrémních situacích ohrožení.
Nyní vyvstává otázka, pokud se tyto jevy vyskytují v současném křesťanství, jaký je jejich skutečný duchovní zdroj. Katolicismus, k němuž možno zahrnout i pravoslaví, se postupně odchýlil od původního apoštolského učení obsaženého v Písmu NZ, navracel se zčásti svou formou i obsahem zpět do pohanských náboženských kultů (fetišismus, idolatrie, kult mrtvých, úřad kněze, transsubstanciace, atd.) v hojné míře pěstoval i mysticismus, okultismus, zázraky a pověry, což více napomáhalo udržovat věřící ve strachu, slepé poslušnosti a závislosti na kléru, než k živé víře v Ježíše Krista, pokání a duchovnímu znovuzrození s pozitivními výsledky na kvalitu života jednotlivce i společnosti.
Někteří jedinci, zvlášťe katolíci, byli těmito parapsychickými schopnostmi vybaveni. V nedávné historii u nás na př. Břetislav Kafka, z něhož pak čerpal i Zdeněk Rejdák, příslušník řádu Maltézských rytířů, zakladatel oboru psychotronika v době komunistické ateistické totality, kterému se snažil dát punc vědeckosti, využíval i schopností psychika a léčitele pátera Ferdy a se svou "vědou" se snažil proniknout do Lateránské univerzity v době působení vrchního inkvizitora Ratzingera počátkem 80. let.
Naopak protestantizmus, ve své snaze se tohoto pohanského balastu zbavit, přiklonil se více k racionalismu a liberalismu a tyto jevy z povědomí lidí vytlačoval až do té míry, že všechny zázraky v Písmu prohlásil za mýty, v lepším případě kompromisně připouštěl, že se mohly kdysi dít, ale dnes se už nedějí, nebo dít nemusí (něco podobného, co tvrdí evolucionisté o samotném vzniku života).
Tento vyšší kriticizmus Písma se pak uplatnil i v katolicismu, který ostatně nepovažuje Bibli za záruku pravdy a nahražuje ji tradicí, spekulacemi a tendenční interpretací a věří v evoluci, paradoxně k tomu, že na okultní jevy uvnitř církve věří a používá je k důkazu pravosti a jedinečnosti ŘKC víry.
Myslím, že oba tyto extrémy jsou špatné.
Dnešní zázraky v katolicismu se povětšinou vztahují k t. zv. mariánským zjevením, někdy doprovázenými i okultními jevy (světelné úkazy, krvácející, mluvící či plačící sošky a obrazy, tlukot srdce v obrazu, proměna oplatku na maso a pod.) Tyto jevy vždy ve své podstatě suplují úlohu "jediného prostředníka" mezi Bohem a člověkem Ježíše Krista někým jiným-Marií, kněžími, svatými, fetišismem, idolatrií, což je obdobné ve všech pohanských kultech. Marii pak připisují všechny božské atributy i zásluhy a de facto odstavují Ježíše Krista na vedlejší kolej. Tento přístup může zcela dobře vyhovovat i islámu, jehož náboženství je antikristovské a sami katolíci kalkulují s usmířením s islámem skrze Marii. Navíc se takové zázraky dějí i v čistě muslimských zemích. Je tedy třeba se zamyslet nad tím, v čí režii se všechny tyto zázraky dějí, komu a čemu slouží, i když ve většině případů jsou pak různé výstupy z nich v podobě poselství zabaleny do líbivých hesel tolerance a bezpodmíněné lásky ke každému a ke všemu. Písmo nás upozorňuje na zvýšený výskyt těchto jevů v "posledních časech" i na to, že Satan na sebe bere podobu anděla světla. (2. Korintským 11:14)
V některých protestantských charismatických kruzích jsou často vyvolávány paranormální jevy účelově na počkání, nezřídka pro pobavení publika, jako nějaké masové kouzelnické představení i s dobrovolným, avšak štědrým finančním příspěvkem pro účinkujícího a jsou přisuzovány působení Ducha svatého. I v tomto případě je třeba být obezřetný a klást si otázku z jakého zdroje pocházejí, zda výsledkem je nový život v Kristu, nebo jen mystický zážitek či tělesné uzdravení, nezřídka jen dočasného psychosomatického charakteru. Jelikož zejména v Latinské Americe tyto jevy značně prosperují a odvádějí tak lidi z většinové katolické církve, pokouší se dnešní papež tento trend brzdit tím, že se snaží o ekumenismus s těmito kruhy a přejímání jejich metod práce, které nabývají masovější podoby a mohou tak dosavadní mocenskou pozici katolicismu v těchto zemích ohrozit. Sám se proto ptám, jaký postoj má křesťan v dnešní době k těmto jevům zaujmout. Zda je kategoricky odmítnout a zůstat jen u strohého racionalismu z obavy, aby nás nesváděly na scestí, nebo se nebát je využít ve prospěch šíření evangelia, jak tomu bylo na počátku v prvotní církvi, tedy v moci Ducha svatého. Myslím, že dobrou radou v tomto ohledu je i verš z Písma:
1 Janův 4:1 Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.