Grano Salis - Dobrý začátek

Je tomu přesně 50 roků. Rok 1967. Před dvěma týdny jsem pochoval otce, jsem sám. Před pár dny jsem přivezl urnu. Za pohřeb jsme zaplatil 1050 korun. Tisícovku mi zaplatila nemocenská pojišťovna. Sirotčí důchod ještě nemám.Taková černá plechovka. Šustí v ní popel. Co zůstalo po člověku? Kluci se ptají, co to máš v té napěchované tašce? Urnu. Mlčeli. Do humoru nikomu není. Vedle učebnic a urny láhev mléka a pečivo . Moje večeře. Druhý den ji nesu na hřbitov a hrobníka prosím, aby ji zahrabal do hrobu vedle urny maminky, která zemřela přesně před rokem. Celé městečko ví, že je tu jeden student sám.

Můj příbuzný , který má vysokou funkci na okrese si nesmí nechat udělat ostudu. Ostatně už mi pomohl s pohřbem, když mne dovezl do krajského města. Pozval mne na štědrý večer. Z povinnosti, z lítosti nebo z lásky?? Nevím. Je pravda, že v té době jsem sociální nemehlo, které neví, že je slušností koupit aspoň nějaký dáreček. Ale mám na to vůbec peníze? Omluvou to být však nemůže. Ke stolu se všichni nevejdeme. Kuchyň je malá. Pojídám řízek se salátem někde stranou u nějakého stolečku. Připadám si jako v bufetu. Je vlastně vůbec Štědrý večer? Pak sedíme u stromečku, kde si prohlížíme hromadu fotek. Dárky žádné tu nejsou a asi by mi bylo i trapně. Za chvíli poděkuji a raději odcházím do mé místnůstky v činžovním domě, kde bydlím.. A ejhle! Nějaká hodná duše mi tam položila krabici od kolekce. Je v ní cukroví. Tak si pošmáknu. Kdo asi byl ten hodný člověk?? U včera večer podle naší tradice jsem si ráno udělal vánoční stromeček. Ozdoby mi připomínají dětství a upevňuji je na stromeček s velkou opatrností. Jsou i památkou na moje rodiče. Dnes večer si pouštím rozhlas po drátě. Ještě, že ho mám.. Pak sedám k učení. Za pár měsíců budu maturovat. Konečně únava a touha po spánku. Ty dva svátky utečou jako voda. Ještě, že hraje naše kino. Je to můj druhý domov a nevynechám žádný film. Z knihovny v jsem si vypůjčil časopisy o filmu a tak mám dost velký přehled o filmové tvorbě.. Ty dvě nebo čtyři kačky za film se vyplatí. Chvíle, kdy přijdu na jiné myšlenky. Už, aby byla zase škola. Doma je smutno. Je Silvestr. Už ani nevím, co jsem si koupil k večeři. Poslouchám rozhlas a zapálil svíčky na stromečku. ˇˇCekám na půlnoc. Jaký bude nový rok 1968. Bude lepší? Ťuk, ťuk. Dále. Paní sousedka od naproti : "Františku, pojď k nám, pojď!" Zhasínám svíčky a vcházím do bytu, kde sedí celá rodina. Tři zletilí synové. Dva zde mají i svoje přítelkyně. Na stole jsou nějaké dobroty. Dostávám skleničku domácího vína. Je to veselo a takový hezký pocit z toho mám. Povídáme si, hrajeme karty, je krásně. Na všechno jsem zapomněl. A je tu půlnoc. Povstáváme, přiťukáme si skleničkami, přejeme si hodně zdraví a štěstí.Maminka kluků dává všem pusu a dává tu pusu i mně. Bože, to jsem snad nikdy nezažil. Snad mi nikdo nedal pusu. V tom tělesném doteku je láska. Uvědomuji si, že maminka mne snad dávno takhle nepolíbila a ani nemohla Několik roků byla těžce nemocná. Prý celková skleróza. Ani nevnímala svět kolem. Je mi moc hezky. Tu pusu si budu dlouho pamatovat. Další pusu mi dá až moje Helenka, ale to uplynou ještě čtyři roky. Zatím mohu aspoň snít. Sním často a je to dobře. O každém filmu dlouho přemýšlím. Netrápím se tím , co bude. Hlavně udělat maturitu a dostat se na školu.To je výhoda mládí. Žije nadějí, že bude někdy líp. Konečně je 3. ledna a hurá do školy. Moc se těším na spolužáky, na karty, kterými si krátíme čas ve vlaku. . Tehdy jsem o Bohu neměl ani ponětí. Ale ta milá rodina, i když nepadlo slovo o Bohu, mi ukázala, jakou cenu má láska, a když je láska, pak pochopím i Boží lásku. Dobrý začátek. To je výhoda mládí.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace