ano, rozumím tomu, že víru nehledáš. Sice nevím, jak jsi přišel na to, že víru potřebuji - nemyslím si, že bych něco takového někdy napsal. Ani to, že bych své přání a potřeby vydával za skutečnost. Tak to určitě není a nebylo. Má přání a potřeby jsou skutečností samy o sobě, ale s mou vírou mají minimum společného. 

Bavíme-li se takto obecně, bez nějakých osobních přání a tužeb, pak bych řekl, že pro mne nejsou důvodem k víře objektivně ověřitelné důkazy (a nepovažuji ani za dobré je chtít, neboť bychom víru ztratili - máš-li v něčem jistotu, víru nepotřebuješ a logicky ji ztratíš), ale důvodem jsou nejrůznější indície pro přijetí zrovna víry v Krista, a žádné jiné. A zrovna tak zde hraje roli, neexistence stejně uspokojivé alternativy (samozřejmě podle mých intelektuálních měřítek).

Tedy neformuloval bych to jako alternativu Tvého vyjádření, které zní:

ale spíše bych to vyjádřil tak, že právě víra vyžaduje neexistenci objektivních důkazů. Ale nad to by měla být opodstatněná nepřímými indiciemi, měla by být vnitřně bezrozporná (podotýkám, toto ještě nevyžaduje nerozpornost Biblle na úrovni výrokové logiky, ale vyžaduje takový výklad Bible, který nebude vytvářet rozporné konflitky na úrovni víry) - a taky nesmí existovat přijatelnější alternativa.

Pokud jde o genocidy, tak souhlas jak to píšeš. Nakolik Tvé vyjádření koreluje se skutečnostmi popisovanými v Bibli, lze stěží zcela objektivně komentovat - na rozdíl od toho, když někdo glorifikuje zločiny nedávné historie, jejichž kontext je nám dostečně dobře znám. Předpokládám, že kdyby podle aktuálních Božích požadavků definovaných Biblí pro člověka aktuálně žijícího na Zemi, mělo být něco jiného než láska k bližnímu, tak, že bych poselství Bible nevěřil. Pokud jde o to, že si Bůh může se svým stvořením dělat v podstatě, co uzná za správné, pak se mi to jeví jako obecně správné a logické také. Pokud nějaký člověk vydává své přání za vůli nebo slovo Boží, jeví se mi to jako odporné a často velmi zlé.

Pokud jde o tu časovou osu, narážel jsem na diskuze z Ateistů. Jednou ze skutečností je, že čas nemohl existovat věčně, od minus nekonečna. Časoprostor musel mít svůj počátek. A na tom se víceméně shodnou i ateističtí vědci. Přesto někdo přišel s nápadem nekonečně mnoha časově omezených vesmírů, a měl za to, že tím problém vyřešil. 

Podle mne čas existuje (plyne) pouze tam kde je hmota, resp. časoprostor. Mimo něj čas, jak jej známe, neexistuje. A nepovažuji za (matematicky) možné, aby hmota, a tedy čas, mohly existovat od 'minus nekonečna', nebo-li vždy, od věčnosti - časový úsek mezi aktuálním časem a tím pomyslným bodem v minus nekonečnu by totiž byl časem nepřeklenutelný, a tedy by čas nikdy do našeho okamžiku nemohl doplynout. Pokud bychom se v čase pohybovali v jednom směru, mělo by to teoreticky být možné (po časové ose), i ve směru opačném. Jenže jakkoliv daleko zpět bychom se po časové ose vrátili, stále by před náma byla nekonečně daleká vzdálenost, takže bychom se nikdy (ani v limitě) na konec nedostali. A když to nejde v jednom směru, tak to nejde ani opačně, v tom směru přirozeném. Samozřejmě jde o jisté zjednodušení, neboť čas nemusí plynout všude stejně, ani nemusí být konstantní, nicméně nic z tohoto nijak tomu základnímu problému o nutné konečnosti času nepomůže. Čas někdy začít plynout musel, a to máš třeba hned jednu díru, kterou těžko věda někdy vysvětlí a bude nutné předpokládat prvotního hybatele, tvůrce času, případně časoprostoru, který by na čase prostoru, a tedy ani hmotě, nijak závislý nebyl.

wollek

Viď, žeryčku?