Ahoj Schovanko.

A jak je to s tvým mužem? Neuraz se prosím, ale to co jsi popisovala v článcích ve vždy vyvolávalo dojem, že muže nemáš. Viděl jsem ve tvých slovech ženu, která není pod žádným vlivem muže, něco jako neřízenou střelu. A pokud tomu tak je, nestojí za tvým lpěním na kamarádce duchovní absence mužského vlivu? Nezkoumáš přes kamarádku jejího muže? Nehledáš v jejím muži to, co ty sama nemáš? Víš nejsem první den na světě, a když jsem někde viděl, že se jiná žena zajímá o cizí ženu a její vztah s manželem, tak z toho nebylo nikdy nic dobrého, a ta žena která chtěla "pomáhat" většinou potřebovala pomoct sama, anebo měla úplně jiné postranní úmysly. Z této životní zkušenosti vycházím, a proto jsem podle této zkušenosti k Tobě reagoval. Tak se na mne Schovanko nezlob, rozbitých vztahů skrze to co jsi v článcích popisovala jsem viděl již dost. Za nás muže Ti mohu říct, že nic tak nedráždí mužskou ješitnost jako když se jeho manželka zpovídá jiné ženě. Každá žena má svou důvěrnou kamarádku, které má potřebu se svěřovat, ta její kamarádka má zase jinou, a za chvilku to ví celá dědina. No a když se to donese muži, tak v něm chytnou saze a je zle. Přestane své ženě věřit, svěřovat se jí, vztah umírá až umře na nedostatek důvěry. Když se manželé vzájemně svěřují důvěřují si, a je to jenom mezi nimi. Když jeden začne ze vztahu něco vynášet, riskuje rozbití vztahu. Ve vztahu bez vzájemné důvěry se manželé sobě odcizí natolik, že si jeden druhému přestanou rozumět. Když se mi někdy stane, že se mi někdo začne důvěrně svěřovat s intimitou manželského vztahu, tak ho zastavím v  řeči, řeknu mu že to vědět nechci, a poradím mu ať se o tom poradí se svým partnerem a neříká to nikomu jinému. Tak je to totiž správně. Problémy si musí řešit "dvě polovičky" mezi sebou a nikdo se přitom mezi ně nesmí plést. To co máme mezi sebou s mojí ženou, je pouze a jenom naše věc. Slíbili jsme si lásku, úctu a věrnost v dobrém i zlém. A čím jsem starší, tím více zjišťuji, že to krásné intimní mezi námi, se přeneslo na naše děti. Taky mají v sobě potřebu zdravého intimna, které chtějí sdílet se svým partnerem.

kde jsi přišel na takovou kravinu. Ukaž mi někoho, kdo tohle učí.

//Je tam uvedeno:"MÁ-LI" - to znamená že on uvěřil a "už ji měl"

Podívej, nepsal jsem teoreticky. Napsal jsem svůj příběh, takže čím se řídím, snad poznáš. Ale jsem dalek apriori někoho soudit za to, že si vezme nevěřícího. Už proto, že znám mnoho párů, co se vzali jako věřící, ale pak jeden nebo druhý, nebo oba od Boha odpadli. Jelikož manželství je záležitost na celý život, a lidé si mnohdy víru neudrží - pokud už někdo nemá zjevení od Pána přímo, jak jsem to prožil sám, pak je docela vedlejší, zda si vezme věřícího, který později třeba odpadne od víry, nebo si vezme nevěřícího, který třeba později uvěří... naopak to druhé považuji za lepší variantu (žijí-li jinak manželé v pokoji a vzájemné úctě).

Nebuď teoretický, a raději napiš svou zkušenosti. Jak jsi toto prožíval Ty sám?

           ale spíše držákům křesťanské tradice než Písma...