Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jáchym.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 15001, komentáře < 7 dní: 231, komentářů celkem: 309307, adminů: 60, uživatelů: 4787  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 129 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

ferda
tele
JirkaB
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Pochod pýchy
·Falešné arminiánské evangelium?
·Kázání na Žalm 15
·Zpravodaj baptistických sborů 1/2017
·Absolutní a relativní
·Evangelikální arminiáni
·Ekumena a termodynamika
·V USA roste počet křesťanů, kteří se nehlásí k žádné denominaci
·Smolný sloup
·Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
88 895 117
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Život víry: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování)
Vloženo Sobota, 05. srpen 2017 @ 12:23:44 CEST Vložil: Tomas

Z našich církví poslal Nepřihlášený

původní článek tady: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli?
Vážení a milí, podívala jsem se na vaše různorodé odpovědi. A nakonec jsem si říkala, že bych asi měla napsat něco více. Je to pro mne hodně osobní, tak se budu opatrná a sdílet spíše v náznacích. Snad spíše pro vás, ať můžete posoudit sami, jak se vám dařilo promlouvat do mé, do naší situace. Žádnou skutečnou pomoc ani radu jsem určitě nečekala, to bych svěřila opravdu málokomu. Zajímaly mne osobní jiné zkušenosti ostatních. A třeba bych v tom našla něco, co by oslovilo a povzbudilo i mne. Místo toho přicházela spíše hodnocení. A někdy bych bohužel spíše řekla soudy. Docela zbytečné, snad dobře myšlené, ale pramenící z neznalosti. Možná i z toho, že jsem sama chtěla zůstávat tak trochu v pozadí, a nesnažit se zalíbit :(


Nechci nikoho přesvědčovat. Kdo bude chtít, přečte si a přijme, co sdílím. Nebo si k tomu zase budete přidávat své domněnky, které vás můžou zavést znovu úplně jinam. Přiznám se, mně ani předchozí komentáře nevadily, nebrala jsem je nijak osobně. Ale ani mi většinou zhola nic nedaly. Ve skutečnosti mnohé probíhalo úplně jinak. Nejsem ani hledající, ani mi skoro nic na rozdíl od mé kamarádky nechybí. Označila bych se za velmi spokojenou a vyrovnanou následovnici Pána Ježíše, která hledá Jeho vůli, a která věří, že jí Pán tuto kamarádku poslal do cesty. Ne náhodou.Seznámily jsme se vyloženě pracovně. Docela jsme si padly do oka. Netušila jsem, že je věřící. I když jsem občas prohodila něco o Bibli, tak nereagovala nijak, čímž by naznačila, že je křesťanka. To jsem vytušila později a po nějaké době se jí přímo zeptala. To nás ještě více sblížilo. To už jsem tušila, že má dost velké problémy. Jednak v rodině, a pak vlastně i se zdravím. Jednoho dne na pracovní konferenci nebyla vůbec ve své kůži, nemohla se vůbec soustředit. Později si mne sama vyhledala a velmi se otevřela se svým trápením. Tehdy jsem prožila doslova šok. A nebyla jsem schopná slova.Věřily jsme pak obě, že to byl Pán Ježíš, který nás svedl dohromady a dal mi úžasnou energii a touhu jí pomáhat. Způsobem, kterým jsem sama na sobě dříve nezažila a u sebe ho neznala. Bylo to pro mne hezké, ale zároveň velmi těžké a náročné období. Modlily jsme se. A já hledala, co za jejími těžkostmi stojí, jak by jí šlo pomoci. Musela jsem jít velmi do hloubky a věnovala jsem tomu všemu i jí opravdu hodně. A to nejen času. Postupně se i zásluhou společného postupu začala její situace lepšit. V obou těch oblastech. A my byly nadšené a dále nás to sblížilo. Děkovaly jsme Bohu za každé i malé zlepšení.Pán nás i zkoušel, nicméně zázraky se děly. Myslím ty lidské zázraky. Nejednou jsem od Pána přijala prorocké slovo do její situace. Ta slova se pak naplňovala. Vnímala jsem, že se k nim Pán přiznává. Jenže, jak už to bývá, ne vše šlo vždy tak, jak bychom si přály. A tam začaly právě ony zmiňované nepříjemnosti. Moje kamarádka je přátelská, a tak pro ni není problém na sebe navázat mnoho známých. To je skvělé. Ale když hned něco není podle jejích představ, právě oni se stávají zdrojem mnoha laciných, líbívých a pochopitelně navzájem si odporujících rad. Byla jsem v šoku, když zrovna z jejího sboru přicházely rady k řešením, které bych jednoznačně označila jako okultní. Nebo prostě podvodné, v lepším případě laciné, nemoudré a k ničemu. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Začala být zase mnohem více nemocná. A její rodinný problém? Nikdo, opravdu nikdo v jejím sboru se nezajímal o to, jak to skutečně je. Nebylo třeba nikoho, kdo by si opravdu sedl s jejím manželem a snažil se situaci vidět i s druhé strany. To on sám mi to potvrdil, proto to vím. Snažila jsem se jí pomoci, s Boží pomocí, co jsem byla jen schopná. Že bych já ji vysávala, jak tu někteří mysleli? Málokdy jsem po ní vůbec co chtěla, jenom běžné kamarádské záležitosti. Tou, kdo skutečně pomáhala, jsem byla já - ten upír, jak si někteří myslíte. V Pánu jsem desítky let, mnohem déle než má kamarádka. Nicméně byli to právě lidé se sboru, kde z mého pohledu panují povrchní vztahy a kde nabízí jednoduché řešení. Mimo jiné konkrétní, často necitlivé nápady, vedoucí spíše k puzení proti manželovi, hlavně prostě rozvod, rozvod..., přitom vím, že by to nic nevyřešilo. A ví to i moje kamarádka. Stalo se jí příjemným chodit naslouchat a konejšit se líbivými nebiblickými radami do sboru, které jí začaly dělat dobře. Ale ve svém nitru si nic takového jako rozvod nepřeje, neví si pořádně rady sama se sebou. Proto, jak jsem napsala, v nejtěžších chvílích stále přichází za mnou, kde vždy cítila tu největší naději a skutečnou podporu. Samozřejmě myslím z lidí, mimo Pána Ježíše. Jenže já už jí nedokáži nijak pomoci, nijak poradit. Neumím jí před Pánem Ježíšem dávat tak povrchní rady, které ji na pár hodin zahřejí, a pak je to ještě horší. A úplná pravda, která by mohla začít něco skutečně měnit, není vždy příjemná, ba ani přijatelná :(Nemyslím si, že zde nutně musí být na vině stejná příčina jako popisovala ta paní Marianna ve svém blogu (opravdu je to zcela jiná osoba :-), neznám ji). Jen mne to zaujalo. Právě ta izolovanost od reality, které takové to sborové zázemí někdy nabízí. Sice se tam mluvívá o zjevení Ducha, mnozí své názory povyšují autoritou typu 'Pán mi řekl'. Ale, jak jistě vy všichni, co chodíte s Pánem, víte, že po ovoci poznáte... My se s kámoškou měly navzájem možnost poznávat i v různých vypjatějších situacích, kdy nemáme své emoce tolik pod kontrolou, třeba kdy společně o něco usilujeme, kdy na chybu jedné doplatí druhá. S prominutím toto se stěží zažije ve sboru. Tam se lidé chodí 'jenom' modlit, zpívají Bohu haleluja, usmívají se na sebe; na skupinkách pak v klidu a v pohodě čtou slovo, zase se modlí, sdílí se sice už mnohem osobněji, ale stále pouze tak, jak sami chtějí. A toto vůbec není zárukou, že se skutečně poznají. To nabízí až třeba rodinný život nebo opravdu blízká přátelství. Církev, sbor je jistě skvělá věc. To bych nerada, abyste mne špatně pochopili. Nicméně pokud se z něho stane skoro až izolovaná komunita, tak má moc ničit o mnoho kvalitnější vztahy, ale taky i rodiny. Nestává se to jistě často. Spíše bych ráda věřila, že jsou to jen výjimky. Lidi ve sboru si většinou nevybíráme, skutečné přátele ano. A komu na vás bude více záležet? Dá se skutečně milovat úplně všechny, a pokud možno úplně stejně? Nevěřím tomu, že toho je hříšný člověk skutečně schopen. A kdo by váhal, nechť si upřímne odpoví: Stačilo by vám, kdyby vás Pán Ježíš milovat tak, jak vy milujete toho nejméně oblíbeného ve svém sboru?Věřím, že jsem mnohokrát pro svou kamarádku přijala slovo, které bylo inspirované Pánem. Mnohá se naplnila. Často byla povzbuzením pro nás obě. Dávala naději, její situace se dost lepšila. Zejména, pokud jsme se těmi slovy řídily. Nezdráhaly jsme se mluvit i o zázraku. Později se ke mne však stále častěji dostavovala i slova, která se bohužel naplňovala i v negativním smyslu. Zkusím něco aspoň rámcově nastínit: Asi není zrovna dobrým svědectvím pro ostatní, jimž máme v běžném životě jako křesťané být solí a hlavně světlem, když jsme spolu měly něco domluvené, závisela na nás řada dalších lidí a kamarádka mi záhy oznámila, že jí řekli ve sboru, že mají to nebo ono (tj. církevní aktivitu oznámenou na poslední chvíli). Někdy jsme se i chytly. To když ve hře byl opravdu osud desítek lidí, kteří se na něco těšili. A jindy jsem třeba přijala slovo od Pána ve smyslu, abych se s ní nepřela (později měla tendenci být až útočná bez ohledu na to, co jsme si před tím slibily, na čem se domluvily). To slovo bylo, že to nemá cenu jí odporovat, že to poznám po ovoci, že nejednala dobře. Že takové zacházení s lidmi není vůle Páně. Tehdy v tom rovněž sehrála roli nějaká 'sestra' ze sboru a její výmysl na poslední chvíli a z toho vyplývající podraz dávno domluvené akce s dalšími lidmi mimo sbor. Ovocem takového rozhodnutí pak byl pravý opak toho než proč se ty dvě sešly. Přesně jak jsem prožila pár dní před tím, věřím, jako vnuknuté slovo. Tušila jsem prostě, že nefér jednání vůči druhým nemůže přinést dobré ovoce. A tento princip prožívám od té doby opakovaně. A zároveň občas prožíváme nebývalou duchovní shodu, nebo neuvěřitelné 'náhody', kterými jakoby mne Pán utvrzoval, že za námi stále nějak stojí, že to nemám vzdávat. Nevidím už však jiné cesty, než modlitby samotné, a úplné spolehnutí se na Pána. Stále doufám v zázrak.
Závěrem:Většina odpovědí pod mým prvním článkem nakonec byla o hašteření mezi vámi, co jste z jiných církví. Někdy opravdu nehezké:-(. Jenom opravdu málokdo se mi dokázal přiblížit a být citlivý. Ta růže, ta mne dostala:-). Opravdu to byla taková moje růžička, které jsem si tolik přála pomoci. Zalévat ji, aby neuvadla. A prožívám, že to byl právě její sbor, který se ve velké míře podílel na tom, že ta voda stékala dále, vedle ní. Navenek dobrá křesťanka ve službě, ale její srdce chřadlo. Svůj problém tak přebíjí službou, její osobní život jde do kytek a děje se to za tiché podpory sboru, kde vítězí povrchností a líbivými radami, které ve skutečnosti nic neřeší, často spíše naopak. Jenom občas falešně pohladí po duši. Kristus ji však asi neovládá, nejeví se mi býti jejím skutečným Pánem.Díky Bohu, Pánu Ježíši, skrze kterého jsem nyní prožila jedno zásadní poznání ohledně mé kamarádky. Přišlo to jak na zavolanou krátce po odeslání mého prvního článku. Bohužel vůbec ne povzbudivé. Asi své kámošce nikdy opravdu nebudu moci pomoci. Teď však vím přesněji za co se modlit (a snad více za co se nemodlit) a věřím, že jedině Pán Ježíš ji skutečně může vysvobodit.Prosím, respektujte, že je vše pro mne velmi osobní, a že píši opravdu v náznacích. A cílem není opravdu nikoho poškodit. Ani církev. Naopak jsem přesvědčená, že v jiném sboru by patrně prožívala něco jiného a má pomoc vůči ní mohla být mnohem prospěšnější. Ve sboru, který více následuje Pána Ježíše, kde je zvykem jednat férově, chodit na čas, nerušit domluvené sliby, neměnit plány na poslední chvíli (vyjma zjevnou Boží vůli), kde je jasné odmítnutí okultismu ve všech jeho projevech, či nebiblických a laciných řešení, a kde jsou ovečky vedeny k zodpovědnosti. Sbor, který je otevřený směrem ven, kde se lidé učí naslouchat a opravdu čekat na Pána, kde se nejedná o relativně uzavřenou, do sebe a vlastních problémů zahleděnou komunitu, jejíž smysl vidím spíše v povrchním chlácholení duše, či uspokojení potřeby po sociálních vazbách. A Pán je někde na druhém třetím místě. Více se o něm mluví, než by skutečně promlouval skrze skutky a jednání. Alespoň z toho, co jsem měla možnost jako vnější pozorovatelka toho konkrétního sboru poznat. Mohu se plést, může se týkat jenom jeho části. A může to být také primárně problém mé kamarádky, o kterém zatím nevím. Pokoj Pána Ježíše všem, kteří dočetli až sem :-).


 
Příbuzné odkazy
· Více Z našich církví
· Novinky od Tomas


Nejčtenější článek Z našich církví:
Pohľad katolíka: titul sv. otec a pápež


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování)" | Přihlásit/Vytvořit účet | 148 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování) (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Pondělí, 07. srpen 2017 @ 22:03:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mnoho prázdných řečí zakrývajících podstatu problému a očerňující všechno kolem.

Každý přece ví, že když se nějaká žena začne plést své přítelkyni do života, tak to končí rozvodem té přítelkyně. Zvláště když ta žena je sama rozvedená. Stačí jen přiznat, že žádná žena nesnese šťastný život jiné.



Re: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování) (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: tele v Neděle, 06. srpen 2017 @ 21:12:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Šalom, nepřihlášená.

Přiznám se, že obdobnou zkušenost, kdy by upřednostnil někdo z mých věřících spolupracovníků nějakou předem domluvenou akci třeba pracovního kolektivu, kvůli na poslední chvíli sjednané církevní akci, nemám. Tady jen odhaduji o co mohlo jít.. Nicméně nemohu ani dobře posoudit, zda byla na vině ta sestra ze sboru tvé kamarádky. Mohlo to být jinak. Každopádně se možná projevilo, po čem tvá kamarádka asi příliš netoužila. Nevím.

S nabádáním k řešení rozvodu nebo odloučení od nevěřího manžela nebo jiného vyznání, kdy šlo vlastně o nesplněné nároky na manžela, který nevyhovaval 'učení o křesťanském manželovi', mám. Rozvádět nebudu.

Také i s nabádáním k manželství rozvedených věřících, kdy nebylo odhadnuto pro zdravotní potíže jednoho, co takové manželství bude obnášet. Také nedopadlo a bylo z toho pozdvižení, jak někdo takového může opustit. A bylo to dáno převážnou rodinou skladbou sboru. Pak se však stalo, že koho ta nejvíce pohoršilo, se do měsíce odloučil a do roka rozvedl. Smutná zkušenost. Více nerozvedu.

Také i zkušenost s pracovní úzkou pracovní i církevní spoluprací 'první lásky', kdy se přiznali veřejně dobrovolně a neočekávaně, aby se uchránili, že jistou blízkost pociťují, a dopadlo to veřejným odsouzením a pohoršením. Také smutná zkušenost.

U tebe ... jen netlač. A stejně jako jsi chtěla slyšet vysvětlení druhé strany, měla bys vyslechnout i druhou stranu - ty lidi z jejího sboru. Ale to může i způsobit, že kamarádku 'ztratíš' a zatvrdí se vůči tobě. Zda právem nebo ne, nevím. Neznám tebe ani ji a ani její sbor (lidi). A nemohu dát ani na svědectví jediné strany o někom nebo o nich. A ty 'podobné zkušenosti', to už znamená se někam názorově přiklonit ...

Promiň.




Re: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování) (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 05. srpen 2017 @ 16:43:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Poděkuj spíše za trpělivost, že někdo dočetl tvůj zmatený článek až do konce. Jak jsem ti řekl, jsi duchovní upīr, který se rád rýpe vnitru druhých, ale ty sama jsi zcela uzavřená, což ty sama potvrzuješ hned na začátku článku. V článku tvrdíš, že nehledáš, a přitom si bezradná, to je zmatené. V Pánu zīskáváme životní zkušenosti, na základě kterých jsme schopní poskytovat rady. Tak si rychle ujasnī, že každá rada nemusī být nutně biblická, a když ti nebibklická rada někoho jiného není po chuti, nemusí být prpto špatná.
To že tvoje kamarádka neskáče poidle toho jak pískáš, není vina její, ani společenství. Je to jejī vůle, která se vymyká tvému vlivu, a to ti vadī.
 To, že jsi duchovní upīr, kterému jeho zombie utekla je už jasné, po tomto tvém druhém článku zjišťuji, že jsi duchovnį upír s se spasitelským syndromem. To je častý jev u duchovních upírů vyčleněných ze společenství. Kamarædka se ti obyčejně lidsky chtěla svěřit, a tys to pojala jako spasitelský úkol. Kolikrát v životě jsi zažila, že se ti tak někdo otevřel? Poprvé co? To podle toho jak si napsala, že to pro tebe byl šok, že se ti kamarádka otevřela. Musím ti sdělit, že z něčeho takového kristovci nikdy šok nemají. Mít mezi sebou důvěru, svěřovat se jeden druhému je ve společenství něčím zcela samozřejmým. To ty však nedokážeš, jak sama tvrdíš, když se ti někdo svěří, tak z toho máš šok. Tu kamarádku ti Bůh poslal, aby ses od ní naučila otevřenosti, a ne aby si ji udílela hloupé rady. Jak můžeš radit, když si ty sama ztablokovaná, uzavřená a zmatená. Tvůj spasitelný syndrom žárlí na církevní společenství, a proto žarlivost stojí za motivací tvých článků. Žerlivost na společenství se oběma tvými články táhne jako červená nit. A na závěr trochu ironie..
Vono kamarádka už neposloiuchá jenom tebe, a proto je u ní všechno špatně, proto jsou špatní všichni co si dovolují jí radit. A nechceš to ty herdek babo nechat na ní, od koho chce a nechce přijímat rady?!
Mám takový dojem, že ve tvém životě schází muž, který by ti rázně vysvětil. Neser se babo do jiných, a starej se v prvé řadě o sebe!!



Re: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování) (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JirkaB v Sobota, 05. srpen 2017 @ 22:18:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tento článek je hodně jiný než předchozí,ale odpovědět lze jen obecné věci.
Církev nemůže kazit vztahy, náboženská organizace ovšem ano. problém je v rozdílnostech definice církce. Místní klub zahrádkářů kazit vztahy určitě může, společenství Božího lidu, kde je středem Kristus ne. I tam jsou někdy těžkosti, ale kde je Kristus hlava se to uzdravuje.
Pokud Pán říká, že rozvod není zrovna správná cesta, tak organizace radící rozvod asi radí z jiného ducha, ne Božího. Tedy s vysokou pravděpodobností, jelikož to by člověk musel znát velmi dobře detaily, mluvit hodiny, dny, týdny s oběma manželi, přáteli,... a v extrémní situaci si dovoluji představit i akceptaci rozvodu...
Pokud si sestra rozvod nepřeje, pokud ji do něj tlačí její společenství, tak správně položená otázka spíše zní, chodí do společenství Božího lidu nebo do klubu zahrádkářů? Ale o tom jsem již psal, po ovoci je poznáte...jestli rady jsou z Ducha Božího nebo z příruček či dokonce okultismu... ale je dosti divné, když si rozvod nepřeje, že se nechá "trávit" cizími slovy. Někdy to bývá tak, že lidé si hledají učitele podle svých nejvnitřejších představ, není možné, že souznění s jejím společenstvím je vyvoláno právě souzněnním jejího nitra s jejich "povrchními slovy"?
Každý z nás zná magnety, dám na plech a on drží, na světě jsou, ale i tzv.magneticky měkké magnety, ty dám na plech a spadnou, protože se jako magnet chovají jen tehdy, když jsou v magnetickém poli jiného magnetu. Proč to píšu? Potkal jsem dříve hledající, kteří v přítomnosti jiného bratra měli "křesťanské touhy, myšlení ",... ale v osamocení, (v civilu) či v jiné slupině lidí jejich myšlení bylo jiné. Hypoteticky do tohoto případu, Není možné, že kamarádka vyznává, že nechce rozvod, protože formálně zná Písmo a v tvé přítomnosti to tak prožívá, jelikož ví, že je to pravda....ale celkově ji více láká "domácí společenství", kde jsou rady lehčí, formálnější, přijatelnější... a jejím uším bližší?
...co s tím dělat? Tedy mimo modlitby? Pokud bude mít stále chuť se ptát, sdílet se, tak to pořád vracet na to co si přeje Pán, na hledání Jeho vůle a ne lidských řešení... pravda, často jsou to slova co lidé nechtějí slyšet, především tehdy, když někdo jiný krmí medem... 
Samozřejmě vše co píšu je spekulace, nemusí to vůbec souviset s konkrétní situací, jelikož ji člověk nezná... jsou to jen myšlenky. Zůstal bych na modlitbách a na svém životě bych zjevoval Boží Pravdy, a pokud bude příležitost k rozhovoru, tak konfrontoval lidské představy, dobré rady příjemných s Božím Slovem...a Boží Slovo často zjeví vnitřní touhu srdce, jestli jde jen o povrchní vztah nebo zda jde o hledání a následování, zapírání se, pokořování svého ega, ... nebo touha proplout pohodlně životem...
Jinak článek Marianny na blogu byl poněkud delší a na mne působil docela negativně, tedy zněl mi, že správná církev druhým do života nekecá, přizpůsobuje se potřebám lidí a jejím hlavním úkolem je sociální služba a hlavně nenapomínat hřích ani vně ani uvnitř. Tedy, že je správné být liberální, nebýt puritánský /rozvody/, a to nejen pokrytecky navenek, ale i uvnitř mezi s sebou. Chce se farář rozvést nechť se klidně znovu ožení a nemělo by se mu to pokrytecky rozmlouvat. Marianna nechtěla sbor zaměřený ven na Krista, ona chtěla sbor zaměřený na sociální práci, na vztahy se světem, ....ne ven na Krista, ven na svět.   Takto jsem ten článek četl já. Možná  četl nesprávně...





Re: Může církev kazit vztahy mezi věřícími přáteli? (neplánované pokračování) (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. srpen 2017 @ 10:07:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravím.
Opravdu neexistují žádné "náhody", v tom jsme zajedno. Bůh je pánem všeho dění, všech událostí. Nesesílá zkoušky, aniž by na ně nedal i dost sil je zvládnout. Křesťan se má také zásadně vyvarovat okultismu, jakékoli magie.

Jediným zásadním problémem je, když člověk odmítá poponášet o kousíček každý den ten svůj kříž (šitý na míru), ale odmítá ho, vyhýbá se mu. Stejně na něho později čeká "za rohem" - a až tehdy je pak k neunesení.



..." Dá se skutečně milovat úplně všechny, a pokud možno úplně stejně?"...

Takto dokonale miluje jedině Bůh.
Bůh paradoxně miluje dokonce i osobu satana. Člověk miluje jen částečně, diferencovaně. Někoho více, jiného méně.  I Pán Ježíš jako člověk nejvíce miloval apoštola Jana (J 21,20).  Přesto to nebyl apoštol Jan, který nejvíce miloval Ježíše, nýbrž apoštol Petr. Komu totiž bylo více odpuštěno, i více miluje (L 7,41-43).



..." Asi své kámošce nikdy opravdu nebudu moci pomoci."...
Takovéto soudy bych přenechal Bohu. Ona "pomoc" bližnímu z lidského pohledu vůbec nemusí být v souladu s Božími záměry, a nebo se projeví svým účinkem až po dlouhém čase. Nic upřímného nezapadne, neztratí se.. Zde jde hlavně jen o úmysl srdce - chtít druhému pomoci - a poznávat a až pak naplňovat Boží vůli. U té dotyčné mohou být ony krize procesem růstu, zrání. Vždycky se ale člověk může za takového zkoušeného modlit. Modlitba věřícího člověka zmůže velice velice mnoho.


Samozřejmě jako katolík některé nuance vnímám poněkud odlišně. Vy jste zřejmě protestantka, snad evangelička nebo u Českých bratrů?



Stránka vygenerována za: 0.75 sekundy