Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Berta.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 15037, komentáře < 7 dní: 368, komentářů celkem: 311043, adminů: 60, uživatelů: 4798  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 118 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·V čele Evropské baptistické federace kazatelka z Velké Británie
·V USA se mění struktura náboženské příslušnosti
·Znamení na nebi 23. září 2017
·Nedokončená reformace
·Vytržení. Vytržení? Vytržení!
·Letniční odpověď reformované teologii
·Omluva a dodatek k recenzi knihy Vytržení
·Pražské zastupitelstvo zamítlo obnovu Mariánského sloupu
·Rozhovor s novým předsedou Výkonného výboru BJB Pavlem Coufalem
·Zpravodaj baptistických sborů na Facebooku

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
89 634 890
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Život víry: Vyznání antikrista č.2
Vloženo Úterý, 27. červen 2017 @ 18:55:06 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Melissokomos

Reakce na wolleka. Dávám do samostatného článku ze zjevných (dez)orientačních důvodů. Rád bych také udělal radost všem myslivcům:




Ahoj wolleku. Přiznám se, že bych rád pokračoval v debatě, ale na této platformě mě to příliš nebaví. Není někde uživatelsky komfortnější prostředí?Přesto se ještě pokusím odpovědět.


Prosím popiš mi jak "technicky" spasení a očištění od hříchu probíhá. Proč by měl někdo někoho čistit a proč by očišťovatel měl být sám čistý. Je důvodné něco takověho předpokládat (čistotu "očišťovatele"). Při čištění se zašpiníš a pak již nejsi čistý. Musíš se zase někde očistit od špíny z čištění. Ale tím zase něco dalšího zašpiníš. A takhle můžeme pokračovat donekonečna... A když nás to přestane bavit, tak se začneme ptát odkud se vzala špína. Ano, to co zde píšeš je dogma, teologický konstrukt. Ty v něj věříš, já ne. Případné rozpory s pozorovatelnou realitou řešíš způsobem "deus ex machina" (Bůh to nějak zařídí... často jsem tuto větu slýchával). Kde skončí špína? Stvořil ji Bůh? A pokud ji nestvořil, proč by měl mít moc ji anihilovat? Moc tvořit stojí nad mocí ničit.







 
Příbuzné odkazy
· Více Zamyšlení
· Novinky od Tomas


Nejčtenější článek Zamyšlení:
Soulož v rajské zahradě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Vyznání antikrista č.2" | Přihlásit/Vytvořit účet | 129 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Dzehenuti v Čtvrtek, 13. červenec 2017 @ 21:50:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Ve jménu jediného Boha a to Svatého Ducha. Vyzývám tu špínu nesvatou z Vatikánu. Uděláme hranici z ohně. Ať celý svět vidí kdo má pravdu. Vyzývám antikrista Vatikánského pro přechod skrz živý oheň. Vy kteří se té špíně světa klaníte.......vyřídtě  mu moji výzvu !!!! Já držitel bílého kaménku vyzývam toho nesvatého na zkoušku skrz oheň.



Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 29. červen 2017 @ 14:57:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zcela okrajově mimo Vaši diskuzi:

wollek: 
např. liberální teologie, zde je klasickým příkladem uživatel tele



A celkem držím i vyznání dle pijutu Jigdal:


„Buď veleslaven živý Bůh, nechť zazní chvála Jeho!
On jest a bude na věky, byl před počátkem všeho.
Jest jediným a jednotným, krom Něho Boha není; a jednost Jeho vznešena nad každé pomýšlení.
On nemá s tělem podoby, ni tvaru tělesného, a nikdo se Mu nerovná co do svatosti Jeho.
On dříve byl než každý tvor, jenž na světě byl zrozen; On prvním jest, bez počátku, neb nikdy nebyl stvořen.
Hle, On jest Pánem vesmíru i tvorů bez rozdílu; všem projevuje laskavost, Svou velikost a sílu.
On v milosti Své udělil dar ducha prorockého těm mužům, kteréž vyvolil ku slávě jména Svého.
Však prorok, jakým Mojžíš byl, již v Israeli nepovstal; o Bohu jasný názor měl a přesně vůli Jeho znal.
A zákon pravdy, mravnosti, Bůh lidu Svému zvěstoval skrz proroka, jejž Hospodin Svým důvěrníkem jmenoval.
Bůh nezjinačí zákona, za jiný nezmění; neb zákon Jeho platnost má pro všecka pokolení.
On vševidoucím jest a ví, co v tajnosti jen chováme; on vidí konec věcí dřív, než původ její poznáme.
On splácí muži zbožnému dle díla záslužného, a hříšníku dá odplatu dle skutku bezbožného.
On sešle spasitele nám, až přijde konec času, by vykoupil, kdož čekají na pravou Jeho spásu.
A mrtvé zase oživí Bůh v milosti své hojné; buď pochváleno, svěceno vždy jméno Jeho slavné!“



Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: wollek v Středa, 28. červen 2017 @ 20:14:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Melissokomosi, ta platforma je opravdu nic extra - máš jiný návrh, kde by se dalo diskutovat? Budu se snažit povšechně reagovat na vše, a dávat to do souvislostí, jak mi to dává smysl. Kdybych něco vynechal a přežil jsi tu platformu, můžeš reagovat dále.

Máš pravdu, že v některých záležitostech se bavíme o dogmatech. Jsou však různá smyšlená církevní dogmata, nemající reálného základu, a pak jsou dogmata, jejíchž původ bych nazval třeba "zjevenou Pravdou". Existuje dostatek opodstatnění, proč taková dogmata přijmout, a celkem neochvějně jim věřit - to by bylo spíše na celou knihu, ale náčrt by probíhal zhruba v této rovině: Kristus se prohlásil za Boha, něco hlásal, potvrdil pravost SZ, pak byl zabit. Před tím nezaznamenal ani čárku, slovo, text, který by se dochoval, o kterém bychom věděli. Normálně by byl všemu konec a ti, co ho následovali by byli zklamáni a vrátili se ke své předchozí práci, rodině...

Jenže dochovalé prameny ukazují, že tento zabitý Kristus, který nenapsal ani slovíčko, dokázal všechny své následovníky (11 zbylých apoštolů) přesvědčit o svém vzkříšení, takže do jednoho v misi a hlásání myšlenek pokračovali. O této pravdě, tedy včetně zmrtvýchvstání, byli nakolik přesvědčení, že do jednoho byli ochotni obětovat svůj vlastní život (podle záznamů a tradice, pouze jeden apoštol zemřel přirozenou smrtí) - ano, lidé umírají za nesmyslné myšlenky, ale tady by se jednalo o vědomou lež, a taky z těch jedenácti neustoupil ani jeden... dále je to příběh tvrdého pronásledovatele křesťanů, ze kterého se po údajném setkání se vzkříšeným Kristem, vyklubal nejaktivnější apoštol a pisatel NZ... (Saul, který záhy přijel jméno Pavel). Vzkříšení ukazuje na to, že za ním a jeho slovy stál stvořitel a dárce života - Bůh sám. Alespoň považuji za rozumné toto předpokládat a tedy tomu tak věřit.

Pokud jde o pozorovatelnou skutečnosti, pak souhlasím. Nicméně nepovažuji za reálné, že můžeme takto poznat všechno pro nás důležité, podstatné. Pozorovatelná skutečnost by především měla doplňovat zjevenou skutečnost (chceš-li dogmata), a rozhodně s nimi nebýt v rozporu. Tuto podmínku křesťanství splňuje. Osobně neznám jinou alternativu, které by je splňovala, a zároveň za jejími předpoklady, tezemi, dogmaty stál příběh podobný tomu Ježíšovému - všechna další náboženství a filosofické směry jsou evidentně lidskými konstrukty, smyšlenkami, nebo odvozené čistě z pozorování a osobních prožitků.

Píšeš o pozorovatelném, jako o s námi nutně propojeném. Bůh je svatý, ne svou odděleností, ale svou dobrotivostí a především neslučitelností s hříchem. Tento pojem je velmi zásadní a podle mého názoru jeho důsledky jsou velmi dobře pozorovatelné - posledně jsem se Tě ptal v jiné diskuzi se záměrem pokusit se Ti spatřit svou vlastní hříšnost - ale pak už jsi nereagoval, patrně sis to vyložil osobně (nebo jen neměl dále čas) - to však platí naprosto o každém, i o velmi slušných lidech - určitě by si nikdo nepřál, aby všechny jeho myšlenky byly veřejně celému světu známé a kdykoliv přistupné - každé jedno dobré i zlé, na co kdy pomyslel. Navenek se dá tvářit jakkoliv, často i sám před sebou a navíc dneska se tak uvolňuje morálka, že čím dál více lidí má problém rozlišit dobré a zlé. Rozebírat důkaz a důsledky existence hříchu by taky bylo na dlouho, nicméně každý, kdo trochu pozoruje svět a chování lidí, musí si být toho zla vědom.

Nakolik se dá odvodit či předpokládat, že to zlo, je důsledkem neposlušnosti stvoření vůči Bohu, si nejsem jistý, neboť jsem jistě ovlivněný tímto dogmatem, nicméně zdá se, že historicky to tak lidé brali jako samozřejmost, že jsou zlí, hříšní, nahněvali svá božstva a přinášeli jim oběti na usmíření. A vysoký stupeň bezbožnosti začal toto zásadně měnit. Nemusíš s tím souhlasit, nemusí být vždy snadné si svou hříšnost přiznat, nicméně vezmeme-li v úvahu předpoklad, že to tak je, tedy, že člověk je hříšný (neposlušný Bohu, oddělený od Boha), pak se dá celkem usuzovat, že pokud chce Bůh tento hřích nějak vymazat, odpustit, zrušit jeho účinek, pak to může skrze něco/někoho, co sám tímto hříchem zasažený není, a kdo vlastně ze své podstaty není s hříchem slučitelný - a tu krásně zapadá příběh Ježíše. Pokusím se dále popsat.

Už jsem tu někde psal, že pro představu Boží neslučitelnosti s hříchem si můžeme vzít příklad sněhu na povrchu Slunce. Pokud bychom sníh k blízkosti povrchu Slunce nějak dopravili, okamžitě by se rozpustil, vypařil, zanikl - nemůže se Sluncem nijak koexistovat. Velmi podobné se zdá, že je to mezi Bohem a hříchem - v Jeho přítomnosti hřích okamžitě zaniká a zabíjí nositele hříchu. Pokud Bůh stvořil lidi, a další bytosti, ke společnému obecenství, a pokud s nimi chtěl mít vztah, musel jim dát určitou autonomii, možnost si vybrat, zda Boha budou poslouchat a milovat, či nikoliv. Neposlušnost však rodí hřích, a pokud Bůh chtěl aspoň ty, kteří po Něm touží navzdory prvotnímu pádu člověka (z něhož se další jenom množí, nejsou nová stvoření, a tedy jsou také hříšní od narození), pokud je chtěl přivést zpět do své přítomnosti, musel je nějak zbavit toho hříchu - jinak by v Jeho Boží přítomnosti okamžitě zahynuli - právě jako ten sníh na Slunci.

Celkem geniálním a podle mne v rámci tohoto myšlení/předpokladu (které jistě můžeš zpochybnit, neboť vychází s porozumění zjevené pravdy, ale dokázat nelze), pak je situace, kdy právě Bůh přišel na svět sám, ale byl poslán v lidském hříšném těle. Tím, že měl obě dvě podstaty, lidskou i Boží, bylo možné jej skrze hmotné tělo (tedy i mozek, jež považuji za orgán umožňující průnik hmotného a duchovního světa), zcela ztotožnit s hříchem celého světa, zástupně, a následně bylo možné díky Boží přirozenost tento hřích zničit, odstranit - nebo-li v Boží přitomnosti tento hřích nemohl koexistovat a byl rozpuštěn jako ten sníh na porchu slunečním - to je samozřejmě jen takové přirovnání, pro lepší představu. Proto třeba považuji za nutné, abychom věřili, že Ježíš byl plně člověk i plně Bůh, v něm se spojil svět hmotný a duchovní, a v Něm bylo možné dosáhnout odpuštění, a zničení hříchu, který člověka od Boha odděloval. Mně osobně se to docela logické jeví, ale samozřejmě když se bavíme i o duchovním, pro nás nepozorovatelném světě, pak se samozřejmě zpochybnit, ale také i tvrdit, dá naprosto cokoliv. Nejde tento názor vnutit - jak věříme, je to dar Boží, pro toho, kdo skutečně svého hříchu lituje, a odevzdá ho Bohu.



Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: wollek v Středa, 28. červen 2017 @ 20:15:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Snažil jsem se Ti nastínit směr a postupy mého smýšlení, které je silně založené na Písmu, ale také na potřebě nevěřit jenom slepě dogmatům, či zjeveným pravdám, ale také za nimi hledat i něco více. Je to dlouhé, byl bych celkem rád, kdybys nad tím zkusil přemýšlet do hloubky. Ještě cítím potřebu reagovat na některé Tvé poznámky, protože to asi očekáváš:

První odstavec o té špíně jsem popsal jinak, i když velmi stručně - můj pohled je hodně jiný, některé Tvé otázky se trochu míjejí s mým pohledem - nevím, zda by mělo smysl jednotlivě reagovat, nebo si odpovědi v tom mém popisu najdeš sám - klidně se pak ptej dále, znova, nebo jinak.

//Není problém předpokládat od světa odděleného (jak rád říkáš svatého) Boha. Vůbec ne. Je problém předpokládat, že takový oddělený (svatý) Bůh by byl poznatelný. Pokud ho poznáváme, již od nás není oddělený. Nevidíš ani tento logický rozpor?

I o toto jsem dost zavadil ve svém komentáři. Svatý však u mně neznamená oddělený, ale neslučitelný s hříchem. Souhlasím, že Bůh je z hlediska pozorovatele hmotného světa nepoznatelný (smysly, lidským úsilím), ale je možné, že se nám Bůh zjeví sám. V tom logický rozpor už nevidím. Jenže jediný reálně známý a dostatečně rozšířený případ, kdy se zjevuje Bůh člověku, byla právě osoba Ježíše Krista - žádné jiné náboženství ani poznání si nedělá ambice, že by jeho zakladatelem byl Bůh sám - a zároveň to bylo potvrzené skrze příběh, dodávající věrohodnost skrze ta fakta, jež jsem zmínil výše (nezapsání jediného slova, vzkříšení, stoprocentní věrnost nositelů této myšlenky, obrácení největšího pronásledovatele Saula, apod.).

//Já logicky předpokládám, že vše co poznáváme je s námi soupodstatné. Tedy Kristus byl stejné podstaty jako ty nebo já. 

Souhlasím, i když nepoužívám slovo soupodstatný. Doplnil bych to, že věřím v existenci minimálně dvou světů - hmotného a duchovního. Hmotný poznáváme smysly a je pro nás jediný pozorovatelný a částečně poznatelný. Duchovní svět vnímáme především skrze existenci vlastního vědomí. Nevěřím, že bez duchovní podstaty v nás, bychom měli vůbec možnost něco prožívat, cítit, uvědomovat si, myslet, být si vědomi svého bytí, svého já. Toto nejsou atributy, které bych přikládal hmotnému světu, tedy že by mohl být jejimi původci. Pro mne je doklad existence duchovního světa. A nikdo nedokázal, že by hmota mohla být produktem myšlení, dokonce ani oživit hmotu se vědecky nepodařilo. Takže mé předpoklady nejsou nijak v rozporu s pozorovanou skutečností, ani vědou.

//Vše nad to jsou jen teologické konstrukty a dogmata - pro mě bez významu.

Zkus prosím rozlišovat mezi teologickými konstrukty a zjevenou pravdou (ano, to zjevení může být podvodem, ale pak by to byl největší podvod v dějinách lidstva, a srovnatelná alternativa stejně neexistuje - pátral jsem po ní, mnohých se ptal, ale kromě obecných řečí, ani nikdo další alternativu nemá, nezná - většinou jen skončí u vlastních slov, a že vlastně nic neví - má-li dostatek soudnosti). Význam zjevené Pravdě v Kristu samozřejmě můžeš přisoudit sám, a můžeš mu dát nulu. Jde o to, jak se nad tím vším zamyslíš, jak budeš pátrat, a zda něco jiného vůbec najdeš.

//Nemá to na mé bytí žádný vliv. Tato výlučnost je v posledku projevem duchovní pýchy a ta odděluje od Boha, je to tedy především problém nositele takových myšlenek.

Zatím to vliv nemá, ale kde bereš jistotu, že to vliv nebude mít nikdy? K duchovní pýše vedou některá společenství, a sám jsem to na počátku zažil - vedlejším produktem jsou denominace a sekty. Samotné křesťanství bohužel značnou výlučnost nabízí - příznám se, že mě to nijak netěší, nemusí to však nutně samo o sobě vést k pýše - tato výlučnost pochází přece od Boha, od Krista. A je dobře logicky zdůvodnitelná - právě tím, co jsem psal výše - o hříchu, o jeho neslučitelnosti s Boží přítomností, a plus k tomu dodám, že Bůh přece nikoho nemůže nutit, aby si přál věčnost v obecenství Krista trávit. Pokud někteří chtějí a jiní nechtějí, jedni se oddělují od druhých, jedni jsou výluční vůči druhým. Pokud je někdo na své poznání poznání Krista pyšný (v negativní smyslu), může se stát, že ho ovládne hřích a Pán je z vinného kmene nakonec odřeže. To je můj postoj, nicméně ano, máš taky pravdu, že ta výlučnosti je problémem nositele takových myšlenek. Představa, že plno lidí, které máš rád, ale vzpírají se poznání Krista, moc netěší - no, musel jsem se s tím smířit. Je to i pokoře vůči Bohu, a důvěře v Něj.

//Spasení je návrat k Bohu. Řečeno teisticky. Ateista by řekl návrat do neexistence. Obojí je jen slovní hříčka. Jak spasení dosáhnout? Proč se tím trápit wolleku? Buď v souladu sám se sebou, se svým svědomím. Pak není čeho se bát a strach zmizí. 

S návratem k Bohu, snad souhlas - nevracíme se totiž, spíše vybíráme, zda s Ním být chceme nebo ne. Před tím jsme s ním přece nebyli... Ateismus mi byl dlouho velmi blízký a byl jsem o tomto přesvědčený - smysl mi to však přestalo dávat - nedokáží něčemu takovému více věřiti, a i kdyby, pochopil jsem, že pak je vše úplně jedno - nic nemá hlubší (absolutní) smysl, vše je jenom o tom, co chceme, je to strašně pomíjivé, a ať věřím tomu, nebo onomu, nebo Ježíši, bylo by to v konečném důsledku při správnosti ateismu naprosto jedno - už proto mi připadají zcestné dohady skutečných ateistů s věřícími, že Bůh neexituje - jednak to nemohou vědět, a potom i kdyby měli pravdu, tak se to nikdy nedozví a mohou si to akorát vytesat na kámen, aby si to po nich přečetli další, co se to nikdy nedozví - navíc to totálně relativizuje pohled na dobré a špatné, morálka je jenom konstruktem většinového konsensu, a vlastně jediné, co v tomto systému myšlení dává logicky smysl, je sobectví. Řídí-li se ateista něčím jiným, neuvažuje v souladu se svým teoretickým přesvědčením ohledně svého původu, ale uvažuje v rámci duchovního světa, ve který však oficiálně nevěří - otázka kolik skutečných ateistů opravdu existuje, a kolik z nich jenom nechce být za svůj život někomu dalšímu zodpovědných - nevím, netuším - vím jen jak jsem to měl já (taky jsem jednal a smýšlel v rámci duchovní světa, miloval jsem i tak pravdu, těžko bys mne slyšel lhát, ale to jsem vlastně nejednal v souladu se svým ateistickým přesvědčením, jenom ten smysl mi nějak ucházel...).

Trápit? Bát se? Ano, bál bych se, ale pouze na Tvém místě, resp. na místě každého, kdo není smířen s Bohem skrze Ježíše Krista. Svědomí je fajn, ale jak jsem Ti psal, určitě ani Ty bys nepovažoval všechno, co jsi kdy udělal, na co jsi kdy myslel, za hodné zveřejnění úplně všem lidem (a ani to po Tobě nikdo nechce, a já bych si to taky nepřál, je to i o mne a o každém). A pokud to tak je, pak asi taky vše není úplně čisté, takové, aby Ti dělalo radost se s tím sdílet, abys byl přesvědčený, že opravdu vše bylo správné... a teď si představ, že by to jednou měl soudit Bůh, kde bude všechno všem odkryto, a může Tě to od Něj navždy oddělit - ať už budeš chtít nebo ne. Prostě byl bys vločka na Slunci, věděl bys, co jsi nedělal dobře, věděl bys dobře, že byly věci, které jsi skrýval, věděl bys dobře, že veškerá moudrost lidská, kterou jsi celý život studoval Ti najednou je na nic, věděl bys najednou, kde, v čem jsi myslel nedobře a proč zjevenou pravdu ve skutečnosti nepřijal, a stojíš tam před Bohem sám za sebe. Klidně si místo 'sebe' dej 'wolleka', nebo kohokoliv jiného - to není o osobním sdělení Tobě, ale platí to na každého, i na mne, i na Tebe. Snad jsem Ti reagoval na všechno a snad jsi měl sílu a trpělivost dočíst to až sem :-). Jestli už takové dlouhé odpovědi nechceš, tak mně raději upozorni, bylo to i pro mne hodně náročné, vše aspoň stručně sepsat :-)



Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Středa, 28. červen 2017 @ 22:24:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře tuto otázku, tedy co je spasení a je-li ho zapotřebí, vykládá ve své knize "Budete jako bohové" Erich Fromm. Jelikož byl sám Žid, byl vyučován v Písmu a tedy dobře zná biblické výklady, které přinášeli nejen jeho současníci, ale i výklady uvedené v Talmudu, Mišně a Gematře. Takto došel k názoru, že prvotní neuposlechnutí Božího zákazu je prostě neuposlechnutí, které se v dějinách neustále opakuje. I když připustí, že jde o hřích, je to prostě lidská vlastnost, která z člověka však nečiní viníka, což by ho vylučovalo z Božího milosrdenství. Žádný člověk proto nepotřebuje spasení vykonané nějakým externistou, vše záleží jen na tom, zda se vrátí k Bohu. 

Doporučuji přečíst, hlavně křesťanům, aby také poznali slabiny svých dogmat a poučili se od skutečných znalců Písma, jako byl třeba Maimonides. Z židovského výkladu pak zjistí, jak  stojí křesťanská dogmata na vodě a nemají reálný základ. A jsou spíše přáním, než Písmem obhajitelnou skutečností.

Celou Biblí se totiž prolíná Hospodinova milost s jeho přáním, aby se hříšník odvrátil od své cesty a mohl být zařazen mezi Boží lid.  Principem tedy není potřeba spasení, ale odvrácení od špatností a přechod na Boží vůli. To také obsahují i evangelia v Ježíšových výrocích, přičemž rozpor s židovskými výklady je jen v pasážích, ve kterých evangelisté líčí, že Ježíš se vydává za mnohé.

Boží vůlí pak podle Fromma není bezvýhradná poslušnost, ale dodržování pravidel pro soužití a život na zemi. Například sabat je jím a citovanými učenci vyložen tak, že jde o den, kdy se nemá vykonávat jakákoliv interference s okolním světem, tedy nemá se zasahovat do přirozeného řádu věcí  ani tyto věci měnit.



Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Pátek, 30. červen 2017 @ 00:24:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Prosím popiš mi jak "technicky" spasení a očištění od hříchu probíhá
co třeba takhle:  https://www.youtube.com/watch?v=B-gMnpsxgA8&index=1&list=UUNY54OKm4oxAntmmsHP7LMg



Re: Vyznání antikrista č.2 (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: tele v Pátek, 30. červen 2017 @ 03:20:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pocta ...       (antikr-sta) ;;;)


Na počest Tvou pozvedám
kalich, kalich mojí krve.
K chvále Tvé pozvedám kalich tento dnes.
Za ty dny a noci, které dal jsi mi,
navracím Tobě to, co mi ještě dává žít.
/ Jestli je ve mně lidská duše,
vdechni ji v novou loutku a bav se jí. /

 Přijmi hold můj,
přijmi slova víry i cti,
za moudrost, co stvořila moře i zemi,
stvořila bolest i radost,
stvořila věčný hlad.
Káže věřit v to,
že kdesi ostrov pokoje je.
/ Jestli je ve mně lidská duše,
vdechni ji v novou loutku a bav se jí. /

 Přijmi hold můj, přijmi za to,
že ani Ty nevezmeš mi ty chvíle
které nejsou,
nejsou už, ač byly tak, jak byla tu
ta, co víru mi dala v lásce, dala v bolestech.
/ Jestli je ve mně lidská duše,
vdechni ji v novou loutku a bav se jí. /

 Vděčný, že jsi mi dal srdce citlivé na bolest,
že dal jsi mi oči vnímavé na zlo,
víru, že ten tanec může věčně trvat,
vděčný jsem tobě, Pane,
že se celý změním v prach.
/ Jestli je ve mně lidská duše,
vdechni ji v novou loutku a bav se jí. /



Stránka vygenerována za: 0.93 sekundy