Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Těmito slovy začíná Bible, která je pro některé lidi Božím slovem a je pro ně tím nejlepším zdrojem informací. Nejdříve ovšem musím nastínit krátký úvod.

Nevím jak pro vás, ale pro mne je tato stručná informace dostatečně výpravná. Podle nám známých fyzikálních zákonů muselo stvoření nebe, jak ho vidíme ze země, trvat mnohém déle, než stvoření samotné země. Oprávněná otázka, proč tedy Bůh stvořil nebe – vesmír, který vidíme a můžeme pozorovat je logická. Libuje si snad Bůh v neživé hmotě? Což není Bohem živých? Je-li nositelkou organického života jen naše malá zeměkoule, tento kousíček prachu v nesmírných dálavách známého vesmíru, pak nemají smysl všechny ty galaxie a hvězdy, kterých je podle různých údajů kolem 10 na 22, slovy deset tisíc triliónů. Máme tady ovšem slova apoštolů Ježíše Krista, kteří hovořili o trůnech a panstvech, knížectvích a mocnostech, o Božích synech a jitřních hvězdách, o vysokých vojscích na výsostech, o cherubínech a serafínech, archandělech a andělech. Všechny tyto bytosti označují týmž názvem „nebeské zástupy“ stejně jako hvězdy. Toto souhrnné pojmenování „nebeské zástupy“, nám dávají tušit hlubší souvislost. Neboť jak jinak by mohly jitřní hvězdy prozpěvovat a spolu se syny Božími plesat (Job 38,7)? „Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí.“ Nehemiáš 9,6. A přece! Tento svět určený k tomu, aby se stal nádobou pro zjevení jeho slávy, utrpěl trhlinu. Dříve než byl na zemi stvořen první člověk, objevil se na scéně hřích, který se drze postavil na odpor Božím plánům. Nebesa, obepínající celý svět jsou, jak se zdá, rozdělená na celou řadu oblastí, jejichž hmotná a duchovní organizace je svěřena určitým knížatům andělů, jakožto Božím správcům. Apoštol Pavel mluví skutečně o „trůnech, panstvech, knížatech a mocnostech“ a to nejen viditelného, nýbrž i neviditelného světa (Kol 1,16; Ef 1,21). Jedním z těchto zvláštních knížat musel být před svým pádem i satan. Podle postavení, jemuž se stále ještě těší, můžeme zcela právem soudit, že mu byla svěřena do správy – v každém případě ještě před jeho pádem – obrovská oblast. Skutečnost, že působí právě na zemi, vnuká myšlenku, že mu byla svěřená právě země s jejím vzdušným a éterickým okolím. Potvrdil to i sám Pán Ježíš, když nazval Satana „knížetem tohoto světa“ (Jan 14,30). Apoštol Pavel jej nazývá „knížetem mocným v povětří“ (Ef 2,2). Když Satan pokoušel Ježíše na poušti slovy: Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“, neupřel Ježíš Satanovo právo disponovat všemi královstvími se vší jejich slávou (Mat 4,8-9). O konci tohoto satanova práva se můžeme dočíst až v knize Zjevení 11,15: Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: „Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.“ Vláda satana nad pozemskou oblastí pokračuje i po Golgotě a Letnicích. Jen si vzpomeňte na slova apoštola Jana z konce prvního století, 1 Jan 5,19…: celý svět je pod mocí Zlého. Kdy se stal z „Lucifera“ tj. „Světlonoše“ Boží slávy, Boží odpůrce Satan? Můžeme jen z náznaků v Božím slově usoudit, že mezi prvním veršem Bible, viz na začátku článku a druhým veršem: „Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch,“ se událo něco, proč se země stala „pustá a prázdná“. Některé překlady říkají: „stala se“ po zásahu stvoření „pustá a prázdná“ a dokonce zatopená vodami. Takže nejspíš tehdy nastal okamžik, kdy tento Bohem dosazený kníže tohoto světa vypověděl svojí denní povinnost a stal se z něj Boží odpůrce (hebrejsky satan) a hanobitel svatých (řecky „diabolos“ = Ďábel). Od té doby se táhne stvořením trhlina a proti světskému státu Božímu stojí organizovaná vzdoroříše zla. Pád Satana, vládce země a světelného knížete, se stál i pro starozákonní proroky námětem jejich obrazného líčení svržení babylonského krále (Iz 14,12-14) a popisu pádu Týru (Ez 28,12-17). Bible se zmiňuje o původu zla jen na pozadí a jaksi zprostředkovaně, jen příležitostně a formou obrazných náznaků, nikdy formou přímého poučování a nikde souvisle a nezahaleně. Víra v existenci satana je vírou Ježíše a apoštolů. Ten, kdo tuto prakřesťanskou víru nesdílí, nemůže pochopit Ježíše a ani apoštoly. Současný moderní člověk se staví vůči představě Ďábla negativně už proto, že v něm vidí groteskní obraz. Satan je ve skutečnosti vysoce inteligentní sice padlá, nicméně mocná duchovní bytost, jejíž existenci nelze filozoficky nijak napadnout. V této souvislosti můžeme pozemské a světové katastrofy považovat za reakci Boží spravedlnosti na kosmickou revoluci. Jisté je jen to, že na zemi zuřily smrt a zkáza v rostlinné a živočišné říši již od nepaměti, dlouho před lidským pokolením. Geologické vrstvy, které leží pod námi, jsou v pravém smyslu tohoto slova „obrovským pohřebištěm obklopeným zkamenělou půdou“. Mnohá dravá zvířata pravěku představovala příšerné, neuvěřitelně žravé a smrtonosné obludy. Jen si uvědomte, co řekl Hospodin Adamovi v ráji: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ (Gen 2,15). Před kým a čím měl Adam střežit rajskou zahradu? Skutečnost, že Adam byl pokoušen Bohu nepřátelskou a lživou vzdoromocí , vedou k poznání, že zlo se neobjevilo poprvé v člověku, nýbrž už před ním v jiném tvoru. Už před stvořením člověka, před jeho pádem a souvisejícím s ním prokletím půdy, byla ve stvoření trhlina a disharmonie. V této souvislosti můžeme uvažovat o tom, že šestidenní dílo, tak jak o něm čteme v Genesis 1 kapitole, je vlastně dílem regeneračním, a že původním úkolem člověka bylo, aby jakožto služebník Boží a vládce nad stvořením tuto navenek regenerovanou zemi rozmnožením svého rodu a rozšířením svého panství i na sféru satanovu, znovu získal pro Boha. Jak dlouho probíhala geologická období podle prvního biblického verše, si nikde v Bibli nečteme. Tímto způsobem lze pak vysvětlit rozpory mezi učením Bible a filozofickým učením o vzniku světa. Myslím, že původ zla jsem vcelku zevrubně vysvětlil, a teď již jen zbývá vysvětlit, proč Bůh toto zlo dopouští i nadále. Tady musím uvést jeden z klíčových veršů Bible, Žalm 89,1: Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. Kdyby Bůh porušil jeden z těchto atributů svého kralování, jeho trůn by neobstál a popřel by svou svátost. Jestli Lucifer dostal do správy zemi i s jejím okolím, nevíme především na jak dlouho a za jakých podmínek, a spekulace o tom jsou bezpředmětné. Jen si uvědomte, že dosud vlastně podle biblických záznamů se nikdy Satan neujal své vlády veřejně. Ani v známých lidských dějinách neexistuje o tom žádný záznam. Když se totiž zamyslíte nad knihou Zjevení a její zvěstí, Satan bude odstraněn teprve potom, co se ujme své vlády nad zemí zjevně a veřejně. Zj 13,1: Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. Teď ještě něco pro ty, kteří obviňují Boha, že nezasahuje do lidských dějin a nepomáhá trpícím. Dokud se veřejně neujal vlády satan, nemůže ani Pán Ježíš. Pomáhá skrytě a pouze tam, kde vidí víru. Viz nenápadný verš z Markova evangelia 6 kapitoly 5-6: A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil. Kde není víry, nejsou ani zázraky. Zdroje: Bible, Svítání spásy světa, napsal Erich Sauer

Leonet