Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vavřinec.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16185, komentáře < 7 dní: 230, komentářů celkem: 397008, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 28 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108978645
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Filtrovat a filtrovat, abychom nespolkli i to, co do víry v Boha nepatří
Vloženo Pátek, 30. září 2016 @ 10:35:32 CEST Vložil: Tomas

Svědectví poslal Frantisek100

     Jak je krásné, když je člověk zamilovaný, protože je šťastný , veselý, blažený. Bůh to určitě zařídil, že jsem si vymodlil tak krásnou a hodnou dívku. Říkejme ji třeba Helenka. Je o něco mladší a právě dokončila střední školu. Oči bych na ni nechal. Tolik jsem toužil po tom, abych nebyl sám a nyní už nejsem.   Mám takovou radost. Přijeli jsme do mého městečka a abychom nespali spolu v mém bytě, kde bylo jen malé kanape, spí u mých věřících přátel. Ráno pak pracujeme na uklízení mého bytu, což je jediná místnost. Jde o obecní nájemní dům. Všechno vyhazuji do kůlny, nábytek,  a je ho málo, rozebírám  na kusy, které pak   skončí na hromadě uhlí v kůlně, I náš starý přijímač Telefunken z války. Půjdu bydlet k rodičům své Helenky a dojíždět několik desítek kilometrů do práce. Pracovně si pohorším, protože budu dělat práci dost společensky ponižující. Ale to je jedno. Nikomu nebude vadit aspoň moje víra.



Obětuji vše. Hlavně, že budeme spolu. Skoro každý den jsme si posílali dopisy. A mně je skoro až do třídy nosila moc hodná sekretářka zrovna, když jsme skončil hodinu. V pohraničí je celkem krásně a mám tu určitou společenskou vážnost. Každý mne zná a skoro každý mne zdraví dřív, než stačím začít zdravit první. O to přijdu. Sejně jako o práci učitele. Moje dopisy, které jsem moji lásce posílal do školy, vzbuzovali možná závist jejích spolužaček.  Každý den dopis. Učím se s ní na přijímačky na medicínu. Maturovala na samé jedničky, ale nakonec se rozhodne, že půjde raději rovnou do práce. Přála by si děti, dokud to její zdraví zvládne. Má zdravotní potíže  a hrozí, že děti mít nebude.  Ujišťuji ji, že ji neopustím ani kdybychom neměli děti, když tak, tak si nějaké adoptujeme.

 

 A vraťme se k mému městečku, které natrvalo postím. Moje Helenka mi pomáhá  s úklidem, protože byt musím předat vyklizený a čistý. Starší paní nás pozoruje a sděluje mi: "Vybral jsi si moc hodné děvčátko. Málokterá by to s tebou tak svědomitě uklízela. "

 

    Když přijdeme k našim věřícím přátelům, je tam jeden  věřící bratr, který bude mít kázání. Prozpěvuje si křesťanskou píseň, září uhrančivým pohledem. Představuji mu moji dívku. Z jeho strany pak srší otázky." A co tvoje maminka, věří v Boha?" " Ano, ona je katolička." " "Cože, katolička!!" a začne vysmívat. Katolička? Kroutí hlavou, jako by to byl kdoví jaký hřích. Jsem v šoku a stydím se.  Helenka je v rozpacích. Znám její maminku, která mne přijala jako vlastního, ačkoliv o mně nevěděla vůbec nic. Důvěřuje mi a jistě má strach i o svoji dceru, ale věří, že Bůh její dceru ochrání  a že ten její chlapec, do kterého je tak zamilovaná, nebude na ní zlý a nezneužije její lásky. Tak hodná žena a on se vysmívá její víře. Jakým právem? Právem znovuzrozeného člověka, který si je jistý svým spasením?? Je nám smutno. Naštěstí moji věřící jsou moc hodní lidé. Chápu, že musím rozlišit mezi vírou živou, citlivou, bez ponižování, vírou, kde na prvním místě je láska,   a od toho oddělit náboženský fanatismus.   Fanatismus, který nezná empatii, takt a  ani lásku, spíše zná sebelásku. Však se s ním ještě mnohokrát  potkám. Dalšího dne se vlakem vracíme domů a za pár měsíců máme svatbu v katolickém kostele na krásném poutním místě. Vlastně den předtím jsme měli svatbu na radnici a den po té v kostele. Pan farář je stařičký pán, který září štěstím a přijal nás, jako bychom byli jeho děti. Svatbu má bez nějaké parády a trochu tajně daleko od města, kde žijeme. Je přítomen otec nevěsty a její moc hodný strýček a jedna moc hodná paní, která nám vše pomohla zřídit a v jejím bytě se mohla Helenka obléci do svatebních šatů. Pak taxíkem se necháváme odvést do kostela. Řidič však  zamířil do města na radnici  a my se smějeme. Tam ne. My jsme měli svatbu včera v jiném městě. Tu úřední. Z radnice se tehdy  pak teprve smělo do kostela.  Farář mohl tehdy oddat  až po svatbě úřední.   Maminka, která nesnáší cestu vlakem ani autem, trpí fobií z cesty, se za nás doma modlí.

 

A tak tato vzpomínka mne vede  k přemýšlení, jak snadno dokáže náboženský fanatismus zničit hodnoty, ve které věříme.   Stačilo málo a možná bychom zanevřeli na víru a Boha. Ale on přece pro nás tolik udělal a dělá!!!  A co ta věřící katolická maminka mojí Helenky? To. co pro nás udělala a dělá, je přece ovocem  její víry.

 

Prostě , jak říká můj   věřící syn, je třeba často filtrovat a filtrovat, abychom nespolkli i to, co do víry v Boha nepatří  a je pak projevem sobeckého  bezcitného fanatismu .


"Filtrovat a filtrovat, abychom nespolkli i to, co do víry v Boha nepatří" | Přihlásit/Vytvořit účet | 170 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Filtrovat a filtrovat, abychom nespolkli i to, co do víry v Boha nepatří (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Neděle, 02. říjen 2016 @ 13:46:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Možná je lépe nepoužívat termín "filtrovat". Stačí si položit otázku: "Jakého jsi ducha?" Nejenom ty, ale také já.



Re: Filtrovat a filtrovat, abychom nespolkli i to, co do víry v Boha nepatří (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 03. říjen 2016 @ 08:04:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Františku.

  Díky za příběh. Mám poměrně štěstí, že když jsem se setkal s křesťany,
tak se na mne nedívali nadřazeně jako já na ně, ale trpělivě mi vysvětlovali
co žijí a čemu věří. Snad to bylo proto, že mnozí z nich sami byli římští katolíci 
a měli tak osobní zkušenost s tím, co je to za systém a jaký má vliv na lidi.

  Když jsme měli svatbu my, bylo to v něčem podobné, taky to byla svatba
katolicko evangelická, jen jsme nejdřív byli v kostele a až potom, už jako manželé,
jsme šli "na úřad" "podepsat papír". V tom kostele pak byli ze strany nevěsty rodiče, kamarádi,
příbuzní, spolužáci, zkrátka všichni blízcí. Ze strany ženicha pak jenom rodiče a bratr.
Příbuzní, spolužáci, přátelé a všichni ostatní měli od svého římskokatolického kněze zakázáno 
se té svadby účastnit. Tehdy už mi to tolik nevadilo, protože jsem měl se sektářstvím
a fanatismem té organizace více zkušeností, ale příjemné to nebylo.

  Možná proto se ten pastor pozastavil na čím, v čem tvoje žena žije, možná věděl,
jak nelehká je to situace pro člověka žít v sektě. A nebo taky ne: Mohlo to být jen
běžné protestantské nadřazování.


  K tomu filtrování: Po církvích se pohybuje mnoho různých lidí, kteří nejsou křesťany.
Už v písmu je poměrně jednoduché rozlišení: Učedníci Ježíše se poznají po ovoci, podle lásky.
To poznávací znamení není v tom, že by byli bezchybní a navenek by se tvářili pobožně
a snažili se dělat pobožné skutky aby zachránili těmi skutky sama sebe, jak se to tak někdy děje,
ani jiné podobné znamení. Ani v tom, že mají vznosné či pobožné řeči, nebo že se naučí 
"křesťanskou hantýrku" a trochu přizpůsobí své chování podle bible nebo podle toho, 
co si k bibli přimyslí.

  Určitě je dobré nespolknout to, co Bohu nepatří.

  Toník



Re: Filtrovat a filtrovat, abychom nespolkli i to, co do víry v Boha nepatří (Skóre: 1)
Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Sobota, 01. říjen 2016 @ 14:42:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Filtrovat ... ano, ale záleží na tom, co chceš odfiltrovat, respektive na tom, co chceš, aby ti po filtraci zůstalo. Tedy hodně záleží na tvém záměru, úmyslu, motivu - za jakým účelem, cílem filtruješ. A tady mám pro tebe otázku k zamyšlení. Filtruješ to čemu jsi vystavován pro to, aby ses ty nestal fanatikem, což je sice správný motiv, ale i sobecký, zaměřený do sebe a na sebe, anebo filtruješ i to, čemu ty vystavuješ druhé, abys ty druhé nevystavoval svému sobeckému fanatismu, a to je teprve naprosto čistý a dobrý motiv. Protože lidé pro sebe filtrují ze sobeckosti to, co jim samým 'chutná' podle jejich životních postojů. K filtraci totiž dochází uvnitř člověka a podle toho, jak mluví, vyjadřuje se o druhých, staví se k druhým, se dá poznat, co si filtrací ponechal ve svém srdci. Raději tedy posuď to, jak nebýt jiným kamenem úrazu. A já zakopávám o tvá hrubá slova nenávisti vůči těm, které máš za své nepřátele jako nepřátele samotného Boha.



Stránka vygenerována za: 1.19 sekundy