Já věřím v Boží Prozřetelnost a ve svobodnou vůli člověka, který se může z vlastní vůle podílet na Boží vůli a jeho záměrech, ale může jít i proti nim. 

Tak například toto řekl Bůh Abrahamovi v Gn15, což se i naplnilo: 13Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. 14Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. 15Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. 16Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“

Co tedy Bylo vůlí Boha, stalo se, ale svobodná vůle člověka byla zachována. Není dobrá naděje v tom, že se vždy nakonec najde někdo, kdo Boží úmysly naplní, a Bůh ví, že se takový najde? Vidí ho a viděl dříve, než se stalo? Nikoho nenutí ... 

Rabínským a tedy Židovským zvykem bylo oslovovat Boha jako Otce. 

A Bůh je jen jeden. Proto, kdo říká Otče, oslovuje tak Boha a říká tak Bože a nemůže tím myslet nijakého jiného otce, než Boha na nebesích. A tedy ani o Ježíši nemůžeš říkat, že je Bůh. Kněze i papeže si klidně oslovujte 'otče'. Tady já nejsem jako jiní. Tohle je smýšlení jiných. Proto také říkám, že ono oslovení 'Otče' znamená 'Bože' a nenáleží nikomu jinému a ani Synu Božímu.

Výrazu 'Syn Boží' jste dali význam Syn-Bůh, až později. V NZ je tento výraz použit v chápání židovském jako 'ben Elohim' a je označením Mesiáše, člověka. Tady s Písmy žongluješ ty. Božími syny jsou všichni, kdo se nechavají vést duchem božím. A tak není nic divného na tom, že Ježíš o sobě prohlásil, že je Boží syn a je i 'bůh' podle příkladu Mojžíšova pověření.

Žádní tři Bohové v Jednom Bohu. To si pleteš s hinduismem.

Když tedy, Willy, píšeš, že jsi pravý Žid, ale nikoliv podle těla, (a ani podle obřízky těla), ale podle obřízky srdce ... srovnejme si to s Ř10. 

Máme tu ušlechtilou olivu, podle kontextu jde o Izrael, jehož kořeny sahají až k praotcům Izraele. Tou olivou proudí výživa - míza a z ní jsou vyživovány všechny větve. Když tedy Bůh zavrhl některé větve, které z kmene Izrael vyrostly, znamená to snad, že byla zavržena celá oliva? Přirozeně vyrůstají z kmene větve - větve jsou jako narozené děti Izraele. Přesto však ne každé dítě, (mluvíme o chlapcích), co narodí Izraelci patří do smlouvy mezi Bohem a Izraelem automaticky, ale jen skrze tělesnou obřízku přirození. Přesto však, když nenesou dobré ovoce i po té, co je Bůh ošetřuje, odřezává je. A pak zde máme planou olivu, není ušlechtilá a ani její větve. Aby se ty větve zušlechtily, nemohou být ponechány na plané olivě, ale přemístěny a naroubovány na olivu ušlechtilou a z ní brát mízu, čerpat z toho kmene, který vyrostl a zapustil kořeny do zeminy, z níž čerpá pro sebe výživu. Ty větve plané olivy však nejsou vybírány náhodile, ale musejí vykazovat dobré vlastnosti a schopnosti z ušlechtilé olivy brát výživu a srůst s kmenem, a tak se stát jakoby přirozenou větví té ušlechtilé olivy, ač ji samozřejmě nikdy nebyla a nikdy ani nebude. Je to prostě větev naroubovaná z plané olivy. Nedaří-li se srůst a neplodí-li, stejně bývá nakonec také odřezána. Avšak jisté je, že má-li být zušlechtěna ta větev, nemůže zůstat čerpat mízu z plané olivy a nepřijme-li výživu z olivy ušlechtilé, stejně nakonec uschne. Vykazuje-li tedy ta větev plané olivy dobré vlastnosti pro obřízku, aby čerpala vnitřní (duchovní stravu), než je na kmen ušlechtilé olivy naroubována, bývá před tím také .... ;-) taková hádanka. Může ta naroubovaná větev zůstat planou nebo musí naprosto srůst s kmenem, aby nesla ovoce podle mízy ji dodávané skrze ten kmen? Odkud jen může ta naroubovaná větev brát živiny, z plané olivy již ne. Jaké ovoce má nyní plodit, ovoce olivy ušlechtilé nebo té, z níž byla vylomena? Co zjevuje, že ta větev z plané olivy byla vskutku "dobrá" pro její naroubování na olivu ušlechtilou? Podle čeho poznáš, že to ovoce, co nyní plodí, je vskutku ovoce dobré?

Willy, ty jsi pohan od přirození (i přirozenosti), a i když by ses nechal obřezat tělesně, stále jím budeš. Avšak smíš se nechat naroubovat na Izrael svým srdcem (obřízkou svého srdce) a nikoliv jen tělem, (ač i to můžeš). Smíš se přidružit k Izraeli do Smlouvy s Bohem, ač i nadále zůstaneš pohanem. Srdcem budeš Izraelec (Žid). Jestli k tomu však došlo, pozná se to podle ovoce. Jaké ovoce má nést Izrael ze smlouvy s Bohem?

Na závěr poznámka: obřízka (tělesná) prospívá ... ale jen tehdy, má-li člověk obřezané srdce, jak psal apoštol Pavel. Ne každý Žid (a myslím na Žida vyznáním - smlouvou s Bohem), musí být také srdcem Žid (srdcařem). Jsi srdcař pro Boží smlouvu mezi Bohem a Izraelem? ;-) Nebo čerpáš výživu odjinud - ještě z plané olivy a toužíš po její míze? Naroubované větve z plané olivy by chtěly předat mízu planých oliv ušlechtilé olivě? :-) A myslím si, že toto dokáže nadzvednout ze židle kdejakého křesťana, ale já doufám v zamyšlení se nad tím. rozumíš mi? Naroubovaná větev nepřijímající výživu z kmene ušlechtilé olivy, dočerpá svou výživu a uschne, (nebo se naroubuje zpět na svou planou olivu)?

 

Žd 12:

Můžeš ty sám o sobě říci, že jsi mužem podle Božího srdce? Bůh to o Davidovi řekl.