Může být i člověk, který navenek nedává najevo svoji víru, prodlouženou rukou Boha? Je to zvláštní, ale v životě jsem se setkal s lidmi, kteří mi mnoho pomohli a asi nebyli věřící. Pán Bůh mi je asi poslal do cesty  a nevěděl jsem to já  a nevěděli to ani oni. Ostatně já v té době nebyl věřící a víře  a o Pánu Ježíši nevěděl vůbec nic.  Vrátím se však raději k jedné vzpomínce.

          Do našeho městečka jezdíval jako kontrolor bytových elektroměrů jeden pán. Byl velice přívětivý  a hovorný. Nejen, že si zapsal údaj z elektroměru, ale vždy se zeptal, aspoň u nás, jak žijeme a zajímal se i o mne, malého kluka. Možná mne znal dlouho, nevím přesně. Možná dobře zpozoroval sociální stav, v němž jsme vyrůstal. Nevím. Měl však radost, když se dozvěděl, že se učím velice dobře a že půjdu na gymnázium ( tehdy SVVŠ) do okresního města, kde bydlel.Daroval mi spoustu knih a pozval   mne i k nim domů při příležitosti oslav města. To už moje maminka nežila a já ho mohl poznat  blíže. Byl štastně ženatý  s paní, která byl hodná jako on. Neměli děti. Vzpomínám na moc dobrý oběd, koláče a na to jak jsem si s nimi hezky povídal. Bylo to období, když už byl vážně nemocný můj otec. Mně bylo necelých sedmnáct roků. Zajímal se i o můj prospěch a bylo vidět, že mne oba mají rádi. Otec byl v nemocnici  během krátké doby  už po čtvrte. Je hrozné jít do nemocnice, kde leží otec, který naříká. A tenhle pán tam chodíval  se mnou skoro každou moji návštěvu  a přinesl štrůdl či i něco jiného. Co jsem já kluk ze školy mohl tatínkovi donést? Měl zakázané tekutiny  a když jsem přišel, prosil, abych mu koupil minerálku, ale tu mně lékařka zakázala. Co teď? I tento hodný pán pak poslední dva týdny přestal se mnou do nemocnice chodit. Když tatínek zemřel  a oznámila mi to paní třídní profesorka po první vyučovací hodině, vedla moje cesta do nemocnice, kde jsem vyzvednul tatínkovy šaty  a pak než jsem došel do pohřebního ústavu, zastavil jsem se u mých hodných lidí."  Františku nezlob se, ale já už se nemohl na to utrpení dívat, proto jsem tam  s tebou už nechodil´" omlouval se. Po smrti otce, čas utíkal rychle. Ani jsem si neuvědomoval, co se stalo.Nechtěl jsem to vnímat. Mladý člověk žije nadějemi. Chodil jsme do kina, četl  a učil se. Za pár měsíců maturita a myšlenky, co dál? Dostanu se na vysokou? Vše dopadlo dobře. A z vysoké školy už jsem neměl čas ani možnost a ani jsem nechtěl své hodně lidi nějak zatěžovat,   jen občas  jsem zašel. Naposled jsem jim představil moji snoubenku. Viděl jsem, že už jsou oba hodně nemocní. A pak zase šel život dál. Vyměnili jsme si pár dopisů, možná jim poslal balíček cukroví ze svatby, pak děti, práce  a starosti. Nikam jsme se nedostali, protože moje nové bydliště a domov byl přes dvě stovky kilometrů daleko. A pak přišel dopis a  strašně smutný.

Psala mi příbuzná těchto lidí. Pán zemřel. A jeho paní za měsíc musela být odvezena na psychiatrii. Tam ji tato žena navštívila a spatřila ji zbědovanou  a naříkající na to, jak  ji tam ostatní pacienti bijí   a jak trpí. Za měsíc po této návštěvě zemřela.    Prý ten pán neměl zemřít dříve než ona. Byli na sebe tak zvyklí  a měli se rádi. Našla v pozůstalosti, protože nikoho nemají, moji adresu  a tak posílá pár fotek ( žádnou jsem neměl ) jedna z občanského průkazu a jedna z doby , kdy ještě jako mladí mohli mít svůj obchůdek, než se vše znárodnilo. Dívám se na toto fotku  a uvědomuji, jak je ten lidský život někdy marný a jen sotva znatelnou  kapkou v čase věčnosti. Nevím, zda tito hodní lidé poznali Boha a strašně mne mrzí, že jsem tehdy neměl ještě takovou víru, abych jim oběma vyprávěl o Boží lásce a také jim ještě jednou za všechno poděkoval. Kolik mám či máme takových dluhů?

A tak věřím, že byli Boží prodlouženou rukou. Kéž každý z nás jsme někdy takovou rukou!

 

 

·  31Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;

·  32a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,

·  33ovce postaví po pravici a kozly po levici.

·  34Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.

·  35Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,

·  36byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘

·  37Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?

·  38Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?

·  39Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘

·  40Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘