Grano Salis - Vyvíjí se Bůh?

Vyvíjí se Bůh?

Tuhle otázku mi položil provokativně minule diskutér Zeryk, který zde poněkud nesměle podporuje urputného popírače Boha i toho, co se o něm dozvídáme v Bibli pod přezdívkou Pozorovatelník.

Pokusím se vyjádřit svůj názor, trochu si zafilozofuji.

Musím hned říci, že nikoliv. Pokud by se vyvíjel, pak by nemohl mít atributy pravého Boha, které mu Bible přisuzuje, zejména věčnosti (bez počátku a konce), vševědoucnosti, všudypřítomnosti (neplést s pantheismem) a neměnnosti. Pak by sám musel podléhat nějakému principu, který by stál mimo něj (na př. evoluce) a tento princip by byl vlastně víc než on, byl by tedy tím bohem (bytostí s inteligencí a vůlí), jak tomu věří darwinisté. Bůh je nezapříčiněnou příčinou všeho (počátek i konec, Alfa i Omega), co existuje. Spekulovat o něm v intencích lidského rozumu dost dobře nejde a musíme se spokojit jen s tím, co nám o něm říká Bible. Především to, že je Duch (nikoliv stařeček na obláčku) a přebývá v nepřistupitelném světle, takže spatřit ho fyzickým zrakem je člověku nemožné. Není sám tím elektromagnetickým vlměním nebo ohnivou koulí slunce, jak věřili pohané, ale to, že je přirovnáván ke světlu je pouze slovní metafora.

Omylem ateistů je to, že vlastní rozum postavili na nejvyšší piedestal jako produkt náhodných procesů evoluce hmoty a neuznávají existenci ničeho, co je mimo pěti smyslů. Hmota samotná nemá schopnost sebeorganizace pro vznik ani té nejprimitivnější formy života, což je potvrzeno mnoha pokusy, při kterých je možné uměle nastavit ty nejpříznivější podmínky. Aby vznikl život, musí tu být kromě hmoty, energie a vhodných podmínek ještě inteligentní plán, tedy LOGOS (na počátku bylo Slovo), myšlenka (duch), dříve než může něco smysluplného a účelného vzniknout. Evoluce, pokud by nějaká probíhala, by sama tento inteligentní plán musela obsahovat a nemohla by probíhat plíživě během milionů let, ale skokově - okamžitě od jednoho druhu organismu k druhému, jelikož funkčnost a existence jednoho je závislá na druhém. Pokud nějaké změny pozorujeme, jsou to jen malé změny uvnitř stvořených druhů a to není evoluce v darwinistickém ateistickém pojetí. A tady se plně přikláním ke stvoření, nikoliv k evoluci.

Stejně platí požadavek inteligentního plánu u neživé hmoty. I tam existuje řád, nikoliv chaos, i když struktůry uspořádání jsou na úrovni jednotlivých látek jednodušší (na př.krystalová mřížka). Ovšem na subatomární úrovni toho moc nevíme, jen spekulujeme co vlastně hmota je, zda se může měnit v energii a naopak. Vznik vesmíru - prostoru, hmoty a času v jediném okamžiku, ke kterému se přiklání současná věda (Velký třesk) , pokud nastal, musel být neuvěřitelně s důmyslnou přesností načasován ve zlomku vteřiny, aby vůbec ke vzniku známé hmoty mohlo dojít, tedy i zde výsledkem inteligentního plánu, nikoliv náhody.

Jak to ve skutečnosti bylo s postupným naplňováním Země živými organismy, o tom se jen spekuluje a darwinisté k tomu potřebují miliony a miliardy let, jakoby čas byl tím motorem evoluce. Ve skutečnosti, když se něco ponechá jen působení času, tak to stárne a posléze zaniká, platí zde druhý termodynamický zákon, čas je existenci věcí i života nepřátelský. Nikdo z lidí u stvoření světa a života nebyl, vše jsou jen spekulace a datování je jen dokazování v kruhu, žádné přesné objektivní datovací metody neexistují, je to jako bychom dřevěným metrem měřili na př. ložiskovou hřídel.

Bůh nemůže být jen nějaký princip či zákon, on je, stejně jako člověk, stvořený k jeho obrazu, osobou s inteligencí a vůlí, pokud člověka považujeme též za osobu, nikoliv za polidštěnou opici. Žel bez uznání tohoto faktu a bez morálního apelu odpovědnosti za své jednání vůči Stvořiteli i jeho stvoření se těmi opicemi velmi snadno stáváme. Neexistuje-li Bůh, pak může být vše dovoleno a člověk se pak snaží do pozice Boha stavět.

Bible říká, že ten, kdo tvrdí, že Bůh neexistuje (ateista), tak je blázen. Tento odsudek možno chápat ve dvou rovinách. V rovině intelektuální, tedy nemožnosti činit rozumné závěry vyplývající ze zkoumání stvoření, ale především v rovině mravní – stavění sama sebe do pozice boha, neochoty uznat nad sebou autoritu z jejíž vůle jsme vznikli a existujeme a která má plné právo udělat se svým stvořením cokoliv se mu zachce.

Přesto se Bůh rozhodl, jelikož jeho atributem je i láska, že své nejdokonalejší stvoření zcela nezavrhne a nezničí, ale přivede alespoň někoho k poslušnosti nikoliv násilím, ale příkladem sebeobětující lásky, jejíž význam nelze jen rozumem pochopit.

Bůh ve svém vztahu k člověku může svá rozhodnutí měnit za předpokladu, že se mu člověk dobrovolně podřídí, uzná jeho svrchovanost , autoritu a moc a činí pokání. Příkladem toho je biblický příběh starověkého města Ninive, kdy Bůh změnil svůj záměr zničení města pro jeho zkaženost po uposlechnutí výzvy k pokání.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace