Grano Salis - Ve ZS jsou i krásné příběhy o milujicím Bohu...!!!

poslal Frantisek100

Chtěl bych se zamyslet nad významnou postavou SZ. Abraham. Je nazýván přítelem Božím. Jaký tedy byl? Dodržoval ve všem zákon, byl dokonalý, bez chyb? Byl nám v něčem podobný? Z čeho si máme vzít příklad? Co máme dělat, abychom také byli Boží přátele?

Podívejme se tedy na jeho život, tak jak je nám přiblížen v Bibli.

Mne nikdy nezajímalo, kdo je koho bratr či otec, a tady je to však důležité. Pomůže nám to objasnit i motivy a působení Boží.

Již uplynulo strašně mnoho roků od doby, kdy žil Abraham. Narodil se však ve městu Uru roku 2122 před naším letopočtem. Ur leží jižním Iráku. Jak se ocitl však v Cháranu, kde pak žil a odtud ho Bůh vyslal na cestu k opuštění města? Toto město leží v Sýrii až u tureckých hranic a 1200 km od Ur v jižním Iráku tehdejším Sumeru. Pravděpodobně je to místo kolébky civilizace, místo dříve než Babylon a v blízkosti Babylonu, místo nesmírně cenných archeologických památek největších na světě a co je zajímavé, objeveny i stopy po potopě. Ovšem existuje i názor, že Ur ležel úplně jinde a to v Turecku. Je tam město podobného jména. Ale tady jde o Kaldejský Ur a to spíše ukazuje na Babylon.

· 31I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam.

· 32Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.

Kam měli namířeno Abrahamův otec.??? Proč? Do kenanské země? Proč? To se jim v Uru nelíbilo? Ostatně. To asi nebyl pravý důvod. Abrahamův bratr Náchor tam totiž zůstane i s rodinou. Manželkou je Lotova sestra Milka. Milka ani Lot už nemají tatínka. Abrahamův další bratr Háran zemřel mladý. I tehdy mladí lidé umírali.

Proč se tedy Terach rozhodl vydat se na cestu do kenanské země? Proč zrovna tam? Někteří badatele Bible se domnívají, že i Terach dostal asi od Boha výzvu vydat se do této země. Takže to nebylo jen z něho samotného. Bůh mu to řekl, asi stejně jako Abrahamovi.

A ještě jedné věci jsme si všimnul. Když se Abraham vydává na cestu, jeho otec ještě žije. Je mu 145 let a ještě 60 bude žít, ale to on netuší. Je starý a necítí se na cestu. Zůstanu tady, ale syn ať to splní, co jsem chtěl a došel až sem. Ostatně bratr Náchor se pak do Cháranu přestěhuje a asi pak pečuje o otce Teracha.A tak se Cháran stavá městem Náchorovým, kam později jde Izák mezi své příbuzné hledat nevěstu. A tak Abraham má pro cestu dvojí motivaci. Od Boha i od vlastního otce.

My také máme poslouchat oba Otce. To plní Abraham.

Nyní se podívejme dál do Písma:

· 1I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

· 2Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

· 3Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

· 4A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

· 5Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

Abrahamovi je 75 roků. Už není žádný mladík. Nemá rodinu, tedy nemá potomka a po tom touží každý chlap. Mít syna, syny pokračovatele rodu. A Bůh mu slibuje právě to, co nemá a co mu pomůže naplnit život. Jeho jméno bude slavné a Bůh bude s ním, bude mu žehnat a chránit. To je lákavá nabídka. I jeho otec odešel ze své země a z jeho rodiště, aby došel do kenanské země. Došel do Cháranu. Nebude tak jeho syn pokračovatelem stejného úkolu??

Asi Abraham hodně přemýšlel. Ale proč to nezkusit. A myslím, že po té, co se jeho bratr Náchor přestěhuje do Cháranu a o otce je postaráno, se vydá na cestu. A je vidět, že jsou on i synovec Lot, kterého má rád jako svého syna, docela bohatí. Posuďte podle Písma:

Cituji:

· A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

· 5Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

Tyto duše bylo služebnictvo. Na co služebnictvo? Vedli sebou i dobytek, a to nebylo jen pár kusů. A jak probíhá cesta do cíle, do kennanské země. Dobře, bez problémů, čteme , že tam přišli, takže dobrá cesta, žádné potíže neměli. Bůh je chrání, plní Boží výzvu.

Cituji dál:

· 6Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

· 7I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

· 8Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

Takže Abraham je u cíle. Projeví vděk, vybuduje oltáře a vzývá Hospodinovo jméno. To všechno je v pořádku a správné.

Ale pak udělá něco nečekaného, co mu Bůh nenařídil.

Cituji:

· 9Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.

· 10I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.

Chápete, proč tam šel? Proč se už neusadl? Tam, kam ho Bůh poslal? U Negetu je poušt, neúrodná krajina. To není úrodný Kenán. Neděláme my také podobné chyby, že chceme víc, než máme, než jsme o pána Boha dostali? Vydá se tam, kam ho Bůh neposlal a hle potká ho hlad a nesnáze a to není vše. Bůh ho sice úplně neopustil, ale také proč by mu zametal cestičky, když jedná na vlastní pěst. Vidíte, už se mu nepůjde tak snadno a lehce, protože Bůh mu tento úkol nedal.

Cituji dále:

· · 11Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.

· 12Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou.

· 13Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“

· 14Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.

· 15Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna

· 16a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.

O koho má strach a o koho se bojí, když nabádá Sáru k nepravdě, aby zamlčela, že je jeho ženou a řekla jen polopravdu. Bojí se o Sáru či hlavně o sebe? A kde je důvěra v Boha? Ona je i jeho sestrou, ale nevlastní, polovlastní, protože měli každý jiného jednoho z rodičů.

· 12Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou.

Takto se hájí Abraham ne tady v Egyptě, ale když už po druhé zapírá Sáru ze strachu o svůj život. Je to o desítky let později. Asi rok před tím, než Sára otěhotněla a oba byli jako hosté u gerarského krále Abímeleka. Zase lže a opakuje se to, co v Egyptě. Úplně stejně. Král pro ni pošle a vezme si ji. A i tady zasáhne Bůh

· Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná.“

· 4Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: „Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý?

· 5Což mi on sám neřekl: ‚To je má sestra‘? Ano, i ona řekla: ‚To je můj bratr.‘ Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama.“

· 6A Bůh mu ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí.

· 7Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji.“

· 8Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň.

· 9Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: „Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá.“

· 10Dále se abímelek Abrahama otázal: „Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?“

· 11Abraham odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.

· 12Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou.

No, poučné. Nyní lžou oba. A neublíží sobě, ale tou polopravdou ohrožují jiného člověka. Ten král je v tom nevědomky, ten král nehřešil. A Bůh mu v tom hříchu, aby měl vdanou ženu, zabrání. Bůh to vidí, vidí nesprávné chování Abrahama i Sáry a nevinnost krále.

Nemůže se i nám stát, že lží nebo polopravdou ublížíme nevinnému člověku? A Bůh to vidí. A protože Abrama i Sáru chrání, zasáhne a situaci vyřeší. Pro nás je poučná tato část rozhovoru:

Opakuji:

· 10Dále se abímelek Abrahama otázal: „Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?“

· 11Abraham odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.

A co přivede člověka k tomu, že se tak nesprávně chová? Zapomene na Boha. Jako zde zapomněli oba.

Přestavme si, že se říká, že jaký otec takový syn. Neplatí to ve všem, ale tady je něco zajímavého. Za mnoho roků se stejně zachová i Izák.

· 1V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi.

.“

· 6Izák se tedy usadil v Geraru.

· 7Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu.

· 8Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou.

· 9Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: „To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?“ Izák odvětil: „Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život.“

· 10Abímelek pravil: „Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!“

· 11Proto abímelek přikázal všemu lidu: „Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen.“

Tady je zajímavé, jak Izák se tady chová stejně zbabělé jako kdysi jeho otec. Asi dokonce před stejným králem. A já si cením toho pelištejského krále. On dokonce vydá toto nařízení:

· 11Proto abímelek přikázal všemu lidu: „Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen.“

Zajistí bezpečnost královským výnosem.

Zvláštní. Mně v tuto chvíli napadá to, jak i my věřící někdy jsme schopni odsoudit nebo nepěkně vyjádřit o nevěřících či jinak věřících. Jakási pýcha. A pak se může stát, že nás ty nevěřící zahanbí svým čestným jednáním.

Ale vraťme se do Egypta. Jak tady se to vyřešilo?

Cituji:

17Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.
18Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?
19Proč jsi říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“
20A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

Vidíte, Bůh to vše dává do pořádku. Raní faraona ranami velkými. Kdo trpí? Faraon.

A co udělá? Zachová se velkoryse. Vyhostí ho ze země a vůbec mu nesahá na majetek asi mu nechává i to, co mu předtím daroval. Uvědomuje si Abraham jak snadno z té těžké situace, kterou si zavinil sám, vyvázl?

A tak vrátí do kenantské země. Žije s Lotem a díky pastýřům, kteří se hádají kvůli pastvinám, se nyní Abraham zachová velice hezky vůči Lotovi.

· · 8Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři.

· 9Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“

· 10Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru.

· 11Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

Vidíte, jak se k Lotovi chová jako by byl jeho vlastní otec. Bohužel Lot si vybral to, co je na pohled hezké a nevšimnul si tohoto:

· 12Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy.

· 13Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.

Vybral si Lot dobře, věděl o tom, jací jsou sodomští? Nevybereme si i my někdy špatně? Proč? Protože se rozhodneme podle nějakých vnějších líbivých znaků a to důležité nevidíme?

Lot si dobře nevybral. Zatím stanuje u Sodomy a časem s ní s plyne. Přestěhuje se tam, má tam dům…Staví vůbec oltáře svému Bohu jako Abraham. Má tu odvahu v cizím prostředí? Nevíme o tom.

A co Abraham?

14Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ,
15neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.
16A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno.
17Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“
18Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.

Opět ho ujistí o tom, že bude mít potomky a že tato země bude dána jeho potomkům. Staví oltář a stany u Chebronu. Tady bude jeho domov i hrob. Co je to Mamre. Byl tam dubový háj a dodnes je prý tam Abrahamův dub a studna. Studna byla v té době velice důležitá. Je toposvátné místo. Na památku Abrahama tam snad dodnes stojí svatyně a bazilika, pokud to nebylo zničeno nedávnou válkou. Tady je jeho domov.

A nyní se podívejme na politickou situaci v jeho době. V té oblasti je spousta malých království. Ale opravdu malých. Každé městečko má krále. A často vedou mezi sebou války.

Abraham je díky Bohu diplomat. On chce žít v míru. Jak to udělat? Politicky. Uzavře mírovou smlouvu s amorejci. A to se třemi králi a vytvoří takovou male Nato. Kdyby jim hrozilo nebezpečí, budou se společně bránit. Lepší než, když by se chránil jeden sám. Úžasné.

Ještě , že tu smlouvu měl. Proč?

Cituji:

· 11Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli.

· 12Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli.

· 13Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlel při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou.

· 14Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu.

· 15V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku.

· 16Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid.

Jak to by užitečné. Můj synovec je v nebezpečí. Pomůžete mi. Kde by sám sehnal 318 bojovníků. Musí synovce zachránit a to se mu společnými silami podaří. Proč bojuje? Jde o majetek či moc? Jde mu o záchranu.

A nyní se podívejme, jak se po této vítězné bitvě zachová? Také úžasné.

Cituji:

7Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská.
18A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího.
19Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země.
20Požehnán buď sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.
21Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“
22Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země,
23že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘
24Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“

To je férovost. Já nechci nic, jen uhradit náklady za jídlo a podíl pro ty, kteří mi pomáhali. Proč to nechce? Přísahal Hospodinu, modlil se k němu a ví, že to vítězství bylo Boží zásluhou. A nejvyššímu knězi, který tak krásně vyjádřil víru v Abrahamova Boha jako stvořitele země a nebes dá desátek ze svého. Takový je Abraham. Tady si z něho můžeme vzít vzor.

A půjdu dál, ještě jednou musel Abraham Lota zachraňovat. A to byla mnohém vážnější situace. Jistě si vzpomínáte , Sodoma. Nechci rozebírat případ Sodomy,ale mne zaujal ten rozhovor Abrahama s Bohem. A já jsme se najednou nad tím začal umívat. Já jsem si představil Pána Boha, jak poslouchá Abrahama s úsměvem si říká: Abrahama, Abrahame, proč tak kličkuješ? Vždyť já do tebe vidím. Proč neřekneš rovnou, o co ti jde. Copak máš zájem na těch hříšnících, které neznáš nebo chceš zachránit Lota. Proč to neřekneš rovnou.

Sledujte slovo Boží. Cituji:

· 0Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,

· 21že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“

· 22Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem.

· 23I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?

· 24Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?

· 25Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“

· 26Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“

· 27Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:

· 28Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“

· 29On však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“

· 30I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále : Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“

· 31Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“

· 32Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“

· 33Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

Proč tahle Abraham smlouvá? On dobře věděl, jací lidí žijí v Sodomě a na jakém nebezpečném místě Lot žije. Mohl říci rovnou. Bože, zachráníš Lota?

My také někdy před Bohem, když máme se k něčemu přiznat, kličkujeme a zapíráme pravý účel. Není nám tu Abraham v něčem podobný a my jemu?

Vraťme se však dál k životu Abrahama. Je štastný? Netrápí ho něco? Má majetek a u určité společenské postavení. Chybí mu něco?

Jednoho dne se něco stane. Cituji.

1Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“

Bůh vidí do Abrahama, vidí, že prožívá strach, krizi, není spokojený… a tak ho chce ubezpečit o tom, že nemusí se takto cítit.

Vnímá tuto řeč Abraham? Cituji:

· 3Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“

A najednou je před Bohem pravda venku. Trápí ho, že nemá syna. A Bůh?

Cituji dál:

· 4Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“

· 5Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“

· 6Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Jaké to bylo tady uvěření? Proč si tohoto uvěření Bůh tak cení, že mu to připočte za spravedlnost? Přemýšlel jsme o tom. Tady je to jen pár veršů. Ale co se za tím skrývá? Jaké to bylo uvěření? A tak jsem si představil takový příklad ze života Není dokonalý, ale mně to pomohlo.

Jsem malý klučina. Dostal jsem nádherné vysvědčení. Samé jedničky. A vím, že mi rodiče už dříve řekli, že když budu mít dobré vysvědčení, dostanu kolo. A teď tu stojím s vysvědčením. A rodiče. Milý synku máme velkou radost, teď nemáme peníze, ale až je budeme mít, tak slibujeme, že to kolo rozhodně dostaneš. A bude mít přehazovačku. Pane, to bude kolo.! To ti budou všichni závidět. Co udělám a co vnímám? Zajímá mne , kdy budou peníze a kdy to kolo budu mít? Zajímá mne jen to, že řekli. Budeš ho mít. A bude pěkný s přehazovačkou. Co udělám Hurá. Hurá. Děkuji, Dostanu kolo , hurá… To je ta dětská víra. Tak se zachoval Abraham a takovou dětskou víru u něho Pán Bůh vnímal a měl z toho radost. I ti rodiče přece nají radost, když vidí u dětí radost. Tak i Pán Bůh měl zde radost, že mu to přičetl za spravedlnost. Chápete. Je to dětská víra a má jen jednu nevýhodu. Není trvalá, ale za to je ta nejupřímnější. A panu Bohu to nevadí. On má radost z každého okamžiku, kdy jsme k němu upřímní.

Tady bych už rád pomalu končil a pokračoval někdy příště.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace